Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Daniel Špinar: Vždycky budu vycházet z herce

    Jak jste dospěl k přesvědčení, že se činohra ND má vydat poměrně konzervativní cestou souborového divadla?

    Úplně přirozeně. Ten úzký tým je logická úvaha. Líp se domluvíme, rychleji, na delší období. Souborové divadlo se teď považuje za zvláštní přežitek, ale čím větší budova, tím víc je potřeba dobrý dramaturg a kvalitní tým, který se o rukopis divadla stará. V ND se to všechno nějak rozklížilo, protože se spíš vycházelo vstříc hostujícím režisérům, kterých bylo mnoho. Chci udržet větší konzistentnost divadelního myšlení. Určitě to souvisí s mojí touhou tvarovat soubor, dát mu nějaký rukopis a styl. To se dá udělat jedině za předpokladu, že na to člověk má silný vliv, že si může vybrat spolupracovníky, kteří na tom budou pracovat s ním.

    Daniel Špinar

    Koncepce, kterou jste nazval Nová krev, je čistě váš pohled na činohru ND nebo je výsledkem rozhovorů se souborem a budoucími spolupracovníky?

    V ND jsem se o tom nebavil, snažil jsem se od té vřavy, která tam probíhala, odstřihnout. Pracoval jsem na ní intenzivně s Martou Ljubkovou, mým budoucím šéfdramaturgem. Vnímá situaci podobně jako já.

    Vymezil jste se poměrně ostře proti způsobu, jakým Michal Dočekal činohru vedl.

    Ano, protože vidím, jaké to má důsledky. Vím, jak pro něho bylo obtížné se všemi hostujícími umělci komunikovat, jak ho to vyčerpávalo. Byl velmi liberální. Chci zvolit autokratičtější postoj, udržet úroveň vkusu. Já jsem to síto, které by mělo určovat umělecké směřování. Program jsem – banálně řečeno – já: garancí je můj vkus, moje vzdělání, moje zkušenost, moje inteligence. Nic jiného v rukou nemám.

    Může se stát, že jako kdysi Petr Lébl na Zábradlí řeknete: Tahle inscenace se sice nazkoušela, ale ke mně na repertoár nepatří?

    To je samozřejmě někdy nutné udělat. Minulý rok to takto v případě Molièrova Tartuffa statečně rozhodl i Michal Dočekal. Takovým situacím bych chtěl předejít správným plánováním a komunikací. Abych nebyl překvapen, když bude projekt spuštěný a já nad ním nebudu mít kontrolu. Český divadelní rybník je malinký, myslím, že dokážu odhadnout, kdo umí pracovat se souborem, rozvíjet ho, s kým se dá komunikovat na základě obsazení a výběru titulu.

    Vybral jste si do týmu Štěpána Pácla. Nevšimla jsem si, že byste spolu někdy spolupracovali.

    Znám Štěpána ze školy, ale je pravda, že nijak skvěle. Nebyli jsme kamarádi a nikdy jsme spolu nepracovali, spíš o nás kolovaly historky, jak se nesnášíme. Ale celou dobu si všímám jeho práce. Připadá mi pozoruhodná, ačkoli ne všechny věci se mi líbily. On je typ člověka, který výborně pracuje s herci a herci ho milují. To je zásadní. Je ve věkové kategorii, s kterou se mohu komunikačně potkat. Hrozně rád kutá v textech, občas se pokusí o nemožné a rehabilituje takový, který by už dávno neměl být na jevišti. Dělá klasiku, ale zároveň pracuje s autory na nových hrách.

    Je to asi nejlogičtější a nejsrdečnější možnost, kterou jsem mohl najít. Další stálý režisér je ve výhledu, je součástí debat s celým mým týmem. Chci mít, aspoň prvních pár let, tři režiséry, kteří repertoár téměř výhradně pokryjí. Aby se soubor dostal do kondice. Pak mohou přijít hosté.

    Čím by měl třetí režisér váš tým doplnit, myslím typově?

    Může být z naší generace, ale taky starší. Zkušenost je sama o sobě obohacující. Mám dvě podmínky: aby to byl člověk, který prokázal schopnost režírovat na velkých scénách a aby s ním herci rádi pracovali. Preferuji, když inscenace vznikají spíš v klidu než v napětí, protože ty budovy a provoz už samy o sobě napětí produkují.

    Páclova práce je velmi různorodá – od víceméně realisticko-psychologické inscenace Z prachu hvězd až po vysokou stylizaci ve Vytrvalém princi. Kterého Pácla jste do ND pozval?

    Mně se ta různorodost na něm právě líbí. Rozhodně to není rutinér. Ke každé inscenaci přistupuje čistě a nově. Já mu nemohu určovat, jakým směrem by se měl dát. Já jsem víc do show, on je víc do nitra a velmi obnažený… On je vlastně můj opak v tom, jak k divadlu přistupuje. Myslím, že se my dva navzájem ovlivníme, když budeme spolupracovat a o věcech se bavit.

    Pácl se nikdy netajil tím, že je věřící, že ho i v divadle zajímají dramata lidské duše. Pro vaše práce je typická spíš tělesnost, s ní související emocionalita a také různé popkulturní odkazy… Půjde to dohromady?

    Pocházím ze silně věřící rodiny, vyrostl jsem v křesťanské tradici. I když nedocházím jednou týdně do kostela, duchovní věci mě hodně silně provázejí. Nedokážu říct, zda mě zrovna tohle na Štěpánovi přitahuje, ale je mi to blízké.

    Mám rád divadlo, které se – bez ohledu na druh textu – stává zážitkem ve smyslu nějaké emoce. To je pro mě nejdůležitější. Nikdy nebudu dělat přehnaně stylizované divadlo, které je pro mě v něčem trochu chladné, protože vždycky budu vycházet z herce.

    Baví mě omezující zadání. Vím, že mám tři budovy, které musím razantněji definovat. Myslím, že v historické budově má být jedna inscenace ročně – veliká, krásná, těžkotonážní. Stavovské divadlo může být svobodnější, progresivnější, má na to i zázemí. Nová scéna musí být progres největšího ražení.

    Pilířem vaší koncepce je herecký soubor. Jakou představu máte o jeho velikosti a možná i o časovém horizontu zásadních změn?

    Mám v plánu soubor zefektivnit a zeštíhlit. Udělal jsem si tabulku a ukázaly se zarážející statistické údaje. Třeba: v souboru jsou jen tři herci do 37 let. Kaňkovský, Orozovič, Mácha a pak až Filip Rajmont. Chybí herečka kolem 45 let, heroina typu Jany Hlaváčové. Devět herců je starších 76 let. Nevím, jak postupovat – vždycky byly v ND doživotní smlouvy jako tradice, která se neporušovala, když někdo musel odejít dřív, než zemřel, bylo to bráno jako obrovská křivda. Chtěl bych, aby v souboru byly vyzařující osobnosti, které na to mají psychicky i fyzicky, i co se týče disciplíny. Je důležité, aby to byli lidé, kteří jsou ochotní se rozvíjet, vzdělávat, mělo by je to bavit. Jen tak vzniká energie, která je v inscenaci hodnotná. Současný soubor je postavený z všelijakých solitérů, jsou tam i herci, kteří nedosahují úrovně, aby v ND hráli – z technických, ale někdy i z osobnostních důvodů. Jsem odpovědný za to, abych ten soubor poskládal tak, aby fungoval. Bude to bolestivé, spousta lidí bude naštvaná, ale já nejsem zaopatřovací ústav. Mám vyprodukovat co nejkvalitnější divadlo na nejprestižnější české scéně a udělám pro to maximum. Změny budou velké, ale postupné.

    Michal Dočekal se angažoval ostře v politických kauzách kolem ND a uváděl i tituly s výrazným společenským kontextem, třeba Enron. Budete v tom pokračovat?

    Nejsem politický člověk, mě to nebaví, nezajímá, ale snažím se v tom orientovat. Ale zajímá mě společnost, lidé, takže politika do toho vlastně patří. Nejsem typ, že bych chodil někam mávat s praporky, že bych někde protestoval. Mě vlastně to množství politických titulů v ND překvapovalo. Raději dělám něco, co má normální, lidské morální rozměry. Ptali se mě, proč jsem dělal na Kladně Nočního motýla… No, protože je to o lásce. Všichni ji potřebujeme a všichni takovou zkušenost máme. Tenhle druh sdělení mě baví.


    Komentáře k článku: Daniel Špinar: Vždycky budu vycházet z herce

    1. otakar cerny

      Profilový obrázek

      Pan Spinar
      je beze sporu jeden z nejlepsich ve sve generaci, ale pokud odejdou ze souboru vyrazne herecke osobnosti a dlouholeti clenove souboru ND, bude to v divadelnim svete a u divadelnich fanousku pekna mela a ja mu jen preji aby neudelal tu samou chybu jako Rajmond po sametove revoluci, kdyz vystval a nebo donutil odejit velke herecke bardy mimo divadlo. Viz. Hlavacova, Kostka, Ruzek, Raz, Petrovicka atd. Pak totiz prislo obdobi, kdy se na jevisti nasi prvni sceny stridala vetsina umelcu jak ponozky, a muj nazor je takovy, ze Narodni divadlo je posledni stace a z te se neodchazi, proto je to divadlo Narodni. Drive se toto ctilo a dnesni mladi by to meli respektovat.

      22.01.2015 (13.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Alena Soukupova

      Profilový obrázek

      Pozoruhodný rozhovor:
      Je to namyšlanost, arogance, zbytnělé ego, nebo zbytnělá sebedůvěra? Že by snad zdravá, o tom lze silně pochybovat
      Namátkou cituji:
      Program jsem – banálně řečeno – já: garancí je můj vkus, moje vzdělání, moje zkušenost, moje inteligence. Nic jiného v rukou nemám.
      Mám tři budovy, které musím razantněji definovat.
      … já nejsem zaopatřovací ústav. …

      30.01.2015 (21.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Alois Bak

      Profilový obrázek

      Daniel Špinar
      leckoho asi překvapil jménem režiséra, kterého přibírá do nově vznikajícího týmu – Štěpána Pácla, o to víc jsem zvědav na třetí jméno.
      Janusz Klimsza, Vít Vencl, Martin Huba?
      Miroslav Krobot by už asi nechtěl.
      Uvádím jména, která s hereckým souborem pracovat bezesporu umí. A zkušeností mají víc než oba mladší pánové.

      31.01.2015 (1.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,