Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2024

ročník 33
1. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Kontext

    Cukr a sůl českého krátkého filmu

    Již podruhé se v rámci Festivalu krátkých filmů Praha, jehož čtrnáctý ročník se letos konal 23. – 27. ledna, otevřela sekce Národní soutěž, ve které se představily snímky české provenience. Výběrem témat, závažných pro jednotlivce i společnost, i úrovní jejich zpracování dokázali mladí tvůrci, že představují příslib do budoucna.

    Natáčelo se v autentickém prostředí s neherci (Rekonstrukce Jiřího Havlíčka a Ondřeje Nováka, Zvláštní uznání poroty) Foto archiv festivalu

    Film Rekonstrukce Jiřího Havlíčka a Ondřeje Nováka, který získal Zvláštní uznání poroty, má již mezinárodní úspěchy: byl vybrán do soutěží na festivalech v Locarnu a v Les Arcs. V syrové zkratce upozorňuje na násilí mladistvých. Na základě reálných případů vražd spáchaných teenagery na bezdomovcích napsala dvojice režisérů příběh vězně, který se do svých sedmnácti let stihl stát vrahem i otcem. Natáčelo se v autentickém prostředí s neherci, pouze roli vyšetřovatele byla svěřena profesionálovi (Přemysl Bureš). Snímek ukazuje všední provoz věznice, kterým prolínají hrdinovy vzpomínky na policejní rekonstrukci. Téměř dokumentárním stylem, chladně podaná zpráva je velmi působivá. Neposkytuje náhled do hrdinovy osobnosti či rodinné historie, pouze klade otázky, na které se těžko hledá odpověď.

    Emoční vypjatost zvýrazňují herecké výkony všech představitelů (Sto dvacet osm tisíc režiséra Ondřeje Erbana, vlevo Jiří Konvalinka, vpravo Ctirad Götz). Foto archiv festivalu

    Student FAMU Ondřej Erban si ve svém snímku Sto dvacet osm tisíc vzal na mušku zadlužení a exekuce. Návštěva exekutorů v bytě matky samoživitelky se vyvine v srdceryvné drama. Zkušený kolega vede zaučujícího se nováčka k věcnosti a odtažitosti, ale ukáže se nakonec daleko méně otrlým, než se zprvu zdálo. Střídání dvojího vizuálního zachycení – exekutoři si průběh jednání natáčejí na video – symbolizuje dvojí možný úhel pohledu na situaci, v níž se osamělá mladá žena ocitla. Emoční  vypjatost zvýrazňují herecké výkony všech tří představitelů, Elizavety Maximové, Ctirada Götze a Jiřího Konvalinky. Film byl nominován na studentskou Cenu Magnesia, která bude vyhlášena při předávání Českých lvů.

    Snímek Plus jeden režisérky Myro Klochko se zabývá problematikou rodin s dětmi s Downovým syndromem. Foto archiv festivalu

    Další studentka Myro Klochko pro svůj film Plus jeden zvolila neméně závažný námět. Šťastná novomanželka zjistí, že její očekávané dítě bude pravděpodobně trpět Downovým syndromem. Nemá odvahu sdělit to partnerovi, ale na vlastní pěst se vydává do světa mentálně postižených, aby se zodpovědně rozhodla, zda tuto životní zátěž dokáže unést. Režisérka natáčela na rodné Ukrajině a citlivě zapojila neherce mezi herce. Slabinu lze nalézt ve scénáři. V kontrastu k dynamicky rozjetému ději totiž působí pointa poněkud rozplizle.

    Vietnamský mladík v české partě se během jedné noci potýká s tím, zda mu záleží víc na kamarádech, nebo na mámě (šestiminutová miniatura Dužana Duonga Nightshift). Foto archiv festivalu

    Šestiminutová miniatura Dužana Duonga s názvem Nightshift zkoumá stejnou problematiku jako jeho předchozí film Bo Hai, tj. vztah rodičů a dospívajících dětí. Vietnamský mladík v české partě se během jedné noci potýká s tím, zda mu záleží víc na kamarádech, nebo na mámě. Klipovitá hříčka financovaná TV Nova a product placementem je ale mnohem méně obsahově zajímavá než pomalejší a propracovanější, několika cenami ověnčený Bo Hai.

    Uvolněnou letní atmosférou prochvívá dech smrti (Cukr a sůl režiséra Adama Martince). Foto archiv festivalu

    Vítězem Národní soutěže se stal můj favorit, pro kterého jsem hlasovala i na Cenách ČFK v kategorii Mimo kino. Film Cukr a sůl je též nominován na Cenu Magnesia a zúčastnil se studentské soutěže na festivalu v San Sebastianu. Adam Martinec ještě před FAMU studoval filosofii a filmovou vědu, což se ukazuje být dobrým vkladem pro jeho kariéru režiséra. Jeho snímek stojí na skvělém scénáři a kvalitním filmovém řemesle. Pojednává o smrtelnosti způsobem humorným, a přitom nezlehčujícím. Pětice kamarádů středního věku se každoročně schází na chatě kdesi ve Slezsku; tentokrát ale jeden chybí a druhému hrozí odchod tímtéž „směrem“. Uvolněnou letní atmosférou prochvívá dech smrti, jež může být děsivým přízrakem, ale i smířlivě akceptovanou součástí přírodního koloběhu, na který zdejší prostředí odkazuje. Jehně určené k opékání je nutno zaříznout, strom porazit. Za zcizování nadávkami, vulgaritami a chlapskými řečmi se stárnoucí muži, neokázale podpořeni svým přátelstvím, vyrovnávají s nejzazší skutečností. Autor zdařile vybalancoval situační tragikomiku a úspěšně se vyhnul citovému nátlaku, k němuž téma svádí. Výborně zvládl vedení neherců, mezi nimiž je jediným profesionálem Leoš Noha. Kamera, hudba a střih jen přispívají ke kvalitám tohoto malého skvostu. Těším se na další tvorbu Adama Martince; takové scenáristy a režiséry český film potřebuje jako sůl. Nebo cukr.


    Komentáře k článku: Cukr a sůl českého krátkého filmu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,