Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Debata o Divadelních novinách

    Sdružení českých divadelních kritiků se rozhodlo pořádat debaty na divadelní a divadelněkritická témata. Debaty by se měly konat pokud možno pravidelně (jednou za dva až tři měsíce)  a budou otevřené; vítáni jsou nejen členové SČDK a kritici, ale také studenti a zájemci o divadlo a psaní o divadle.

     Jako první z plánované série proběhne v polovině listopadu debata o Divadelních novinách, která volně naváže na úspěšnou diskusi Otevřené prostory (pro divadelní kritiku), kterou SČDK uspořádal letos jaře.

    Dovoluji si vás – jménem výboru SČDK – nejen předběžně pozvat, ale přikládám i několik otázek, které vymezují základní okruh témat, o kterých by se mělo diskutovat. Nejsou stanoveny nijak pevně a neměnitelně: velmi by nás již nyní zajímaly vaše názory a návrhy – a rádi se jimi inspirujeme při finální přípravě debaty. Samotná debata by měla být debatou přítomných  o  Divadelních novinách, nikoli diskusí nebo dokonce hádkou pléna s redaktory DN (především bychom se rádi vyhnuli jakémukoli „soudu“). Svou účast přislíbila celá redakce DN v čele s šéfredaktorem Janem Kolářem, krátké úvodní slovo doplní David Drozd z Kabinetu divadelních studií brněnské Masarykovy univerzity.

    Debata se bude konat v pondělí 15. listopadu od 16:00  v malém sále Divadelního ústavu. Termín je volen tak, aby se debaty mohli zúčastni ti mimopražští zájemci, kteří přijedou na večerní představení Pražského divadelního festivalu německého jazyka (Staatschauspiel Dresden – Lulu, Divadlo na Vinohradech od 19:00).

    Předem děkuji za případné připomínky, dotazy či návrhy – budou opravdu vítány.

    Vladimír Mikulka (s podporou předsedy SČDK Petra Christova)

    ***

    Pět otázek nad Divadelními novinami

    1. Má existence Divadelních novin smysl? Potřebuje vůbec české divadlo (respektive jeho tvůrci a diváci) časopis tohoto typu?

    2. Divadelní noviny se záměrně pohybují na pomezí odborné tiskoviny a časopisu pro širší publikum. Kdo je (a kdo by podle vás měl být) hlavní cílovou skupinou Divadelních novin: Odborná veřejnost? Divadelníci? Nebo „normální“ příznivci divadla? Může a má si vůbec časopis typu DN nějakou cílovou skupinu vymezovat?

    3. V čem spatřujete největší přednost nebo největší komparativní výhodu Divadelních novin? A pokud považujete současnou podobu Divadelních novin za problematickou, cítíte jako hlavní problém samotný formát DN (tedy to, o čem píší, jak vypadají nebo jakou volí míru odbornosti)  nebo spíše to, kdo do DN píše (nebo nepíše) a jakou mají články úroveň?

    4. „Nové“ Divadelní noviny existují téměř dvacet let; změnila se podle vás v průběhu let zásadním způsobem jejich kvalita? Styl? Záběr? Význam?

    5. Divadelní noviny se potýkají s klesajícím zájmem ze strany mladší generace – je to specifický problém DN nebo totéž platí pro všechny srovnatelné tiskoviny a je to tím pádem otázka na jinou debatu?


    Komentáře k článku: Debata o Divadelních novinách

    1. Josef Herman

      Josef Herman

      Zásadně odmítám Vladimírem Mikulkou navržené rokování, z jehož konsekvencí jsem upřímně zděšen!
      Z navržených otázek vyplývá, že cílem debaty je zjistit, jestli mají Divadelní noviny (obecně kdokoli jiný) právo existovat! Za přesně vymezených pravidel může takto soudit jen profesní komora, ze zákona určená k dozoru nad kompetencí svých členů vykonávat specifické činnosti, například lékařské. Takovou komoru jsme v divadle nestanovili a doufám, že nestanovíme. Divím se výboru SČDK, že si takové postavení chce přisvojit. Sám zvažuji, zda v řadách takového sdružení setrvat.
      Návrh Vladimíra Mikulky také nápadně připomíná doby předlistopadových komisí SČDU, které „odborně“ zdůvodňovaly následné likvidační zásahy svazových orgánů.

      Chápal bych debatu nad situací kritického a dalšího přemýšlení a psaní o divadle, z níž by v obecné rovině vyplynuly závěry, jež by bylo možné vztáhnout mimo jiné na Divadelní noviny, ale jistě i na další média zabývající se nějak divadlem. Takovou debatu by jistě přivítali všichni, kteří se při přípravě každého čísla svého časopisu trápí pochybnostmi, zda postupují dobře. V redakci Divadelních novin bychom po dobře zformulovaných závěrech přímo skočili!
      Diskurs nad problémy psaní a publikování o divadle ANO, soud o tom, jestli Divadelní noviny mají právo existovat, prosím zásadně NE.

      Proto navrhuji debatovat nad jinými otázkami, které řešit myslím přísluší stavovskému sdružení kritiků:

      Pět otázek nad divadelní kritikou a publicistikou

      1. Jaký druh recepce potřebuje české divadlo (respektive jeho tvůrci a diváci)?

      2. Komu jsou určeny recenzní a další ohlasy divadelní tvorby? Divadelníkům, odborné veřejnosti, širší veřejnosti? Nebo je zbytečné cílové skupiny adresátů vymezovat?

      3. Jakým způsobem a v jakých médiích dnes lze uplatnit diskurs o divadle? Jinak řečeno, jaké „formáty“ má mít publikované uvažování o divadle? V jakých publicistických „žánrech“ se má pohybovat?

      4. Pokud je třeba proměnit stávající „formáty“ a média, v nichž se uplatňuje kritické myšlení o divadle, jak toho dosáhnout?

      5. Projevují se v kritickém uvažování o divadle generační rozpory? Dají se definovat obecná východiska kritických soudů a metoda kritického psaní o divadle, a dají se shledat generační rozdíly v přístupu k nim?

      22.10.2010 (17.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Návrh Josefa Hermana na posunutí témat diskuse nabízí zcela seriózní základ debaty – jenže jiné debaty, než o jakou jsme s výborem Svazu českých divadelních kritiků usilovali. Našim cílem totiž opravdu byla diskuse o Divadelních novinách jako o konkrétním časopise, nikoli o obecnějších problémech českého psaní o divadle (příště by se mohlo debatovat třeba o SADu). Vedly nás k tomu – mimo jiné – vcelku pragmatické důvody: příliš široce a obecně formulované téma vede k příliš bezbřehé a příliš rozbíhavé debatě. Uznávám, že v tomto případě zase hrozí osobní střety, ale to už se v diskusích stává. Jako moderátor se budu ze všech sil snažit, aby byla diskuse pokud možno věcná a nezvrhla se v pouhé ventilování osobních nevraživostí. O což s předstihem prosím i všechny účastníky.

      Je mi opravdu líto, že Josef Herman bere „pět otázek“ jako výzvu k soudu nebo dokonce k posuzování práva Divadelních novin na existenci. Možná je mojí chybou, že jsem nedokázal najít dostatečně jasné formulace, ale záměrem byl pravý opak: uspořádat setkání, na němž si divadelní kritici a studenti tetrologie vyříkají své názory na jeden odborný časopis (záměrně nezveme aktivní tvůrce, to by pak byla úplně jiná debata). Takovéto diskuse přece v malém probíhají neustále i bez SČDK. Věřím ovšem, že „širší“ debata může být pro všechny zúčastněné, ať již mají k Divadelním novinám jakýkoli vztah, docela zajímavá. Přinejmenším se, opět doufám, projasní vzduch a veřejně zazní názory, které lze jinak slýchat spíše jen soukromě.

      V žádném případě nemůže být řeč o soudu nebo čemkoli podobném. SČDK nemá ani nechce mít žádné podobné pravomoce; je přece jasné, že o podobě Divadelních novin rozhoduje redakce Divadelních novin a na názory SČDK a kohokoli jiného se bude ohlížet pouze v té míře, jak sama uzná za vhodné. Nikdo nechce a ani nemůže Divadelním novinám nic nařizovat a vynášet jakékoli rozsudky. Ostatně je velmi nepravděpodobné, že by se debata tohoto typu dobrala k jednoznačným „závěrům“. Na druhou stranu by však, myslím, Divadelní noviny neměly brát jako újmu nebo ohrožení, že se o nich chce někdo „jiný“ veřejně bavit.

      Debata by v žádném případě neměla být jakousi malou válkou pléna s redaktory (což se v „pěti bodech“ pokusila naznačit formulace debata „o“ nikoli debata „s“). Předpokládáme, že v plénu budou kromě samotných redaktorů DN i autoři DN, ti kteří mají DN rádi, stejně jako ti, kteří jim nemohou přijít na jméno. Lze tedy předpokládat, že se Divadelních novin zdaleka nebudou zastávat pouze samotní redaktoři DN.

      A pro jistotu na závěr ještě jednou podtrhnu hlavní smysl celé akce: cílem není dobrat se nějaké pravdy nebo společných „závěrů“, ale debatovat, nahlas o věci mluvit.

      22.10.2010 (18.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Josef Herman

      Josef Herman

      Na co se vlastně v pěti otázkách ptá Vladimír Mikulka?

      Otázka č.1 očekává dvě odpovědi:

      a) Další existence Divadelních novin má nebo nemá smysl. Mám-li odpovědět, musím nejprve definovat „smysl existence DN“, což by bylo velmi složité. Mikulka zřejmě počítá s vágní prakticistní definicí: jak „smysl“ nahlížejí sdružení divadelní kritikové a jejich hosté při debatě. To je v mých očích hodnota pouze spekulativní, proto ani otázka nemůže být zodpovězena jinak než spekulativně. Co vyvodit z kladné či záporné odpovědi? „Smysl existence časopisu“ (čehokoli jiného), když už to tak chceme označovat, já bych to nedělal, je nezbytné vymezit přesně stanovenými kritérii, mezi které v daném případě patří obsahová analýza vztažená k současné podobě diskursu o divadle (ani ten dnes není pevně definovaný), k šíři záběru (druhy a žánry, přesahy, témata), dále zřejmě musí zahrnout analýzu struktury čtenářské obce, náklad, rozsah, periodicitu atd.atd.

      b ) České divadlo časopis tohoto typu potřebuje nebo nepotřebuje. Tuto otázku lze zodpovědět pouze prakticky: časopis má nebo nemá čtenáře, má nebo nemá svou váhu. Jestli a proč ho skupina odborníků, zřejmě připravená hovořit za „české divadlo“, považuje za potřebný nebo nepotřebný, je zcela jiná otázka, a pouze na tu může, a jsem zase zvědav, na základě jakých kritérií, navržené rokování odpovědět.

      Otázka číslo 2 je typicky marketingová, a přísluší toliko vydavateli periodika. Opět je za rozhodnutím orientovat se na tu či onu čtenářskou adresu mnoho různých zvažovaných aspektů a věru nevím, jak něco takového může jenom zaregistrovat, natož prodiskutovat navržené rokování, a to bez potřebných podkladů.

      Otázka číslo 3 je chaotická a obsahuje hned pět podotázek:

      a) S první si nevím rady, neboť nevím, co je „komparativní výhoda DN“, a jak souvisí s případnou „největší předností DN“.

      b) Zadruhé se má hodnotit „formát DN“, zřejmě obsahové zacílení, rubriky apod., což spadá do obsahové analýzy periodika a tudíž se vrací k otáce č.1, ale souvisí i s otázkou č.2, neboť stanovit „formát“ je součástí marketingové strategie vydavatele a sotva kdo jiný do toho může mluvit.

      c) Nevím, jak změřit „míru odbornosti“, bez stanovených kritérií nemůže jít o nic víc než zase jen o názorový střet.

      d) Neumím si představit smysluplnou debatu nad „úrovní“ článků, když kritéria zřejmě na místě vydefinuje skupina „odborníků“, která se dokonce zabývá analogickou činností!!

      e) A už vůbec si neumím představit hodnocení kvality přispěvatelů!! To je úmysl vskutku hodný komise SČDU!!!

      Otázka č.4 se opět vrací k zřejmě hlavní otázce č. 1. Kdybych ji vzal vážně, pak bych nejprve musel zaregistrovat všechny změny, které v DN proběhly za dvacet let, dát je do souvislostí, a pak bych mohl vyslovit závěry, nakolik se zjištěné změny promítly do současné podoby DN. Mimochodem, docela dobré téma na bakalářskou práci, určitě ji zadám. Že k tomu však Mikulkova otázka nesměřuje, že jen jinak opakuje otázku č.1, je nabíledni.

      Otázka č.5 myslím sděluje důvod, proč k té zdánlivě sofistikované debatě má vůbec dojít: mladá generace by ráda jiné periodikum. Odpověď je zřejmá: má na takový názor plné právo, stejně jako má jiná generace právo na názor svůj. Té mladé nespokojené dnes nic nebrání založit si své „DN“, v době internetu to jde dokonce takřka zdarma, pokud hledají platformu pro vyjádření generačních představ o divadle a psaní o něm. Mimo jiné také proto při DN vznikly myslím docela živé iDN, kterými redakce DN takovou, ovšem ne jen úzce generační platformu, nabídla. Pokud se dojde k odpovědi, že mladší generace, a možná zase jen určitá skupina momentálně sdružená v SČDK, ztrácí zájem o DN, je to odpověď pouze na úrovni marketingové strategie redakce, která se pak musí rozhodnout, zda takovou skupinu nějak oslovit nebo se zaměřit na skupiny jiné. Jinak řečeno, o kvalitě či nekvalitě DN, natož o jejich smyslu či právu na existenci, to samo o sobě nevypovídá zbla.

      K čemu tedy rokování chce dojít? Cui bono?

      23.10.2010 (22.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Jan Eissmann

      Profilový obrázek

      Vážený Josefe Hermane,
      už jen to, že vás samotná pozvánka k diskusi vyprovokovala k tradičně obsáhlé a pečlivé odpovědi je odpovědí na vaši závěrečnou otázku.
      Prospěch z toho jednoznačně budou mít všichni, kterým na DN (a české kritice etc. – jen opravdu doufám, že cyklus bude mít pokračování) jen trochu záleží.
      Co ale nechápu a čemu nerozumím zhola, jsou ony neskrývané obavy. To si opravdu myslíte, že MKČR vyšle svého zástupce, který si bude pečlivě dělat zápisky a na jejich základě DN odstřelí? Nebo že SČDK vypracuje report a příslušným orgánům činným v grantovém řízení jej s pokornou suplikou odešle?
      Permanentní existenční obavy nám nesmí vzít chuť se o čemkoli bavit. Vás snad také nikdo neosočuje, že napsáním kritiky dáváte magistrátu do ruky mocnou zbraň pro likvidaci toho kterého divadla.
      Ano, SČDK nedávno ovládla generace která má nevídanou, až otravnou, chuť diskutovat, polemizovat a navzájem se urážet. Stačí jen sledovat tyto stránky kde prakticky nikdo jiný (+ Hulec) nediskutuje. Nemusí se nám to líbit a můžeme si o tom myslet cokoli. Ale to je asi tak všechno co se s tím dá momentálně dělat.
      Tak, prosím, nebojte se, přijďte a mluvte. Byla by škoda, kdyby zrovna váš hlas neměl být slyšet.

      24.10.2010 (21.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Josef Herman

      Josef Herman

      Vážený pane Jane Eissmanne,
      děkuji za reakci, jistě přijdu a budu mluvit. Debaty se nebojím, jak vás něco takového napadlo! Na současných „mladých“ se mi líbí právě chuť diskutovat.
      Jen upozorňuji na dvě věci:
      Debata není dobře nastavená, proto navrhuji nastavení podle mého výhodnější pro diskusi a formulování odpovědí, to jsem se pokusil ukázat rozborem otázek. Nejde o „obranu“ Divadelních novin, jen, jak si to zřejmě vykládáte, to jsou přece věci obecné a zásadní, a jestli myslíte, že se mýlím, prosím zdůvodněte to věcně, chlácholit mne nemusíte.
      A že se obávám zneužití diskuse? Holt už jsem toho dost zažil, znám zdejší divadelní dějiny, to se holt nedivte.

      25.10.2010 (8.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Vladimír Just

      Vladimír Just

      (tento příspěvek dorazil mailem a reaguje tudíž pouze na samotný úvodní článek, nikoli na další komentáře, pozn. VM)

      1) – 4) Existence DN nezpochybnitelný smysl má, jsou zejména – v jakkoli občas problematické – reflexi mimopražského divadelního dění, ale i v soustavném připomínání paměti divadla a společnosti, nenahraditelné. Ne že by jistou reformu, vzešlou z kritické debaty (nikoli z popravčího soudu) nad DN tyto noviny nepotřebovaly! Tu a tam sám prskám nad překročenou mírou jejich úkroků k magazínovému mainstreamu, nad jejich oportunní opatrnosti k politickému establishmentu, nad překročenou mírou slouhovské servility k pop-celebritám, a zejména k mocným (např. v „magazínových“ rozhovorech – naposledy v příloze s radním J.Pechou, to je prostě už v kladení otázek, jež působí, jakoby si je politik kladl sám, odstrašující novinářský paskvil, který patří někam na předvolební Radniční noviny, a snad ani tam ne, protože je to pomník zaživa člověku, jehož odvolání pro nekompetentnost žádalo předloni v petici 35.000 kulturymilovných Pražanů – rozhodně takový novinářský paskvil, a na takové celostránkové ploše, do nezávislé reflexe divadla či kulturní politiky nepatří). Ale při všech výhradách v případě jejich zániku nevidím široko daleko nic, co by vzniklou díru po DN nahradilo. A už vůbec to nevděčné ježdění po vlastech českých, moravských a slezských, a stejně nevděčné připomínání historické paměti divadla na popularizační úrovni nemohou nahradit mladí rozhněvaní blogeři z velkoměstských internetových a jiných kaváren (jinak nic proti nim). V uprázdněné nice po DN zbyla by žel pouze pachuť pajazyka blogových padiskusí a zůstal by tu pro mainstreamové publikum jako kůl v plotě trčet archaický mediální paskvil, už dvě desetiletí kontraproduktivně odrazující od návštěvy divadla, totiž fosilie zvaná Divadlo žije (česká verze). Zkrátka a dobře: jsem i při všech výhradách pro tištěnou verzi divadelní reflexe, informace i propagace, většinově určenou bez rozdílu věku, profese i vzdělání VŠEM zájemcům o divadlo a VŠEM návštěvníkům divadel po celé republice (tedy nikoli pouze divadlům jako jejich špatně placený opravárenský servis, a už vůbec ne jako cílové adrese teatrologům, ti by měli maximálně hlídat věcnou a odbornou úroveň poskytovaných informací). Tuto verzi či toto „zadání“ stávající DN naplňují převážně na úrovni, v jazyce a v námětové šíři nesrovnatelně přijatelnějším, kultivovanějším způsobem, než bývá standard jiných typů novin (včetně novin Literárních či A2), a jejich stále se zmenšujících kulturně-kritických rubrik. (Výjimky samozřejmě potvrzují pravidlo). V průběhu posledního dvacetiletí, vzhledem k rostoucímu klientelismu našich ústředních médií, a stále se zužujícímu prostoru kritické reflexe v médiích tištěných a nesnesitelné pavlačovitosti a buranskému hulvátství většiny debat v médiích internetových, význam DN (nebo standardní tiskoviny tohoto typu) spíše vzrůstá než klesá.

      5) Ničím statisticky a komparativně nedoložené tvrzení v úvodu věty o „klesajícím zájmu (?) ze strany mladší generace“ považuji, mírně řečeno, za lehkou ránu pod pás a za nenápadné manipulativní předznamenání tónu budoucí debaty, což mě od její návštěvy, jíž jsem si plánoval, trochu odrazuje; jak jsem již naznačil, kritické debaty se rád zúčastním, popravčímu soudu nikoli (klesající „zájem“ proboha vzhledem k čemu – k výši nákladu před 5, 10, 15, 20 lety, nebo vzhledem k nákladu LtN, A2, Atelieru, atd.atd.? Porovnali jste si náklady a jejich pohyby, sešupy či nesešupy v posledním dvacetiletí u těchto a dalších tiskovin, než jste takovým dehonestujícím tvrzením nejapně předznamenali poslední otázku?). Takže k otázce č. 5 – ano, za b) je dobře.

      Přátelsky

      25.10.2010 (12.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Ladislav Vrchovský

      Profilový obrázek

      Klást si otázku o smyslu Divadelních novin mi připadá zbytečné. Samy DN vlastní podobou tento smysl potvrdí, či popřou. DN potvrdí vlastní smysl mírou zájmu, který vzbudí. Zájem o sebe sama pak DN vzbudí šíří svého záběru na reflexi divadelního dění v celé České republice, doslova ve všech divadlech. Ano, Vladimír Just má pravdu: je otravné, obtížné, pracné jezdit po oblastech, po té ostouzené divadelní periferii. Ale jestli mají DN sloužit divadlu, je třeba pečlivě dbát na informování o divadelním dění nejen v Praze, ale i v např. v Českém Těšíně, Karlových Varech či Šumperku.
      O existenci DN se obávat můžeme, ale jen z jediné možné příčiny: samy se mohou pohřbít, budou-li se věnovat zbytečným osobním střetům, bude-li jejich náplň poplatná nejrůznějším averzím – a že jich v divadelní obci je!
      Že mladí nemají o DN zájem?
      Dočtou-li se o sobě, zájem vzroste.
      Dostanou-li prostor k vyjádření, zájem vzroste.
      Kéž by se na stránkách DN rozvinula debata podobná té, kterou zažíváme rok co rok na festivalu ostravských činoherních souborů Ostravar..
      Právě tam bylo kolegium kritiků poněkud postarších zahrnuto do kategorie „gerontů“, ač míněno bylo toto označení pejorativně snad jen pár minut po svém zrodu: následná debata mezi „geronty“ a mladými byla pro všechny nejen zábavná, ale zejména přínosná.
      Kéž by se podobná rozvíjela na stránkách DN nad reflektovanými inscenacemi!
      DN jsou zde i jako prostor pro recenzenty píšící na objednávku redakcí denního tisku, ve kterém je ovšem rozsah recenzí a kritik velmi a velmi omezený. Je-li ovšem pod stručným a velmi často redakcí těch kterých novin kráceným článkem odkaz na plnou verzi v DN, pak je to také služba, kterou lze požadovat i po denním tisku, i po Divadelních novinách.
      Závěrem jen postesknutí: sám se nemohu zúčastnit debaty 15. listopadu, studenti Ostravské univerzity mne pozvali na tentýž večer ke vzpomínání událostí 17. listopadu 1989.
      Tak snad příště.
      S přáním všeho dobrého
      Ladislav Vrchovský
      Ostrava

      25.10.2010 (17.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Karin Benešová

      Profilový obrázek

      Myslím, že vnímat otázku zaměřující se na smysl existence Divadelních novin jako otázku o právu bytí Divadelních novin je naprosto zavádějící a neopodstatněné.

      Chápu Vaše otázky jako snahu o zlepšení úrovně a zvýšení prodeje Divadelních novin, což je naprosto pochopitelné a správné.

      Nyní k některým tématům : vzhledem k existenci odborného časopisu Svět a divadlo, bych osobně preferovala zaměřit se více na „normální publikum“ a musím říci, že jsem tak vždy Divadelní noviny vnímala a v tomto směru mají určitě ještě kam se vyvíjet 🙂

      Jinak co se týče současných Divadelních novin – myslím, že je velmi dobře, že rozšiřují okruh svých přispěvatelů a mohly by tak činit ještě s větší vervou 🙂 Z mého pohledu – když čtu recenzi od některých „renomovaných“ kritiků, dokáži již předem odhadnout, jak budou o které inscenaci psát. Tím nechci říci, že by se nemělo využívat zasloužilých mistrů v oboru, ale je škoda, že v Divadelních novinách čtu pod články stále tatáž jména, i když krom Divadelní vědy existuje ještě katedra Teorie a kritiky na DAMU a o možné divadelní kritiky přece nemůže být nouze! Ale možná, že je, nevím, už se teď divadlem tolik nezabývám 🙂

      Každopádně jsem chtěla ocenit, že jste se vrhli do této debaty a doufám, že i když se jí bohužel nebudu moci zúčastnit, budu si moci někde přečíst její záznam či alespoň výsledek 🙂

      25.10.2010 (18.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      problém s Divadelními novinami je, že se nelze reálně dobrat (opakovaně jsem to zkoušel) kdo je jeho vydavtelem, nikde jsem nenašel stanovy, seznam členů, vedení, ani reálné výstupy onoho o.s. Společnost pro Divadelní noviny. z věci tak nějak vyplývá, že Divadelní noviny vydávají samy sebe,a le zároveň se nepokládají za soukormý podnik, ale „hlas divadelní obce“.

      ač stálý přispěvatel a vpodstatě příznivce DN jsme při debatách se všemi redaktory DN, s nimiž jsem o tom mluvil,dospěl k názoru, že jakýkoli návrh změn je vnímán jako existenční ohrožení listu a že debatu o současné podobě DN lze vždy především vnímat jako snahu DN zničit , což do jisté míry potrdil svým výstupem Josef Herman (jakkoli otázky Vladimíra Mikulky se mi taky zdají podivné a diskusi bych směřoval jinudy).

      obecně se domnívám, že hlavní obtíž je v tom, že DN jsou jediným divadelním časopisem ve smyslu novin (tedy ne tlusté revue nebo úzce odborně zaměřeného časopisu) a posrádjaí konkurenci. i ta literatura má vedle Tvaru Host.

      25.10.2010 (21.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Jan Eissmann

      Profilový obrázek

      Vojtěchu, nedivte se že sev DN cítí ohroženi.
      Proč byste proboha potřeboval jako běžný čtenář či autor nahlížet do stanov nebo seznamu členů?
      Vydavatelem DN je Společnost pro DN (jaký jiný reálný výstup potřebujete?) a redakce je v tiráži. co víc, potřebujete vědět?
      DN jsou hlas divadelní obce stejně jako SAD, Divadelní revue, Rozrazil, idivadlo a stejně jako diskuse na tomhle webu.
      otázky – které jistě nejsou jak se mylně domníváte vy i Josef Herman jen otázkami VM – směřují evidentně ke konkrétnímu popisu reálného nebo domnělého (to právě může ta diskuse ukázat) stavu jednoho periodika. Obecná diskuse o české kritice nemýlím-li se proběhla loni.
      Jestli se domníváte, že chybí konkurence, tak proč s tím něco konkrétního neděláte?
      Založit periodikum není až takový problém. Problém je naplnit ho respektovatelným obsahem na respektovatelné úrovni. Absolventů a bloggerů je sice až hanba, ale až po nich budete muset něco redigovat, poznáte jak málo je mezi nimi autorů.

      25.10.2010 (23.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      je to jako u společností, co dostávají veřejné zakázky. DN jsou financovány z veřejných peněz a veřejnost by tak měla mít právo je aspoň trochu kontrolovat. jinak jsem nicméně do věci nechtěl nahlížet jako čtenář, ale jako spolupracovník redakce.

      já souhlasím s tím, že má být vedena konkrétní debata o DN, přesto pokládám otázky VM za nekonkrétní.

      „proč si nezaložíte svoje“. to je pořád dokola. tj. DN jsou jaké jsou a když se vám to nelíbí, jděte si založit vsoje noviny. to je naúrovni chalpečků an psíkovišti a báboviček.

      DN se cítí ohroženy do jisté míry právem, protože se dostaly do situace, kdy jim teče do bot – jenomže kopat kolem sebe není vždycky ta správná cesta.

      26.10.2010 (1.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    12. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      jo, a protože se to tady v jistých náznacích objevilo – já určitě nemám zájem na tom, aby DN zanikly, ani je nechci ničím nahrazovat.

      26.10.2010 (1.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    13. Josef Herman

      Josef Herman

      Když jsem argumentovaně odmítl Mikulkovy otázky (prezentoval je, ať je napsal kdokoli), a navrhl jiné, stal jsem se prý zbytečným obranářem Divadelních novin. Prý jsem navrhl obecnou rozpravu o kritice, která proběhla vloni – ale já přece navrhl diskusi o divadelním diskursu v médiích! A co čtu v diskusích, které nerespektují žádné otázky, jen volně prezentují vlastní nápady a stanoviska? Že se DN považují za „hlas divadelní obce“; že se nelze divit, že se DN cítí ohroženy; že jsou hlasem divadelní obce; že jsou financovány z veřejných peněz a tudíž je veřejnost musí aspoň trochu kontrolovat; že zvážit založení konkurenčních, možná generačních novin, je „na úrovni chlapečků na pískovišti a báboviček“, že se DN cítí ohroženy právem, neboť „jim teče do bot“. A to jsem vybral z příspěvků kolegů Varyše a Eissmanna, které považuji za příznivce DN. Také jsem se dočetl, že klesá zájem mladé generace o DN; že se DN uzavírají mladým autorům; a že jistě je mladých autorů dostatek. Všechno nevyargumentované polodohady a polosmyšlenky. Přesně toho jsem se obával, přesně to může být zneužitelné.

      26.10.2010 (3.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    14. Jan Šotkovský

      Profilový obrázek

      Milý pane Hermane,
      nezlobte se, ale odmítat veřejnou diskusi s tím, že tam budou zaznívat subjektivně laděné, „nevědecké“ názory, u nichž vždy můžete volat „podle jakých kritérií se to měří“, které vždy logicky budete moct označit za „nevyargumentované polodohady a polosmyšlenky“ – to mi přijde jako naprosté minutí se s žánrem otevřené debaty. Rozumím jiné generační zkušenosti, ale ten strach z toho, že vinou špatně nastavených otázek řekne na diskusi p. Varyš (vezmu si ho jako příklad) něco, co bude zneužito (kým?) proti DN, mi přijde notně paranoidní.
      Jinak dopis p. Justa bych bez problémů podepsal.
      A domnívám se s p. Varyšem, že jistá transparentnost je u občanského sdružení, které je dotováno z veřejných peněz, pro mě zcela samozřejmá. (To k poznámce p. Eissmanna v duchu „co je vám do toho, to je věc DN“.)

      26.10.2010 (8.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    15. Josef Herman

      Josef Herman

      Milý pane Šotkovský,
      já neodmítám veřejnou diskusi, mám debaty rád a je jasné, že jsou subjektivní. Jen mi přijde nefér, když se až tak subjektivně posuzuje smysl čehokoliv, co si snad zaslouží jaksi rozmyslnější posouzení. Nemám prostě rád dohadování, mám rád věcnou diskusi. A děkuji za diagnózu, s tou paranoiou určitě zajdu k obvoďačce.

      26.10.2010 (9.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    16. Markéta Polochová

      Profilový obrázek

      Milí všichni,
      „zásadně odmítám“, „úroveň … na pískovišti“, „paranoidní“, „zajdu k obvoďačce“ ad. ad. – nebezpečím nadcházející diskuse nebudou „polodohady a polosmyšlenky“, ale to, že k žádné nakonec nedojde, protože na sebe budou křičet dva znepřátelené tábory a nakonec několik dotčených jednotlivců z obou stran. Nebo je možný jiný výsledek, když ani tady, v písemné formě, se až na výjimky neargumentuje věcně a mnohé je (ne/právem) vztahováno ryze osobně?
      P.S. Odstřelu divadelních novin bych se nebála – vždyť jak lze odpovědět na navrženou otázku „Má existence Divadelních novin smysl? Potřebuje vůbec české divadlo (respektive jeho tvůrci a diváci) časopis tohoto typu?“, když – cituji tentýž text výše – „především bychom se rádi vyhnuli jakémukoli „soudu““…?
      S úctou,
      Markéta Polochová

      26.10.2010 (11.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    17. Jan Eissmann

      Profilový obrázek

      **abych se vyhnul čekání na schválení, posílám svůj ranní příspěvek bez vložených web. odkazů**

      Všem, kterým leží na srdci transparentnost, doporučuji zadat IČ (je v tiráži) do příslušného vyhledavače (třeba na webu ministerstva financí). Co víc a – ptám se znovu – proč potřebujete vědět?
      Míra povinně zveřejňovaných údajů (výroční zprávy etc.) je závislá na objemu přijatých prostředků a většinou ji určuje donor.

      Vojtěchu, kdyby Kolář nebo Král před dvaceti lety reagovali tak jako vy (mám na mysli onen píseček), tak pořád čteme akorát Scénu!

      A pane Hermane: že se DN cítí právem ohroženy si nemyslím. Ta věta se měla pojit s přiblblým pátráním pro právní subjektivitě (kdybych já zjistil, že si mne někdo takhle zjišťuje, znervózním). Poloargumentované dohady a dojmologie jsou skutečně žánrově příslušné těmto diskusím. A na druhou stranu, aspoň se vybijí tady a nebudou zdržovat na veřejné diskusi. Ale co by na tom kdo zneužíval?
      a poučte mne prosím: jaký je rozdíl mezi „obecnou rozpravou o kritice“ a „diskusí o divadelním diskursu v médiích“? V akademickém slangu jsem nikdy nebyl silný.

      dovolím si nabídnout svoje – blogově rychlé – odpovědi na otázky SČDK:
      1) Ano, má smysl. – Ano, potřebuje.
      DN jsou „nejrychlejší“ a co do záběru „nejširší“ tištěné divadelní periodikum u nás. V tomto ohledu jsou nenahraditelné.
      2) Každý časopis si musí nějakou cílovou skupinu vymezovat. I dotované medium musí dbát o prodej a tudíž musí vědět, koho chce zajímat. Nikdo nepíše jen tak pro sebe (tedy – možná – s výjimkou bloggerů). Opět se obracím ke své oblíbené tiráži: „Kulturní čtrnáctidenník pro divadelníky a jejich diváky.“
      3) Největší komparativní výhoda DN mezi ostatními tištěnými periodiky je v tom, že vychází každé dva týdny a má tedy výhodu aktuální reakce. V pořádku je podle mého i snaha o širší záběr, byť se mi zdá, že v jeho zájmu občas uklouznou do příliš zábavného (ve stylu deníkových magazínů) žánru (zejména v rozhovorech). A také bych se dokázal obejít bez osobně motivovaných článků některých redaktorů (R. Erml a kauza Smoláková atd.)
      4) Mění se to vše. Ale nemyslím, že příliš zásadně.
      5) a tolik populární „mladší generace“. Samozřejmě že to platí pro všechny tiskoviny a je to otázka na jinou debatu. Ale co je to vlastně za fetiš? Tak klesá zájem mladší generace. A co? V oné generaci je opět módní se vůči všemu vymezovat. Tak šupem kopnout do DN. Jste starý, blbý a jste nám ukradený. A? Není za tím spíš nespokojenost, že se zrovna dost nepíše o inscenacích a žánrech, které je zajímají. No možná ano. Ale co si člověk neudělá sám – promiňte Vojtěchu – to nemá a mít nebude.

      26.10.2010 (15.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    18. Jan Kolář

      Profilový obrázek

      Neměl jsem původně v úmyslu vstupovat do této debaty a případný příspěvek jsem hodlal pronést až v průběhu samotné diskuse 15. 11. Poznámky Vojtěcha Varyše, i některých dalších účastníků, mě však nutí, abych pár slov přece jen napsal předem. Tak tedy: seznam členů Společnosti pro DN není tajný a jeho zveřejnění v tiráži časopisu i na webu je samozřejmě možné. Podle tiskového zákona časopis může vydávat buď nějaká instituce, nebo on samotný jako obecně prospěšná společnost, či nějaké občanské sdružení. Při přechodu z Divadelního ústavu na volnou nohu (byli jsme k tomu donuceni) jsme žádnou instituci, která by chtěla DN vydávat, nezískali. Jako obecně prospěšná společnost bychom museli být sami institucí, a na to nemáme ani personál ani prostředky – proto tedy občanské sdružení. Přijmeme do našich řad rádi každého, kdo se bude s dobrým úmyslem podílet na naší činnosti. Stačí projevit zájem. Jsou to neplacené „pozice“.
      Veřejné zdroje.
      Divadelní noviny jsou v posledních dvou letech financovány z veřejných zdrojů toliko z 50. procent. Polovinu rozpočtu musíme získat z tržby a sponzorských darů. A to je, věřte, velice trpká a ponižující práce. Jen si to zkuste navštěvovat všechny ty různé PR machry, kteří se na vás dívají jako na obtížný hmyz! Vladimír Just má samozřejmě pravdu, rozhovor s pražským radním Pechou je mimo publicistické i etické kategorie. Jenže, ona pražská příloha je naše PR (a kdo ji platí též diktuje obsah), a bez „honoráře“ za ni by Divadelky nedožily konec roku (ale nechte si to pro sebe, ty peníze zatím pořád nemáme na kontě). Přesto každý její čtenář, který není vůči nám a priori zaujatý, musí uznat, že jsme ji – s výjimkou onoho rozhovoru – připravili věcně a kriticky.
      Kontrola DN veřejností.
      Náklad každého našeho čísla činí dva tisíce prodaných výtisků. A mají-li pravdu mediální agentury, že jednotlivý výtisk periodika čtou tři až čtyři čtenáři, činí naše čtenost šest až osm tisíc čtenářů každého čísla. Nemyslím si, že přispěvovatelé tohoto bloku jsou celou veřejností, byť každou jejich připomínku pečlivě sleduji a v redakci vám mohou potvrdit, že ji bereme v potaz.
      Ano, cítíme se diskusí v den 15.11. ohroženi, i když na druhé straně nám lichotí, že pro část divadelně-odborné veřejnosti se Divadelky staly tématem. Kdyby to byly mrtvé noviny, nevzbuzovaly by žádné otázky, nesouhlas, kontraverze. A já Vám teď povím, proč se cítíme ohroženi. V grantové komisi MK už léta, na rozdíl do jiných divadelních periodik, nemáme zastoupení. Nejsme tam přizváni. Jednání a bodování komise je tajné a ty nuly, které nám polovina grantové komise v posledních dvou letech udělila samozřejmě znamená, že grant byl nízký. Nepřipadá vám divné, že časopis, který má ze všech divadelních periodik nejvyšší náklad a který jako jediný otiskne ročně na dvě stě rezenzí, polovinu na tzv. regionální divadla – a jenž vzhledem k ignoranci i tzv seriózních deníků vůči divadlu – bude jednou důležitým pramenem pro dějiny českého divadla, je v bodování komise hodnocen jako nejhorší divadelní časopis? Dozvěděl jsem se, že loni nebýt odporu starších členů komise Divadelky nedostaly vůbec nic. Letos už tito lidé členové komise nejsou. Kdo jsou ti noví, nevíme. Nedivte se tedy, že redakce DN má dojem, že diskuse 15. 11. má k neudělení grantu Divadelním novinám dodat odborné argumenty.
      Stále stejní autoři divadelních recenzí.
      Nu ano, každá redakce má svůj stálý okruh spolupracovníků. Jména jako Hořínek, Uhde, Zdeňková, Žáček, Varyš, Sladkovský, Paterová, Kerbr atd. jsou snad zárukou jisté úrovně. Anebo ne? A připadá Vám nepatřičné, když je české divadlo „zkoumáno“ z mnoha stran, když své divadelní postřehy u nás publikují spisovatelé Petra Hůlová a Pavel Brycz (před ním Miloš Urban)? A když si u nás dopisují Vaculík s Rychlíkem a sloupek tu má Magor? Pravda, o divadle to většinou není, ale já si pořád myslím, že divadlo nepůsobí ve vzduchopráznu, nýbrž v kulturním kontextu a že smyslem kulturního časopisu není sjednat jasno, nýbrž kontext! A ještě vysvětlení k rubrikám DN, které vám možná vadí: o tvorbě Čt, ČRo (jako jediný časopis v republice) a českých filmech píšeme proto, že je s českým divadlem spojuje jeden důležitý činitel: herec. A každý autor má u más šanci, vyzývám touto cestou všechny diskutéry na tomto blogu, aby nám nabídlli spolupráci.
      A jestli mohu být nakonec osobní: v roce 1992 jsem měl na vybranou: zvolit buď Divadelky, nebo business. Zvolil jsem Divadelky, a mohu říct, že – i pod vlivem této připravované diskuse – svého tehdejšího rozhodnutí lituji. Ve svém věku už není v mé moci jej nějak změnit. Tak dobře: nechť je Divadelkám v jejich nadcházejícím, dvacátém ročníku konec. Pro mě to bude jisté neštěstí, ale i úleva.
      Jan Kolář

      26.10.2010 (18.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    19. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      chtěl bych ještě jednou co nejjasněji odmítnout představy, že tady je nějaké „spiknutí mladých“ proti DN (není), že má jakási mladá generace jednotný postoj k DN (nemá), že výbor sčdk nebo já osobně nebo třeba Vladimír Mikulka jsme jejími mluvčími (nejsme).

      zvolání, že bude-li debata o DN, znamená to, že vzápětí zaniknou, mi přijde notně patetické.

      jo, a k radosti mnohých mohu říci, že jsem byl osloven, abych v té grantové komisi MK taky seděl.

      26.10.2010 (18.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    20. Petr Novotný

      Profilový obrázek

      No, a to je právě ta hrůza! Ještě před rokem dvěma nikdo o panu Varyšovi neslyšel. Protože je nade vší pochybnost inteligentní a ambiciózní, urval si styl, kterým tady do té doby nikdo nepsal – jakési intelektuální hulvátství a bezohlednost. Styl, který nelze přehlédnout a který přímo vybízí k „diskusi“, oponování, „tříbení“ názorů. Je to styl hlučný a výbojný a zvolený zjevně dobře. Pana Varyše je všude plno a už dokonce je zván do grantové komise. Není to absurdní, že někdo, kdo je teprve na začátku své profesionální dráhy, ještě nic pořádného nedokázal, jeho kritická práce neprošla nějakou zkouškou, už spolurozhoduje v grantové komisi o bytí či nebytí divadelního periodika, možná bude i spolurozhodovat, kteří tvůrci mohou dostat grant, a tedy šanci tvořit, a kteří třeba místo tvorby skončí někde za barovým pultem? A tím neříkám, že každý, kdo si podá grant, má nárok ho dostat, každý chce tvořit / psát, k tomu musí mít od státu vytvořené podmínky. Jen mne děsí, jak málo (resp. moc – hluku) stačí, aby si někdo získal pozornost druhých, prostor, čas a teď už i moc. Zajímalo by mne, zda si pan V. uvědomuje, že k tomu patří i odpovědnost? A když pročítám tento blog i jiné na iDN, chápu obavy redakce o další existenci.

      26.10.2010 (22.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    21. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      nebojte se, přistupuji k tomu s pokorou a s ambicí prospět dobré věci.

      kritika má vzbuzovat ohlas a k čemu jsou tací, kteří píší třeba 20 let, ale neštěkne po nich pes?

      26.10.2010 (23.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    22. Jan Eissmann

      Profilový obrázek

      Bože můj, Vojtěchu!
      Kritika má podat fundovanou a odbornou zprávu o inscenaci, a ne vzbuzovat ohlas.
      Pouze v ideálním případě kombinuje obojí. Ale takové příklady spočítáte na prstech jedné ruky.
      Kritika je notně časová disciplína. Po dvaceti letech nemá po kritikovi kdo co štěkat.
      A musím říct, že spojená „ambice prospět dobré věci“ zní z vašich úst vskutku nebezpečně!
      Jinak děkuji panu Kolářovi za vstup do diskuse, ale musím se přiznat, že výskyt neoznačeného PR v kritickém periodiku mne poněkud zaráží.

      27.10.2010 (0.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    23. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      V tom je, milý pane Varyši, ten problém: buď kritika usiluje o to něco zprostředkovat, slouží něčemu „nadosobnímu“ – anebo slouží něčemu „osobnímu“, rozuměj samotnému kritikovi, aby „po něm neštěk pes“… No, přiznám se, že ten druhý cíl mi přijde notně mělký a egocentrický.

      27.10.2010 (0.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    24. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      dobře, myslím, že nemá smysl se obhajovat, tak trochu přitvrdím – odpovědí prof. Jana Zrzavého, prorektora Jihočeské univerzity, na otázku „o čem je věda?“ (dosaďte si kritika):

      „věda je samozřejmě o sebeprezentaci, potažmo o shánění sexuálních partnerů (a jestli nám to nejde tak, jak bychom si představovali, šlo by nám to líp, kdybychom se živili poctivou prací?)“

      27.10.2010 (0.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    25. Jan Eissmann

      Profilový obrázek

      Ale no jistě, i pokládání chodníkové dlažby je o shánění sexuálních partnerů. Ta opálená svalnatá těla na sluncem rozpálené ulici…

      27.10.2010 (0.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    26. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      víte, že je rozdíl mezi tvůrčí prací spojenou s nějakou ambicí a prací zajisté užitečnou, leč čistě prakticistní, případně činěnou jen pro peníze?

      (k tématu doporučuji esej S. Komárka Peří rajky)

      27.10.2010 (0.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    27. Josef Herman

      Josef Herman

      Pane Eissmanne, obecnou rozpravou o kritice jsem myslel debatování o tom, jak kritiku napsat, diskusí o divadelním diskursu v médiích jsem myslel debatu o tom, jak kritiku publikovat. Považuji to za dva odlišné problémy.

      27.10.2010 (2.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    28. Markéta Polochová

      Profilový obrázek

      K tomu se cituje Klimáček: „Nikdo nechce dělat, každý by jen tvořil“.

      27.10.2010 (8.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    29. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Milí přátelé, jsem rád, že diskutujete, ale prosím, mějte přitom na paměti, že by tohle měla být debata od debatě o Divadelních novinách. Díky za pochopení.

      27.10.2010 (9.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    30. Jan Eissmann

      Profilový obrázek

      Omlouvam se, na vykolejeni diskusi mam lvi podil.
      co se tedy vratit k teto pozoruhodne vete pana Kolare:
      „Jenže, ona pražská příloha je naše PR, a kdo ji platí též diktuje obsah), a bez „honoráře“ za ni by Divadelky nedožily konec roku (ale nechte si to pro sebe, ty peníze zatím pořád nemáme na kontě).“
      pripomnela mi obdobne zaznamenihodne „priznani“ Richarda Ermla, ktere padlo kdysi na iDN: „Ceny se udělovaly v pěti kategoriích podle výběru odborné poroty (redakce a jejích externích spolupracovníků), pouze v jediné z nich, v Ceně za herecký výkon bez ohledu na žánry, projevila Sazka skromné přání oné mediální známosti. Tak velkorysého sponzora by brala každá tiskovina všema deseti!“

      27.10.2010 (9.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    31. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Obávám se, že ani tohle není tak docela k tématu… je jasné, že v souvislosti s Divadelními novinami se dá diskutovat o lecčems, ale aby měla TATO „debata o debatě“ smysl, měla by se pokud možno přidržovat základní otázky „o čem a jak se budeme bavit 15. listopadu naživo“.

      27.10.2010 (10.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    32. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      chtěl bych nadhodit, jestli se v souvislosti s DN budeme bavit i o jejich „marketingové strategii“. problém totiž je, že se po nich musíte pídit, abyste je četli. nejsou (skoro) nikde k sehnání a ani o nich (skoro) nikdo neví, zatímco na každým záchodku ve městě najdete samolepku A2 a časopis samotný seženete v každé trafice.

      27.10.2010 (11.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    33. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Myslím, že ano, ale zrovna tohle je spíš na celkem jednoduché vysvětlení než na debatu. Přesněji to ví šéfredaktor, ale v základním obrysu je to takto: do „každé trafiky“ se lze dostat až od určitého nákladu (tuším, že je to kolem 5.000). Jinak co do propagace zkoušela redakce ledacos, ale je fakt, že guerilový marketing ještě ne…

      27.10.2010 (11.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    34. Jan Šotkovský

      Profilový obrázek

      „Paranoidní“ jsem nemyslel tak drsně, jak to zřejmě vyznělo – chtěl jsem tím prostě říct, že mi obavy pana Hermana přijdou silně přehnané. Pokud se ho to dotklo, omlouvám se.
      Mám ale pocit, že zde zaznělo něco tak podstatného, že nevím, jak to mohlo zaniknout pod páně Varyšovým coming-outem ohledně toho, že píše kvůli sebeprezentaci a shánění sexuálních partnerů (což tady asi nikoho nepřekvapilo, ne?).
      A míním tím prosté sdělení šéfredaktora, že veřejnou diskusí o kvalitě svého periodika se cítí ohrožen, protože za ní vidí spolu s redakcí záminku k jeho faktické likvidaci.
      Nejsem schopen vůbec posoudit, nakolik je tato obava na místě. Jen mě napadá, jestli se s tímto postojem dá dělat divadelní kritika – pokud se bojím negativního názoru na svou práci, protože pro mě může mít likvidační důsledky, jak si pak člověk může vůbec troufnout psát kriticky o práci druhých?
      A taky si nejsem jist, jak v této situaci normálně a smysluplně diskutovat.
      A pokud k diskusi o sobě přistupuje redakce takto, myslím, že by tomu komentář ze strany p. Mikulky slušel.

      27.10.2010 (11.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    35. Albert Čuba

      Profilový obrázek

      Zdravím všechny,
      docela mě zarazila věta pane Eissmanna, že „kritika má podat fundovanou a odbornou zprávu o inscenaci.“ Zarazila mě proto, že v mnoha Divadelkách za poslední dobu jsem se tohoto dočkal ve velmi řídkých případech. A určitě to nebude nefundovaností či neodborností kritiky. Problém je o dost jednodušší. Jedná se o problém místa. Jak chce kritik podat fundovanou a odbornou zprávu o inscenaci na prostoru čtyř odstavců? Jakou reflexi mi, jakožto potencionálnímu spolutvůrci inscenace, dá „kritika“, kterou přečtu za necelé dvě minuty? To vše do jisté míry souvisí s výše položenými otázkami – a především tou základní: komu jsou DN určeny? Já vám něco řeknu. Mně určeny nejsou a to jsem od kumštu. A taky vám řeknu proč mě nejsou určeny – protože kritiky inscenací jsou rozsahem tak krátké, že vlastně žádnými kritikami nejsou (pro jistotu zdůrazňuji, že se nebavím o fundovanosti autorů, o té nepochybuji). Mě jsou DN v podstatě užitečné jedinou věcí, a sice první a poslední dvoustránkou, kde se dočtu, co se děje v divadelní obci obecně a pak kdo kdy umřel. Rozsah kritických recenzí mě nutí si myslet, že DN jsou určeny širší divadelní veřejnosti (rozuměj divákům), ale pakliže tomu tak je, a já bych nebyl v zásadě proti, pak ale absolutně selhává prodejní model. Podstatná je jedna věc: DN si musí SAMY určit, jaké vlastně chtějí být a tomu potom přizpůsobit vše. Od obsahu, po prodejní model. Ve stavu v jakém jsou DN teď, jsou pro lidi od kumštu relativně k ničemu (vyjma těch pár kritik, kterým je dopřán dostatečný tiskový prostor). Pak tedy ať jsou DN určeny návštěvníkům divadel, ale pak je tito musí v těch divadlech najít. Proč se Divadélky neprodávají v pokladnách divadel, v místech předprodeje, či pro mě za mně třeba ve foyer toho kterého divadla? To vše jsou věci pro úvahu. Ale rozhodnout si to musíte sami. Nepořádejte nějaké debaty, kde se bude (ve vší úctě) žvanit, ale začněte jednat. Určete si cíl, který je jednoznačný (a tedy i lehce kontrolovatelný) a za tímto cílem jděte. A pokud do cíle nedojdete, nech’t šéfredaktor odstoupí a na jeho místo nech’t přijde někdo, kdo bude schopnější. Ve výsledku je to vlastně jednoduché. Nebo se pletu?

      Mějte se.

      27.10.2010 (12.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    36. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Chtěl jsem s reakcí ještě trochu počkat, ale když už jsem přímo vyzván, co mi zbývá…

      Pro jistotu úvodem můj malý coming out. Jsem tu v několikanásobné pozici chytré horákyně: členem redakce DN jsem a nejsem, tedy byl jsem v DN deset let na půl úvazku redaktorem přes kritiku, ale od začátku letošního roku se už věnuji „pouze“ webu, který tak trochu je a tak trochu není samostatnou odnoží DN. A zároveň jsem členem výboru Sdružení českých divadelních kritiků a mám „na starosti“ debatu o Divadelních novinách. Někteří debatující mě řadí do skupiny „mladých“, což je sice lichotivé, ale pravda to už nějaký rok není.

      A co se týče debaty jako takové:

      1/ Musím znovu zopakovat své základní stanovisko (které je v zásadě i stanoviskem výboru SČDK, i když na konkrétnostech bychom se asi všichni neshodli) – hlavním cílem debaty o Divadelních novinách je DEBATA. Samozřejmě se jí zúčastní i redaktoři DN, ale v zásadě by to měla být debata na způsob debaty o konkrétní divadelní inscenaci nebo o konkrétním divadle. Tam by, doufám, nikoho ani nenapadlo, že cílem je divadlo existenčně zlikvidovat nebo donutit režiséra, aby se zodpovídal radě moudrých a řídil se závěry, ke kterým debata dospěje. A tak dále – není myslím nutné připomínat všechny výtky, argumenty a obavy, které tu zatím padly.

      2/ Pohybujeme se v oblasti, kde neexistují žádná „tvrdá“ pravidla, normy a tak dále (teď nemyslím ekonomickou stránku věci, samozřejmě). Nedělám si iluze, že podobná diskuze může dospět k jednoznačnému výsledku či jakékoli shodě. Ale i tak se mi zdá být zajímavé a pro všechny zúčastněné užitečné, když budou muset formulovat to, co si o Divadelních novinách sami myslí, a když vyslechnou, co si o DN myslí druzí a jak to celé vidí redakce.

      3/ Největší rozruch paradoxně vzbudily dva body, o kterých jsem se bláhově domníval, že jsou úplně nevinné a přidal jsem je k těm hlavním třem především proto, abychom si předem ujasnili, o čem řeč při této příležitosti vlastně ani být NEMUSÍ. Jinak řečeno: co může zůstat před závorkou.

      4/ „Má existence Divadelních novin smysl? Sám si – nepřekvapivě – myslím, že existence Divadelních novin má smysl a předpokládám, že se na tom naprostá většina přítomných shodne. Pomocí úvodní „existenční“ otázky jsem spíš chtěl vymezit pro diskusi jakési hřiště, v jehož prostoru se už většina přítomných nejspíš neshodne: jak DN vypadají a nevypadají, respektive jak DN mají, nemají, mohou a nemohou vypadat.

      5/ „Divadelní noviny se potýkají s klesajícím zájmem ze strany mladší generace…“ Považuji za naprosto evidentní, že mladší generace Divadelní noviny čte podstatně méně, než když jsem byl v devadesátých letech mladou generací já. Poslední otázka tedy „podprahově“ směřovala k tomu, aby před závorku pokud možno vyčlenila obecnější jev, totiž že mladší generace méně čte papírová média než bývalo zvykem (i když statistiku, které se dožaduje Vladimír Just, skutečně nemám). Myslím si totiž, že to není jev, který by se týkal pouze DN a je tudíž lepší jej ponechat na nějakou jinou debatu.

      P.S. Důležitá je ještě jedna drobnost: tohle by opravdu měla být debata v rámci širčí „kritické obce“, lze-li to tak pojmenovat. Vztah Dïvadelních novin a obecně jakékoli kritiky k samotným tvůrcům je úplně jiné téma.

      27.10.2010 (13.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    37. Albert Čuba

      Profilový obrázek

      Jenom mi přišlo, že by bylo fajn, abyste třeba znali názor někoho „z druhého břehu“ a trošku jsem doufal, že vám, snad nevtíravě, polichotím, když napíši, že bych rád četl kritiky rozsáhlejší. Ale to byl jen úvod mého příspěvku. Pak jsem jen předkládal obecný názor jednoho čtenáře na jedny noviny. Asi jsem to neměl dělat. Omlouvám se a ponechám tedy tuto debatu širší kritické obci. Jenom opět zdůrazňuji – můj příspěvek se týkal stavu Divadelních Novin, nikoli stavu kritiky, či snad nedej bože, vztahu kritiky a tvůrce.

      P.S. Kdo jiný vám ale má podat reflexi vaších novin, než váš čtenář?

      27.10.2010 (15.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    38. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Nene, to nebylo myšleno na vás, naopak jsem se radoval, že jste otevřel pár docela podstatných témat (i když ne ve všem souhlasím).

      Ale obecněji: vztah „kritika – divadlo“ je něco úplně jiného než „kritici – divadelní časopis“ a nemělo by se to moc míchat dohromady, takže jsem byl raději předběžně opatrný, když už se ve Vašem komentáři tohle téma taky objevilo.

      Čtenáři jsou samosebou v debatě vítáni. I praktičtí divadelníci jsou vítáni, jen by nebylo dobré, aby se debata dostala do polohy „píšou o nás špatně a navíc málo“.

      27.10.2010 (15.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    39. Albert Čuba

      Profilový obrázek

      Aha. Tak to bylo drobné nedorozumnění. V tom případě berte mou předchozí reakci trochu s rezervou. Každopádně přeji DN hodně štěstí a až mě zase něco cvrnkne přes oči, rád se opět zapojím.

      Diskuzi Zdar!

      27.10.2010 (16.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    40. Jan Šotkovský

      Profilový obrázek

      Děkuji panu Mikulkovi za věcnou reakci. Jen jsem chtěl poznamenat, že nepovažuji otázku, zda má existence té či oné instituce smysl, za nepatřičnou či zbytečnou – i když asi zní hodně konfrontačně. Ale jakákoli instituce zcela přirozeně tenduje k tomu, vydávat za smysl své existence prostě to, že existuje. A ověřovat, zdali má její existence nějaký smysl i pro její okolí, je pro každou takovou instituci po mém soudu sebezáchovné. Na místě pana Koláře bych se spíš bál, kdyby smysl existence DN nechtěl nikdo řešit, protože by všem okolo bylo dávno jasné, že žádný není.

      A musím říct, že po druhém přečtení na mě poslední odstavec reakce pana Koláře působí jako hodně nepatřičné hraní na city v duchu „lituji, že jsem se rozhodl pro svou práci a nemusím ji dělat, když si mého úsilí nevážíte“. A říkám to s plným respektem k výsledkům jeho osmnáctileté práce v DN. Ale i když věřím, že jsou to jeho autentické pocity, myslím, že by se s nimi na veřejnost chodit nemělo. Zní to úplně stejně, jako by si tady renomovaní čeští herci stěžovali, že kdyby věděli, jak se o nich bude v Divadelkách psát, tak by radši než na DAMU šli na práva…

      27.10.2010 (21.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    41. Bohumil Nekolný

      Profilový obrázek

      Navrhovaných původních pět otázek může být zajímavých za podmínky, že je bude reflektovat v prvé řadě samotná redakce v režimu, dnes už běžné, autoevaluace. Až po té může mít diskuse nějaký strukturovaný rámec. Na nevěcnou debatu Herman Just se nevýslovně těším. Zdraví

      27.10.2010 (23.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    42. Josef Herman

      Josef Herman

      Tak snad naposledy: pane Šotkovský, za paranoiu jsem se samozřejmě neurazil, myslel jsem, že je to zřejmé z mé potutelné reakce, kterou jsem to chtěl obrátit v žert – ale pak jsem pochopil, že se to mohlo číst i jinak. Opravdu vše v dobrém – ostatně správně nás Markéta Pollochová okřikla oba.
      Ale musím si stát na svém, „zásadně“ (i za to jsem byl okřiknut, nešť): odbočka k předběžné debatě o DN mne utvrdila v obavách, že jde o to popovídat si nad otázkami zformulovanými bez podstatných podkladů, zato spontánně, kdežto já naiva věřil, že se mají hledat zásadní odpovědi na zásadní otázky. Pořád si myslím, že mnou navržené zobecnění debaty by vedlo rychleji a průkazněji i ke konkrétnímu hodnocení DN. A také by snad mé otázky nutily diskutéry formulovat zdůvodněné argumentované odpovědi, kdežto Mikulkou nastavená debata povede převážně k prezentaci stanovisek.
      A v tom vidím ono nebezpečí, které, pravda, nakonec netkví v debatě samé, ale v tom, že na základě zase jen stanovisek rozhodují grantové komise: systémově jde vždycky o tajné hlasování, které posuzovatele grantových žádostí zbavuje osobní zodpovědnosti za stanovisko. Jestliže se tedy o jednom účastníkovi grantového řízení, které záhy proběhne, svede veřejná rozprava dle Mikulkou navrženého vzoru, vznikne v mých očích problém nerovného postavení žadatelů: prodiskutovanému to může uškodit, ale může ho to i zvýhodnit. A protože máme z minulých let nedobré zkušenosti z jednání grantové komise vzhledem k DN, jak psal výše šéfredaktor Kolář, protože už se v rozhodování objevil moment generačního odmítání DN, uplatněný jaksi v anonymním houfu grantové komise, nedivte se naší ostražitosti, v mém případě paranoidní (odlehčující vtip, pane Šotkovský). Tolik na vysvětlenou, nechci převést debatu od DN a vůbec odborných periodik ke grantovému systému, ale považoval bych za nanejvýš potřebné, kdyby se třeba sdružení kritikové někdy v budoucnu zabývali i tímto problémem.
      Jinak se vskutku neuzavíráme debatě o vlastní práci, vskutku nejsme hákliví na kritiku, jak se nám tu podsouvá, díky už teď za pár podnětů, i panu Čubovi! Ale pochopte, že máme důvod být už opravdu přecitlivělí na možné dopady takových debat, a pak na představu, že DN jsou jaksi věcí veřejnou a redaktoři musejí strpět doporučení veřejnosti, jak a s kým noviny dělat.
      Vynikající muzikant a moudrý člověk Ilja Hurník mi kdysi jako začínajícímu kritikovi dal neocenitelnou radu: kritik může kritizovat, může napsat dokonce i to, že by kritizované dělal sám jinak, ale nikdy nesmí kritizovanému radit, jak on to má dělat lépe. Kritika není výstupní kontrola umělecké tvorby, psal to už jinak Vladimír Just, ale debata nad uměním, kritika spolurealizuje existenci umění v dané komunitě a k tomu podle mého přesvědčení slouží i DN.

      27.10.2010 (23.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    43. Josef Herman

      Josef Herman

      Milý Peggi, tentokrát vás asi nepobavíme, mám dojem, že v názorech na DN se dost shodneme. A když tak nás věcně rozsoudíte, ne?

      27.10.2010 (23.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    44. Jan Šotkovský

      Profilový obrázek

      Milý pane Hermane, chápu, rozumím, ale opakuji – je to podle mě úplně totéž, jako bych napsal, že jsem nervózní z toho, že na divadlo, ve kterém působím, vyjde před započetím grantového řízení v DN negativní recenze, čímž vznikne nerovné postavení vůči jiným divadlům, na které recenze nevyšla. A možná i nervózní budu, ale nebudu kvůli tomu bránit recenzentům DN ve vstupu do divadla…

      28.10.2010 (12.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    45. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      tak trochu se chodí kolem horké kaše. ve své naivní drzosti, nebo drzé naivitě, tedy nahlas řeknu to, co si beztak (skoor) všichni myslí:

      odejdou – li z DN šéfredaktor Jan Kolář a jeho zástupce Richard Erml, patrně DN čeká rozkvět a dalších minimálně 18 let (třeba i úspěšné) existence. Zůstanou-li , je pravděpodobné, že DN vskutku zaniknou – a třeba už příští rok.

      29.10.2010 (0.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    46. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      No, Vojta to formuloval s bezohledností mládí… Ale přiměl mě reagovat. V zásadě mám ráda, když se nechodí kolem horké kaše. A tahle diskuse dost dlouho taková je. Spousta slov a pod nimi nevyřčená – holá pravda.
      Pepa Herman ocitoval: „kritik může kritizovat, může napsat dokonce i to, že by kritizované dělal sám jinak, ale nikdy nesmí kritizovanému radit, jak on to má dělat lépe“. Pepo souhlasím, ono by to totiž nemělo smysl. Nikdo svůj stín nepřekročí.
      V případě mrtvoly Divadelních novin je již dlouho zřejmé, že ryba smrdí od hlavy, lépe řečeno hlav dvou.
      Vedení DN se postupnou, osobně zabarvenou exkomunikací zbavilo velké části české kritické obce. Uzavřelo se v nevětraném „pokojíčku“ různých veskrze stranických profesních spojenectví s konkrétními tvůrci (o „taktické“ podlézavosti úředníkům ani nemluvě). Ale především ztratilo respekt a důvěru nejširší divadelní obce. A ta je pro práci jediného periodika široce reflektujícího něco tak křehkého jako divadlo zcela zásadní podmínka.
      Bylo by hezké mít Divadelní noviny NEZÁVISLÉ na osobních náladách a uskřinutostech, aby o divadle psali lidé, kteří jsou schopni rovné, neuhýbavé a věcné komunikace s profesními kolegy i tvůrci.
      O spoustě věcí, které navrhuje probrat Pepa Herman i Vladimír Mikulka, by se pak vůbec diskutovat nemuselo – rozuměly by se samo sebou.

      29.10.2010 (8.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    47. Jan Eissmann

      Profilový obrázek

      Pro plné pochopení a prožitek předešlého vstupu je jistě třeba dodat, že součástí oné exkomunikované „velké části české kritické obce“ byla i Marie Reslová.
      A Vojtěchu Varyši, prosím, PROSÍM, zkuste bedlivěji a o kus opatrněji volit slova. Neberu vám právo názoru na pány Koláře a Ermla, ale opravdu si myslíte, že jako – jak jste sám přiznal – budoucí člen grantové komise, můžete napsat že „Zůstanou-li , je pravděpodobné, že DN vskutku zaniknou — a třeba už příští rok.“
      Přímější výhrůžku si lze stěží představit.

      29.10.2010 (9.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    48. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Ale no tak… Pane Eissmanne, já neznám ani vás ani vaši práci, takže mě docela překvapuje, že se vyjadřujete k mé „exkomunikaci“. A co se týče Vojtěchova vyjádření – nevolila bych silná slova. Jeho holá upřímnost je rozhodně lepší než taktické zákulisní manévry. Hraje s otevřenými kartami a přiznám se, že je mi tato bezohlednost milejší než křivý úsměv Jana Koláře. Howgh.

      29.10.2010 (10.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    49. Josef Herman

      Josef Herman

      Je mi líto, že zase musím napsat dlouze, a ještě víc líto, že dochází na moje slova: debata nad DN v podobě nastavené Vladimírem Mikulkou, a dá se zobecnit, že by se tak dělo nad jakoukoli tak konkrétní záležitostí, se v divadelní obci vždycky zvrhne do osobní a nevěcné roviny. Chtěl jsem napsat „současné divadelní obci“, ale hned jsem se opravil – bylo tomu u nás tak vždycky, což tvrdím nikoli jako moralista, ale jako prostý historik.
      Jestli má Vojtěch Varyš pravdu, pak si lžou do kapsy především organizátoři debaty, protože za vznešenými tématy skrývají velmi prosté cíle: odstranit dva lidi z podniku, který jim nepatří a do jehož chodu věru nemají co mluvit, případně pracovat na nějaké újmě tomuto podniku. To, co do debaty vnesl Varyš a přidala se Marie Reslová, už je podnět k nějaké reakci pro Společnost Divadelních novin, nikoli pro redaktory. A Markéta Polochová je ani neokřikla!
      Sice neberu Varyšova slova až tak vážně, nepodezírám Mikulku a výbory sčdk z takového podrazu, aspirin na paranoiu asi zabral, ale jak se potom apriori neobávat dopadů takových debat? Co vy na to, pane Šotkovský? Mimochodem, s tím příměrem jste myslím vedle: psát recenze na inscenace je aktivita obvyklá a zasahuje všechna divadla, zkrátka je to běžné, kdežto uspořádat kritickou debatu nad jedním periodikem je zcela výjimečné, ani si teď nevybavuji, že by se kdy něco podobného odehrálo, snad v 50. letech.
      A co se servility DN vůči politikům týče, pravda, jednáme s nimi, nekřičíme na ně, neb to nepovažujeme přinejmenším za zdvořilé, ale copak jsme nenapsali dost hodně kritických materiálů, já sám dost komentářů, ke kulturní politice, grantovým řízením, zmanipulovaným konkursům, odvolaným ředitelům? Můžete mi ukázat tiskovinu, která by se těmto tématům věnovala tak soustavně a tak ostře, jako DN?
      Tuto polohu výtek vůči DN odstartovaly zmínky o pražských přílohách a o Cenách Sazky a DN. K tomu druhému už kdysi odpověděl Richard Erml: Sazka dávala (jak víte, už odstoupila i z této aktivity) značné peníze na ceny za podmínky, aby se ceny předávaly v přímém TV přenosu (což sama zaplatila), a vyjádřila přání, jestli by hlavní cena, která zase jim dělá image, byla směřovaná do skupiny řekněme slavných tváří. Jinak řečeno, nešlo o běžný sponzoring, ale z jejich strany velkorysou vlastně mediální smlouvu, kterou jsme jistě mohli držet pod pokličkou, ale kterou jsme zveřejnili, aby bylo jasno – a za upřímnost dostáváme po líci? Při jednání komise, do níž byli přizváni všichni pravidelní přispěvatelé DN, se přání Sazky stejně otevřeně tlumočilo, kdyby komise rozhodla jinak, ani DN, ani Sazka by volbu nezpochybnily, jen je otázkou, zda by Sazka spolupráci neukončila – a to nevíme, neb spolupráce nakonec skončila kvůli změnám v Sazce. A jak víte, podařilo se právě šéfredaktorovi Kolářovi Ceny DN zachovat s jiným partnerem.
      Tři pražské přílohy jsem osobně navrhoval a redigoval, stížnosti prosím na mou hlavu. Dohodli jsme se s na nich s radním pro kulturu Ondřejem Pechou, který si přál zpracovat tři pro Prahu aktuální témata: proměnu grantového systému, Státní operu a transformaci. To není žádné PR a všechny přílohy jsem koncipoval tak, aby co nejpřesněji řešily ona tři témata. Něco podobného si radnice mohla zadat jaksi interně, ale chtěla to řešit prostřednictvím veřejného materiálu – co je na tom skandálního? Jediný materiál, a to poslední rozhovor s Ondřejem Pechou, lze zpochybnit: původně jsem s ním rozhovor zpracoval já, posléze na něm zapracoval bůhvíkdo z okruhu pana Pechy, a pak nám vrátili zcela jiný materiál k otištění, který jsme jen zkrátili o polovinu. Ale ani to nepovažuji za typický PR materiál, jen za zbacaný rozhovor, kterým si myslím ublížil sám Pecha. A mimochodem, už předtím jsme otiskli jiný rozhovor s Ondřejem Pechou jen proto, že nás o to požádala Marie Reslová! Rozhovor byl pěkný, proč bychom netiskli.

      29.10.2010 (12.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    50. Jan Eissmann

      Profilový obrázek

      Vážená paní Reslová, omlouvám se, pokud jsem se vás dotknul, či naznačil nepravdu. Nicméně výraz „co si beztak (skoor) všichni myslí“ považuji vskutku za klasickou ukázku „otevřených karet“, zvláště nenásleduje-li jakýkoli konkrétní příklad.
      A proto vás jakožto dlouholetý čtenář DN prosím, aby mi někdo vyzradil, jak konkrétně jsou pánové Kolář a Erml největší chybou DN.
      A jestli jejich odchod může tak zázračně proměnit tvář DN, proč se už o to nikdo za těch 18 let nepokusil. Funkce šéfredaktora a jeho zástupce přeci nejsou udělovány doživotně.

      29.10.2010 (12.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    51. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Zvláštní se chystá debata
      jako když Jago klepe na vrata

      29.10.2010 (14.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    52. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Je to sen či holá skutečnost?
      Smazal tu kdosi vše, co pod nos mu nešlo dost?

      29.10.2010 (14.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    53. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Stalo se něco čemu nerozumím – všechny komentáře k této debatě zmizely, ale já (coby administrátor) v žádném případě nic nemazal. Na serveru přitom komentáře stále jsou – vyzkoumám, co to znamená. Všem se omlouvám.

      29.10.2010 (15.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    54. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      myslím, že tam je nastaven nějaký limit na 50 komentářů, protože toho jsme dosud nedosáhli a zde při 51. příspěvku se to smazalo.

      29.10.2010 (15.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    55. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Ano, bylo to limitem, už je to v pořádku. Měl jsem úplně strach, že Hulcova poezie je tak mocná, že přeruší každou internetovou debatu, ale byl jen jedenapadesátý.

      29.10.2010 (15.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    56. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Je otravné slovíčkařit, ale když už z toho Vladimír Hulec vyvozuje další závěry, měl by vyvozovat z toho, co jsem o pár odstavců výš doopravdy napsal.

      Správná citace zní: „[…] webu, který tak trochu je a tak trochu není SAMOSTATNOU odnoží DN“. Což je něco úplně jiného, než když mi podsune výrok: „tak trochu je a tak trochu není odnoží DN“.

      Jinak co se týče webu DN, budu strašně rád, pokud se o něm bude mluvit, to je přece jasné.

      29.10.2010 (16.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    57. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Uff,
      rozdíl nevidím, ale omlouvám se. Slovíčko mi z citace skutečně vypadlo. Dokonce k neprospěchu mé výhrady. Internetové DN vůbec nejsou – ani trochu ani ne-trochu – „samostatnou“ odnoží, ale integrální součástí.
      A jak si představuješ, aby se mluvilo o webu DN (a vůbec o DN), a nebyla to diskuse „s“ redaktorem DN, ale „o“, řídíš-li ji?! Moderátor má přece zásadní vliv na podobu a směr diskuse. Nebo ne?

      29.10.2010 (16.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    58. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Vždycky jsem věřil v sílu poesie…
      Ale teď tedy vážně. Když už se jednou vstoupí do řeky, asi by se měl člověk i omočit. Do svých úvah vůbec nevkládáte internetovou podobu DN, která je jejich integrální součástí. Bez nich by nebyla, máme na ni – zjednodušeně řečeno – copyright. Vladimír Mikulka se plete, uvažuje-li, že „tak trochu je a tak trochu není odnoží DN“. Internetové DN vymyslela redakce DN (konkrétně šéfredaktor Jan Kolář) a uvedla je začátkem roku v chod. Vladimír Mikulka dostal zadání, aby je – coby redaktor DN – řídil a tak tomu je. Mluví-li se tedy o třeba čtenosti DN, musí se mluvit i o čtenosti tohoto DN-webu, který byl pro onu „mladší generaci“, která tištěná média víceméně obecně opouší, zřízen. (I když pochopitelně nejen pro ni – především jako moderní médium umožňující rychlou a přímou komunikaci, větší otevřenost, menší redakční náročnost apod.)
      V rozkrývání – z redakčního pohledu – mnohdy zavádějících témat bych mohl pokračovat. Jistě jsou pro nás diskuse i různě formulované problémy kolem DN cenné a zajímavé, nicméně se mi zdá, že nejde – aspoň na těchto stránkách – dokonce ani o debatu „o“ DN (jak bylo předesláno), ale o kritiku DN. Všichni kritici víme, že v tom případě má kritizovaný mlčet, neb nemá šanci do takové diskuse smysluplně vstoupit. Vždy bude osočen z podjatosti, jako ostatně může být i kolega Mikulka, neb i u něj jde o střet zájmů a podle mne měl vedením této diskuse být pověřen někdo jiný. Přesto se alespoň v jednom bodě coby redaktor DN ostře ohrazuji: Úvahy o redakčním složení DN by měly jít zcela stranou. Za jejich podobu je pochopitelně zodpovědný především šéfredaktor a odpovědnost ostatních je vyjmenovaná v tiráži. Co by znamenala výměna je čirá spekulace jdoucí za rámec veřejné diskuse.

      29.10.2010 (16.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    59. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Varování mladým kritikům, potažmo téze Vojtěcha Varyše, že psaní kritických statí pomáhá pisatelům k rozšíření kádru sexualních partnerů! Sázité na velmi špatnou kartu! Věnujte se raději sportu (i účast v amaterských týmech vám přinese bohatší ovoce), ba i nový fešácký oblek, nemluvě o sportovním autu! Vyvarujte se falešných proroků! Jestli se chcete poučit z konkrétního přikladu, přečtěte si ještě jednou melancholický závěr příspěvku Jan Koláře: v jeho v podtextu najdete všechno.

      Pavel Trenský

      29.10.2010 (19.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    60. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Hulcovi
      No, někdy na začátku roku, přelom ledna února, jsem napsala koncepci internetového divadelního deníku. Zdálo se, že Divadelní noviny dožijí do léta a já si trochu dělala starost, co bude dál. Tehdy jsem ji poslala několika lidem, mezi jinými Nataše Zichové a Karlu Steigerwaldovi. Ohlas byl dobrý, Eva Langšádlová mi začala chystat internetové zázemí v ČT navázané na archiv Divadla žije. Pravda, svěřila jsem se i několika lidem v Divadelním ústavu. Během měsíce Jan Kolář „vymyslel“ internetové Divadelní noviny. 🙂 Oddychla jsem si, jiní pracovali za mě a já si to mohla po večerech číst.
      Pavlu Trenskému
      Pane profesore, Vojta provokuje, skočil jste mu na lep. Nicméně v jednom má pravdu – je dobré za vznešenými řečmi, vědeckými rozbory a kritickými názory vidět i ty, kteří je vedou, jako lidi. Někdy je to k popukání.
      Vojtěchovi rozumím – Divadelní noviny smysl mají, ale je opravdu těžké, je za stávajících okolností podpořit pro další období. Mění se divadlo, ti kdo ho dělají, jejich myšlení a DN (až na světlé výjimky) mají na divadlo stále stejný mustr jako před dvaceti či třiceti lety. Stávající vedení opravdu nemá mezi divadelní veřejností dobrou pověst a důvěru a DN chybějí čtenáři. Možná je to opravdu podnět pro vydavatele (Společnost pro Divadelní noviny), aby redakci nějak personálně obměnil. A popravdě se divím, že po tolika jasných signálech vedení neodstoupí, nebo aspoň svou rezignaci nenabídne.
      A abych i já hrála s otevřenými kartami: též jsem byla oslovena do grantové komise MK a mám nejspíš podobný problém jako Vojta – nechci, aby DN zanikly, ale v tom stavu, v jakém jsou, je podpořit jednoduše nemohu.
      Je to dost krutý paradox, ale stejně jako Vojta se domnívám, že Divadelní noviny jeho vedení nejjistěji zachrání, pokud dá velkoryse šanci někomu jinému. Komu – toť otázka. To není, pane Eissmanne výhrůžka. Pohodlnější by bylo mlčet, hlasovat tajně proti udělení grantu a nechat DN – případně – zaniknout, aby mohlo vzniknout periodikum nové. Tak je to také v životě přirozené. Ostatně – pokud budou divadelníci potřebu nějakých podobných novin mít, určitě se narodí jiné, o to strach nemám.

      29.10.2010 (22.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    61. Josef Herman

      Josef Herman

      Ano, hezky se to rozjíždí, podle mého očekávání. Jak Vojtěch Varyš, tak Marie Reslová odkryli karty zejména v tom, jak se u nás, nyní především na MKČR, rozhoduje o grantech, obecně jsem to popsal minule. A že to oni dva považují za normální a správné: v DN nechtějí změnit vedení, i když přece všem je jasné, že to dělají špatně (věcné důkazy netřeba), tak nebudou! Dokonce co na tom, že formálně se v grantovém řízení nějaká kritéria uplatňují, přece nebudeme porovnávat třeba náklady jednotlivých časopisů, jejich záběr, nebo dokonce strukturu rozpočtu a míru soběstačnosti, no fuj! Stačí prostě ukázat palcem dolů. Však se narodí něco jiného, o to není strach, kam by Marie, až jí zase v Hospodářských novinách vyhodí s nějakým rozhovorem, zašla. No, možná, že už nějaký projekt na jiné DN s předem dohodnutou podporou komise, vzniká – ta paranoia, pane Šotkovský, už mě zase vzala! Poraďte, co s tím mám dělat?

      29.10.2010 (23.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    62. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      tak nepochybně jsou všichni odpůrci a kritici DN jen nekompetentní pitomci, hnaní osobní záští a neukojenými ambicemi, v tom redakci DN rozumím.
      ale řekněme – teoreticky – že možná někdo z nich má přece jenom trochu pravdy, že možná nejedná v rámci spiknutí, ale že je za tím skutečná, racionální a kritická úvaha.

      29.10.2010 (23.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    63. Zajímavé, jen dál

      Profilový obrázek

      Zdálo se, že Divadelní noviny dožijí do léta a já si trochu dělala starost, co bude dál. Tehdy jsem ji poslala několika lidem, mezi jinými Nataše Zichové a Karlu Steigerwaldovi. Ohlas byl dobrý, Eva Langšádlová mi začala chystat internetové zázemí v ČT navázané na archiv Divadla žije

      Komentář: tak to je hustý

      29.10.2010 (23.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    64. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Ivánku, kamaráde, není to cinknutý?

      30.10.2010 (0.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    65. Pavel Trensky

      Profilový obrázek

      Pani Reslova,
      to ja somozrejme vim, ze Varys to nemyslel (zcela) vazne. Ja prece taky ne: vtip jsem se snazil odpovedet vtipem. Mezi veleuspesnymi kritiky i umelci najdeme hedonisty, ale i askety z presvedceni. Viz F.X Salda. Pozdeji se pokusim prispet k nastavajici disukusi neco podstatnejsiho.
      Pavel Trensky

      30.10.2010 (1.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    66. Zajímavé, jen dál

      Profilový obrázek

      Třeba pan Varyš nemyslí vážně vůbec nic. Nebo jo? Co myslí vlastně pan Varyš vážně? Což takhle přidat další bod k diskusi: co myslí pan Varyš vážně? Co myslí paní Reslová, že Vojtěch myslí vážně?

      30.10.2010 (1.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    67. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      nepsal jsem o tom, jak bych případně hlasoval o případném projektu DN.
      psal jsem o tom, že pánové Kolář a Erml – ať už jsou jejich zásluhy z minulosti, které nijak nezpochybňuji, jakékoli – jsou v současnosti pro DN přítěží daleko více než přínosem a že si to nemyslím jenom já a že z mého pohledu by byla škoda, kdyby Divadelky zašly na jejich ješitnost.
      nad tím, že Divadelky neberou vážně divadelníci nebo divadelní kritici, se dá vždycky mávnout rukou s poukazem na jejich podujatost. že Divadelky nezajímají žádnou širší veřejnost, že koncept „kulturního čtrnáctideníku“ fatálně selhává, nad tím mávnout rukou nelze. Divadelky se stávají Literárními novinami v éře Jakuba Patočky.

      30.10.2010 (1.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    68. Josef Herman

      Josef Herman

      Pane Varyši, nerozumíte postoji „redakce“ DN, vzhledem k tomu, že z redakce tu diskutuji převážně já – a celou dobu hovořím o systémech, kterak něco hodnotit, zvláště když tím rozhoduji o bytí a nebytí, a dělám si hořkou legraci z toho, jak si mnozí, vámi počínaje, vystačí s oněmi stanovisky. Prosím zdůvodněte a doložte, věcně!!, že: DN neberou vážně divadelníci a divadelní kritici, v čem fatálně selhává koncept kulturního čtrnáctideníku, a na základě čeho si myslíte, že se DN stávají Literárními novinami za Jakuba Patočky.

      30.10.2010 (2.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    69. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      ono je to jednoduché. udělejte si malou anketu:

      -mezi divadelníky a divadelními kritiky (vynechte ty, co do DN píšou) a schválně, co se dozvíte, co si o DN myslí
      -mezi akademiky humanitních oborů, jestli DN čtou
      -mezi studenty humanitních a uměleckých škol, návštěvníky velkoměstských kaváren (praha /brno /olomouc /ostrava), divadelními diváky, kolik jich DN vůbec zná a pokud zná, tak jak často čte – třeba v porovnání s A2
      -nakolik se DN čtou mezi literáty, výtvarníky a filmaři, mezi rozhlasáky, mezi čtenáři hosta, tvaru, a2, literárek, souvislostí, cinepuru, ateliéru…

      Patočka – v závěru jeho éry už LtN byly všem pro smích kromě těch přispěvatelů, nemluvě o mnohých konfliktech a bazální nedůvěře vůči osobě Patočky, již chovali další potenciální/bývalí čtenáři i přispěvatelé, došlo k secesi části redakce (vznik A2), další secesi (vznik Kulturních novin) , před krachem byly LtN opakovaně na poslední chvíli zachráněny sponzorským darem nebo změnou vydavatele, zatímco ten původní byl poslán do konkursu, průvodním jevem bylo i průběžné snižování státní dotace.

      statistiku na to nemám, abych to doložil, všechny tyhle věci jsou tak nějak nehmotné. je to pocit, který DN v kulturní společnosti vyvolává – zápach a nezájem.

      30.10.2010 (13.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    70. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Marie (Reslová),
      oznámila jsi zde podnikatelský záměr, který Ti začátkem roku nevyšel. Jak budeš moci s čistým svědomím rozhodovat o DN, tedy v tomto případě o své vlastní konkurenci? Nejedná se o střet zájmů? Obávám se, že jedná a že se dá řešit jen tak, že z grantové komise odejdeš (byla by to ale myslím škoda, neb na rozdíl od Vojty Varyše jsi člověk, který dlouhohodobě /!!!/ sleduje divadelní dění tady i v zahraničí, máš přehled o většině projektů, velkou erudici a zkušenosti a můžeš na jednání fundovaně o podaných projektech a osobnostech/divadlech referovat i spolurozhodovat – není v této zemi mnoho takových, jen těch osobních emocí a animozit by ses při rozhodování měla zbavit), anebo se jednání o DN a všech dalších divadelních časopisech a možná i odborné literatuře neúčastníš, což je v daných situacích, kdy hrozí střet zájmů, obvyklé (kdoví, jaké máš vztahy s šéfy SaDu, kde jsi – tak jako v DN – pracovala a který by třeba ve svém projektu mohl chtít „rozjet“ podobné stránky, jak uvažuješ o Loutkáři a jeho vedení apod.).
      Otevřelo se tak v této diskusi ale jiné – a myslím daleko podstatnější téma – a to grantové komise. Kdo a jak rozhoduje o jejich jmenování, jak je jejich jednání čestné a rozhodování transparentní, jaká uplatňují kritéria při hodnocení jednotlivých projektů, na základě čeho rozhodují a měly by rozhodovat, komu jsou odpovědné apod. Pro podobu a existenci současného divadla u nás je právě toto myslím daleko klíčovější a aktuální téma.

      30.10.2010 (14.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    71. Josef Herman

      Josef Herman

      Pane Varyši, v dobrém a opravdu ne ublíženě, tohle jsou jen pocity, rozhodovat podle nich v grantové komisi, tak na tom se neshodneme. Podle mého vyjadřujete jen pocity a domněnky, spolu s Marií Reslovou navíc motivované víc osobně než věcně.

      30.10.2010 (14.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    72. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Vojto,
      Tvoje úvahy jsou velmi velmi spekulativní a nemá cenu, abych – z pozice redakce – je nějak komentoval. Ale – rozumím-li jim dobře – navrhuješ tedy debatu otevřít tak, jak to hned na začátku učinil Josef Herman (viz první příspěvek této diskuse). Jeho pět navržených témat se myslím přesně dotýká Tebou nastolených problémů, které jsou daleko širší, než je samotná (ať je jakákoli) podoba DN. Teprve při jejich prodiskutování a nalezení konsensu se dá diskutovat o tom, zda DN požadavky na moderní médium referující o divadle splňují (či nikoli) a jak. Taková debata by – třeba mne (a myslím i celou redakci a možná i odbornou divadelní obec) – velice zajímala. V DN ji velmi často řešíme a proto vznikly – třeba – i tyto i-DN stránky.

      30.10.2010 (14.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    73. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      řeknu to takhle – po členství v grantové komisi jsem nijak neprahnul ani o ně nikoho neprosil (na rozdíl od jiných, které nebudu jmenovat), beru to jako službu vlasti.
      mám intenzivní pocit, že z útrob redakce DN se neustále dokola ozývají hlasy „nic vám do toho není, nekecejte nám do toho“ a v protikladu k témuž „my bychom rádi věděli, co vlastně máme dělat, a kdyby nám někdo poradil, tak bychom se dle toho zařídili“ – tak to je potom těžký.

      jaký typ věcného argumentu byste si představoval (na nějakém příkladu), pane Hermane?

      30.10.2010 (15.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    74. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Vojto,
      dávej si v životě bacha, abys nebyl za užitečnýho blba.
      A co se týká „útrob redakce“, je třeba zdůraznit, že tuto diskusi vyvolalo Revoluční odborové hnutí kritiků, ne DN. Nicméně jakékoli disputace nad prací, kterou člověk dělá, jsou vždy pro něj nějakým způsobem důležité, podnětné a cenné. A pochopitelně o nich přemýšlí, neb – snad každý – o své práci a jejím smyslu a dopadu i pochybujeme. A současně ji bráníme, vždyť ji děláme s maximální poctivostí a nasazením. Tak je to i s DN. Proto – viděno z útrob – by bylo dobré, aby to byly srozumitelné a aspoň nějak podložené (argumentované) názory a reflexe, toť asi vše.
      A abych byl konkrétní vůči Tvému, byť Hermanovi adresovanému, dotazu: Kdo přesněji je ona „kulturní společnost“, ve které DN vyvolávají zápach a nezájem? Od toho by se pak třeba mohlo odvíjet, proč tomu tak je a jaké DN by oné společnosti voněly a ji zajímaly.

      30.10.2010 (15.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    75. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      díky, Vladimíre, budu si dávat pozor.

      -když se pohybuju v intelektuálním/kulturním prostředí ne-divadelním (literatura, hudba, média, vysoké školy, věda), divadelky tam málokdo zná (na rozdíl od a2, respektu, tvaru, hosta, souvislostí, cinepuru) a pokud, tak ho stejně nezajímají.

      -když se pohybuju v prostředí divadelním, je těžké natrefit na někoho, kdo by DN aspoň hájil, když už ne přímo měl rád (vlastně si teď vzpomínám jen přímo na redaktory DN a několik externistů, třeba Vladimíra Justa nebo Lenku Dombrovskou) – ani mezi externími přispěvateli DN nejsou výjimkou velmi záporné postoje.

      a možná je zvláštní, že už v minulosti měly Divadelky problémy u grantové komise, ne? ostatně i v této debatě se DN zastávají jen jejich redaktoři.

      samozřejmě já bych mohl mít konkrétních výhrad spousty, o to tady nejde. spíš zaráží, že DN nemají žádnou viditelnou koncepci, což se vydává za otevřenost „všem a všemu“ – důsledek ovšem je, že to nikoho nezajímá.

      30.10.2010 (16.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    76. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      O. K., Vojtěchu,
      teď už je myslím možné se o něco opřít, byť i tak je to tvrzení trochu volné. V Tebou vyjmenovaných periodikách chybí např. Ateliér, hudební periodikum, filmaři dokonce své „Filmové noviny“ ani nemají (již několik let existuje projekt, ale nedaří se ho z finančních a organizačních důvodů rozjet, což je velké varování při případném konci DN), nikdo z nich nevěnuje tolik prostoru jako DN recenzím. Vlastně vyjmenováváš oborově přesahová nebo literární periodika + Cinepur, o jehož rozšířenosti bych trochu pochyboval. Host i Cinepur jsou navíc – v divadelním kontextu – blízké spíš SaDu. Mají tedy DN „soutěžit“ s nimi? A SaD – až o něm bude řeč – taky?
      Co se týká ohlasů DN v divadelním prostředí, je má zkušenost pochopitelně jiná (většina dramaturgů je sleduje, o recenze v DN divadla stojí, rozhovory herci neodříkají), ovšem chápu, že do očí Ti v Česku své výhrady málokdo řekne. V tom by tato diskuse mohla trochu pročistit stoky.
      S grantovou komisí MK mají DN vážnější problémy až od doby, kdy je s ní – obávám se – účelově manipulováno a redaktoři a spolupracovníci DN do ní nezváni. Vlastně pardon – nyní tam budeš Ty…
      Co se týká koncepce a konkrétních výhrad, kdo DN hájí a kdo ne (a proč), to už nechejme opravdu na onu veřejnou diskusi, to by zde – obávám se – zabralo zbytečně mnoho prostoru a emotivních reakcí. Třeba právě to je možné diskusní téma (otázka): Jaká je koncepce DN a potřebuje české divadelní prostředí takovou?
      Jsou dušičky, jdu položit květiny na hroby svých blízkých a předků. Doufám, že tam nebudu za rok zapalovat svíčku i za DN.

      30.10.2010 (18.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    77. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      Host ani Cinepur určitě nemaj blíž k SADu – to kdyžtak Souvislosti, rozlišoval bych mezi časopisem a tlustou revuí.

      možná to vidím příliš vyostřeně. svoje výhrady vůči DN jsem ti říkal mnohokrát, a jsou samozřejmě bezvýznamné – skutečnost, že DN nemají mnoho příznivců, a velmi mnoho odpůrců, by ale podle mě měla být pro redakci varování. nejsem žádný řezník a není mou snahou DN zlikvidovat – jen bych byl rád, kdybych v nich viděl nějakou vůli ke změně.

      30.10.2010 (18.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    78. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      jinak cítím nějakou nervozitu vůči SADu – na ten zaprvé taky dojde, a navíc bych s ním DN vůbec nesrovnával, jde o úplně jiný typ periodika

      postřeh z jednoho mejlu, co jsem dostal: „taky z těch reakcí na debatu o DN cítíte spíš strach než sebevědomí?“

      30.10.2010 (19.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    79. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      V.,
      už se tu bavíme jen my dva, tak jsme asi překročili limit čtenářské únosnosti. Takže jen krátce a dejme si chvíli klid a případně prostor jiným: spíš než radikální změny bych od DN vyžadoval stálý vývoj, který snad je patrný, stačí se podívat na minulé ročníky. V poslední době je to především strana 14 a tento web, předtím to byl přechod na barvu, jiná grafická úprava, důraz na esejistické recenze na str. 4, aktuální glosy Císař-Uhde na str. 16, přílohy věnované aktuálním tématům apod. Ty – či někdo jiný – by možná chtěl víc, o čemž je vždy možné se bavit a přít (což v redakčních poradách děláme). Že jsme přesvědčeni o správné cestě, není třeba pochybovat.
      No nic – na počty „odpůrců“ skutečně z „útrob“ není vidět. Češi jsou zkrátka takoví, jako je Tvůj kamarád, který Ti poslal mail, ale do diskuse se nezapojil. Na mě se usmívaj snad všichni, dokonce i Marie Reslová (a doufám, že – i přes rozdílné názory na mnoho věcí – bude). A co se týká SaD-u, jde především o to být si i v této diskusi vědom jisté struktury divadelních periodik u nás a toho, že odborně laděná revue, která se nezabývá aktuální publicistikou a recenze si jen exklusivně vybírá, pravděpodobně nevyvolá v divadelní obci pnutí. Ale rozhodíš-li oko po své „kulturní veřejnosti“, pravděpodobně ani SaD (který má mnoho přesahových témat + texty her) ji nebude zajímat. Takže se ptám: Myslíš, že ji divadlo a psaní/čtení o něm vůbec bude v nějaké nebulvární formě přitahovat? Sleduje vůbec „živé“ divadlo? Jaké a v jaké míře? Co ji na něm zajímá? Jak moc do hloubky? Ale dost už, dejme prostor dalším.

      30.10.2010 (19.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    80. Dominika Šindelková

      Profilový obrázek

      Zdravím uctivě účastníky pre-debaty,

      však jako studentka divadelní vědy se díky této bouřlivé e-debatě bojím tu nevirtuální navštívit. Co se stane až se potkáte tváří v tvář? Nerada bych se stala svědkem diskuse, jež bude probírat nadtémata, ke kterým se jako pouhý čtenář divadelních periodik a teprve začínající recenzent nebudu mít možnost vyjádřit, ba co hůř- která snad nebudu sto ani pochopit..!? Grantový systém MKČR a složení grantové komise bych v této debatě (mj.) ráda nechala stranou. Je to ještě stále akce SČDK, nebo se přetransformovala v generační klání a smetiště plné kohoutů (a slepičky- což není míněno pejorativně)?
      Začínám se tu ztrácet obdobně jako v debatách zástupců parlamentu, které vyprovokovaly můj nezájem o politickou scénu…

      Na druhou stranu mám radost, že se zvedá vítr. Jen doufám, že tato horká témata vyřešíte jindy a jinde, aby onen hurikán diskusi zcela nerozmetal.

      Děkuji,
      Šindelková Dominika, Olomouc

      30.10.2010 (23.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    81. Josef Herman

      Josef Herman

      Pane Varyši, už naposled, své jsem si napsal: nepovažuji za argumenty osobní zkušenosti s okruhem lidí, s nimiž se stýkáte, tedy jaksi „kavárenské řeči“, DN jsou pro širší čtenářstvo, které opravdu touto metodou nepostihnete. Spíš byste mohl na něj usuzovat z rubrik a jejich naplnění, a samozřejmě z nákladu časopisu – co takhle srovnat náklady různých časopisů ve smyslu prodaných exemplářů coby z jistého úhlu pohledu exaktní vyjádření čtenářského zájmu? Třeba.
      Jinak o rubriky a jak je realizovat a s kým se pravidelně v redakci velmi ostře přeme, neboť to považujeme za klíčové a dobře víme, jak těžké je najít optimální podobu DN – na rozdíl od suverénních soudců, co mají jasno. A mohl bych to rozebírat dlouhou dobu, ale nač, když se debatuje nad pocity a jaksi osobními stanovisky? Stejně neberu tvrzení o nepřijatelnosti dvou redaktorů, které zase „všichni“, tj. ti, s nimiž mluvíte, prý neuznávají. Nic konkrétního jsem se nedozvěděl o konkrétním psaní do DN, například. Marie Reslová napsala cosi o třicet let starém přístupu k divadlu, zase aniž by doložila, v čem něco takového vězí, ostatně je to asi nedoložitelné už proto, že recenze do DN píše řada velmi rozdílných osobností s velmi rozličnými názory na divadlo i na psaní o něm, například. A mohl bych pokračovat, ale s věcnými partnery, nikoli se soudci z lidu.

      31.10.2010 (1.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    82. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      dobře, buď je časopis přiznaně elitní záležitostí pro pár zájemců, a pak by podle toho měl (intelektuálně/esteticky) vypadat, nebo je pro veřejnost – jenomže časopis pro širší okruh čtenářů, co má v 10 milionové zemi náklad 2000 kusů, nějak zásadně neuspěl.

      31.10.2010 (1.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    83. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      a k rubrikám:

      – jakou dramaturgii má komentář? nesouvisející sbírka textů tu vyloženě výplňových, tu s charakterem úvodníku, tu zdravice od spřáteleného umělce, tu skutečného komentáře k dění, někdy od redaktorů, jindy od osob zcela mimo okruh DN?

      – jak je to s „kronikou“? proč se míchají hodnotící texty se zprávami, proč se „přehled okolo“ o literárních, rozhlasových a hudebních akcích míchá s divadelními – což je zas přehled neúplný. a opět zřejmě dosti náhodný výběr?

      – podle jakých kriterií vzniká mnohdy nevyrovnaný cyklus sukces/propadák/osobnost měsíce?

      – jak je uspořádána zahraniční rubrika, často jen přeložený výběr ze zahraničních materiálů, jindy recenze hostujících souborů u nás (včetně slovenských), někdy zprávy z cizích festivalů, bez ladu a skladu?

      (je pěkné mít původní rozhovor s Almodovarem, ale těch už i v českých médiích vyšlo nespočet)

      – jaký smysl mají výměny ne-divadelních názorů mezi Vaculíkem a Rychlíkem kromě toho, že jsou to slavná jména?

      – rozhlasová rubrika působí zcela nahodile

      – jakkoli rád čtu Vladimíra Justa, proč je televizní rubrika převážně plněna jeho veřejnoprávními nářky (na politiku a mediální rady, stav ČT) spíše než skutečnými recenzemi původní dramatické a dokumentární tvorby?

      31.10.2010 (1.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    84. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Vojto,
      Ty jsi neudolatelnej (nebo neodolatelnej?). Nebudu rozebírat rubriky DN, na to zde není prostor, ale za zahraniční a z velké části i Kroniku jsem odpovědnej, tak – bude-li na diskusi čas a zájem – vyvolej mě. Podám referát, proč je jaká je, ani černá ani blondýna, někdy tak a jindy taková.

      31.10.2010 (2.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    85. Josef Herman

      Josef Herman

      No, tak ještě jednou, protože poslední dva příspěvky pana Varyše jsou konečně konkrétní a obsahují otázky k diskusi. Tak se bavit můžeme – budeme si nadále psát, nebo až v rámci samotné debaty? Jen ještě rovnou k nákladu: říkám si totiž to samé, co vy, ale jak je to s náklady srovnatelných tiskovin? Dá se vůbec z vývoje nákladů periodik usoudit, nakolik se čtou papírové verze a nakolik už jen weby? Případně nakolik se vůbec čte… Souhlas, to mne taky trápí, hodně!

      31.10.2010 (3.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    86. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      já bych klidně pokačoval tady, debata je daleko a tam zas budou jiní nadávat….

      s náklady je to těžké, věšinou se to tají. ověřovatel nákaldu ABC ČR na umělecké a kulturní časopisy ani nemá kategorii, protože se nikdo nenechává ověřovat.

      31.10.2010 (11.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    87. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      další je rozdělení rubrik – proč jsou z 16 stran na kritiku vyhrazeny jen 4, nechápu.
      kontext a další přidané materiály převažují nad samotným hlavním tématem – tedy současným českým divadlem. nejasný je výběr osobností na rozhovory a velmi kolísavá je jejich úroveň.

      chybí mi kontrarecenze (tedy po 2-3 reflexích významnějších insnceací), chybí mi soustavná reflexe regionů,zejm. Ostravy. postrádám komplexnější kritické profily jednotlivých divadel, režisérů, dramatiků. chybí mi zpravodajství z divadelního dění, co se chystá – výhled sezóny v září např., reportáž ze zkoušení inscenace, z příprav festivalu atd.

      titulní fotky jsou bez výjimky rozmazané a nicneříkající, nelákavé. grafická úprava celkově je velmi nudná a konvenční (i když, oproti té předešlé, aspoň nezpůsobuje fyzickou nevolnost).

      31.10.2010 (11.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    88. Petr Christov

      Profilový obrázek

      Vážení,

      je vskutku velkou radostí vidět, jak z malé „jiskry vzchází plamen“, abych navázal na lehce nemístnou poznámku o kritickém revolučním odborovém hnutí.
      Dovolím si pouze připomenout všem, kdo se snaží vidět v debatě o konkrétním kulturně kritickém periodiku pokusy o jeho kádrování, destrukci či (grantovou) likvidaci, že když na jaře letošního roku proběhla debata (iniciovaná SČDK) o aktuálních možnostech a podobách psaní o divadle v našem prostředí, objevila se potřeba širšího sdílení a konfrontací názorů poměrně jasně. Mnozí volali po větší konkrétnosti a naznačovali chuť (či přímo hlad?) po jasněji vymezených tématech debat.
      V tomto směru se mi jeví tato debata (o níž je zde před-debatováváno) jako další logický krok. Ostatně jaké jiné periodikum (jeden z prostorů, kde je dnes psáno pravidelně a obsáhleji o divadle) by mělo být primární objektem zájmu širší veřejnosti – potažmo těch, kdo jsou adresáty, tedy čtenářů – než právě DN?
      A snad možná právě díky webovému před-tříbění názorů budou takovouto debatu rádi sledovat (a snad i v živé podobě 15.11.) i ti, kteří do této chvíle pouze z povzdálí přihlíželi něčemu, čemu snad ani příliš nemohli porozumět.

      A ještě jedno poznamenání, které nehodlá debatu zavést někam jinam, ale… Diskuse (a to jak tato, tak ta dlouhodobá, která se latentně vede v kuloárech po delší dobu) o smyslu a existenci DN totiž (jak je vidět i z těchto komentovaných „soubojů“) v mnoha směrech vyvěrá ze současného tuzemského stavu, v němž DN nemají (oborovou) konkurenci a mohou hřešit na to, že jsou jediným periodikem schopným přinášet pravidelnou kritickou reflexi divadelního dění (se všemi výše zmíněnými dílčími zamýšlenými přesahy do jiných uměleckých sfér).
      České prostředí zjevně nemá časopis/noviny o divadle, který by dokázal zaujmout čtenáře, který by byl „jeho divákem“ (odkážeme-li se na podtitul DN) – respektive DN jím rozhodně nejsou (viz výše zmiňované otázky nákladu, dostupnosti, ale i formátu a samotného obsahu).
      Srovnávání s jinými periodiky z jiných oblastí kultury (např. literatura, film) je pak mnohdy mírně zavádějící (ostatně to bylo i jedím z témat oné jarní debaty Otevřené prostory), nicméně DN ve stávající podobě jsou jediným médiem svého druhu, které velmi zásadně stojí a padá na těch, kdo ho vytvářejí, formují a vedou.
      A naznačuje-li tato i-netová debata, že polarizace pohledů je rámcově vymezena kategoriemi redakce/čtenáři (byť někteří z diskutujících čtenářů jsou občasnými přispěvateli DN), pak je zjevné, že nepokusí-li se obě strany vyslechnout se navzájem a v problémových bodech se nepokusí hledat možná řešení, pak bude zlenedobře pro všechny.
      A obávám se, že je zcela lhostejno, zda se možná řešení budou pohybovat v rovině personální proměny redakce a vedení, v radikální re-definici obsahové náplně média, změny marketingové strategie časopisu/novin či v uznání potřeby konkurence v tomto „segmentu trhu“.
      A planctus adresovaný grantovým komisím by se v tomtoohledu měl stát pouze dílčí otázkou nepříliš podstatného charakteru (sic! což říkám s jasným vědomím nefunkčnosti systémů grantové a institucionální podpory v této zemi obecně).

      31.10.2010 (12.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    89. Josef Herman

      Josef Herman

      Pane Christove,
      opakujete stále nedoložené: „České prostředí zjevně nemá časopis/noviny o divadle, který by dokázal zaujmout čtenáře, který by byl „jeho divákem“ (odkážeme-li se na podtitul DN) — respektive DN jím rozhodně nejsou (viz výše zmiňované otázky nákladu, dostupnosti, ale i formátu a samotného obsahu).“
      V tom je první problém diskuse, kterou jste jako výboři sčdk po mém soudu nepřipravili dobře a prozíravě, už jsem to zdůvodňoval výše a navrhoval nápravu. Za druhé taková debata nemůže vést jinam než k soudu nad DN, a to je to, čemu se bráním a bránit budu vždycky, a konečně je v tom možný dopad do grantů a tudíž existence DN, což nadále budu považovat za nefér. Bohorovnou poznámkou to nespravíte.

      31.10.2010 (14.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    90. Josef Herman

      Josef Herman

      Pane Varyši,
      a) Jestli nemůžeme srovnat náklady, neb se tají (DN je netají!), pak nemůžeme srovnat „prodejnost“ a tudíž nejpodstatnější ukazatel úspěšnosti
      b) DN jsou „kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky“, samosebou, pokud to ti a oni budou chtít číst, ale protože vyznáváme potřebu kontextů, proto se neuzavíráme jen do divadla, naopak se snažíme poukazovat na širší i užší souvislosti. A pak jsou to noviny, které by měly přiměřeně informovat – k vaší pochybnosti: i já bych rád víc recenzí, protože se těžko prosazuji s hudebním divadlem, nicméně znamenalo by to nejspíš buď umenšení kontextů (včetně „čtení“ jako jsou dopisy, sloupky apod.), nebo rozšíření čísla na větší počet stránek – to občas řešíme přidanými dvoustranami, ale na víc rozpočet nestačí. Je to však stálé téma redakčních diskusí, takže jak vidíte, v tom jsme zajedno, jen řešení nevidíme tak jednoduché, jaké nabízíte, tj. upřednostnit „odbornou“ část novin.
      c) Kontrarecenze by byly fajn, ale nevejdou se – viz předchozí poznámka. Osobně jsem doufal, že právě tohle vyřeší diskuse nad recenzemi na iDN, kde jsou podobné debaty daleko operativnější než v papírové podobě. Jinak souhlas!
      d) Soustavnost ve sledování regionů nám myslím upřít nemůžete a teď malinko křivdíte, ale snad je jasné, že se všechno nevejde! Jinak vás mohu ujistit, že o to, co a v jakém rozsahu (=důležitosti) recenzovat, se samosebou ostře přeme. To víte, že mi není jedno, když stíhám jen zlomek hudebních premiér, abych byl konkrétní. Řešení na úkor dalších rubrik viz ad b).
      e) Stran komplexnějších materiálů, ať už portrétů či tématických článků, souhlas. Na druhou stranu v tom už překračujeme trochu do hájemství SADu. Ale také bych to rád, objevuje se to na stránkách kontexty, snad také historie, občas velký portrét (já vím, nebyl strašně dlouho), trochu to suplují rozhovory, a také některé pasáže zahraničí.
      f) Výhledy, co se chystá a tak, to se mi moc nezdá, zase je to spíš vhodnější pro iDN než pro ty papírové.
      g) Stran titulních fotek a grafické úpravy uplatňujete svůj vkus, já mám jiný a nesouhlasím.
      Ale taková debata se mi líbí!

      31.10.2010 (15.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    91. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Ale, abych tentokrát bránil Vojtu,
      to jsou od Vojty velice podnětné body k (veřejné?) diskusi a třeba i přezkoumání redakčních názorů, postojů a strukturálních řešení při stavbě DN. Jen mi přijde, že to asi nemělo/nemá být předmětem veřejné diskuse. Tam stojí víceméně ve všech pěti bodech, zda existence DN má smysl, anebo ne. A ne, jaké DN jsou, co v DN chybí či přebývá a proč. V takové debatě by také museli být redaktoři DN aktivně zapojeni, jednalo by se spíš o diskusi nad DN s DN, o což ale SČDU, pardon SČDK nestojí. Stále mi mnohem smysluplnější přijde debata nad obecným smyslem psaní o divadle a teprve její následné/pozdější panelové dělení.

      31.10.2010 (16.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    92. Kateřina Jírová

      Profilový obrázek

      Je krásné, že se diskuse o DN rozjela takhle zostra již před očekávaným 15. listopadem. Kdyby DN nikoho nezajímaly, nepřekročily by magickou hranici padesáti příspěvků. Vše, čím jsem chtěla přispět k diskuzi, již bylo probráno z několika stran. Tak si to jen napíšu znova: občanské sdružení je právnická osoba, která figuruje v nejrůznějších rejstřících, a výše finančních příspěvků, udělených z veřejných zdrojů v jednotlivých letech, je v různých rejstřících snadno dohledatelná. Klasický marketing u nízkonákladových periodik nemá smysl. DN má ze všech oborových časopisů soustředěných ve druhém patře IDU nejvíce čtenářů, předplatitelů a nejvyšší prodejnost (předpokládám, že se čísla od roku 2008 příliš nezměnila). Oborová periodika „na volné noze“, tedy ta, která si musejí sama shánět vícezdrojové financování, a nemohou si lebedit v náruči Divadelního ústavu, jako tomu bylo do roku 1997, a jak je financována Divadelní revue dosud, nemají na růžích ustláno. Vedení takových občanských sdružení musí hlídat rozpočet, získat v první řadě dost peněz na grafické zpracování a tiskárnu, a také na honoráře pro redakci, a když zbude, zaplatí se i závazky externím přispěvatelům. Do toho je třeba jednat s nejrůznějšími úředníky, sponzory a jinými donátory. Když se takovému vedení podaří nebudit se ve tři ráno s myšlenkami na to, kde se zítra vezmou peníze na zaplacení faktur, je vyhráno. Také se, spolu s některými diskutujícími, divím, že o místo šéfredaktora DN nikdo neusiluje. Domnívám se, že pan Kolář nabízí veslo celkem čitelně, transparentně a s otevřenými kartami. Nebo je možné vytvořit nové konkurenční periodikum, které to „starým“ DN pěkně ukáže, jak se má čtrnáctidenník pro divadelníky a jejich diváky dělat.

      31.10.2010 (21.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    93. Josef Herman

      Josef Herman

      Milý Hulče, a Vojtěchu,
      není proč v této chvíli Vojtěcha bránit, já jen věcně odpověděl na jím správně a přesně položené otázky (však jsem ho za ně pochválil!) tak, jak o nich uvažuji sám, a trochu tak, jak o nich uvažuje redakce. To je totiž další zádrhel debaty, který jsem naznačoval: DN nejsou veřejným majetkem, jak se někteří domnívají, tudíž například strategie promítnutá do rubrik a způsobu jejich naplnění už je v zásadě Know How a do toho veřejnosti opravdu nic není. Jen jsem asi dost nezdůraznil, že Vojtěchovy otázky považuji za opravdu vnitroredakčně zásadní a že své odpovědi rozhodně nepovažuji za konečné, a hlavně za něco podstatného řešící, jen jsem nadhodil věcné důvody současného stavu – ale rozhodně si nemyslím, že u nich setrváme, naopak, budeme hledat nové, v tom poprvé diskuse něco pozitivního přinesla. Také si ale myslím, že jaksi mimo očekávání výborů sčdk. Mé odpovědi prosím berte jako stále tápající, jako když přemýšlím „nahlas“.

      31.10.2010 (23.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    94. Josef Herman

      Josef Herman

      Velmi souhlasím s Kateřinou Jírovou.

      31.10.2010 (23.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    95. Olga Vlčková

      Profilový obrázek

      kdyz se kdysi před lety rodil cinepur, byl to – z dnesniho pohledu – akt vymezeni se k starsi generaci, ktera s autory nebude vysedavat po hospodach po projekcich. proste se nechtela spolecne bavit ani jedna strana. nynejsi situace s novinami o divadle, ktera prisla s o víc nez 10 letym zpozdenim!!!, mi prijde o vic nez hodne konzervativnejsi – a víru v tradici si tedy takova diskuse vyzaduje, ne revoluci. jak se ostatne snazi deklarovat vsichni tzv. rebelove.

      31.10.2010 (23.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    96. Josef Herman

      Josef Herman

      Dlužím ještě odpovědi na dřívější věcné a správné otázky a pochybnosti Vojtěcha Varyše, zatím zase jen tak pracovně, jinak nelze a když, tak je to na trochu jinou debatu:
      a) Komentář má dramaturgii jednoduchou: komentovat nějaký problém, situaci, případně se k něčemu vyjádřit. Proto je někdy kritický, jindy polemický, či zase je to spíš úvaha. Ale myslím, že Vojtěch Varyš trochu přehání se zdravicemi umělců či textů jen výplňových, to by možná chtělo upozornit na nějaké konkrétní případy.
      b) Výtky ke Kronice beru.
      c) Sukces a propadák je přece jasná rubrika a je to zcela v gesci redaktorů DN, lze jistě s našimi soudy nesouhlasit, zase nejsme vždycky jednotní ani v redakci, ale nemyslím, že chyba je v rubrice samotné.
      d) zahraničí přenechám Vladimírovi
      e) Ne-divadelní názory Vaculíka a Rychlíka patří mezi přesahy, opravdu se nechceme utopit jen v divadle a stát se odbornou divadelní revuí – jinak řečeno jde o pěkné psaní, počtení, setkávání se zajímavými osobnostmi, jaké pěstujeme už léta.
      f) Rozhlasovou rubriku si zase jako přesahovou ceníme, neboť jinde se pravidelně o rozhlasu možná už ani nepíše. Co se nesoustavnosti týče, je to otázka na šéfredaktora a autora, neumím odpovědět, ale podle mého zase nemáme prostor na víc než z produkce rozhlasu vybírat a konkrétní výběr jistě vždycky bude předmětem debat. Já jsem se současnou podobou rubriky docela spokojen.
      g) Stran Vladimíra Justa a jeho televizních glosářů bych souhlasil, resp. myslím si totéž, na druhé straně Justa respektuji jako TV kritickou osobnost a taková má mít značnou volnost v naplnění rubriky. Osobně jeho psaní považuji za spíše politické komentáře, ale vzhledem k tomu, že sám na TV skoro nekoukám a neorientuji se, v tomto punktu se cítím jaksi nedovzdělán a neoprávněn prosazovat jen nějaké osobní „stanovisko“.

      31.10.2010 (23.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    97. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      ad Kateřina Jírová:

      ale takhle se nedá fungovat dlouhodobě. každá instituce má občas krizi, ale časopis 18 let vznikající tak, že je u každého čísla zázrak, že vůbec vyjde, kde se redakce zabývá jen byrokracií a sháněním peněz (v podtetxu: nemá čas na redigování časopisu), budu se opakovat, nějak zásadně neuspěl. pevně však věřím, že v případě DN jde o nadsázku.

      jinak je myslím velmi dobře, že už časopisy nejsou pod knutou DÚ, nehledě na to, že není jasné, proč by stát měl vydávat nějaké kulturní časopisy (Revue je na tom jako „vědecký“ časopis přeci jen trochu jinak).

      a děkuji Josefu Hermanovi za podrobné odpovědi.

      01.11.2010 (12.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    98. Lenka Dombrovská

      Lenka Dombrovská

      Dobrý den,
      nemám tyto internetové debaty ráda, protože jsou většinou osobní. (Viz „křivý úsměv šéfredaktora Koláře“. To přeci není věcná připomínka! Nijak nesouvisí se schopností vést DN, ale je to jen o zášti pisatelky. A vážně pak nemám moc chuti se zapojovat.)
      Vojtěch Varyš mě ovšem zmínil jako člověka, který DN nekritizuje (nebo je dokonce má rád), proto se pro jednou zapojím. A hned chci poznamenat, že mám také své výhrady k DN, ale nemyslím si, že je nejlepší cesta k nápravě, když je tady budu prezentovat. Ne snad proto, že by byly tajné, ale je mnohem smysluplnější je přednést přímo redakci (a třeba i bližšímu okolí redakce). Společně s ní je rozebrat, dobrat se příčin a snad nalézt řešení! Byla jsem svědkem toho, že Vladimír Hulec několikrát Vojtěchovi říkal, ať přijde na redakční poradu a tam své názory prezentuje… Nelze tedy hovořit o tom, že by redakce o to nestála. Ale samozřejmě je jednodušší kritizovat (pokud možno bez argumentů) veřejně na internetu.
      Ale abych Vojtěchovi nekřivdila – konečně napsal, co je dle něj na DN špatně. Josef Herman mu na to odpověděl. Teď by mohla nastat další debata o tom, jak to zlepšit. Ale je vážně nutné řešit to touto internetovou cestou? Opravdu by se diskuze nemohla přesunout do nevirtuálního prostředí? A jen si neodpustím doušku – novou grafiku mé „kavárenské“ okolí vnímá jako velmi zdařilou, včetně známých grafiků… Takže opravdu – některé věci jsou spíše otázkou vkusu.

      01.11.2010 (13.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    99. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      tak já jsem své výhrady říkal osobně mnohokrát všem redaktorům DN, s nimiž jsem na to téma mluvil – zejména Hulec a Mikulka asi potvrdí.

      hlavně si myslím, že se nemůžeme tvářit, že teď jsme si najedou z ničeho nic uvědomili „že je to blbý“ a někdy v budoucnu se bude diskutovat o nápravě.

      ale jak už tu padlo, DN nejsou veřejným majetkem a není nám do toho nic. ať si to dělají, jak chtějí – nám ovšem těžko vyčítat, že potom nad jejich potížemi a nářky jen zlehka pokrčíme rameny.

      a ještě k tomu věcný a osobní – zrovna kritika je oblast, která prostě s osobou souvisí velmi úzce. a jak že to říkal ten Stalin – Kádry rozhodují vše?

      01.11.2010 (14.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    100. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Využiji příležitosti mít jubilejní stý komentář: s dovolením tedy připomenu, že to, co se odehrává na těchto stránkách, bylo původně míněno především jako snaha „vykolíkovat hřiště“, předem si ujasnit, o čem má, a o čem nemá smysl debatovat, až na onu debatu opravdu dojede. Což se podařilo jen částečně, ale trochu snad ano.

      A taky ještě jednou zopakuji svou mantru: debata je debata, nic víc, nic míň. Její smysl je v tom, že se věci, řeknou nahlas, ať už si myslí kdokoli cokoli. Jde o to, aby se debata nezvrhla do pouhého chaotického pokřikování. K čemuž tahle písemná předdebata snad trochu přispívá, alespoň doufám.

      01.11.2010 (15.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    101. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Dovolím si mít sto prvý příspěvek. Již dlouho jsem se tak, zvláště nad příspěvky kolem 29. a 30.10, nepobavil. Když už tuto – nicméně užitečně názory tříbící a hnis na povrch vyplavující – debatu nemůže číst Thomas Bernhard, pevně doufám, že si ji přečte Hubert Krejčí a napíše, jí inspirován, něco patřičně jedovatého do SaDu.

      01.11.2010 (15.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    102. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Já bych to viděl spíš na Borovského, Feydaua… anebo Kolečka.

      01.11.2010 (16.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    103. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Sázím na Huberta, případně, možná Kolečka, ale nejsem si jistá. Pro Feydaua tu (a v DN obecně) zásadně chybí cosi lechtivě erotického. Pro Havlíčka by naše plky asi byly kupou beztvarého rosolu, která nestojí za peprné čtyřverší. Jistě Thomas Bernhard by asi této dekadentní existenciální středoevropské debatě rozuměl nejlépe. 🙂
      Omlouvám se, že jsem vysadila. Sotva stíhám dočítat komentáře. Stále mě od této veselé virtuální debaty odvádí prozaická skutečnost. Ale napravím to. Dělám si věcné poznámky (Pepo!).
      Jinak jsem nadšená. Až doteď jsem večery před usnutím trávila na serveru milovníků koček (www. kocky-online.cz), kde to fakt žije. A teď už to žije i na serveru Divadelních novin. Co si přát víc.

      01.11.2010 (17.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    104. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      asi se taky zajdu podívat na ty kočky.

      02.11.2010 (10.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    105. Peter Páluš

      Profilový obrázek

      Původně jsem se chtěl vyjádřit k navrhovaným bodům, ale po záplavě příspěvků je to zřejmě zbytečné. Takže se omezím na toto: za celé své působení na Katedře Divadelních, filmových a mediálních studií (cca 9 let, jako student i doktorand) jsem poznal jediného člověka, který měl Divadelky předplacené (ok, nějak zásadněji jsem se po této informaci nepídil, ale na nikoho jiného si opravdu nevzpomínám). SaD jsme měli předplacený skoro všichni. Dovolím si také čistě osobní názor: DN jsou v současné (ale i dávněji minulé) době prudce neatraktivním plátkem, který (dle mého názoru) naprosto rezignoval na současné dění v divadle a stal se jakýmsi recyklátorem již častokrát řečeného (vyjma recenzí, ale pouze do jisté míry). Nevím nakolik je to otázka personální či grantová, ale v podstatě mě to ani příliš nezajímá. Co mě naopak zajímá, je další osud Divadelních novin. A to raději ani nebudu psát o tom, jak moc mi vadí (jako člověku, který kdysi pořádal kulturní akce z grantových peněz a nyní se věnuje převážně online marketingu) slova Jana Koláře o PR machrech, „kdo ji platí též diktuje obsah“ a jeho celkové vzlykání nad stavem, za který jako šéfredaktor nese plnou zodpovědnost.

      02.11.2010 (10.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    106. Josef Herman

      Josef Herman

      Pane Páluši,
      mohl byste rozvést a vyargumentovat své tvrzení: „DN jsou v současné (ale i dávněji minulé) době prudce neatraktivním plátkem, který (dle mého názoru) naprosto rezignoval na současné dění v divadle a stal se jakýmsi recyklátorem již častokrát řečeného (vyjma recenzí, ale pouze do jisté míry)“?

      02.11.2010 (11.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    107. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      konečně se někdo ozval! to, co píše Páluš, je vskutku většinový názor na DN, pane Hermane.

      jinak bych rád ještě zmínil, že web DN fugnuje přesně tak jak papírové DN ne – tedy jako prostor pro setkávání zájmeců o divadlo a o psaní o divadle – mimo jiné proto, jak mi včera potvrdilo několik dalších ldií, že papírové DN je vskutku obtížné sehnat

      (pokud si je tedy nepředplatíte, což je ale snad zvyk někdy z předminulého století)

      02.11.2010 (12.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    108. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Musím naproto podpořit znovu a znovu opakovaná slova Josefa Hermana. Pokud se nezačne věcně a konkrétně argumentovat, pokud se diskutující budou nadále ohánět paušalizujícími formulacemi typu – jako naposledy Vojtěch Varyš – „co píše Palúš, je vskutku většinový názor na DN“ (vy jste pane Varyši podnikl relevantní statistický výzkum?!), nemá tato diskuse (jakož ani debata 15. listopadu) opravdu valný smysl.

      02.11.2010 (12.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    109. Peter Páluš

      Profilový obrázek

      Pane Hermane, pane Švejdo – jedná se o můj dojem (kterému samozřejmě nemusíte přikládat žádnou váhu), podložený mými zkušenostmi s DN za posledních několik let. Nejsem statistik a DN čtu pouze občas (když se ke mně dostanou, nedají se koupit opravdu skoro nikde – naposledy se v Olomouci sháněli na Facebooku, což je opravdu fantastická vizitka pro toho, kdo má na starosti distribuci) a po jejich prolistování si pouze povzdechnu, že je to pořád to samé. Ve zkratce: recenze, u kterých vím jak dopadnou, jakési vzpomínání kohosi na kohosi jiného, informační rubriky, které v dnešní době v tištěném plátku nemají co dělat, spílání mediální radě ČT atd… Nemám ve zvyku říkat „všechno špatně“, ale musím se zastat Vojtěcha a obhajoby jeho „většinového názoru“. Má úplnou pravdu. Můžu potvrdit z diskuzí mezi studenty na seminářích, kuloárních debat na festivalech (nejen se studenty) a také hereckých šaten a foyerů (ale to sem nepatří). A když k tomu přičtu veselý bonus typu zvolení brněnského Probuzení jara za nejlepší muzikálovou inscenaci roku…(dlouhý povzdech).

      02.11.2010 (13.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    110. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      to že na něco není statistika, neznamená, že to neexistuje. pozor na to…

      02.11.2010 (13.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    111. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Milý pane Palúši,
      mně jde pouze o princip: hovořte za sebe, uvádějte konkrétní příklady (jako ve svém posledním příspěvku) a bude všechno v pořádku. Půjde o konstruktivní přístup. Ve vašich slovech „DN jsou v současné (ale i dávněji minulé) době prudce neatraktivním plátkem, který (dle mého názoru) naprosto rezignoval na současné dění v divadle a stal se jakýmsi recyklátorem již častokrát řečeného“ jsem nic konkrétního, natož vyargumentovaného opravdu nenacházel.

      02.11.2010 (13.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    112. Peter Páluš

      Profilový obrázek

      Milý pane Švejdo, jmenuji se Páluš. A takovéto mentorování opravdu nemáte zapotřebí…myslím, že vím, co mohu jako svůj názor prezentovat a co nikoliv 😉

      02.11.2010 (13.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    113. Jakub Škorpil

      Profilový obrázek

      Teď jste se, myslím, pánové Varyši a Páluši drobet chytili do vlastní pasti. DN jsou – mimo jiné – hrozné, protože nejsou nikde k sehnání. Ale předplatné je „zvyk z předminulého století“. No, k čemu jinému takové předplatné je, než aby mi noviny které chci, doručilo do schránky i v té největší díře (nic proto Olomouci).
      Ono to má ještě jeden aspekt: když já jsem studoval, přišlo mi samozřejmé si DN a SAD buď předplácet, nebo alespoň pravidelně kupovat. Jestliže totiž studuji divadelní vědu, předpokládá se trochu automaticky, že mám o divadlo zájem. A jsou-li v této zemi dvě kritická periodika, musím je zkrátka znát a číst. A mohu si o nich myslet cokoli. (nemluvě o tom, že se mne na ně ptali u přijímaček a zcela běžně od nás znalost obojího vyžadovali pedagogové)
      Jsem asi staromódní, ale na DN a SAD jsem vždycky nahlížel trochu jako na Českou televizi a Český rozhlas v malém. ČT sleduji sporadicky, a ČR neposlouchám prakticky vůbec a přitom mi připadá jaksi normální platit každý měsíc poplatky. Mám se za, svým způsobem, kulturního člověka a beru to tak, že tímto deklaruji svůj zájem na jejich existenci. A dtto DN (se SADem je to logicky komplikovanější).
      Ano, DN jsou – s odpuštěním – konzervativní divadelní čtrnáctideník. Nehoní nějak přehnaně módu (opravdu se divadlo tak strašně změnilo a musí se změnit i psaní o něm? je to, co je nové a dravé opravdu tak důležité a tedy vhodné k recenzi?), ale myslím, že poctivě, soustavně a fundovaně sledují současné české divadlo. A to je myslím základ, a to je třeba od nich chtít. Ano, také se mi nelíbí, když někdy ujedou (zde již citovaná kauza Smoláková, podivný případ placené pražské přílohy) a některé rozhovory mne zkrátka nezajímají (ale jiné zase jo). Ale čtu je především proto, že většinu recenzi bych prostě jinde nečetl (jak je to s deníky teď asi netřeba řešit). A to je přece hlavní „smysl a poslání“ DN, ne?

      02.11.2010 (14.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    114. Jakub Škorpil

      Profilový obrázek

      a dodatek: tuto diskusi bych já ke zpracování nabídl Václavu Štechovi. Nikdy nezapomenu na jeho slova „Chyba je v systému! A jenom v systému!“ z Habady a Jordána. Ostatních zde jmenovaných myslím není hodna a na českou malost je Štech machr!

      02.11.2010 (14.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    115. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      myslím, že to přirovnání k české televizi je docela trefné, já se na ní občas kouknu a míra zhůvěřilosti tohoto média je vskutku neuvěřitená, zejména pokud jde o ne-zpravodajskou a ne-sportovní část. když mám vstřícnou náladu, stačila by mi její privatizace, jindy sním o vojenské likvidaci budovy Rohlíku.

      samozřejmě, že SAD a DN sleduji, abych věděl co se píše. potěšení, o nějakém intelektuálním či estetickém zážitku nemluvě, z toho však opravdu nemívám. celá ta diskuse se točí právě kolem toho, jaká je tragédie, že „našimi dvěma kritickými periodiky“ jsou právě DN a SAD.

      a pokud jde o sehnání – stačilo by, kdyby DN byly k dispozici v trafikách a akademicky laděnějších knihkupectvích – jako je třeba a2. ano, znamenalo by to zvednout náklad. ano, to si žádá více peněz atd.

      „deklaruji svůj zájem na jejich existenci“ – inu, já zájem o existenci ČT a ČRo nemám a nepokládám to za nekulturní. Dodejme, že úroveň ČT („3+1 s Miroslavem Donutilem“, „Ach ty vraždy“, Pošta pro tebe“, „13.komnata“) už dávno klesla pod vždy tak kritizované komerční televize.

      02.11.2010 (14.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    116. Peter Páluš

      Profilový obrázek

      Takto odevzdaného způsobu existence (prostě to platit) bohužel jaksi z podstaty nejsem schopen a proto také nejsem předplatitelem DN, naopak SaDu ano (i když, loni mi vypršelo a já si jej zatím nestihl prodloužit).

      02.11.2010 (14.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    117. Peter Páluš

      Profilový obrázek

      Rád bych však diskuzi malinko otočil. Pánové redaktoři – chodí do DN nějaká hodnotící pošta? S jakými názory se tedy „v kuloárech“ setkáváte vy? Jakou máte na svou práci odezvu (pokud pominu tuto diskuzi)? Jste s aktuálním stavem spokojeni?

      02.11.2010 (15.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    118. Jakub Škorpil

      Profilový obrázek

      no jo, ale kromě vskutku hovadských pořadů typu „3+1“, „pošty“, „vražd“ atd., které si na sebe jistě vydělají, protože mají sledovanost a inzerenti se hrnou (to prosím berte i jako komentář k tomu neustálému omílání nákladu a prodaných výtisků), podporujete klubové kino, Bigbít, Monty Pythony, jazzové koncerty a jiné vskutku menšinové pořady – a ty mně osobně za ty peníze prostě stojí.
      A prosím přestaňme už srovnávat DN a A2 – to jsou přece naprosto odlišné druhy tiskovin. Míra informování o divadle je v A2 dost na pováženou a s mým kulturním vkusem a zájmem se protínají jen zřídkavě, zato dosti výraznou část – a mně silně protivnou a odrazující – zabírají politické komentáře všeho druhu. A vy – jak nerad to říkám – mladší (a nejen věkem) to možná nepamatujete, ale ve své první pětiletce (tolik je A2) měly DN přeci jen jiný švunk a míru obliby.

      02.11.2010 (15.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    119. Jakub Škorpil

      Profilový obrázek

      Petře Páluši, to není odevzdanost, já prostě chci, aby ty noviny existovaly. A jsem asi optimista, ale věřím, že ti, kdo je dělají (a já si těch lidí jako odborníků prostě vážím), se snaží o to nejlepší podle svého nejlepšího vědomí, svědomí a možností. A tuto svou vůli prostě vyjadřuji tím předplatným.
      p.s.: letos prosím na prodloužení nezapomeňte.

      02.11.2010 (15.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    120. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Panu Pálušovi: omlouvám se za zkomolení jména. A mentorování? Nu já to nazývám urputným voláním po dodržování pravidel seriózní diskuse (zkratka DPSD).

      02.11.2010 (16.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    121. Kateřina Jírová

      Profilový obrázek

      Stran zpracování diskuse, Hubert Krejčí by se s ní asi popasoval nejlépe. (Jiří Adámek by z toho ještě neměl ten rozum.)

      02.11.2010 (22.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    122. Josef Herman

      Josef Herman

      Děkuji Martinovi J. Švejdovi za podporu snahy udržet debatu argumentovanou a věcnou.
      Pane Páluši, nechtěl byste napsat, co by tedy podle vás měly DN tisknout?
      A pane Páluši, o cenách DN nerozhoduje redakce, jak si asi myslíte, když jaksi k tíži DN zpochybňujete udělení ceny inscenaci Probuzení jara, ale komise složená z pravidelných přispěvatelů DN. Já inscenaci hlas dal – holt názory se mohou rozcházet a nikdo nemá patent na „kritický“ rozum.
      Zda jsme se svými novinami spokojeni? Nejsme, pak bychom to opravdu mohli zabalit. Hádáme se pořád o rubriky a materiály, ale to už jsem přece psal.
      Předplatné že patří do předminulého století??
      Do DN „hodnotící“ pošta občas přijde, či spíše polemika s konkrétním článkem nebo názorem: vesměs všechny dopisy otiskneme.

      02.11.2010 (23.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    123. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      nesrovnávám DN a A2 stran obsahu, ale stran schopnosti se prodat a dát o sobě vědět.

      Bigbít vznikl před 10+lety, Monty Pythony vysílala čt poprvé někdy začátkem 90.let, i reprízování české sody, zřejmě toho nejlepšího, co se v české televizní tvorbě vůbec kdy urodilo, je dalším důkazem totální nemohoucnosti současné ČT něco nového vytvořit. jinak tady přece nejde o peníze, jestli posílat mizernou stovku měsíčně // to by ostatně byla taky cesta – zvýšit cenu DN, schválně kolik věrných by zůstalo, aby si „svoje noviny zaplatili“

      samozřejmě si nepamatuji prvních 5 let DN, a nevím, byly-li lepší nebo jenom oblíbenější (nebo ani to ne), ale pokud naznačujete, že pokles (obliby, kvality, smyslu) je zákonitý, pak je myslím čas od času lepší nechat něco zaniknout a něco jiného vzniknout, tradice není vše.

      taky chci, aby DN vycházely dál, záleží mi na nich, jinak bych celou tuhle diskusi obcházel obloukem. jako to dělá spousta jiných, mimochodem.

      03.11.2010 (0.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    124. Peter Páluš

      Profilový obrázek

      Děkuji všem předpisatelům (pro jistotu). 1. argumentační pasti – jakékoliv tvrzení se dá napadnout z důvodu nedostatku argumentů (jde spíše o chuť diskutovat a ne pouze odrážet tvrzení). 2. pane Hermane – nemám rovnou vytvořit projekt na DN a také je začít celé psát sám? Ne – nic takového opravdu nemám v úmyslu. 3. ceny DN – to jsem opravdu netušil. Mění to něco na situaci? 4. vzpomínám si na jednu Ostravarskou diskuzi – debata se vedla tak nějak špatným směrem, všichni danou inscenaci příliš chválili (tuším to byl Racek?), a tu se postavil Vladimír Just a řekl něco v tom smyslu, že správný kritik má mít zároveň vždy jedno ucho i oko v hledišti – a to tehdy celé spalo. Z celé debaty mám dojem, že právě takovéto ucho a oko (směrem k cílové skupině DN) vám chybí. Ba co více – ze způsobu distribuce se dokonce může zdát, že DN nastoupily oblíbenou hospodonamítinckovskou cestu (jistě rozumíte:). 5. ještě jednou pane Hermane – ad spokojenost – vaši odpověď vnímám jako klišé. Člověk by s dobře odvedenou prací měl být spokojen. 6. s tím, že předplatné patří do předminulého století, nesouhlasím, mám za to, že jde o jeden z bonmotů VV, se kterými v podstatě nesouhlasí ani sám autor myšlenky. 7. můj hlas má Hubert Krejčí!

      03.11.2010 (0.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    125. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Já jsem teď pro Jiřího Adámka,
      kterého zavrhla Kateřina Jírová. Ta debata totiž není až tak blbá (byť prvky frašky bychom našli snadno), možná není ani tak trapná (jak se mi občas zdává), ani čecháčkovsky uskřípnutá (to spíš od těch, kdo do ní nevstupují). Ale je děsně ukřičená. Vybrat nějaká silná slova, věty, zvolání a různě je hudebně a významově modulovat, spojit je třeba s projevy a hádkami dob minulých či politickými, s tím by se dalo něco dělat… Co, Jiří?
      Ale odjinud: z profesního hlediska moc děkuju za vstup redaktora SaDu Jakuba Škorpila. Myslím, že českému – nejen divadelnímu – prostředí chybí cosi jako profesní sounáležitost a etika. A ta by – podle mne – měla velet, aby se k dané diskusi (a vůbec ne nutně hlasem obhajovacím či pozitivním) vyjádřili i další redaktoři divadelních – a možná nejen divadelních – periodik u nás. Mnozí o této diskusi jistě nevědí, nechci je přivolávat, ale zdá se mi, že celé téma se z velké části převrací v diskusi nad tím, jak by měla vypadat (tištěná) kulturní periodika u nás. To je téma, které – a vracím se na začátek – chtěl v rámci divadelního kontextu vymezit Josef Herman a já si stále myslím, že by to bylo pro start tak třeskutého tématu velmi dobré. Ono se to k němu bude – ať milí vyvolávači vášní chcete, anebo ne – stejně vracet a kolem něj mlít. Pokud v tom si nevyjasníme názory, možnosti, vize a zkušenosti, těžko můžeme mluvit o vhodných či nevhodných podobách jakéhokoli periodika ve vztahu k veřejnosti i k danému oboru. Pochopitelně názory budeme mít ve výsledku často i tak rozdílné a jen realita může ukázat, nakolik jsou životaschopné. DN za celou dobu své zhruba 19-leté existence udržely náklad, který rozhodně není malý. Z něj ale téměř polovina jsou předplatitelé, ergo vesměs lidé středního věku či starší, žijící často mimo kulturní centra. Mají mít „své“ DN? Jaké? Myslíte při svých úvahách i na ně? Obáváme se právem, že při radikální změně, po které volá např. VV, je ztratíme? Anebo je „máme hodit přes palubu“ – jako Castorf diváky Volksbühne – a najít si jiné? Najdeme je? Kolik? Není skutečně lépe vytvořit „konkurenční“ DN a vyzkoušet to v reálu? Nebo zde není prostor pro dvoje DN (opět téma z Hermanovy nabídky)? Já vím, nejsou peníze… (tady bychom se možná mohli shodnout, a ty prachy někde společnými silami vyrvat – není to v porovnání s betonovými lobby budovatelů tunelů a dál nic nic).
      To samozřejmě neznamená, že se nemáme (myslím DN) a nebudeme proměňovat a tato diskuse redakci jistě nenechá(vá) klidnou. O ochotě se i nelichotivé názory dozvídat snad dostatečně svědčí to, že se tato prskavice odehrává na webu DN. Bylo by přece velmi snadné ji vyřadit, ať si je jinde, třeba na webu svazu.
      A /už končím, Martine/ stále nechápu, že se věnujete téměř výhradně tištěné podobě DN. Tento web je přece součástí DN, tedy zapadá i do diskuse o nich! Pro mne z toho všeho, co se tu odehrává, vyplývá především jedno: Jak mají vypadat tištěné DN v době internetu a jaká by byla vhodná vazba mezi tištěnými DN a jejich webem? Myslím, že mnohé – diskutéry předložené – výtky a nápady se dají lépe využít právě na netu, který je rychlý a může být snadno aktuální, nemá vymezený počet znaků apod. Ztrácí ale některé čtenáře a nedá se z něj udělat čepice…
      Tištěné noviny by – podle mne – v žádném případě neměly být vazalem internetu, být jeho odkládací či reklamní plochou, úslužně přetiskovat, co na něm již proběhlo. Musejí se k sobě vzájemně vymezit a spolupracovat. Tu je třeba jeden z bodů, na kterém se v redakci zatím nemůžeme shodnout: vazba mezi tištěnými a virtuálními DN. S tímto problémem se ale setkávají i jiná tištěná periodika. V tom především je myslím před DN (a nejen jimi) výzva a – udrží-li se – náročná a klikatá cesta. Mladý intelektuál si dnes – ve velké většině – periodika nekupuje. Sleduje-li je, tak téměř výhradně na netu (není jedním z důkazů životaschopnosti DN, že vlastní interaktivní web zřídily?). Ale v tom je i jeden z vážných problémů: jak se mají DN (či kdokoli jiný, psaným slovem se živící) na netu (či s netem) uživit? Kliknutí již prý máme přes 300.000. Korunu z nich žádnou… Zhodnotí to grantové komise?

      03.11.2010 (3.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    126. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      „Mladý intelektuál si dnes — ve velké většině — periodika nekupuje“.

      To není pravda. Spousta si jich kupuje noviny, respekt nebo už zmíněnou a2.

      ano, web DN je skvělý.

      „jiné DN“. jistě, lze založit jiný časopis, ale hlavní problém je jinde. já tu nehořekuji nad tím, že „DN jsou pro starý“, ale že DN jsou na tom špatně – viz výše. A to by se mělo změnit, ať už bude konkurence nebo ne.

      03.11.2010 (10.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    127. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      jo, a Jana Machalická se do této debaty nezapojilla, ale v dnešních Lidových novinách na str. 9 vyšel její článek „Chystá se řež o Divadelní noviny“ ( http://www.lidovky.cz/ln_noviny.asp?c=A101103_000037_ln_noviny_sko )

      03.11.2010 (11.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    128. Diskuze O´Diskuzi

      Profilový obrázek

      1. Navrhuji diskutovat o diskuzi ohledně budoucnosti Divadelních novin.
      2. Protestuji! Diskutovat o diskuzi je mimo jakoukoliv diskuzi.
      3. Přinejmenším je diskutabilní, co taková diskuze o diskuzi může přinést.
      4. Třeba přinese poznání, že většina lidí tyhle noviny nečte. Což mě štve, protože do nich sám často přispívám. Ale nikdo z mých známých mě nečte!
      5. A je to tady! Argumentujte! Dokládejte! Kdo je ta většina!?
      6. Všichni.
      7. Konkrétně!
      8. Karel. Moje teta. Její teta. A Joska i jeho vnouče a všichni z kaváren a všichni učitelé, jejich žáci a jejich spolužáci, ti všichni Divadelky nečtou, protože stojí za prd. Jako Miloš Forman, mimochodem.
      9. Jak to vědí, když to nečtou?
      10. Vědí to. Nepodceňujte je. Navíc jsou všichni v grantové komisi. Slouží vlasti. Jako já.
      11. Ajajaj.
      12. Neslouží sám. I já sloužím. Povím vám příběh: měla jsem jedné noci sen, že by se snad dalo o divadle psát na internetu, že by to mohla být pecka – web o divadle, kdo to kdy slyšel. I mí známí (mimochodem, samí známí!) byli tou myšlenkou nadšeni. Pak jsem se o tom zmínila před redakcí DN a do roka a do dne – světe div se – mají DN svůj web. Náhodička, že?
      13. Nechtěl jsem do této diskuze vůbec zasahovat, ale musím vám říct, že kdybych to byl býval před dvaceti lety, když jsem Divadelky zakládal, věděl, tak bych se byl býval dal na
      14. Opakuji, že Divadelky nikdo nečte. Jenom ti, co do nich píšou, tak ti je čtou. A to jenom ty svoje články. A to samé SAD! Ten dokonce nečtou ani samotní autoři článků, poněvadž to píšou hrozně dlouhý. A to nemluvím o tom, jak špatně vycházejí Divadelky ze srovnání s A2.
      15. Jakou souvislost mají DN a A2? To přeci nemůžete srovnávat!
      16. Tak tedy SAD a A2!
      17. To je nesmysl! Jak to souvisí?
      18. Tak SAD a VČELAŘ!
      19. Jak to souvisí? Argumenty!
      20. Sad a včely, příroda, pyl, úroda, to je snad jasné, ne?
      21. Aha. Omlouvám se. Už rozumím.
      22. Výborně! Konečně nějaké věcné argumenty!
      23. Už jsem se bál, že se to zvrtne, ale konečně to má nějaký užitek. Takže ten Včelař – jakou má prodejnost?
      24. Asi 800 kusů měsíčně.
      25. Náklady na jedno číslo?
      26. 120 000 Kč.
      27. Počet stran?
      28. 64. V létě příloha. V zimě nevychází.
      29. Bravo! Konečně to má úroveň.
      30. Já se rovněž s povděkem připojuji, že už ta debata konečně obsahuje věcnou argumentaci.
      31. I já se bála, že to k ničemu nepovede. Myslím, že by tu předchozí diskuzi měl někdo v budoucnu zdramatizovat.
      32. Anebo zhudebnit!
      33. Anebo namalovat!
      34. Zdramatizovat, zhudebnit i namalovat. To by bylo skvělé, co říkáte, přátelé?
      35. Moji milí, nezapomínejte na komiks! Nové umění!
      36. Takže ještě jednou díky za podněty. Abychom to nějak na závěr shrnuli, co by si tedy SAD měl vzít z Včelaře?
      37. Aby v zimě nevycházel.
      38. Prosím?
      39. Chtěla bych upozornit, že kolega má smysl pro humor, takže zajisté vtipkoval.
      40. Ano, vtipkoval jsem. Přiznávám. SAD by si měl z Včelaře vzít především čtenáře.
      41. Prosím?
      42. Čtenáře. Ty v těch kuklách. Aby neviděli, co čtou.
      43. Zase vtip, že?
      44. Ano.
      45. Nedá se to občas rozpoznat, to víte, já vyrůstal na Haškovi.
      46. Myslíte tu operu Nagano?
      47. Omlouvám se, že do toho vstupuji, teď když už se konečně začíná věcně diskutovat. Ale chci upozornit, že naším záměrem nebylo diskutovat o SADU, nýbrž o DN. Respektive jsme chtěli diskutovat o tom, o čem budeme diskutovat na té diskuzi o DN. Jenom to připomínám.
      48. Tak dobře, však na SAD taky jednou dojde! Ale zpátky k DN. Když se zeptám všech svých známých a vůbec kohokoliv, zda čtou Divadelky, SAD, A2, nebo Včelaře, víte, co mi odpovídají? Všichni do jednoho? Víte, co říkají?
      49. Omlouvám se, že jsem prve nedokončil svůj příspěvek č. 13 (sic!), ale hledal jsem na klávesnici přepínač z češtiny do angličtiny. Takže: na business bych se dal. Na business!

      Příspěvky č. 50 – 1267, vesměs srovnávající čtrnáctideník A2 a měsíčník Včelař, z dosud nezjištěných důvodů zmizely. Možná je někdo smazal. Možná je chyba v systému. Možná zasáhl Bůh.

      03.11.2010 (11.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    129. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Prosím diskutující, aby své příspěvky podepisovali. Nic proti tomu, co napsal/napsala „Diskuze O´Diskuzi“, ale od příště už budu všechny anonymy důsledně mazat. V úctě administrátor.

      03.11.2010 (13.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    130. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Vladimíre M.,
      velmi souhlasím. Chceme-li udržet či budovat aspoň jakous takous kulturu, je první věcí stát si za svým názorem, tedy podepisovat se. Navrhuju – dokud se milý Diskutér neozve – vymazat (pozastavit) jeho příspěvek. Nic proti němu (nemám smysl pro humor, moc mu nerozumím), ale principiálně!

      03.11.2010 (15.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    131. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      třeba je to projev diskuse samotné, automatický výstup, zhodnocení!

      03.11.2010 (15.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    132. Peter Páluš

      Profilový obrázek

      Vladimíre Hulče – skvělý komentář. Pouze poznámka: o webu nikdo nemluví proto, že prostě funguje a plní svůj účel (pochvalou se vždy více šetří;). Vivat iDN (bez jakékoliv ironie).

      03.11.2010 (15.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    133. Jan Eissmann

      Profilový obrázek

      Vážení pánové, směl bych poprosit o konkrétnost i u pozitivně laděných příspěvků? A ptám se tedy: v čem že je iDN tak skvělý a báječný?
      Třeba nám to pomůže i popsat/pochopit v čem jsou DN tak hrozné.

      03.11.2010 (15.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    134. Kateřina Jírová

      Profilový obrázek

      Byť anonym, přeci jen ad Diskuze O´Diskuzi: kdo čte A2? Souhlasím, to nikdo nemůže srovnávat. (Já osobně neznám nikoho.) Co znamená v této diskuzi (i bez Diskuze O´Diskuzi opakovaná věta na SAD také dojde? Opravdu pozoruhodné. Ač anonyma, žádam o odpověď.

      03.11.2010 (22.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    135. Jan Kolář

      Profilový obrázek

      Snad ještě pár věcných vět k obsáhlé diskusi o Divadelních novinách. Dva tisíce čtenářů není málo, ostatní divadelní periodika mohou o takové čtenosti jen snít. To není jejich „vina“, nýbrž „daň“ za vyhraněnost – a právě pro ni jsou důležitá. Divadelky jsou v jiné pozici, jejich smyslem je aktuálně reflektovat tvorbu českého divadla v širokém – regionálním – spektru, i v kontextuálně příbuzných žánrech. V této souvislosti mě překvapily všechny ty „kritické“ (ale většinou neargumentované) názory diskutujících na téma, jak jsou Divadelní noviny špatné, nezajímavé, mimo současné divadelní trendy, konzervativní atd. Dva tisíce čtenářů si to ale nemyslí, a pokaždé si Divadelky zakoupí. Nejsou náhodou tzv. divadelní veřejností víc než oněch pár našich webových kritiků, kteří tu píší, že divadelní veřejnost Divadelní noviny nezajímají? To je toliko apodiktický soud, který nemá žádnou vypovídací hodnotu.
      Divadelní noviny jsou k mání i u uvaděček a v pokladnách českých divadel, které o ně stojí: např. v Činoherním klubu, v Jihočeském divadle, v Klicperově divadle, na Provázku atd. Jsou k dostání i na některých novinových stáncích – v Praze třeba na Hlavním nádraží a na Masaryčce. Rozhodnutí, které noviny a časopisy budu prodávat, je čistě na majitelech novinových stánků a jakýkoliv marketing v tomto punktu nezmůže nic.
      Webové Divadelky jsem opravdu inicioval já v souvislosti s proměnou naší grafické podoby. (O projektu Marie Reslové jsem se dozvěděl až teď, na těchto webových stránkách.) Vytvořilo je grafické studio Filipa Blažka, poprosil jsem o jejich správu a koncepci Vladimíra Mikulku – a řekl bych, že je dělá skvěle.
      K diskusním příspěvkům Marie Reslové: po jistý čas Marie pracovala v Divadelních novinách jako redaktorka kritické rubriky. Rozešli jsme se v dobrém – Marie mi jednoho dne sdělila, že by ji víc zajímalo pracovat v knižní redakci Divadelního ústavu a jako svého nástupce doporučila Jana Kerbra, za což jí touto cestou děkuji. Naše redakce v něm získala dobrého kritika, publicistu a spolehlivého redaktora. Výroky Marušky Reslové „ryba smrdí od hlavy“ či „křivý úsměv Jana Koláře“ nehodlám komentovat, neboť nepatří do seriózní diskuse, nýbrž do Blesku a podobných bulvárních tiskovin a vypovídají jen o jejich autorce samotné.
      Pro Vojtěcha Varyše mám ale otázku: Proč tak pilně píše do periodika, které podle něj nemá „jasnou koncepci, čehož důsledkem je, že nikoho nezajímá“? V tom případě si ani Varyšovy „jiskřivé články“ nikdo nepřečte, že? Je mi moc líto,že tak talentovaný kritik jako Vojtěch Varyš dělá vše proto, aby se stal kašpárkem, zábavným klaunem současné české divadelní kritiky a publicisticky, ale každý svého štěstíi strůjcem.

      04.11.2010 (0.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    136. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      včera jsem se od Vladimíra Hulce dozvěděl, že „DN nejsou kritickým časopisem“. mnohé to vysvětluje jak stran obsahu a formy DN, tak i v této debatě. pro mě to znamená, že jsem se zásadně mýlil ve svém chápání DN, beru své výpady zpět a na další debatu rezignuji (byť si myslím, že i pop časopis o divadle by se dal dělat jinak a lépe).

      šéfredaktor Kolář: věřte, že já si tu otázku kladu také a čím dál častěji. zejména pokaždé, když otevřu nové číslo DN.

      Jan Eissmann: webDN – jsou živé, vzbuzují ohlas, polemizuje se tu. jsou zábavné a překvapivé. papírové viz výše.

      padl návrh, že debata sama nemá smysl, protože v této pre-debatě se prokázalo, že uvažování redakce a jejích kritiků se zcela míjí. připojuji se k návrhu na odvolání debaty v DÚ a vyzývám k dalším 18 letům poklidného spánku.

      04.11.2010 (7.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    137. Peter Páluš

      Profilový obrázek

      po reakci pana Koláře se přidávám k VV. Lidé spěte! (btw: pro celorepublikové tištěné médium je 2000 čtenářů VELMI málo a argumentovat tím, že se dají koupit ve dvou trafikách v Praze a že „jakýkoliv marketing v tomto punktu nezmůže nic“ je prostě výsměch zdravému rozumu (o marketingu a obchodu nemluvě). Omlouvám se. Už nic dalšího psát nebudu.

      04.11.2010 (8.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    138. Josef Herman

      Josef Herman

      Pane Páluši, promiňte, ale mohl bych vás poprosit o nasměrování na nějaké vaše psaní? Nic od vás neznám a honem se mi nepodařilo něco najít.
      Děkuji

      04.11.2010 (8.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    139. Peter Páluš

      Profilový obrázek

      stačí se rozhlédnout zde na iDN.

      04.11.2010 (9.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    140. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Milý pane Páluši,
      najeďte si do záhlaví této webové stránky, klikněte na KDE KOUPIT a objeví se Vám (nevím, zdali pravidelně aktualizovaný) seznam prodejních míst DN. Pan Kolář rozhodně nenapsal, že DN se „dají koupit ve dvou trafikách“.
      A opět mé tradiční slovo: pokud se bude takto argumentovat, respektive toliko emocionálně poštěkávat, debata skutečně nikam nepovede a jediným výsledkem bude, že se obě strany debaty pouze zabarikádují na svých pozicích. O to skutečně usilujeme?

      04.11.2010 (9.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    141. Peter Páluš

      Profilový obrázek

      „Jsou k dostání i na některých novinových stáncích — v Praze třeba na Hlavním nádraží a na Masaryčce.“

      04.11.2010 (9.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    142. Jan Kolář

      Profilový obrázek

      Marketing podporovaný tučným finančním rozpočtem jistě může být účinný. Na takový marketing ovšem prostředky nemáme. Zřejmě jsem měl ten pojem označit uvozovkami. Na propagaci totiž nemáme vůbec žádné prostředky. Pokoušíme se o ni třeba tak, že osobně jednáme se stánkaři, já jsem např. obešel všechny velké stánky v Praze. Odpověď jejich majitelů byla až nápadně podobná: mám na pultě málo místa a těch pět šest výtisků Divadelních novin, které bych prodal, mi nestojí za práci s vyúčtováním. Nevylučuji ale, že možná nemám potřebné obchodní schopnosti. Nabízím proto Peteru Pálušovi velmi výhodnou smlouvu na pozici distributora Divadelních novin s patřičnou ziskovou marži, aby předvedl, jak se to dělá, když lidé nespí.
      Jan Kolář

      04.11.2010 (10.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    143. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Ano. Tak si potom, prosím, podtrhněte slovo „třeba“ a neodrážejte se k demagogické formulaci „argumentovat tím, že se dají koupit ve dvou trafikách v Praze“.

      04.11.2010 (10.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    144. Peter Páluš

      Profilový obrázek

      Pane Kolář – díky za nabídku. Distributorem být nechci, ale rád vám s marketingem pomohu – prosím kontaktujte mne na peter.palus@gmail.com (a myslím to vážně, dost bylo planých plků a slovního přetahování s panem Švejdou :).

      04.11.2010 (10.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    145. Jan Šotkovský

      Profilový obrázek

      A pak že debaty zde jsou jenom plané plkání a k ničemu konkrétnímu nevedou!

      04.11.2010 (16.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    146. Jan Vaněk jr.

      Profilový obrázek

      iDN nejsou dokonalé, ale na poměry českého webu a kulturních o. s. překvapivě použitelné. Nicméně musím rozhodně protestovat proti ad hominem diskriminaci „anonymů“, respektive pseudonymů volených tak, aby nebyly nenápadné; to překonává všechny ad hominem poklesky proti věcné diskusi a Griceovým maximám, jež výše padly z obou stran, a že jich bylo požehnaně!

      Machalické článek, k DN dosti kritický, je zde.

      06.11.2010 (0.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    147. Pavel Trensky

      Profilový obrázek

      Protože část svého života trávím v ČR a část v zahraničí, mám k DN poněkud jiný vztah nežli ostatní. Coby teatrolog, zajímající se o události na obou stranách Atlantiku, snažím se být au courant i v době mé fyzické nepřítomnosti. Co se týče Česka, je to úloha nejnesnadnější. Když jsem v Praze, nemám nejmenší problém sledovat to, co se děje v Londýně, New Yorku či v německy mluvících zemích, a to hlavně prostřednictvím internetových sekcí deníků. Když jsem v cizině, systematické informace o českém divadelním dění sháním s velikými potížemi. Není tajemství, že kulturní rubriky českých deníků jsou hluboko pod mezinárodní úrovní, a divadlo bohužel není vyjímkou. Recenze a zprávy o divadle se objevují nesystematicky, jsou většinou neúměrně krátké, a pro nalezení jejich internetových versí je třeba mít občas schopnosti softwarového odborníka. Z tohoto důvodu jsou DN pro mne nepostradatelné – je to jediný solidní zdroj informací o tom, co se v českém divadelním světě děje. Moc mě nepřekvapilo, že někteří kolegové napsali totéž. Přiznávám se, že některé stránky DN čtu „jedním pohledem.“ To se mi ale stává i při četbě jiných časopisů, což neubírá na jejich celkovém významu. Samozřejmě, místo na zlepšení je všude a vždy, ale osobní útoky k tomu nepovedou..

      Opakuji, že podle mého názoru hlavní problém české divadelní kritiky nespočívá v kvalitě odborných časopisů, nýbrž v podřadné funkci deníkových rubrik. Pokusím se vysvětlit na konkrétním příkladu, oč jde. Občas cestuji do sousedních zemí na divadelní festivaly i za jinými zajímavými divadelními událostmi.Taková příležitost se naskytla na př. v září, kdy Burghtheater otevřel sezonu premiérou Židovky z Toleda. Protože šlo o hru s háklivou tématikou v režiji jednoho z mých nejoblíbenějších německých režisérů, rozhodl jsem, že se na to pojedu podívat. Představení mě nezklamalo, a bylo od začátku jasné, že netradiční přístup povede k velmi kontroverzní reakci ze strany kritiků. Premiéra byla v sobotu večer, a již v neděli ráno se objevila první internetová recenze o tisíci slov, na vysoké odborné úrovni, v Nachtkritik (žádný poroblém ji najít). V pondělí ráno jsem zakoupil tři přední vídenské deníky, z nichž každý už měl podle očekávání obsáhlé úvahy o této inscenaci. K večeru už bylo možné najít internetová vydání recenzí nejen těchto, ale jiných deníků, a to jak rakouských, tak německých.

      Je pravda , že divadlo zaujímá ve Vídní mimořadně prominentní pozici. Říká se, že když se zeptáte vídenského taxikáře, co se večer hraje, tak vám vyjmenuje celý repertoár (zatím jsem si to neověřil.) Avšak kritické komentáře v denících během 24 až 48 hodin po premiéře není unikatní vídenský fenomén. Naopak, je to konstanta, kterou najdeme ve všech západních zemích od Rakouska, Německa, Švýcarska, Francie, Skandinavie, přes Britské ostrovy až do USA . (V některých divadelních citadelách se recenze objeví v tisku dokonce už ráno po premiéře.) Jde o nepřerušenou tradici, která začala v 19. století růstem kulturního uvědomění měštanské třídy, na niž noviny byly nuceny tvořivě reagovat.. Dnešní vzdělaná veřejnost požaduje, aby tisk referoval o významných kulturních událostech stejně rychle a informovaně, jako o politice či sportu.. (Pro teatrology je to ovšem obrovská výhoda: stačí znát datum premiéry, a kritické ohlasy se najdou témeř automaticky.)

      Podobná tradice existovala v předválečném Českloslovensku i krátce po válce. Zmizela po převzetí moci komunisty, protože se kritici a redaktoři báli vyslovit své názory. Čekalo se nejdříve na oficiální hodnocení partajnickými lídry. Po pádu komunismu nebyl pro pokračování této praxe žádný důvod, ale zlozvyky mají dlouhý život. Za komunismu obavy z persekuce paradoxně propůjčovaly alibi pro nedostatek iniciativy. Zrodil se zvláštní druh ležérnosti, a ta po pádu komunismu v mnoha odvětvích veřejného života přetrvala. Kritici se sice nikoho nebojí, ale zdá se, že někteří píši jen o tom, co se jim zachce, a kdy se jim zachce. Po pádu komunismu každý hokynář, instalatér či číšník si uvědomil, že v laxním postoji vůči zákazníkům nemůže pokračovat. V kulturním životě se tak zcela nestalo. Podle některých jde o nedefinovatelný systémový problém, podle jiných nejsou vini kritici, ale redaktoří, a jsou i takoví, kteří říkají, že příčinou je malá finanční odměna. Pravda, psaním kritických statí ještě nikdo nezbohatl, ani na Západě ne, jde o tvrdou řeholi a – doufám, že to nezní příliš kýčovitě – o oddanost k věci. Obrovská prestiž, jíž se těší někteří přední západní kritici, nepřišla sama o sobě. To, že kritik, píšící pro deník, oslovuje statisíce čtenářů – na rozdíl od kritiků odborných časopisů, kteří jich mají často jen několik stovek – by mělo být dostatečnou motivací pro maximální úsilí, ale bohužel tomu tak není. Někteří naši kritici se nezdají mít dost úcty k vlastní práci: je to škoda, protože se mezi nimi najdou mimořádně talentovaní jedinci. Podle všeho ani oni, ani široká veřejnost si vůbec neuvědomuje, jak hluboce Česko zaostává v tomto ohledu za světovou normou.

      Snad se organizátoři, kteří odstartovali současnou debatu o DN, v budoucnu obrátí k tomuto problému. Mohou třeba pozvat šéfredaktory deníků a jejich recenzenty na „přátelskou výměnu názorů.“ K úspěchu bude potřebí nejen dobrých úmyslů, ale – s prominutím – i více taktu a diplomacie, nežli ukázali v případě DN. Okolnost, že značný počet těch, jichž se problematika týká, je v jejich řadách, by mohla usnadnit řešení. Nevěřím cynikům, kteří prorokují ze stejného důvodu pravý opak, i když podle mých předchozích zkušeností jsou i jednotlvci, již reagují velmi podrážděne na to, co jsem zde naznačil.

      Co se týče DN samých, myslím, že jejich úroven odpovídá stavu naší současné divadelní kritiky: nejsou lepší, ale rozhodně ani horší nežli ostatní instituce. Zamysleme se na chvíli nad sebou, nežli hodíme po nich kamenem.

      06.11.2010 (17.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    148. Jana Bohutínská

      Profilový obrázek

      Po pročtení debaty musím konstatovat jediné: Fascinuje mě, s jakou lehkostí a samozřejmostí jsou Divadelní noviny pojímány jako jakýsi veřejný majetek. Přitom je to projekt o.s., jež si ho zkrátka vede k obrazu svému – lze o něm jistě debatovat, lze uvažovat o tom, zda jej podporovat z veřejných zdrojů atd. Nicméně si myslím, že jedinou rozumnou odpovědí nespokojených je neváhat a pustit se do vlastního periodika. Do platformy, která bude odpovídat jinému názoru na divadlo. Protože skutečná konkurence by byla to jediné, co by Divadelkám mohlo prospět, respektive zpřesnit jejich profil.

      07.11.2010 (23.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    149. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Kam zmizel komentář prof. Trenského? Chystala jsem se na něj reagovat a kde nic tu nic…

      08.11.2010 (0.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    150. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Editor Vladimír Mikulka jej přesunul na i-DN jako samostatný text O české divadelní kritice a Divadelních novinách.

      08.11.2010 (2.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    151. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Obsáhlý příspěvek Pavla Trenského měl spíše charakter článku než pouhého diskusního příspěvku a proto jsem jej „osamostatnil“. Lze jej (včetně několika komentářů) nalézt zde: http://www.divadelni-noviny.cz/o-ceske-divadelni-kritice-a-divadelnich-novinach/

      Omlouvám se za komplikace.

      08.11.2010 (11.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    152. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Můj záměr byl především přispět k debatě o DN. Snažil jsem prostě problematiku zasadit do širšího kontextu. Příspěvek nebyl zdaleka ten nejdelší v této debatě. Napsal jsem včera panu Mikulkovi, že jestli jej chce opravdu otisknout v iDN, že nevidím důvod, proč by zatím nemohl zůstat i zde. Odpověd‘ jsem nedostal. Komplikace byly předvídatelné, ale nic vážného se snad nestalo.

      08.11.2010 (14.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    153. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Vkládám komentář Pavla Trenského zpátky (viz výše) a za komplikace se ještě jednou se omlouvám.

      08.11.2010 (14.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    154. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Děkuji. Je to tak myslím lepší, než mít dvě debaty na dvou různých místech o v podstatě stejné věci.

      08.11.2010 (15.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    155. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      V tom případě upozorňuju na blog Vojtěcha Varyše na těchto internetových stránkách DN, ale v jiné rubrice – Varyš píše ze zálohy No. 5: http://www.divadelni-noviny.cz/varys-pise-ze-zalohy-no-5/

      08.11.2010 (16.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    156. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Protože jedním z nejopakovanějších témat této diskuse je nedostatečné množství odběratelů DN (počet je údajně 2.000), napadlo mě srovnat toto číslo s odbornými divadelními časopisy našich západních sousedů. Protože jde nejen o Německo, ale i Rakousko a německou část Švýcarska, mluvíme o populaci téměř 100 miliónů. Daleko nejrozšířenější a nejvlivnější je Theater Heute, který vychází v nákladu 15.000 výtisků. Druhý nejčtenější divadelní časopis je Theater der Zeit s nákladem pouhých 5.000. Protože oba jsou měsíčníky, zatímco DN je čtrnáctideník, srovnání vychází dramaticky ve prospěch DN. A to zvláště, když vezmeme na vědomí, že jde země s daleko vyspělejší divadelní tradici.

      Dříve než začneme jásat nad touto statistikou, myslím, že je třeba si uvědomit další okolnosti. Jak jsem se snažil upozornit v mém předchozím příspěvku, kulturní rubriky deníků hrajou daleko větší roli nežli u nás. Nejde jen o to, že tisk referuje o kulturních událostech tak rychle a důkladně, jako by šlo o sportovní události: v denících (a týdenících) se tisknou nejen recenze, ale často i delší články a eseje s divadelní tématikou, nad jejichž šířkou pohledu a erudovanosti se mi občas zastavuje dech. Čtenář s hlubším zájmem o divadlo prostě nemá naléhavou potřebu odebírat odborné časopisy. Přesto však statistika zdá se naznačovat, že současný náklad DN představuje realistický limit, který se bude těžko překonávat.

      09.11.2010 (3.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    157. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      já si hlavně myslím, že nejde o počet výtisků – zvláště když většina odběratelů jsou – s prominutím – lékaři, vdovy, abonenti pardubického divadla a podobně – ale o vliv a význam, který časopis má v kulturní a akademické sféře. ten se samozřejmě těžko měří.
      theater heute sice prodá jen 15.000, ale v německém divadelním světě opravdu něco znamená a čte se i v zahraničí.

      pane Trenský, co přesně vám vadí na recenzích v denním tisku? (LN: Machalická, Just, Mikulka, Sikora, Škorpil, Peňás, Kavárna MF DNES: Chuchma, HN: Reslová, Právo: Hrdinová, Kříž)

      09.11.2010 (10.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    158. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Vojto,
      myslím, že prof. Trenský to již jasně řekl ve svém rozsáhlém úvodním vstupu – v zahraničí (aspoň tom na západ od Chebu, na jih od Budějovic a na sever od Ostravy) – se divadlu v denících věnují soustavně, intenzivně a aktuálně. Dávají divadlu prostor a navíc rozlišují „kulturu/art“ a „showbusiness“ (kam by patřily např. muzikály – u nás to dělají snad jen HN). Je-li inscenace významná, vyjdou recenze ihned a ve všech denících – jako by šlo o první ligu ve fotbalu. Ne jako se mi stalo v MfD, kdy jsem na žádost redakce – jednalo se o Víru, naději, lásku v Komedii – psal recenzi v noci po premiéře a odevzdal ráno, aby mohla vyjít ihned, a vyšla – po mých urgencích – asi za 14 dnů (to samé se mi nyní děje s NoD Quijotem). Recenze – třeba v Londýně, NYC, Berlíně – vycházejí denně a na stránce – je-li třeba – i na víc inscenací. Vedle divadelní kritiky se deníky věnují i divadelní esejistice (k tomu slouží kulturní přílohy, trochu – ale opravdu jen trochu – blízké Kavárně MfD či Orientaci LN)…
      Nejde tedy jen o kvalitní autory, ty si redakce i u nás najdou a časem vychovají, jde o kulturní službu, kterou deníky a kulturně-společenské časopisy u nás (třeba Reflex, Týden, Instinkt…) čím dál méně naplňují. Říká se tomu, že se bulvarizují. A jsme zase u toho Hermanova návrhu (body č. 1 + 3 + 4)…

      09.11.2010 (14.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    159. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      nevím, výhoda současného světa je, že se poměrně – jak to říct – fragmentuje? když se chci bavit o divadle, můžu se o něm bavit jen s lidmi, co se v něm vyznají, když si chci popodívat o světě, o lásce a vztazích, nemusím se zdržovat se šovinisty a lidmi, co zastydli někdy před 250 lety atd.

      chci číst vyhraněné, specificky zaměřené časopisy, chci chodit do takových divadel. žádná všeobecnost mě nezajímá, konečně společnost už tak nefunguje.

      když si vezmu do ruky noviny, tak se dívám jen na rubriky komentáře a kultura, zbytek prolistuju nebo rovnou vynechávám, nezajímají mě sport, ekonomika ani regiony, zahraničí si rychleji a lépe můžu najít na internetu, stejně jako zprávy.

      všeobecná, plnoformátová média – to platí i o televizích – postupně směřují k zániku a je to tak dobře.

      na tom západě je to mnohdy dotovaný anachronismus, asi jako systém státních důchodů. to taky pude zu grunt.

      ALE: proč by velké deníky měly publikovat aktuální a fundované recenze, divadelní esejistiku a hluboké analýzy, když to nedělá ani ten oborový časopis – tedy noviny divadelní?

      09.11.2010 (15.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    160. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Ještě jedna pochvala, pane Varyši! Myslím, že se konečně dostáváme k jádru věci…

      09.11.2010 (16.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    161. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Specializace je opium lidstva, fragmentární duch páchne blbostí. Ať žije Bill Gates!

      09.11.2010 (18.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    162. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Na podkladě toho, co tu Varyš napsal, představuji si jeho peklo (v Sartrově smyslu) jako uzavřenou společnost skupiny kritiků, kteří čtou noc a den, nostop, jeden druhému ze svých spisů.

      09.11.2010 (23.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    163. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Na Varyšovu otázku, co mám proti jím jmenovaným jednotlivcům, odpovídám – vůbec nic. Mezi nimi jsou moji osobní přátelé, a z odborného hlediska mám k většině hluboký respekt. Některým dokonce občas závidím jejich postřeh a způsob, jakým jej dovedou komunikovat. Problematika je úplně jinde než v kvalifikaci těchto a jiných jednotlivců. Varyš to samozřejmě chápe, ale chce abych mu sedl na lep, a vyvolal osobní třenice. Jak mě varovala minulý týden (výše v této debatě) zkušená a moudrá Reslová, Varyš provokuje.

      10.11.2010 (6.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    164. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      já bych se samozřejmě nezavíral do takové skupiny, s kritiky si povídám jenom o divadle. o jiných věcech se zas bavím s jínými lidmi atd. je to jednoduché, stejně jako netrávím celý den v divadle, netrávím ani svůj čas jen přemítáním/psaním/ hovory o divadle, ale když už, tak s lidmi co mají zájem. se svým oblíbeným barmanem také řeším kvalitu rumů, a nikoli divadlo.

      když si chci popovídat o politice, řeším ji se svými přáteli, když se chci o poltice pohádat, bavím s kýmkoli jiným libovolným. atd.

      když tady Trenský dští síru na české deníky, čekal bych, že mu vadí něco konkrétního, tedy to, jak se konkrétně píše v denících o divadle. ale asi ne.

      10.11.2010 (11.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    165. Robert Tamchyna

      Profilový obrázek

      Vážení ,
      stejně dlouho jako jsem četl tuhle rozhádanou polemiku (?), jsem přemýšlel, zda se přidat… Protože ale ještě nevím, zda v pondělí večer přijdu, posílám pár vět.
      Sluší se připomenout, že jsem občasným spolupracovníkem DN, že jsem se v mnoha připomínkách u starších kolegů v redakci vyučil nebo aspoň mnohé naučil a že např. velký rozhovor pro DN na konci loňského roku mi Josef Abrhám poskytl mj. právě proto, že byl určen jen a pouze na stránky přílohy DN. I to nakonec něco znamená.

      1 -5) Ano, existence DN, podle mého soudu, smysl má, stejně jako např. letitá existence měsíčníku Dějiny a současnost – periodika, o kterém někteří historici prohlašují, že je nečtou, protože „je pod jejich úroveň“, další se naopak právě prostřednictvím ĎaSu snaží historii popularizovat. Cílová skupina se u podobného typu časopisu vždycky vytvoří sama. Stejně jako skupina odpůrců. Důkazem schopnosti přežít je jednak podpora Nakladatelství LN i počet čtenářů /předplatitelů a snad i umění získat peníze z grantů.

      Je vždy nutné, aby se měnila zásadním způsobem kvalita? Co když od začátku novodobé historie DN je kvalita taková, že by její změna znamenala jen pokles?  Přeháním, samozřejmě, ale jen a jen proto, abych upozornil na zvláštní podobu otázky, která už uvozovkami ve slově „nové“ ironicky – nenápadně – nepřipouští pevný bod v dnešní klipovité době. A pro mě jsou DN takovým konzervativně pevným bodem.
      Vysvětlím: vítám jejich novou grafickou podobu, jsem rád, že se objevují nové rubriky, s mnoha články nesouhlasím, nečtu je (diskutuji osobně nebo e-mailem s redakcí), přeskakuju, ale nikdy jsem nebyl uražen do takové míry, abych zrušil předplatné. Mám ale také dobrý pocit, že můj názor nikdy neskončil „v redakčním koši“. ))).

      Ten pevný bod je pro mě, až na výjimky, jistota, že v DN nenajdu podprůměr psané divadelní publicistiky. Jistě, nevím, zda Divadelky „pokryjí“ všechno, co chybí atd… Ale jsem rád, že občas mezi stálicemi najdu nová zajímavá autorská jména . Nechci být – bez možnosti osobního rozhovoru z očí do očí – osobní, ale jestli někdy trpím, pak právě na stránce „o mladých“ jejich očima. Některé články bych „ven“ nepustil, ale někdo jiný by zase vyhodil moje psaní atd… Tak to je. Od toho je tu šéfredaktor a redakce a moje možnost „jít o dům dál“…

      Divadelky na internetu téměř nečtu, ostatně stačí mi většinou „výkřiky“ citované v tištěné podobě. Hodnocení plzeňského divadelního festivalu jsem si ovšem v rozšířené podobě na webu přečetl velmi rád. Takhle ostatně vidím i možnost webových DN – doplnit a rozšířit záběr těch tištěných + doplnit o internetovou publicistiku (fotoblog, multimedialita), která je jiná.

      Jak vznikla teze pro poslední bod debaty, totiž že se DN potýkají s klesajícím zájmem ze strany mladší generace, nevím… Je přesný přehled o tom, kdo si DN kupuje? Jaký je věkový průměr předplatitelů (není to tajné?) – na složenku věk nepíšu a redakci nesděluji, kdo všechno si „moje“ Divadelky půjčuje.

      A ještě poslední poznámka – proč pozvání na Vaši debatu / nevím nic konkrétního o osobních vztazích v malém českém kritickém rybníčku, a proto ji považuji opravdu za debatu nikoliv veřejnou popravu / nevyšlo i v tištěných DN? Určitě by přišli mnozí z předplatitelů „klasických“ DN, kteří na internetu nejsou tak často. Osobně jsem se o tomhle i-netovém reagování a „zaslovachytání“ dozvěděl až z článku Jany Machalické v Lidových novinách.

      Svůj názor doplňuji také dvěma postřehy z předchozích diskusních příspěvků, které jednoznačně podepisuji.
      Lépe bych to asi neřekl ani nenapsal.

      „Recenze a zprávy o divadle se objevují nesystematicky, jsou většinou neúměrně krátké, a pro nalezení jejich internetových versí je třeba mít občas schopnosti softwarového odborníka. Z tohoto důvodu jsou DN pro mne nepostradatelné — je to jediný solidní zdroj informací o tom, co se v českém divadelním světě děje. (…) Přiznávám se, že některé stránky DN čtu „jedním pohledem.“ To se mi ale stává i při četbě jiných časopisů, což neubírá na jejich celkovém významu. Samozřejmě, místo na zlepšení je všude a vždy, ale osobní útoky k tomu nepovedou…“ (Pavel Trenský)

      „K čemu jinému takové předplatné je, než aby mi noviny které chci, doručilo do schránky i v té největší díře (…) Ano, DN jsou – s odpuštěním – konzervativní divadelní čtrnáctideník. Nehoní nějak přehnaně módu (opravdu se divadlo tak strašně změnilo a musí se změnit i psaní o něm? je to, co je nové a dravé opravdu tak důležité a tedy vhodné k recenzi?), ale myslím, že poctivě, soustavně a fundovaně sledují současné české divadlo. A to je myslím základ, a to je třeba od nich chtít. Ano, také se mi nelíbí, když někdy ujedou a některé rozhovory mne zkrátka nezajímají (ale jiné zase jo). Ale čtu je především proto, že většinu recenzi bych prostě jinde nečetl. A to je přece hlavní „smysl a poslání“ DN, ne?
      A jsem asi optimista, ale věřím, že ti, kdo je dělají (a já si těch lidí jako odborníků prostě vážím), se snaží o to nejlepší podle svého nejlepšího vědomí, svědomí a možností. A tuto svou vůli prostě vyjadřuji tím předplatným.“ (Jakub Škorpil)

      10.11.2010 (12.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    166. Richard Erml

      Richard Erml

      Ad Debata o Divadelních novinách
      Není to žádné povznášející čtení a obdivuji každého, komu působí potěšení jakéhokoli druhu. O to více nutno ocenit těch několik rozumných hlasů, které se v tomto debatním žánru nijak nevyžívají a přesto se zapojily. Osobně jsem ke smyslu a přínosu podobných debat velmi skeptický a i tato mi připomněla např. předvolební klání, kde se diskutující osočují, urážejí a předvádějí verbální svaly. Primárně jde o šou pro diváky či čtenáře a diskutující se neostýchají ani podpásovek. Někdy však útočí z neznalosti, jindy ze zlé vůle. A právě zlé vůle se v této debatě koncentrovalo tolik, až se mi vybavil jeden Kafkův aforismus (z osmerkových sešitků): Jedním z prostředků zla je dialog.
      Nejprve k oné neznalosti. Divadelní noviny charakterizují samy sebe takto: Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.
      A tím je řečeno takřka vše, co se týče žánrového vymezení i cílové skupiny. Klíčové je první a poslední slovo – kulturní a diváky.
      Pod tím prvním slovem si představujeme co nejotevřenější rozhled po kulturní krajině, dobový i historický kontext, přesahy do nedivadelních uměleckých oborů.
      Druhé slovo si žádá vysvětlení. Na rozdíl od pocitů a dojmů našich kritiků, kdo všechno čte a nečte Divadelní noviny, máme k dispozici statisticky relevantní vzorek: adresář našich předplatitelů. A z něj jednoznačně vyplývá, že nad praktickými divadelníky převažují jejich diváci. Kulturní diváci.
      Předpokládám, že i začínající nekompromisní recenzent tuší, že na prvním místě musí rozpoznat a zformulovat tvůrčí záměr inscenátorů, až pak může přijít se svým kritickým hodnocením. Pro Divadelní noviny nežádám nic jiného. Můžeme být kritizováni za to, jak se nám daří či nedaří naplňovat náš redakční záměr, a nikoli proto, že někdo má jinou vizi, jak by inscenoval hru anebo dělal noviny on – kdyby to uměl, jak jedním dechem dodávají kritizovaní divadelníci.
      Takže ještě jednou, zjednodušeně a naposledy náš záměr, vyplývající z oněch dvou slov: Divadelní noviny chtějí být především čtivé a kultivované, čili přístupné i divákům, kteří nestudovali divadelní vědu. Proto máme vedle kritických stránek tolik pravidelných rubrik jako Inspirace divadlem, Jak já to vidím, Úvahy posttelevizní, Fragmenty rozhlasu, Dopisy bez hranic, Na Oáze s Magorem, Paměti a deníky, velké rozhovory, portréty, reportáže, historické kauzy na stránce Kontext, osobnostní komentáře jako Dědova mísa apod. Nakolik jsou Divadelní noviny v tomto ohledu příliš populární či konzervativní, to je věc názoru a osobního vkusu. Jistě ale máme řadu čtenářů, kteří jsou většími tradicionalisty než my. Obávám se však, že tito by ani nevzali do ruky tiskovinu, která by se označila třeba jako Kriticko polemický týdeník pro věci divadelní. Právem by získali dojem, že do tohoto uzavřeného kritického klubu nejsou zváni, jenom by v něm byli shovívavě trpěni.
      Konečně něco o zlé vůli. Není těžké ji odhalit, jen dost nepříjemné ji zveřejňovat. Naštěstí nejsem tím, kdo tuto debatu vystřelil do osobní roviny. V debatě se skloňovalo slovo likvidace Divadelních novin, často s pousmáním, jak může nějaká veřejná diskuse k ní přispět. Karty jsou však rozdány takto: v posledních dvou letech se o naši likvidaci pokoušeli někteří členové grantové komise ministerstva kultury. To není žádný kafkovsky neproniknutelný Zámek, spolčení zla, nýbrž poradní orgán ministra kultury, v němž působili i redaktoři Divadelních novin: Herman, Kerbr, Hulec, naposledy já před třemi roky. Bývalo nepsaným zvykem navrhovat za sebe někoho dalšího, tak jsem i učinil, avšak ministerská úřednice Nataša Zichová, která má agendu grantové komise na starosti, nečekaně redakci Divadelních novin na tři roky vyloučila. Spiknutí? Ale kdeže. Vysvětlení je ale tak přízemní, že se jej stydím napsat, jenomže věci došly už příliš daleko… Úřednice Zichová, placená za svou nestrannost, bytostně nesnáší osobu šéfredaktora Divadelních novin. To nejsou žádné mé zjitřené pocity a dojmy, nýbrž výsledek několika vzrušených debat, které jsem na toto téma s paní Zichovou vedl. Se stále větší netrpělivostí jsem se jí pokoušel vysvětlit, že musí svou osobní (ženskou) animozitu vůči Janu Kolářovi oddělovat od podstaty, v našem případě od Kolářových, pro mě nesporných, šéfredaktorských kvalit. Neuspěl jsem. Zato jsem jako Kolářův obhájce sám upadl v úřednickou nemilost.
      Rozhodování v grantové komisi probíhá dvoukolově, přičemž první kolo je anonymní (!?), s podivným zdůvoděním, že by se jinak obtížně získávaly do komise osobnosti (!?). Mě osobně a doufám, že i většinu novinářských kolegů (včetně Jany Machalické) by ani nenapadlo tohoto „zhasnutí světla“ zneužít, pár lidí s tím ale žádný problém nemělo. Napsali nám likvidační nulu – jistěže s dobrým pocitem, že prospěli dobré věci. (Zvláštní: když jsem po tři roky v komisi sám vysedával, měly Divadelní noviny jedno z nejvyšších bodových ohodnocení…)
      V druhém kole se alespoň mohou ventilovat protichůdné názory, avšak bodová ztráta z kola prvního, která má vliv na výši dotace, se už těžko dohání, jakkoli i Divadelní noviny mají v komisi své zastání v osobě našich externistů či bývalých členů redakce (nikoli jejích zástupců, jak se špatně domnívá redaktorka Machalická ve svém sloupku v LN 3. 11.).
      Kritika Divadelních novin byla jistě oprávněná v otázce zastaralé grafické úpravy, a proto se jejich podoba proměnila, jenomže tím se onen velmi osobní problém pochopitelně nevyřešil. Bojovnou paní Zichovou ani ve snu nenapadlo, že zneužívá svého úřednického postavení a „pracuje“ dál. Tentokrát spojila své představy s bývalou redaktorkou Divadelek Marií Reslovou a naším externistou panem Varyšem. U mé někdejší kamarádky Marie je emoční situace vůči Janu Kolářovi takřka shodná s paní Zichovou, případ pana Varyše je spíše politováníhodný. V každém případě je tato subjektivě vyhrocená manipulace odpudivým příkladem toho, jak si lze na první pohled demokraticky a odborně vyřizovat své osobní účty. Pokud tady pan Varyš s paní Reslovou zavedli metodu odvolávání na dálku, musím také nabídnout svého horkého kandidáta – paní Zichovou. A oba první jmenované tímto prosím, aby sami z grantové komise odstoupili z důvodu veřejně a předem deklarované podjatosti.
      Osobní rovina by mohla pokračovat donekonečna, nechci ale již unavovat její prehistorií a dalšími souvislostmi. Pokusím se, i sám pro sebe, rozluštit příčinu, která mohla vést k této předvolební (předgrantové) debatě.
      Pomohu si příměrem. Divadelní školy i herecká učiliště chrlí stovky absolventů, kteří dosti obtížně hledají uplatnění (v několika článcích jsme se tomuto problému věnovali). Nejsou na tom ale absolventi divadelních věd v Praze, Brně a Olomouci podobně? Zatím jsem si ale nevšiml, že by se spojilo řekněme dvacet herců a namísto toho, aby si objevili svůj prostor, své dramatiky a režiséry, začali jednoho krásného dne demonstrativně okupovat zavedené, fungující divadlo.
      Obávám se, že stejně jako začínající herci, tak i jejich začínající kritici žijí z pozůstatků iluzí, které v nich škola zanechala.
      V případě pražské divadelní vědy budu konkrétní. Při svém prvním interview před dvaceti lety jsem dostal pregnantní novinářskou lekci od zpovídaného – Jana Kopeckého, zakladatele původních Divadelních novin. Mám důvodné pochybnosti, že všestranné osobnosti jeho typu se na dnešních katedrách vyskytují želbohu jen výjimečně. Stručně řečeno: z jejich hnízd vylétá hodně kritiků, malinko novinářů.
      Resumé: I kdybychom rozšířili tzv. kritické stránky Divadelních novin o jednu či dvě (což občas také děláme), nejspíš stejně nedokážeme naplnit sen tolika mladých divadelních vědců o jejich reprezentativní platformě, kde by jen kritizovali, mezi sebou vášnivě polemizovali a svými soudy ovlivňovali a vlastně tak trochu i řídili divadelní dění v naší malé republice.
      Pokusil jsem se o humor, který mi moc nejde. Proto ještě jednou: nemůžeme dělat noviny pro pár desítek či už stovek absolventů divadelních věd. Nic jim ale nebrání v tom, aby pod praporem zamýšleného internetového deníku (ResVar) paní Reslové (zvláště pěkné je spojení s progresivním pořadem Divadlo žije!) a pana Varyše (jeho strhující reportáž o vzniku festivalu si s chutí přečtu) sešikovali své věrné a naplnili tak sen každého druhého hereckého (kritického) ročníku o vlastním divadle (časopise).
      Richard Erml
      P.S.
      Pro informaci přikládám svou oslyšenou výzvu Sdružení kritiků z konce loňské sezony, aby se zapojili do publicistiky Divadelních novin.

      K debatě o divadelním psaní

      Blahopřeji organizátorům besedy k optimismu, navozeném úvodní otázkou a odpovědí: Kde se dnes píše o divadle? Všude.
      Sám si kladu jinou otázku: Jak se chtějí ty desítky absolventů kateder, ponoukajících k psaní o divadle, uživit?
      Mediální trh je skutečně široký a rozmanitý, ale že by právě po psaní o divadle byla zvláštní sháňka, to jsem si nevšiml.
      A kolik je kateder a odborných ústavů, v nichž by absolventi v zaměstnaneckém poměru mohli bádat v dějinách divadla? Raději nepočítat.
      A kolik je redaktorských míst? Deset, dvacet, pětadvacet? Určitě ale není žádné volné.
      Co zbývá? Psaní recenzí na volné noze? To nevydá ani na účet za plyn a elektřinu. Psaní pro internet? Jestli má z toho někdo nějaký příjem, upřímně gratuluji. Zbývá jedině možnost časově snesitelného zaměstnání, kdy má člověk čas chodit večer po divadlech a pak se ještě věnovat psaní.
      Proč se ale vůbec touto cestou ozývám. V Divadelních novinách, jak si můžete přečíst v tiráži, mám na starosti publicistiku. Rozhovory, portréty, reportáže. Za posledních deset, patnáct let bych mohl spočítat na prstech jedné ruky autory, kteří o tuto oblast nejenže projevili zájem, ale měli k ní navíc vlohy a ochotu je dál rozvíjet. Aniž bych se chtěl kolegů dotknout, občas jsem si říkal, že napsat slušnou recenzi zvládne pomalu každý, ale publicistické žánry jsou daleko obtížnější zkouškou onoho „psaní o divadle“. Může za to převládající systém studia, anebo většina absolventů inklinuje pouze ke kritickému hodnocení, navíc naučenou, pramálo komunikativní terminologií?
      Neříkám, že by někoho mohla uživit publicistika pro Divadelní noviny, jenom si myslím, že o tento žánr je zájem i v dalších kulturních periodikách. Takže alespoň jakási perspektiva. Koho má zatím nevyslovená nabídka na spolupráci zaujala, může se mi nezávazně ozvat. Spojení na mě je v tiráži. Přeji besedujícím ještě hodně dalších nápadů a podnětů.

      10.11.2010 (14.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    167. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      myslím, pane Ermle, že byste se měl paní Zichové veřejně omluvit.

      k ostatnímu:
      beru, že dn jsou časopis pro diváky – ale jaké diváky? jsou jedinými divadelními diváky u nás oněch 2000 předplatitelů DN? a především – opravdu DN naplňuji svůj podtitul a jsou KULTURNÍ?

      opět se tu objevuje tvrzení, že na divadelní noviny nelze mít (negativní) názor, pokud ano, nelze ho veřejně artikuovat, protože jediným řešením je o tom pomlčet a založit si DN vlastní.

      vůči J. Kolářovi nechovám žádnou osobní animozitu, naše vztahy vždy byly korektní. vyzval-li jsem jej a vás, pane Ermle, k odstoupení, je to podobné, jako když kdokoli vyzve k odstoupení např. ministra vnitra nebo kultury pro způsob, jakým vede ministerstvo vnitra nebo kultury. není v tom nic osobního.

      k vaší výzvě: nabízím svou reziganci na členství v grantové komisi výměnou za odchod Koláře a Ermla z DN.

      10.11.2010 (15.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    168. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Sláva! A já už myslel, že Hubertovi Krejčímu (či někomu jinému) inspirační zdroj pomalu vysychá…

      10.11.2010 (15.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    169. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Pane Varyši,
      to snad nemyslíte vážně? Nemusíte ovšem rezignovat na členství v grantové komisi, ale potom, co se stalo, se z etického hledska přece nemůžete zúčastnovat rozhodování o grantech pro DN. A to platí i o těch, kdo se významným způsobem zúčastnili této debaty z druhé strany bariéry.

      10.11.2010 (15.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    170. Jiří P. Kříž

      Profilový obrázek

      Kolegové milí,
      někteří i mladí, jiní staří tak, že včera vám poděkovat, abyste odešli, bylo už pozdě. Čtu ty plky – a je to ztráta času – a moc mne to samozřejmě nebaví. Co člověk, to jiné DN. Ty jediné, které se vyhlašují za nejúplnější divadelní reflektář, lžou hned dvakrát. Jsou jediné, takže žádné jiné být úplnější nemohou. To je to na tom světě pohodlné, viďte?! Vaše úplnost je ovšem děravá tak, že připomíná Honzu, který chtěl cedníkem rybník do kaluže přelít. A operujete nákladem 2000 výtisků, aniž přiznáte, kolik že se těch výtisků prodá. Ruku na srdce: Ještě přes 500 kousků? Řekl bych, že už dávno ne. Znám divadla, za všechna třeba jedno na Moravě z nejlepších, zlínské (co o tom až na „Varyša“ víte?!), kde zrušili objednávku DN (prodávali je tam kdysi ve foyer), protože jste o jejich nejlepších inscenacích buď nenapsali vůbec, o festivalech jakbysmet, nebo když už, tak s podivnou vltavskou nadřazeností… Vědět něco o kontinuitě, umět komparovat, mít v hlavě platnou hierarchii kvality českého divadelního umění, nebýt závislý jen na (ne)znalosti, důsledku osobního výběru oblíbené scény (v nejlepším případě dvou) – to všechno je věru nad vaše síly. A tak nejenom v tom Zlíně o vás říkají, že když náhodou přijedete, jako byste z višně spadli…
      Podivně čecháčkovský je už vstup do chystané diskuse. Někdo v dobrém úmyslu vymyslí si veřejnou diskusi, a druhý, který projevil zvláštní nestatečnost a prospěchářství v grantové komisi pražského magistrátu, když šlo (a ne naposledy) i pražským divadlům o život (četli jste na to téma Vladimíra Justa?), ho hned peskuje, že měl položit úplně jiné otázky. A přijde do plného krámu s vlastním pivem, zvedne ocas a ucvrkne, aby to po tchořím způsobu zavonělo. A jiný z téže redakce mi poví, že kdyby zůstalo u původních otázek, on by se za redakci zúčastnit diskuse nemohl… Jak tak čtu (ty plky), chci vás jen něžně napomenout, že zatímco každý jen tu svou má za jedinou (pravdu), při psaní těch vzkazů vám uteklo nejméně sedm premiér v Praze, a třiadvacet na oblasti, kterou nahlížíte jako nutný přívažek české (tedy pražské) kultury. Je to směšné – a takové po našemu. Končím, a jdu do Strašnického divadla na Murlin Murlo. Kdo z vás to jedno z nejlepších divadel v Praze zná?! Vím, že Just. A najust i já, milovník zdravého venkovského povětří… Prosím, moc mi neodepisujte. Ve čtvrtek ráno jsem v Opavě (vyjíždím ve čtyři), večer v Karlíně (když nebude na D1 špunt), v pátek jedu do Brna na Morávka, v sobotu na Cikány do Hradiště a v neděli do Kladna na Game Boye. Kritika, milí braši, je ze všeho nejvíc řehole, řemeslo a soustavnost. DN už příliš mnoho let to všechno (s výjimkou kritiky hudebního divadla) postrádají, proto se čtenářům přejedly. My autoři nejsme měřítkem čtenosti. Věru nehezké to slovo poslední.
      Hezky

      10.11.2010 (16.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    171. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      máte pravdu, počítám s tím, že k té výměně nedojde. nicméně nesdílím všeobecnou touhu po „objektivitě“, která je zvláště v oblasti umění obtížně dosažitelná. názor, vkus a soud v oblasti umění prostě je vždy subjektivní. nechť je to transparentní, ať se zveřejňuje, kdo jak hlasoval, včetně písemného zdůvodnění.

      ale ve vstupu R. Ermla je myslím jasně vidět, že není s to připustit, že by někdo mohl mít na jeho práci záporný názor – za vším vidí spiknutí, nenávist a osobní nevraživost. a jeho urážky vůči N. Zichové pokládám za nepřípustné.

      10.11.2010 (16.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    172. Peter Páluš

      Profilový obrázek

      trefné! 🙂

      10.11.2010 (16.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    173. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Vojto,
      obávám se, že tu osobně laděnou „nepřípustnost“ jsi sem zavlekl Ty a Marie Reslová 29. 10. 2010 v 00:13, resp. v 08:30. Právě Nataša Zichová (nechovám k ní žádnou osobní animozitu, naše vztahy vždy byly a jsou přátelské a korektní) je ale přece úřednice placená ze 100% z peněz daňových poplatníků a měla by být ještě pod větší veřejnou kontrolou a odvolatelná, než v této diskusi prosazuješ (s Marií Reslovou) ohledně DN. Richard Erml veřejně vyslovil své výhrady vůči její práci, doložil je a vyzval, aby na jejich základě odstoupila ze své funkce (abych citoval klasiky: „Je to podobné, jako když kdokoli vyzve k odstoupení např. ministra vnitra nebo kultury pro způsob, jakým vede ministerstvo vnitra nebo kultury.“). Anebo – dodávám já – by se k nim měla aspoň vyjádřit a vyvrátit je. Podezření z podjatosti je vzneseno. Co víc novinář může?

      10.11.2010 (18.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    174. Jan Eissmann

      Profilový obrázek

      Vážení kolegové, opusťte neznalému, ale ostatní časopisy své zastoupení v komisi MKČR mají?
      Rád bych měl jasno, zda jde o opravdu o zlý úmysl paní Zichové (což je obvinění velmi, velmi vážné) či zda nešlo o nějakou – jak se rádo říká – systémovou změnu.
      předem děkuji za odpověď či nasměrování, kde složení komise na internetu najít

      10.11.2010 (18.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    175. Josef Herman

      Josef Herman

      Jiří P. Kříži,
      Napsals: Někdo v dobrém úmyslu vymyslí si veřejnou diskusi, a druhý, který projevil zvláštní nestatečnost a prospěchářství v grantové komisi pražského magistrátu, když šlo (a ne naposledy) i pražským divadlům o život (četli jste na to téma Vladimíra Justa?), ho hned peskuje, že měl položit úplně jiné otázky.
      Nové otázky jsem položil já, tak prosím napiš jasně, co jsem provedl. Nejsem si totiž ničeho takového vědom.
      Děkuji.

      10.11.2010 (18.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    176. Josef Herman

      Josef Herman

      Prosím nechte už osobních útoků, ty přece nemají smysl a jsou projevem neprofesionality.
      Problém grantové komise na mkčr, jakož i jinde, není v zastoupení toho či onoho, těch či oněch – pane Eissmanne, ptáte se naprosto správně: o žádné zastoupení opravdu nejde a jít nemůže a nesmí! Ostatně pokud je v komisi někdo, kdo má přímý vztah k žadateli o grant, je nejen z hlasování, ale z celého jednání o příslušné žádosti vyřazen: prostě odejde na tu dobu z místnosti a nelze to řešit jinak. Mimochodem, proto je výhodnější pro každého žadatele mít v komisi příznivce, „zástupce“ coby součást žadatelského týmu naopak v komisi k ničemu není.
      Problém také tkví jinde, a sice v systému rozhodování: buď probíhá veřejností kontrolovatelným způsobem na základě uchopitelných kritérií, například tak, jak se hodnotí vědecké projekty na Grantové agentuře ČR, i když ani tam to není ideální, nebo se rozhoduje tajným hlasováním, a pak lhostejno, jestli formálně podle nějakých kritérií – tajné hlasování je z podstaty věci jen vyjádření osobního stanoviska. Hlasování je statistickým výsledkem množiny osobních názorů, hlasování nemůžete věcně zdůvodnit a nemůžete ho kontrolovat! Přesně tak je tomu na mkčr, prvky věcného posuzování podle daných kritérií spolu s prvky veřejné kontroly rozhodování jsem se snažil spolu s několika kolegy v Poradním sboru primátora vtělit do současné podoby pražských grantů – zčásti se podařilo, zčásti ne, neboť v divadelních kruzích je zvykem lobovat, a pak se u nás tvrdí, že v umění a kultuře nelze stanovit „objektivní“ kritéria – tak jednak, pane Varyši, to není tak zcela pravda, a pak a hlavně lze stanovit kontrolovatelný způsob rozhodování v oněch předem daných kritériích. Ideálně dokonce tak, že naplnění kritérií deklaruje sám žadatel a hodnotitelé jen přezkoumají, zda deklarované lze uznat. Je zřejmé, že do tajného hlasování se nutně promítnou animozity, ale hlavně se do něho promítnou osobní priority všeho druhu, v tom případě výsledek jednání absolutně předurčuje sestavení grantové komise! Podle mého soudu přesně to se stalo v případě DN: za předchozího složení komise prošly DN v pohodě, nedávnému či vlastně „současnému“ složení komise se znelíbily, ale problém není v samotných DN, jak má podle mého naivně zjistit plánovaná debata, ale v proměně hodnotitelů. Jinak řečeno, taková komise neumí určit, jestli je z nějakých důvodů potřebné podpořit nebo nepodpořit grantem příkladně DN, pouze umí vyjádřit své prohlasované mínění. A ptám se – tohle opravdu chceme? Kříž ve své filipice zmínil divadlo Solidarita, použijme ho coby příklad: za účasti Vladimíra Justa v grantové komisi magistrátu získalo z roku na rok velmi zvýšenou čtyřletou podporu, letos vypadlo z kategorie čtyřletých grantů – to je důsledek rozhodování o grantech podle toho, jaká komise se sejde! A prosím nic proti Justovi či naopak jeho následovníkům, věc přece není osobní, ale systémová: každý hlasuje podle svého přesvědčení! Přesně pro tohle jsem vyjádřil obavu z „nezávislé“ diskuse o DN, která prostě ovlivní stanoviska hodnotitelů a tedy letošní hlasování o grantech na mkčr a jinak tomu být prostě nemůže.
      Omlouvám se za dlouhý exkurs, chtěl jsem jím předejít dalším dohadům a zbytečným osobním šarvátkám. A opakuji: bylo by dobré nějakou debatu zorganizovat právě nad grantovými systémy!!

      10.11.2010 (19.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    177. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Vážení diskutující,

      omlouvám se, že pořád otravuji s tímtéž, ale velmi rád bych tuto i nadcházející „živou“ diskusi udržel v jakýchsi mantinelech.

      Diskuse o financování divadel i kulturních periodik je samozřejmě užitečná, ale je to JINÁ DEBATA. Už takhle je změť názorů značně nepřehledná, pokud se tematicky rozšíří, bude chaos dokonalý (já vím, že všechno souvisí se vším, ale přece jen).

      Děkuji.

      P.S. Ve vší úctě prosím všechny zúčastněné, pokud je to jen trochu možné, o omezení osobních útoků.

      10.11.2010 (20.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    178. Josef Herman

      Josef Herman

      Milý Vladimíre,
      promiň můj doufám poslední vstup do diskuse: ta debata nemůže být jiná, než jaks ji nastavil. Proto jsem navrhl jinak. debatovat

      10.11.2010 (20.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    179. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      Hulec: nedomnívám se, že by něco N. Zichová porušila tím, že v grantové komisi není žádný redaktor DN, což bylo předmětem výroků R. Ermla.

      Herman: řekněme to takhle: pokud by byla stanovena přesná kritéria, může jejich dodržení kontrolovat počítač, příp. úředník. žádná komise by nebyla potřeba. a ani nevím, jaká přesně by to měla být – u časopisů, že dodržuje předepsanou periodicitu a počet stran? u divadla, že dodržuje stanovený počet premiér a skladbu repertoáru ? (2x klasika, 2x současná hra, 1x původní projekt.) to by mi přišlo dost bizarní.

      to, že DN měly dřív u komise zastání a později ne, by se dalo např. vykládat poklesem kvality v poslendích letech (což si asi nikdo z redakce nechce/neumí připustit) nebo tím, že ne tato komise, ale ta předchozí byla zaujatá, ovšem ve prospěch DN (dtto).

      osobně myslím, že z důvodu absence konkurence v dané kategorii se DN o grant na další rok bát nemusejí – stejně jako kdykoliv předtím. což neznamená, že nejsou ve špatné kondici.

      10.11.2010 (20.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    180. Josef Herman

      Josef Herman

      Vojtěchu,
      komise za daného způsobu rozhodování může být zaujatá na obě strany, psal jsem něco jiného?

      10.11.2010 (21.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    181. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      a jak tedy, na příkladu divadla Solidarita nebo DN, byste si představoval tu objektivní versi rozhodování?

      10.11.2010 (21.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    182. Josef Herman

      Josef Herman

      No, je to na jinou debatu, Mikulka nás právem okřikne, tak jen úplně stručně a pak třeba někdy jindy, sem to v této podobě už opravdu nepatří: co třeba nechat hlasovat členy komise v kritériích jako: nezbytnost projektu, výjimečnost (inovace apod., prostě jak moc je to nové), dosavadní ohlas (výsledky) žadatele (žádá-li opakovaně, a to je většina), ekonomická relevance projektu, umělecká či odborná hodnota, dosavadní úspěchy (doložené oceněními apod.) žadatele, renomé osobností v projektu atd., a každý z grantové komise musí stanovit, jak kterou kategorii hodnotí v předem dané škále, která by ani neměla být moc široká, zpravidla se používá pěti (jako ve škole) nebo desetidílná. Veřejná kontrola je v zásadě možná tak, že hodnocení se prostě zveřejní ve všech položkách a za každého hodnotitele, ale anonymně (tak je tomu v grantech GAČRu), což je nejčastější u takových systémů, a dává to možnost následné věcné polemiky. Ještě lépe by bylo zveřejnit i s identitou hodnotitele, ale to má zase jiné nevýhody a problémy – prostě opět se do toho vnesou osobní třenice. No a doklady pro kritéria by snesly ve vlastním zájmu žadatelé. To jen tak principiálně, když se ptáte, jen jaké by byly možnosti. Ale doporučuji, tady dost o tom.

      10.11.2010 (23.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    183. Josef Herman

      Josef Herman

      snesli žadatelé, omluvte hrubku, původně tam byla jiná vazba…

      10.11.2010 (23.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    184. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      S velikou radostí tady čtu všechny příspěvky (bez rozdílu) – po dvaceti letech mlčení je to krása, když někdo veřejně říká, co si myslí.
      Nestíhám, tak se vrátím trochu zpět.
      Pane profesore (Trenský), vaše recenze a názory si vždy ráda přečtu, protože na české divadlo otevírají pohled odjinud. Váš pohled na reflexi divadla v našich denících, je ale, promiňte, mimo realitu.
      Vydavatelům českých novin a časopisů na jejich vydávání (narozdíl od 50% a více dotovaných Divadelních novin) nikdo nepřidá ani korunu. Jednoduše musejí brát ohled na to, co lidi chtějí číst, aby ty noviny prodali. Divadlo tu není pro většinu lidí dostupné ani zajímavé. To je holý fakt. Chtít po vydavatelích novin něco jako „kulturní službu“ (Hulec) je nonsens. Z jejich strany je tištění recenzí spíš velkorysost.
      Velkorysost je to i ze strany recenzentů – oddanost věci, o které pochybujete, je až bezmezná. Když píšu mimopražskou recenzi, za dopravu autem, kterou už noviny neplatí, dám často víc, než dostanu na honoráři. Ne, že nezbohatnu, já to dotuju!
      Český divadelní recenzent nebývá narozdíl od amerického či německého pedagogem vysoké školy nebo zaměstnancem jiné instituce s luxusní apanáží a povinnostmi tak malými, že mu to dovolí sledovat divadlo nejen v celé Evropě, ale i jinde po světě. Bohužel. Váš nápad o těchto věcech diskutovat s šéfredaktory deníků je z rodu sci-fi. Mají fakt jiné starosti. Přesto – HN chystají ve své internetové verzi (iHNed) během měsíce zavést ony prvorepublikové recenze po návratu z představení. Opět to bude jen o oddanosti věci. 
      Proč o tom píšu – Divadelní noviny a jejich redaktoři mají v českém kontextu zcela ojedinělé postavení. Oni jsou za tuto činnost placeni z veřejných peněz. Z tohoto důvodu jsou také veřejnosti odpovědní, zda svou kulturní službu (tady je, Hulče, ten termín teprve na místě) plní pořádně. Varyš a já (možná i někdo další) jsme přesvědčeni, že ji pořádně neplní a upřímně, zcela transparentně, jsme náš názor zveřejnili. To je všechno.
      Čekala jsem, že v zemi, kde se většina věcí rozhoduje zbaběle a skrytě za „objektivními kritérii“ budeme pochváleni. Jsme vyzýváni k odstoupení. Já to tedy nemám v úmyslu. Více než dvacet let psaní o divadle mě vycvičilo, abych své osobní preference a animozity dávala stranou. A jedna z věcí, které u mě DN diskvalifikují, je, že mezi jejich redaktory jsou lidé, kteří to neumějí. A tak se třeba recenze na práci některých tvůrců zadávají výhradně „po srsti“. Ypsilonka, Cimrmani, Semafor… Číst recenzi Zdeňka Hořínka na Školu základ života v MDB je skličující. Ale problém je v tom, že mu ji někdo zadal, i když dopředu věděl, jaká bude. Zdeněk je skvělý autor, ale měl jít třeba do Rubínu na Kolečka a poprat se s tím. Třeba to nespravedlivě (ale argumentovaně – protože je profík) ztrhat. Člověk po patnácti, dvaceti letech v DN otupí, vytvoří si nezdravé vazby, je mu líto kamarádů, kterým to už nejde, jak to chodívalo… Je v tom spousta milé nostalgie a upřímného fandění.Je to lidsky pochopitelné i sympatické, ale je to úplně mimo živé divadlo.
      Navíc je zřejmé, že zdaleka nejde jen o divadlo, ale i o to, že by někdo měl třeba problém se uživit jinak, vstoupit do prostoru volné soutěže divadelních publicistů.
      Richard Erml, proslulý osobními animozitami s polovinou českých divadelníků, píše o osobní animozitě Nataši Zichové. To je k popukání. Kdyby všechny úřednice měly její poctivost a přehled, bylo by českému divadlu hodně dobře. Baví mě „alternativní“ Hulec, který najednou hájí své pozice, jakoby zapomněl na své veřejně pronášené názory na kolegy i na dotčené periodikum, které si všichni pamatujeme. Hrozné pokrytectví.

      11.11.2010 (0.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    185. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Paní Reslova,

      děkuji za Vaši reakci na můj příspěvek, i když v zásadě nepříznivou. O jednotlivých bodech bude jistě v budoucnu příležitost diskutovat. Něco bych si ale dovolil komentovat už ted’: mýlíte se, když se domníváte, že západní noviny jsou bohatě subvencované, a tedy nezávislé na zájmu čtenářů. Velká většina je naprosto závislá na odběru a reklamách. Hospodařská krise mnohé dovedla do krisového stavu. Odrazilo se to na jejich kuturních rubrikách? Ano, ale nepatrně. Problém nespočívá jen v ekonomice, ale v jiném vidění jejich postavení ve společnosti. Kulturní rubriky jsou všude na světě ztrátové a závislé na velkorysosti vydavatelů. Naštestí ne všude je kulturní služba veřejnosti považována za nonsens. Dost mě udivilo Vaše tvrzení, že „divadlo tu není ani dostupné, ani zajímavé.“ V Česku je divadlo v každém zapadákově, a v Praze je dokonce více divadel nežli ve Vídni, která má dvakrát tolik obyvatel!
      S velkou radostí jsem přijal Vaši informaci o plánech pro zlepšenou internetovou versi HN. Určitě nejsem sám. Už ted je to vlastně ta jediná racionálně sestavená internetová deníková sekce. Snad to bude příklad pro jiné noviny. Zatím trvám na svém názoru, že DN jsou v současnosti tím jediným spolehlivým zdrojem o českém divadelním dění.

      11.11.2010 (6.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    186. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Pane profesore, přesně citovat, je dobrá věc. Já jsem napsala, že divadlo tu „není pro většinu lidí dostupné ani zajímavé“. Tím jsem netrvdila, že divadlo v Čechách není zajímavé ani dostupné, ale pouze to, že se jen minimum lidí o divadlo zajímá a že když recenzuji premiéru třeba v Hradci Králové, je fyzicky dostupná (teoreticky) obyvatelům Hradce a okolí… Nebeského NoD Quijote v Roxy pojme nějakých sto dvacet lidí a bude mít – přeženu 20 repríz. Je to špičkové, nádherné divadlo, ale uvídí ho 2 a půl tisíce lidí. Což taky znamená, že pokud o něm píšu, měla bych to udělat tak, aby to zajímalo i tu drtivou většinu těch, kteří ho neuvidí. 🙂
      Kulturní služba veřejnosti není nonsens (také ji vydavatelé v rámci možností a vkusu poskytují), ale vyžadovat kulturní službu z pozice jakýchsi práv kulturní veřejnosti, jak to v podtextu formuloval Hulec, po soukromém vydavateli, nonsens je.
      A poslední – jak jste proboha přišel na to, že se domnívám, že jsou západní noviny bohatě dotované? To by mě ani ve snu nenapadlo. Já jsem jen napsala, že české deníky nejsou narozdíl od Divadelních novin dotované z veřejných peněz a proto je v jejich případě poskytování kulturní služby vždy určitá velkorysost, záliba nebo (dodávám) obchodní strategie, která míří na určitý typ čtenáře.
      Co se týče vašeho názoru, že „DN jsou v současnosti tím jediným spolehlivým zdrojem o českém divadelním dění“… Ano spolehlivě vycházejí jednou za 14 dní a mají spolehlivě svůj počet potištěných stránek. A jsou na trhu jediné. V tomto smyslu s vámi souhlasím. Ale jinak se domnívám, že zpoza oceánu – pokud se nemýlím jste stále více než půl roku z roku v Americe a na cestách – jen stěží můžete posoudit, nakolik jsou ty informace v DN relevantní ke skutečnému dění v českých divadlech a rovněž to, které informace a do jaké míry zásadní tam vůbec nenajdete. Čili je dobré si uvědomit, že DN také mohou, a z mého pohledu to tak je, poskytovat pouhou iluzi spolehlivých informací očeském divadelním dění.
      Moc vás zdravím a jsem ráda, že jste se do diskuse zapojil – bez vašeho příspěvku by nevznikly mnohé další a věci by se nevyjasňovaly.
      Jediné, co mi na této diskusi trošku vadí, že se mezi lidmi, kteří se neznají nebo jsou si zkušenostmi a věkem opravdu hodně vzdáleni, nepoužívá slůvko „pan“. Když Vojta vypálí, že Trenský napsal, nebo když se dozvím od lidí, jejichž jméno ani práci jsem nikdy nezaznamenala (a že čtu skoro všecho), že ta Reslová si myslí nebo chce něco, co by mě v životě nenapadlo, mám z toho trochu úzkost.

      11.11.2010 (9.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    187. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      Marie, to je normální způsob komunikace v internetové diskusi.

      11.11.2010 (9.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    188. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Vojtí, já vím, že je to běžné, že jsme si ve svobodném prostoru internetu všichni rovni, užívám si to, ale ta úzkost tady je. A já ji dávám ke zvážení. Nic víc, nic míň.

      11.11.2010 (10.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    189. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Paní Reslová,

      ve svém původním článku jsem srovnával publikační praxi mezi západními zeměmi a Českem. Ve Vaši odpovědi jste nepříznivý stav v Česku nezdůvodnila ničím jiným než praktickými finančními okolnostmi. Protože ty nejsou v západním tisku podstatně jiné nežli zde (shodli jsme se, že dotace nejsou), je třeba hledat jejich příčiny. To jste ale odmítla: nic se s tím nedá dělat, noviny prostě háji své zájmy. Ty ovšem hájí i ve Vídní, Berlíně či Londýně. Můj návrh snažit se jít do hloubky pomocí diskuse, podobné jako je nyní o DN, jste označila za science fiction. Otázka: V čem vidíte příčinu rozdílu? Když ji můžete jasně vysvětlit, opravdu nestojí za to se tím zabývat?

      Co se týče významu DN, tak se názory liší. Někteří se vyslovili positivně, jini negativně. Můj názor nemusí být tedy ovlivněn mým odcizením od rodné země. Fakt je, že nikde jinde neseženu ani zlomek informací, jako tam. Rozhodně ne v HN, MF, LD dohromady.

      11.11.2010 (12.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    190. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      (pane) Trenský, když svoláme debatu s šéfredaktory deníků, o divadelní kritice, žádný nepřijme s tím, že má naléhavější povinnosti. když tuto debatu uskutečníme s příslušnými redaktory / deníkovými recenzenty, budou vždycky (do jisté míry oprávněně) ukazovat nahoru, ve smyslu, co můžou a co nemůžou, jaký prostor jim je vymezen.

      11.11.2010 (13.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    191. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Pane profesore, ale o praktických finančních okolnostech to je především. Všechno. Dokonce, obávám se, i podstata této diskuse.
      Západní deníky mají prostě jiné čtenáře, kteří od svých novin očekávají něco trošku jiného než ti čeští. A vydavatelé jim to tedy logicky nabízejí. Na západě asi taky hraje větší roli společenská (patří to k dobrému tónu) prestiž divadla a umění vůbec.
      Nevím… tamní prostředí neznám. Jen se dohaduji, ve snaze vám odpovědět na otázku.
      Abyste mohl toto v Čechách „do hloubky“ diskutovat, potřebujete k tomu vydavatele a možná i ty šéfredaktory. Nikdo se s vámi ale bavit nebude, ledaže by si spočítal, že mu to něco přinese (nemusí to být nutně peníze). Jednou jsem navštívila šéfredaktora HN, který údajně patří k osvíceným. Měla jsem pocit, že potřebuji překladatele. Věřte mi, to jsou jiné galaxie (odtud sci-fi).
      Ad DN – už se točíme v kruhu: vy o množství informací, já o jejich reálné kvalitě, reprezentativnosti atp. Je na to české přísloví s kozou a vozem:-)

      11.11.2010 (14.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    192. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Pane V.,
      to je ovšem možné, ale defetismus intelektuálním pracovníkům nesluší. Od toho jsme tady, abychom se snažili řešit problémy. Fakt je, že nikdo s žádným jiným vysvětlením kromě historickým (dědictví z doby komunismu) dosud nepřišel. Reslová se o to ani nepokusila, ale možná, že ještě s něčím přesvědčivým přijde. Klíčovou otázkou je, proč na Západě to jde, a u nás ne. Anebo někdo jiný. Mohlo by to být právě na zmíněné schůzi, což by mohl být výchozí bod pro nápravu situace.

      11.11.2010 (14.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    193. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Milý pane profesore,
      obávám se, že byste mohl být při prezentaci takovéhoto postoje některými lidmi obviněn z havlovského idealismu a „pravdoláskařství“…

      11.11.2010 (14.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    194. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      To bych snesl.

      11.11.2010 (14.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    195. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Pane profesore, na toto téma jsem se, bohužel, již vyčerpala. Ale pokud se ujmete organizace takové diskuse, ráda na ni přijdu. I o důležitosti reflexe divadelního umění kvůli vám přesvědčivě pohovořím. Ale mám dobrý důvod se domnívat, že kompetentní osoby v auditoriu nebudou. To mi věřte.
      To není defétismus, to je realismus. Kdyby byl Vojta defétista, tak zde nediskutuje. 🙂

      11.11.2010 (15.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    196. Josef Herman

      Josef Herman

      Jiří P. Kříži, čekám na to vysvětlení!

      11.11.2010 (15.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    197. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      K banálnějším věcem. DN: existuje čistě online předplatné vašeho časopisu? Vím o takových časopisech, předplatné je zpravidla levnější, a někteří se v této debatě vyslovili, že o doručování poštou nemají zájem.

      11.11.2010 (15.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    198. Vladimír Mikulka

      Profilový obrázek

      Elektronické předplatné zatím oficiálně neexistuje, ale technicky by to nebyl problém – v podstatě by to znamenalo předplatit si zaslání hesla (vždycky s každým novým číslem DN), které odemkne zamknuté články. Pokud by se takoví zájemci našli, ozvěte se naší tajemnici (katerina.kolarova@divadlo.cz).

      Díky

      11.11.2010 (15.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    199. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Díky. Právě to mám na mysli.

      11.11.2010 (15.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    200. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      nová tajemnice?

      11.11.2010 (17.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    201. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      možná bychom se, pane Trenský, měli obracet místo na západ na východ: jak jsou na tom s divadelní kritikou na Slovensku, v Maďarsku nebo na Ukrajině?

      11.11.2010 (17.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    202. Jan Kolář

      Profilový obrázek

      Zařekl jsem se, že do této diskuse už nebudu vstupovat, ale nedá se nic dělat, musím. Některé příspěvky jsou žel jen dojmy, vydávané za objektivní skutečnost, které ale na nás vrhají špatné světlo. K J. P. Křížovi, který suverenně tvrdí, že z dvoutisícového nákladu prodáme sotva pět set kusů. Od každého čísla prodáme téměř dva tisíce kusů, někdy i více než dva tisíce výtisků. Máme tisíc abonentů a zbývající náklad stanovujeme u každého čísla podle objednávky distribuční firmy. Doklady o prodeji jsem ochotem ukázat každému, kdo o to požádá.
      K Marii Reslové. Divadelky jsou z veřejných zdrojů financovány toliko z padesáti procent, zbyvající procenta získáváme z tržby, inzerce a sponzoringu. Dále: ať paní Reslová doloží v čem a jak DN nereprezentativně reflektují současnou divadelní scénu. Kolik významných inscenací ze všech divadelních oborů kupř. v uplynulé sezóně pominuly a kolik zaznamenaly? Osočovat – bez důkazu – DN z přátelské servility k některým divadlům a divadelníkům je zase jen pomluva. DN jsou otevřený časopis – otisknu jakoukoliv negatavní recenzi Marie Reslové na inscenaci, o které si já myslím, že je jedinečná. A podezírat Zdeňka Hořínka, že o Škole života v MDB napsal „přátelskou“ nepravdivou recenzi, je s prominutím chucpe. Viděla Marie Reslová tu inscenaci? Pokud ano, nenapadlo ji, že někdo může mít jiný názor? Je Marie Reslová majitelkou jediné pravdy o současném českém divadle? Píše v tom blogu – bez konkrétních argumentů – jako by ji byla. I to pro pozorného čtenáře o něčem vypovídá.
      Jan Kolář

      11.11.2010 (17.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    203. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Pane Varyši, to nechám na Vás. Ale vsadil bych se, že to tam bude podobné, jako v Česku. Čtiřicet let komunismu je čtyřicet let komunismu. Jde o násilně přerušenou tradici, a někdy není dost vůle, na přerušenou tradici navazovat. Nejde podle mne vůbec o peníze, v kapitalismu je hospodřská struktura novin ve většině případů stejná. Určitě víte, že české deníky jsou pod kontrolou zahraničních společností. Lidovky a MF Rheinisch Bergische Druckrei GMBH, Hospodařské noviny jsou pod kontrolou konglomerátu, který ovládá take The Wall Street Journal a Handelsblatt. Ironii osudu, oba mají dost vyspělé kulturní rubriky, nemluvě o The Financial Times. Právo patrí Čechům.

      11.11.2010 (18.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    204. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Viděl Jan Kolář tu inscenaci? Marie Reslová tu inscenaci nejen viděla, ale také o ní napsala recenzi. Jak je možné, že šéfredaktor DN nesleduje divadelní recenze v denním tisku? To přece patří k profesi. Reslová čte všechno. Denně troje noviny, zbytek na internetu. Divadlo a to, co se o něm píše, ji totiž baví.
      A jaké „důkazy“ by si Jan Kolář představoval? Výčet všech rozhovorů s Janem Schmidem a Jiřím Suchým v DN? Recenze Jana Koláře?
      Reslová, milý Jene Koláři, není majitelkou jediné pravdy o českém divadle, ale jalovou, formální recenzi bez vyjádřeného názoru a na hony vzdálenou skutečnosti po dvaceti letech praxe pozná.
      Co se týče financování, napsala jsem 50% a víc. Bývalo to víc, či ne?
      Jene Koláři, jsme už staří harcovníci a všichni nás znají. Za každým z nás je nějaká práce, nějaké chování, osobní postoje… On si to každý přebere.

      11.11.2010 (19.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    205. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Pane profesore, měl byste být ve svých tvrzeních opatrnější. Economia, která vydává Hospodářské noviny, je největším vydavatelstvím ekonomických a odborných periodik v České republice, podniká také na Slovensku prostřednictvím své dceřiné společnosti Ecopress. Byla založena v roce 1990 a v letech 1994 až 2008 byla jejím hlavním akcionářem Verlagsgruppe Handelsblatt. Od září 2008 vlastní většinový podíl Economie společnost Respekt Media, a.s., jejímž jediným akcionářem je investor Zdeněk Bakala.
      Havlův a Schwarzenbergův přítel Bakala, sponzor českých pravicových stran, je z mého pohledu poměrně osvíceným vydavatelem. Zkuste ho vyzvat k diskusi, ráda se přidám.:-)

      11.11.2010 (19.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    206. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Paní Reslová, informace jsem převzal z Googlu.

      11.11.2010 (20.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    207. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Jde o oficiální document, pripravený Progress Partners Agency, s.r.o. Cituji doslova.: „Hospodářské noviny was first published as a daily paper at the beginnig of the nineteen nineties. It belongs to the group of the two largest global publishers of economic publications, the American company Dow Jones with the the newspaper The Wall Street Journal and the prestigious German economic daily Handelsblatt.“ Často se stává, že zahraniční majitelé jsou zastoupeni řetězem subsidieries pod jiným jménem. O to snad jde i zde.

      11.11.2010 (20.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    208. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Google není vševědoucí, na internetu obecně zůstávají staré informace. To bylo. Už dva roky je majitelem vydavatelství Economia a.s. Zdeněk Bakala.

      11.11.2010 (21.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    209. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Možná. Ale to není stránka připravena Googlem, ale otisk oficiálního propagačního dokumentu HN 2010. Mezinárodní společnosti často mají stínové majitelé a pobočky, ne zrovna proto, aby klamaly veřejnost, ale z danových důvodů. Čistá pravda snad v takových situacích ani neexistuje. Myslím, že bychom tuto diskusi měli ukončit. Dixi!

      11.11.2010 (21.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    210. Jan Kolář

      Profilový obrázek

      K příspěvku Marie Reslové opět fakta: za devatenáct let existence DN jsem v nich publikoval jeden rozhovor s Jiřím Suchým a dva rozhovory s Janem Schmidem. O Ypsilonce jsme v Divadelkách nepsal nikdy, neboť jsem v ní autorský i jinak angažován. Znovu prosím Marii Reslovou, aby byla ve své kritice konkrétní, a napsala, jaké jalové recenze to byly, a v čem byly jalové? Že Marie Reslová považuje Divadelky za špatný časopis je její právo, jen by měla svůj odsudek konkretně argumentovat, aby byl relevantní. Tak znova: které důležité inscenace (festivaly, performance, akce) Divadellky např .v minulé sezóně pominuly, a pokud nepominuly, v čem ta reflexe byla odborně nedostačující?
      Jan Kolář

      11.11.2010 (23.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    211. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Jene Koláři, poznámka o „jalové, formální recenzi“ byla konkrétní odpovědí na otázku, zda jsem majitelkou jediné divadelní pravdy a týkala se konkrétní recenze Zdeňka Hořínka. Jistě si nepředstavuješ, že si teď sednu a budu si celý den z DN, které doma najdu, vypisovat „jalové, formální“ recenze. Že ne?
      Na diskusi o Divadelkách si připravuji příspěvek a proto jistě chápeš, že si své argumenty schovám.

      12.11.2010 (8.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    212. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Ještě pro jistotu – protože pomluva je v českých luzích rychlejší než Blesk 🙂 Doufám, že pan Kolář či někdo jiný nepodlehne pokušení Zdeňkovi Hořínkovi sdělit, že Reslová považuje jeho recenze za formální a jalové. Znovu odkazuji k původnímu textu, za jalovou a formální považuji konkrétní Hořínkovu recenzi na Školu základ života v MDB. Psaní a zkušeností Zdeňka Hořínka si velice vážím – jen si myslím, že by se měly využívat jinak, tzn. konfrontovat jeho zkušenost s prací autorů a režisérů, které nemá „nakoukané“ a oblíbené a kterým naopak může jeho exaktní, analytický přístup v mnohém „otevřít oči“.

      12.11.2010 (9.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    213. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Dovolím si zde – pro přehlednost – vypíchnout dva názory, jejichž prostřednictvím bychom se myslím 15. listopadu mohli dostat k podstatným otázkám/problémům (nikoli jen úzce konkretním výhradám), týkajících se DN:
      „Chci číst vyhraněné, specificky zaměřené časopisy, chci chodit do takových divadel. Žádná všeobecnost mě nezajímá, konečně společnost už tak nefunguje.“ (V. Varyš)
      „Psaní a zkušeností Zdeňka Hořínka si velice vážím — jen si myslím, že by se měly využívat jinak, tzn. konfrontovat jeho zkušenost s prací autorů a režisérů, které nemá „nakoukané“ a oblíbené a kterým naopak může jeho exaktní, analytický přístup v mnohém „otevřít oči“.“ (M. Reslová)

      12.11.2010 (9.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    214. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      mimochodem, členem oné slavné grantové komise je i Josef Herman, takže všechny zdejší nářky, jak DN nemají zástupce, byly zcela liché.

      12.11.2010 (10.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    215. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      To je ale hezká česká situace.:-) Ta diskuse se mi líbí čím dál víc.

      12.11.2010 (13.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    216. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Paní Reslová,

      ještě zpátky k mému včerejšímu hodnocení DN, o nichž jsem napsal, že to je jediný spolehlivý zdroj informací. Můj citát jste přeinterpretovala tak, aby vyhovoval Vašim cílům. Mně jde podle Vás o informace, a Vám o kvalitu. Já o koze, Vy o voze. Mně jde o obé. Aby bylo jasné, považuji profesionální úroven DN na vysoké úrovni, zvláště v sekcích, zabývající repertoárem jak pražských, tak regionálních divadel. Ačkoli se snažím číst všechno (tak, jako Vy), nenecházím v žádných jiných českých periodikách recenze, které by byly systematicky na vyšší úrovni.

      V polemice s panem Kolářem jste si vybrala recenzi Zdenka Hořínka Škola základ života jako příklad „jalového“ recenzování a příklad špatné edični praxe DN. Tato pars pro toto metoda musí připadat každému serioznímu badateli jak nebezpečně blízko demagogie. Jalové recenze se najdou občas všude, a ani HN nejsou, s prominutím, výjimkou. Jeden příklad: referát o plzenském festivalu z 20.9. Znamená to, že ediční praxe HN je ubohá? Udivila mě Vaše výtka, že na zmíněnou inscenaci redakce vybrala Hořínka, protože je osobně příliš blízko k inscenátorům. Jestli rozumím dobře, to podle Vás ovlivnilo jeho hodnocení tohoto kusu (podle Vás, méněcenného). Každý ví, že v Praze jsou osobní vztahy mezi kritiky divadelníky velký problém, pramenící z úzkého zeměpisného i kulturního okruhu. Kritici jsou občas i dramaturgové, režiséři, herci, bývali spolužáci aktivních divadelníků. Ale založit na této bázi širokou invektivu vůči DN? To je neférové.

      Snad si to neuvědomujete, ale o žádném recenzentovi se více neříká, že je ovlivněn ve svých kritikách osobními vztahy nežli o Vás. A to velmi serioznimi lidmi. Když jsem slyšel jejich příklady, bylo nesnadné nesouhlasit. To neznamená, alespon ne v mých očích, že jste špatná kritička. Ale že Váš postoj vůči Vašim kolegům-kritikům je neobjektivní a zaujatý, to si dovolím tvrdit.

      12.11.2010 (16.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    217. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Referát o plzeňském festivalu psala moje kolegyně, která je oborem výtvarná kritička. Píše o divadle zcela výjimečně, jen ve chvíli, kdy ji o to požádám, když si nejsem jistá, že bych se dokázala odstřihnout od nějakého osobního názoru, což je případ plzeňského festivalu, který jsem spoluzakládala a z jehož dramaturgie jsem odstoupila před čtyřmi lety s tím, že jsem vyzvala své kolegy, aby udělali totéž a předali festival další generaci divadelníků, poněvadž se ocitl z mého pohledu (podobně jako DN) v mrtvém bodě. Zůstali. A festival vyhnívá dodnes.
      Můj postoj vůči kolegům kritikům je neobjektivní a zaujatý. Jiný ani být nemůže. Tak například o vás si teď myslím, že jste se nesmířil s tím, že jsem vás několikrát přistihla při povrchním čtení či neznalosti faktů.

      12.11.2010 (22.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    218. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Paní Reslova,

      nemyslíte, že to byla Vaše povinost vůči čtenářům, najít adekvátně kvalikovaného zástupce, když jste to sama nechtělat psát? Ve Vašem útoku proti LN obvinujete vedení z podobného prohřešku.

      Jaká to podivínská, nedůsledná přecitlivělost: nechcete psát recenzi o festivalu, protože se bojíte, že se nedokážete „odstřihnout od nějakého osobního názoru.“ A přitom jste prohlásila, že nehodláte odstoupit z grantové komise, přestože jste nesčíselněkrát projevila svůj militantně nepřátelský postoj k vedeni DN, naposledy dokonce hrdě v tomto příspěvku! A co se týče festivalu, najednou jste našla kuráž, abyste prohásila, že „vyhnívá.“ Jestli někdo přistihl někoho při povrchnosti či neznalosti faktu, byla jste to Vy, a to samu sebe.

      13.11.2010 (4.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    219. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      myslím, že kdo má s kým jaké vztahy, je zcela lhostejné. podstatná je úroveň psaní.
      p. Hořínek má nepochybně 60letou praxi v psaní recenzí. přesto si raději přečtu recenzi od Marie Reslové. je to pochopitelně individuální. stejně jako celý spor o podobu DN. pokud vám vyhovují, pane Trenský, prosím. jaké noviny, takoví čtenáři.

      13.11.2010 (10.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    220. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Pane Trenský, chce to to trochu chladnou hlavu. Už si pletete i DN s LN, obvinění s prohřešky a militantní útoky se slušně a rovně vysloveným názorem.
      Za stav své podivínské mysli (děkuji za poklonu) si i nadále hodlám nést odpovědnost sama. Vy pak můžete posuzovat výsledky. A také snést to, že mě už po této vaší pomatené polemice nezajímají.
      Kuráž vyslovit se o plzeňském festivalu jsem našla (zase čtete nepozorně, i vy jeden!) před čtyřmi lety, kdy jsem nahlas řekla zbylým členům dramaturgické rady svůj názor, doporučila za sebe dámu o dvacet let mladší (Doru Viceníkovou) a vyzvala ostatní, aby udělali totéž. Jistě uznáte, že po takto silném gestu by bylo trapné komentovat festivalový program. Ostatně, pokud si vzpomenete, co mi na Plzni už několik let stranou o jeho kvalitě šeptáte, nejsme si tím názorem tolik vzdáleni, že? Jenže vy – nezávislý profesor newyorkské univerzity, jste tu kuráž nenašel dosud a patrně, coby rozený konformista, nikdy nenajdete.
      No, to jsem možná přehnala :-), ale nelituju.

      13.11.2010 (14.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    221. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      No vidíš, Vojto, a mě by zrovna Hořínkova recenze na Kolečka hodně zajímala.:-) Jinak – ono s těma novinama to za normálních okolností je jako s volbama, rozhodnou to lidi, kteří hlasují, nebo si ty noviny koupí. O DN by se legitimně rozhodlo teprve ve chvíli, kdy by tu byla možnost si koupit nebo na internetu číst d.noviny jiné. Což je, bohužel, bez dotace, kterou DN mají , skoro nemožné. Takže se to trochu točí v kruhu.

      13.11.2010 (14.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    222. Josef Herman

      Josef Herman

      Marie, dlužíš profesorovi Trenskému a nám všem odpověď, proč necháš za sebe o plzeňském festivalu psát odborníka na výtvarné umění? Jiří P. Kříži, stále čekám…

      13.11.2010 (16.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    223. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Paní Reslová.

      (1) Je smutné, když se intelektuál opírá v polemice se svým oponentem o zcela jasný a v kontextu bezvýznamný překlep. (2) Kdybyste se zúčastnila závěrečné festivalové debaty v neděli 19.9., tak byste si sotva troufla napsat ty nesmysly o mém konformistickém postoji. (3) Když je Váš postoj k festivalu tak vyhraněně negativní, proč jste nastrčila na recenzi svou nekvalifikovanou kolegyni? Nebyla to Vaše povinost coby kritika svůj postoj konstruktivně vysvětlit? Místo toho jste se omezila v pohodlí internové debaty na sdělení, že festival „hnije.“ Že jste řekla totéž veřejne už před několika lety, nic nevysvětluje. Vaše etické principy jsou srozumitelné jenom Vám. (4) Obvinujete mne, že si pletu „militantní útoky se slušně a rovně vysloveným názorem.“ Máte špatnou pamět‘: V příspěvku z 29.10. jste napsala následující: „V případě mrtvoly DN je již dlouho zřejmé, že ryba smrdí od hlavy, lépe řečeno, od hlav dvou.“ To je bulvární žargon té nejnižžší úrovně. Měla byste se za to alespon dodatečně omluvit.

      13.11.2010 (16.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    224. Peter Páluš

      Profilový obrázek

      Paní Reslová, pane Trenský – nechcete si raději dopisovat přes mail? Nic proti Vám, ale tohle mi připadá již hodně vzdálené…

      13.11.2010 (23.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    225. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      k celé věci bych dodal jednu poznámku – divadlo a tím spíše divadelní kritka NENÍ NIC SMRTELNĚ VÁŽNÉHO. vtip, nadsázka nadhled tu hrají roli – a větší, než si (zjevně aspoň někteří) myslíte. kázat o morálce a vážně debatovat o prohnilosti světa se má nedělní škole nebo poslaneckém klubu.

      13.11.2010 (23.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    226. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Pane profesore, mohl byste počet „militantních napadení“ doplnit do počtu nesčíslněkrát?:-) Pročítala jsem si náš internetový rozhovor zpátky, jste to vy, kdo jste moji korektní komunikaci vyhrotil. Já napíšu, že jsem z nějakých důvodů požádala svou kolegyni… Mohla jsem napsat z ohledů – protože – a to je stejná situace jako s Divadelními novinami – všichni o tom stranou mluví, že něco nefunguje a „hnije“, ale každý má pocit, že když to řekne nahlas (napíše do novin, vytáhne na grantové komisi), bude za vraha české kultury. A pan Trenský napíše, že jsem kolegyni „nastrčila“ – to je přesně příklad bulvarizace. Nic o tom neví, ale hezky moji upřímnou informaci posune do negativní roviny.
      Pepovi: Než jsem začala pracovat pro HN, psala několik let divadelní referáty ona kolegyně, Magdalena Čechlovská. Nebylo to pro ni nic nového, není to její specializace, ale v novinách (MF a Kubíčková) je takový postup běžný a ty to přece dobře víš. Navíc Magda na plzeňský festival už deset let pravidelně jezdí a v divadle českém i zahraničním se velmi dobře orientuje. A pak, pánové, ta kulturní rubrika má svého vedoucího, já pro ni pracuji jako externista s nulovou pravomocí. To je úplně jiná figura než když je někdo šéfredaktorem novin.
      A proč byl referát jalový a formální – inu proto, že ani Magda nechtěla napsat pravdu. Proč byla recenze na Školu základ života formální a jalová – inu proto, že takové bylo představení. Z jednou vyvařeného a posléze ještě zamrazeného masa taky voňavou polívku neuvaříte. A toto byl čtvrtý vývar téhož.
      A proč, že jsi Pepo nepřiznal, že jsi členem grantové komise na MK?
      A když tak toužíte po dokládání konkrétních věcí, mohl by mi pan profesor doložit, kteří, že seriózní lidé mu přinášeli důkazy o mé podjatosti? Ráda bych četla ta jména, pane profesore, i s konkrétními příklady, protože v opačném případě je vaše tvrzení horší než „bulvární žargon té nejnižší úrovně“, je to nactiutrhání.
      A jinak, pánové, dneska jsem si sedla večer v divadle vedle Zdeňka Hořínka. A ráda bych vyzvala toho, kdo byl tím pilným poslem, aby veřejně přiznal, že se zachoval jak pavlačová drbna.
      Všichni voláte po tom, aby kritika byla konkrétní, ale sotva se něco konkrétního zmíní, jste jako malí kluci, překrucujete, napadáte, skandalizujete, nečtete argumenty. Marná snaha – ve foyeru, po představení jsou všichni odvážní, každý by chtěl všechno změnit. Ale když jde o vás – sakra, to pozor!
      Pondělní besídka se blíží, děkuji, odcházím. Leccos jsem se dozvěděla, byla to i legrace, stačilo. Naštěstí mám, jako Vojta, spoustu jiných věcí, které mě, kromě divadla, zajímají. V tomhle kotli bych se moc dlouho vařit nechtěla.

      14.11.2010 (0.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    227. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Milá paní Reslová,
      používat výroku typu „křivý úsměv Jana Koláře“ či o prof. Trenském „rozený konformista“ nemá, zprominutím, nic společeného s nazýváním věcí pravým jménem, ale jde o prostou neomalenost.
      Jak tenká a křehká hranice, že. A kolik kalu se neakceptováním této hranice může vyvalit (když už jsme na divadelní půdě, vzpomeňme si třeba na takového Gregerse Werla…). Hovořit k věci, uvádět argumenty, psát kultivovaně – toť vše. Ale jak píše v sobotních Lidových novinách Ondřej Štindl: „Být na internetu hnusný je tak neuvěřitelně snadné, jde to skoro samo a působí to tak bezpečně /…/ Pokud je /…/ internet v něčem ještě výkonnější než ve zprostředkování letmých setkání, tak ve vytváření přehrad nenávisti.“
      Jak má brát někdo českou divadelní kritiku vážně, když je schopna na sebe takto poštěkávat.

      14.11.2010 (1.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    228. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Pane Páluši, ač nerad, musím Vám dát za pravdu.

      14.11.2010 (4.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    229. Josef Herman

      Josef Herman

      Marie, nevím, proč se kdo z nás má „přiznávat“ z členství v grantové komisi, navíc, jak už jsem tu vysvětlil, já o grantu DN rozhodovat nebudu, nikdy jsem nerozhodoval ani v minulosti, ba ani slovo v grantové rozpravě jsem za ně neztratil, a je to tak správně. Kromě toho jsem dostal jmenování teprve před asi týdnem, v době, kdy jste s Vojtou Varyšem propírali své členství v komisi, já ještě netušil, že v ní budu také.

      14.11.2010 (9.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    230. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Vážení diskutující i čtenáři této pre-diskuse,

      nejsem sice administrátor těchto stránek, ale jelikož jsem vzděláním numerický matematik, je hrubě po půlnoci a odpoledne proběhne tak vášnivě propíraná řež Divadelních novin, dovoluji si trochu numerické statistiky z řeže této:

      Do této doby přišlo 229 příspěvků (+ 1 – tento)
      Účastnilo se 30 + 1 diskutujících (+ 1 je neznámý „Diskuze O´Diskuzi“)

      Z DN vstoupilo do diskuse 5 redaktorů – šéfredaktor Jan Kolář (5 reakcí), Josef Herman (31), Vladimír Hulec (19 + 1), Vladimír Mikulka (16 – nejčastěji ale v roli administrátora), Richard Erml (1).

      Vyhraněně negativních vůči současné podobě DN bylo (podle mne) 5 diskutujících:
      Vojtěch Varyš (rekord v příspěvcích – 46), Marie Reslová (21), Peter Páluš (13), Albert Čuba (3) a Jiří P. Kříž (1)

      Kromě redakce obhajovalo (chápalo) současnou podobu DN (podle mne) 8 diskutujících:
      prof. Pavel Trenský (23 příspěvků), Jan Eissmann (10), Jakub Škorpil (4), Kateřina Jírová (3), Vladimír Just (1), Karin Benešová (1), Jan Vaněk jr. (1), Robert Tamchyna (1).
      Dovolil bych si přidat i Martina J. Švejdu, byť se zřejmě snažil být maximálně nestranný (12 komentářů).

      Zbylých 11 účastníků přispělo názorově nevyhraněnými, víceméně věcnými komentáři, vesměs jedním až dvěma (více jen Jan Šotkovský – 5).

      Z organizátorů této i veřejné diskuse o DN – výboru SČDK – se i-debaty účastnili vyvolavatel Vladimír Mikulka (úvodní vstup + 16 komentářů, zčásti ovšem v roli administrátora), Vojtěch Varyš (46), Martin J. Švejda (12) a Petr Christov (1).

      Pro úplnost připomínám ještě ohlas Jany Machalické v LN 3. 11. a blog Vojtěcha Varyše: http://www.divadelni-noviny.cz/varys-pise-ze-zalohy-no-5/

      15.11.2010 (2.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    231. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Kritika/sebekritika

      Jak se zdá, diskuse o DN skončila v sobotu večer, v neděli se už neobjevily žádné nové příspěvky. Sledoval jsem ji od samého počátku, ale když jsem o ní přemýšlel, tak jsem si uvědomil, že si pramálo konkrétního pamatuji. Místo, abych šel zpátky do webu, celou debatu (88 str.!) jsem si vytiskl. Překvapilo mě, jakým jiným dojmem vytištěný text působí nežli na obrazovce. Došel jsem k závěru, že kdybychom se omezili jenom na to podstatné, že bychom mohli text zredukovat snad na 5-10 stran.

      Domnívám se, že problém nespočívá v intelektuálním kalibru účastníků, ani v předmětu debaty, ale v internetovém formátu. Je to poprvé, co jsem se zúčastnil internetové debaty, a přečítaje to, co jsem sám napsal, došel jsem k závěru, že snadná dostupnost výměny názorů vede k povrchnějšímu myšlení, a tedy i zákonitě k ještě povrchnějšímu způsobu vyjadřování. Když píšeme něco, co má vyjít tiskem, dáváme si daleko větší pozor, často text několikrát revidujeme. Z nějakého těžko vysvětlitelného důvodu se na internetu neberou věci stejně vážně, účastníci to občas i sami naznačují. Na hlubší uvažování ani není čas. Když jde o výměnu názoru polemického rázu, okolnost, že se zároveň objevují jiné příspěvky, zabývající se úplně jinými otázkami, nás nutí odpovědět co nejdříve, aby nedošlo k nežádoucím prodlevám. Vede to příliš často k střelbě od boku, za niž bychom se za normálních okolností styděli. Navíc, protože i tak k prodlevám dochází, svádí to oponenty k přechodu k taktice „nejlepší obrana je útok“. Ve výměně názorů není vždy kontinuita, čitatel snadno ztrácí přehled, což se dá využít a zneužít. Respondent může daleko snadněji ignorovat výchozí argument a zaútočí na svého oponenta něčím docela jiným a irelevantním. Jeho oponent pak oplácí stejné stejným. Dochází k řetězové reakci, k inflaci stále nových a nových argumentů, které s výchozím problémem nemají vůbec co dělat. Emoce se v takové atmosféře dostávají do varu, neúměrného s předmětem diskuse: dochází k vzájemnému obviňování z neférového a neetického chování. Vede krok za krokem ke stále většímu osobnímu nepřátelství.

      Nevím, jaký vliv bude mít internetová válka na chystanou živou debatu. Snad dojde k úplné změně atmosféry, ke klasické katarsi. Ale obávám se, že v některých případech došlo k narušení osobních vztahů, které se budou těžko obnovovat. Vinni jsme snad všichni.

      (Pane Hulče, promiňte, že jsem přidal svůj poslední příspěvek až po Vašem souhrnu. Byl totiž z větší části napsaný před několika hodinami, ale nedostal jsem se dříve k tomu, abych jej dokončil. )

      15.11.2010 (3.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    232. Jan Vaněk jr.

      Profilový obrázek

      Je mi trapné sem ještě přidávat (prvních 229 komentářů má přes 200 tisíc znaků, tedy 110 normostránek), ale když už jsem takto citýrován: ten můj z 6. t. m. obsahoval jednu větu projevující jisté pochopení pro, nebo musí-li to tedy být, řekněme dokonce mírnou chválu na určité technické aspekty webových stránek DN, následovanou souvětím kritiky těchže. Ohledně „současné podoby DN“ jako takových jsem se coby nanejvýš občasný čtenář a spíše náhodný pozorovatel z nedivadelního prostředí snažil zůstat „maximálně neutrální“. Pokud to nestačilo a musím se zařadit na jednu stranu, pak mne připočítejte k umírněnému křídlu nespokojenců.

      Prof. Trenský má (kromě pár lžic másla na hlavě) pravdu, že diskuse na internetu svádějí k neplodným košatícím odbočkám od tématu a osobním útokům, zvláště pokud se jich – jak to pregnantně vyjádřil Vojtěch – účastní lidé, kteří toto médium čerstvě objevují. Nicméně než bude zveřejněn přepis z živé debaty, což organizátoři slibovali vbrzku, dovolím si zde vyjádřit svůj dojem, že ač řada příspěvků nebyla nijak přínosná, všichni dodržovali málem úzkostlivé dekorum a nakonec se snad dokonce začalo vynořovat jisté vzájemné porozumění alespoň na (mezi)lidské úrovni a elementární shoda na některých faktech, ačkoli se protistrany nadále rozcházejí v jejich hodnocení. Pravda, všichni se také snažili o tomto flamewaru zmiňovat co nejméně a pokud nejsem zcela na omylyu, např. paní Reslová nevystoupila.

      16.11.2010 (1.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    233. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Paní Reslová, nevystoupila.
      Usoudila, že redaktoři DN se brání už jen ze setrvačnost, že sami nevěří kvalitám „svého“ periodika, a brání, někteří možná i s jistým pocitem studu, především svoje „živobytí“.
      Nemá ráda, když „bojuje“ na straně těch, kteří mají zjevnou přesilu – a taková konstelace na besedě byla.
      Uvědomila si, že volat po nápravě má smysl jen tehdy, jsou-li oslovení nápravy schopni. Kdyby současná redakce byla s to DN proměnit, dávno to udělala.
      Došlo jí, že jedinou správnou reakcí je, vytvořit DN alternativní. Před 20 lety už ale jedno divadelní periodikum (SAD) spoluzakládala a domnívá se, že už má v tomto směru splněno.
      Svůj připravený příspěvek předá redakci DN, ať si s ním naloží, jak uzná za vhodné.

      17.11.2010 (14.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    234. Jan Kolář

      Profilový obrázek

      Vlastně se ani nedivím, že korektní odpovědi na kritiku a obyčejnou lidskou slušnost považuje Marie Reslová za nevíru ve vlastní konání, pocit studu za svou práci a hajení živobytí. Jaké myšlení a jaký styl, takový člověk, řekl F. X. Šalda. Měl pravdu. Příspěvek Marie Reslové v Divadelkách samozřejmě uveřejníme, ať už je v něm na naši adresu cokoliv. Uvědomila si Marie Reslová aspoň na okamžik, že její příspěvky, jakož i ostatní tzv. kritiky, i útoky osobně zaměřené – viz Varyš: Koláři, Ermle odstupte – vycházejí na webu Divadelních novin? A že pro nás bylo snadné je smazat, případně ze dne na den vyměnit redaktora webu, kdyby to nebyl ochoten udělat? Že v Divadelkách hájíme otevřenost názorů ( i Varyše budeme publikovat, pokud bude chtít a pokud budou jeho články dobré ), že nám tedy spíš než o pocty jde o věc? Že sami dobře víme, že Divadelky jako každé lidské dílo mají spoustu chyb a vyhrady, které jsou upřímné a počestné bereme v potaz:? Ostatně řadu podnětů, které jsme se při té Debatě dozvěděli, uplatníme v příštím ročníku. A abyste věděli: já v Divadelkách nehodlám být do smrti, mám spoustu tvůrčích plánů (například paměti o svém setkávání s postavami i figurkami divadelního světa včetně Marie Reslové), na které nemám čas, protože nejmíń z půlky jej vyplňuji sháněním peněz na vydávání Divadelních novin. Až se mi podaří najít onoho silného sponzora a vydavetele, o kterém při Debatě mluvil Bohumil Nekolný, okamžitě jako šéfredator končím a další osud Divadelek předávám do rukou Richarda Ermla.
      Jan Kolář

      18.11.2010 (0.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    235. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      HLAS ZE ZÁHROBÍ, přesně po roce
      Vážení kolegové, rok 2010 jsem prospal v rakvi, zvané těžká deprese. Proto jste mě již nikde, ani v DN nemohli číst (jakkoli jsem tam měl předtím dlouhodobě i stálou rozhl. rubriku). Procitl jsem až s letošním jarem a teď se pomalu zase „dostávám do obrazu“, doháním uteklý diskurs.

      20.11.2011 (8.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    236. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Dovolím si, jistěže subjektivně, ale věřte, že usilovně nestranně, nezaujatě a nezávisle sumarizovat Vaši bouřlivou diskusi. (Nikdy jsem nebyl v grantové komisi MK ČR, nebyl jsem členem žádné redakce; v letech 1994-2007 jsem vedl Katedru divadelní vědy FFUK, v dobrém a rád jsem po zimním semestru v dobrém a rád odešel do důchodu, na který jsem se už dlouho těšil, jsem zcela nezávislý, finančně zajištěný blahobytný důchodce. Nikdo mě ze školy nevyháněl, nechovám nejmenší hořkost, dokonce mi obratem nabídli učení v Olomouci, ale já už měl dávno učení plné zuby. Seminář rozhlasové kfritiky jsem ale i pak externě na Katedře vedl a diplomovou práci S. Kotisové o hradeckém DRAKu rovněž – obhájena letos v září. Takže ke Katedře mám vztah i nadále pozitivní, jakkoli učit bych už opravdu nechtěl; zajímavým diplomkám či oponenturám se nebráním, klidně i zadardmo (to byla i ta poslední – honoráře jsem se vzdal).
      +
      Po vzoru V. Hulce dovolím si nejdříve přehled – abecední seznam všech diskutujích, s uvedením ročníku, pokud jej vím (googlovat Vás nebudu, na to už jsem líný, sám jsem roč. 1944, z účastníků diskuse tedy asi nejstarší). Odliším znaménky plus a minus ty kteří jsou po mém soudu pro nebo proti (u V. Mikulky nevím; „Jste, Vladimíre, pro Třetí internacionálu nebo proti?“). Znaménkem x za jménem označím své bývalé studenty. Předesílám, že sám se řadím mezi ty PRO.
      + Bohutínská x
      + Erml
      + Herman, 1956
      + Hulec, 1958
      – Christov
      + Just, 1946
      + Kolář
      – Kříž, 1946, nejspíš reinkarnace zn. -mik – z Lidové demokracie, kritik, který s oblibou argumentuje svým, s nebožtíkem prof. F. Černým řečeno, „pilňoušstvím“, tedy nikoli kvalitou, ale kvantitou svého díla.
      Mikulka x
      – Reslová
      + Škorpil x
      + Švejda
      – Varyš x
      + Tamchyna
      + Trenský

      Ze 16 je proti 5, započám-li k nim i V. Mikulku. Mám radost, že barikáda není vyznačena generačně, velice to nesnáším, protože to, alespoň co do „vkusových soudů“, velice často nefunguje. Diskuse jasně ukázala, že pro zdrcující většinu divadelních publicistů DN potřebné jsou, jakkoli by si „dovedli představit“ leckteré změny (to i já). DN jsou zřejmě z tzv. veřejných prostředků financovány daleko méně, než je v kraji zvykem. Které fyzické osoby tvoří právnickou osobu vydavatele DN nevím, ale obecně myslím platí: čí je procento z peněz „daňových poplatníků“ na vydávání DN nižší , tím větší má Společnost pro DN morální právo na to, aby DN dělala po svém, bez vnějšího zasahování. MK ČR má nad DN dohled daný grantovou komisí, která by měla umět posoudit, zda dotace MK ČR je využívána dobře nebo špatně. Nejasný je podle mne způsob generování členů této grantové komise – kdo o tom rozhoduje? N. Zichová tím, že dá nadřízeným nějaké konkrétní podklady? Nevím.

      Konala se pak ta živá debata? Jak dopadla? Poměr 3 : 1 je už předem dost výmluvný.

      Několik konkrétních minipoznámek:
      – Kdosi v diskusi adoroval ĎaS. I já, který jsem v životě nenapsal řádek na téma divadelněhistorické, tento měsíčník „žeru“, stejně jako týdeník Respekt, jsou to má základní nedivadelní periodika.
      – J. Kolář se zmínil, že DN jsou jediným časopisem v ČR, který pravidelně kritcky reflektuje rozhlasovou tvorb. Upřesnění: Totéž činí, na můj osobní nátlak, už delší dobu i Týdeník rozhlas. S pravidelnou rozhl. rubrikou začaly kdysi, z iniciativy nebožtíka J. Cieslara, Literární noviny, rubrika zhasla po jejich zcizení J. Patočkou do Brna. DN s rubrikou začaly, zásluhou J. Koláře, jako druhé. TR byl až třetí, předtím tam recenzovali kde co, jenom rozhlas ne (sic!).
      „Viděl Jan Kolář tu inscenaci“, píše M. Reslová 11. XI. 2010. Za tohle se u nás vyhazovalo od zkoušky. Inscenaci nelze zhlédnout, vidět lze jenom (její) PŘEDSTAVENÍ!

      20.11.2011 (10.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,