Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadelní Flora z jezuitských katakomb (No. 2)

    Podstatou dnešního zcela zamračeného dne na Divadelní Floře byla pocta národním géniům. Zamilovaný zástupce si sice místo pohádek pro děti a dokonce i podvečerního tanečního představení Beyond řešil osobní záležitosti s krásnýma modrýma očima (toho dne ovšem ve festivalové růžové), posilněn sklizněmi emocí ale dorazil do Moravského divadla na Korespondenci V+W studiové scény Národního divadla Brno Reduta.
    V režii Jana Mikuláška a podání herců Vašáka a Vyorálka jde o srdceryvný, vlastně milostný duet dvou mužů, jejichž celoživotní přátelství a vzájemný obdiv nedokázala přetnout nepřízeň osudu, totalitní režimy ani mnoho set kilometrů oceánu. Pozoruhodná vizuální stylizace, užívající bílé barvy světel, řada neotřelých nápadů, jakož i krása herečky Gabriely Mikulkové, tentokrát pohybující se ve šklebovitých polohách nesympatických nebo aspoň nešťastných žen (kterak by taky měly ženy ve výlučném mužském příběhu přístup k sympatiím), především manželky Jana Wericha Zdeny, jakož i výtečná hudba Arvo Pärta, vytvářely tísnivý, ale svým způsobem osvobozující silný zážitek.
    Napínavou situaci vytvořila v úplném závěru digitální světelná technika. Závěrečné titulky oznamující Werichovu smrt a citující poslední Werichovy a Voskovcovy dopisy se zasekly. Herci promptně zareagovali a dopisy přečetli sami z přiložených papírů. Protože šlo o Korespondenci, nepůsobilo to ani rušivě a ledaskdo si mohl myslet, že to tak i mělo být.
    Šapitó

    Noční žertovný Kabaret Hašek Miloše Orsona Štědroně v režii Jana Friče a v produkci pražského A Studia Rubín nabídl úchvatné komediální kreace Jiřího Pantera a řadu krásných písní a odrhovaček v podání dynamické, obsazením jazzové kapely v čele se samotným M. O. Štědroněm za klávesami. A vedle toho i recepty na křeččí vývar a paštiku. Podobně jako Korespondence, byla tato inscenace poctou titulní dvojici: poctou Jaroslavovi (Haškovi) i kabaretu (Hašek), byť asi provedenou jinak, než by si mnohý představoval.
    Ze zákulisí

    Reportéři Festivalové revue (což je festivalový deník) v terénu zjistili budoucí angažmá Václava Vašáka, s kým chodí Dominika Šindelková i důvod, proč začal Jan Frič režírovat. Prý mi ale nic neprozradí. Tak si to zítra přečtu a třeba vám to pak napíšu.

    A toho, kdo chodí na doporučení kolegy Varyše na topinky do České jídelny (kterého to loni naučil dramaturg Žůrek), varuju: smaženou nivu raději vynechejte.


    Komentáře k článku: Divadelní Flora z jezuitských katakomb (No. 2)

    1. Adéla Kajn

      Profilový obrázek

      ten herec se jmenuje Jiri Panzner.

      16.05.2011 (18.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Díky za upozornění,
      chyba nastala automatickými opravami při převodu původního textu na tyto stránky – z Panznera udělal počítač Pantera. Někdy to je horší… Samozřejmě se všem včetně autora omlouvám.

      16.05.2011 (22.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,