Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2024

ročník 33
20. 2. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Clown Bilbo bloguje (No. 86)

    Jedeme z báječného koncertu v Jazzdocku. Celý orchestr mladých jazzmanů hrál slavné skladby Milese Davise z desky Porgy and Bess, tehdy pod taktovkou Gila Evanse. Nyní v novém kabátu, v aranžích Honzy Jiruchy. Krása!

    V kvílících emocích se ztrácí a znovu obnažuje veškerá láska, bolest, trápení, nádhera nejen titulních postav alba! Závratná směs naježených not!… Týýýdááá píííívááá… A my pak na dálnici unášení tóny gerchwino/davisovskými, nadlehčení zvukem všehomíra, plní kvílící radosti potkáme dva kance. Jeden stačí svým chlupatým okem ještě mrknout MRK! a… PRÁSK! Po drtivém nárazu je předek auta napadrť. Kňour si na moment lehne, pak vyskočí na statné paznehty, zatřese srstnatým tělem, připojí se ke kamarádovi a odpeláší do nekrytých lesů opodál. Auto počne blikat, pískat… ale my v křeči pokračujeme dál k domovu. Jiný vůz nás střelhbitě předjíždí a policie nám po telefonu potvrdí, že divočáci po velkém třesku zmizeli kdesi v bezbariérových hájích…

    Jsme v šoku a naše těla několik nocí v transu. Foto archiv JBR

    Levá část je zprohýbaná, světlo pryč… Jsme v šoku a naše těla několik nocí v transu. Když konečně beze spánkové noci zahalí jemná dřímota, počínají do polosnu vstupovat slova z knihy u postele od Hannah Arendtové:

    Moderní věk s jeho rostoucím odcizením světu dospěl do situace, kdy člověk může jít kamkoliv, avšak vždy tam potká jen sám sebe. Bylo odhaleno, že ke všem procesům na Zemi a ve vesmíru buď dal člověk podnět, anebo by k nim podnět dát mohl. Jakmile tyto procesy – můžeme-li to tak říci – pohltily pevnou objektivitu všeho, co je dáno, skončily tím, že učinily nesmyslným i celkový proces, který byl původně vymyšlen proto, aby jim propůjčil smysl a fungoval svým způsobem jako věčný časoprostor, do něhož by všechny mohly vplynout, a tak se zbavit svých vzájemných konfliktů a neslučitelnosti. Právě to potkalo také naše pojetí dějin a přírody, v podmínkách takového radikálního odcizení světu začaly být dějiny i příroda zcela nepředstavitelné. Tato dvojí ztráta světa, přírody a lidského důmyslu v nejobecnějším smyslu, který by zahrnoval i celé dějiny, za sebou zanechala společnost lidí, kteří postrádají společný svět, k němuž by se mohli vztahovat a jímž by od sebe mohli být také odděleni, a žijí tak buď v zoufale osamělém oddělení, anebo jsou stěsnáni dohromady v masu. Masová společnost není tudíž ničím jiným než oním druhem organizovaného žití, který se automaticky ustavuje mezi lidskými bytostmi, jež jsou svými vztahy ještě stále navzájem spojeny, avšak ztratily už svět, jenž jim byl kdysi společný…

    Hannah Arendt. Foto Wesleyan University Library, Middletown, Conneticut, USA

    A hnědočerné, štětinaté prase opět šibalsky mrká do světla MRK!… Auto po úderu, po knockautu zavrávorá. Chlupatý čenich se ohýbá na jednu stranu, drcená karoserie na druhou… Jen tak tak se vyhneme náhle se blížícímu kovovému ohradníku… Brzo! Proč nebyl před chvílí u lesa? Pak by chudáci štětináči neprolezli a mrkali na nás z mýtiny… Prásk! Totální odcizení lidí s přírodou?

    Platón náhodně říká a Aristotelés doslovně cituje – počátkem vší filosofie je překvapení a úžas nad tím, že všechno jest tak, jak jest!!!…

    Být svoboden a jednat je totéž!(Ivan Magor Jirous a Jiří Bilbo Reidinger). Foto Tomki Němec

    ÚŽAS! Vůz skuhrá, hubuje, píská… Chlazení motoru výhružně bliká, vrzá… Tu a tam něco odpadne… ÚŽAS!

    MRK! MRK! MRK! Kde je čest, láska, rovnost… tam se objevuje svoboda! Lidé jsou svobodní – na rozdíl od pouhé dispozice ke svobodě -, pokud jednají; předtím ani potom svobodní nejsou. Neboť být svoboden a jednat je totéž!… Prásk! ÚŽAS!

    Navíc se do všeho mixují štace, na které musíme. Střídání dopravních prostředků. Tu do Brna s bratrem Petrem a jeho Renaultem, pak na Letní Letnou s Caddynou, pak s Fordem do Janských Lázní… MRK! PRÁSK!…

    Trutnoff BrnoOn – krkonošský festival v moravské metropoli!… Hlavou letí vzpomínky na předešlé ročníky i na Magora /viz foto od Tomkiho Němce/, pod jehož portrétem, coby číšníka s nabízeným půllitrem se sněhovou čepici – snad připomínkou Sněžky? – hrajeme. Vůkol marastu a svěrací, stísněné, orouškované době je tu vedle nadživotních kolorovaných portrétů indiánského náčelníka Vaška H. rodinná atmosféra.

    Foto archiv JBR

    Svět, který si uchoval svoji aktivní svobodu. Doma při vykládání instrumentů zjišťuji, že nemám piccolo kornet. Jak jsme nakládali ve více rukou… Telefonáty, maily…

    A do bezesných nocí se ke kancům přidávají další úděsné roztomilosti – vše je po 37 letech ztraceno! Trumpeta je fuč! Koupil jsme ji po návratu z cirkusového turné po Střední Asii a Sibiři! Prožila se mnou tisíce představení po celém světa lánu. Náhle leží v bouří zalitém stanu, omotána ozvučnými kabely… Jana Šteflíčková, kterou jsem kdysi učil na DAMU, s mateřskou něhou přislibuje záchranu sirotka. Ladíme předávku, ale znovu se líhnou možnosti jeho zapomnění, jeho ztráty…

    Prožila se mnou tisíce představení… Foto archiv JBR

    Opuštěné, zmatené, nebohé miminko polehává, třese se v malém černém kufříku, v malé rakvičce a cizáci jím smýkají sem, tam… Cítí chlad hrobu? Jaké to je? Ani nedávná generální údržba u mistra Nagyho ho nechrání?! Nezachrání!? Jeho šikovné ruce, když se dozvěděly, že hraji pro bolavé děti v nemocnicích, s dojetím odmítly honorář… To my neumíme, ale můžeme přispět podporou, sponzorstvím toho, co umíme zase my!

    Uklidňuje mne fakt, že je Jana narozena 6. 5. jako já! To by mohlo dobře dopadnout. Piccolco kvílivá!… MRK! MRK! MRK!… Celá naše existence jakoby závisela koneckonců na řetězci zázraků… vznik Země, vznik organického života, vznik člověka z nižších živočišných druhů… Zázraky, které jsou až nepravděpodobné… přitom zkušenost říká, že zázraky nejsou svévolné ani vyspekulované. Naopak naprosto přirozené a v běžném životě téměř všední! Svoboda? Zázrak, který bojuje proti automatickým procesům!...

    Divoké svině ryjí v lukách, hledají božský lanýž… Foto archiv

    Prásk! Prásk! Prásk! Divoké svině ryjí v lukách, hledají božský lanýž… Století dítěte! Kam nás dovedlo, že po dělnické třídě, ženách, zasáhla emancipace i děti? K nám kult dítěte přišel nedávno, ale pamatuji koncem osmdesátých let teror jednoho chlapečka v centru Paříže. Celá kavárna se vytrácela pod jeho tlakem. Rodiče se mu neustále podřizovali, plnili, co jeho křičící, diktátorská ústa vyžadovala. Plazili se před ním s omluvou. Místo, aby vymezili jeho prostor či ho zdravě zpacifikovali. Ručka mi svrběla. Hodně! On ale přeci bude naše budoucnost, kterou nemůžeme omezovat, bránit v rozletu jeho ega, v nekonečných přáních… Je to nový život, který musí zničit ten předcházející! Ale oni se o svobodu a přímé světlo veřejné zas tak neprosí.

    Angry Child. Repro archiv

    Je jim ke škodě, že nejsou k růstu chráněni přítmím soukromí! Přitom tradiční místo k ochraně před světem a veřejnou sférou je rodina, soukromí čtyř stěn – domova! Je-li lidský život vystaven světu cele, bez ochrany, ničí se jeho vitalita. Nehotového lidského jedince, dítě, je nutné před ním ukrývat a chránit!… Vše, co žije, a nejen rostlinstvo, vychází z temnoty, a i když je silný jeho přirozený sklon dobývat se ke světlu, ke zdárnému růstu, je nicméně zapotřebí bezpečí přítmí. V tom spočívá také důvod, proč se děti proslulých rodičů tak často nevyvedou. Věhlas vniká stěnami rodného domu a ruší soukromý prostor, a tím děti ztrácejí bezpečné místo!… MRK! Prásk! Prásk! Prásk!

    Mirákl! Vykoupení! Trumpeta se už dotýká mých rtů a pokouší se vyloudit milesovský jekot… V pravý čas vysoké, táhlé píííp tůdůůůů pípppp… Vždyť…

    Žádná moc není tak absolutní jako moc člověka nad sebou samým! Foto archiv JBR

    Žádná moc není tak absolutní jako moc člověka nad sebou samým! Vnitřní prostor, který člověk přemáhá a kde potlačuje sebe sama, mu náleží daleko více než co jiného! Tento prostor je daleko lépe chráněn před vnějšími vlivy!…

    Jak přirozené tedy je, že nás kanec vytrhl z jazzového ráje, z rozjímání na asfaltovou zem, kde se v malé louži rochní dva divočáci… Vnitřní svoboda! Tady se koupali jejich prapředci staletí! Svobodu kancům! Rodičům! Dětem! Vřískajícím trumpetám!

    ...MRK! MRK! MRK!… píííp tůdůůůů pípppp… Prásk!


    Komentáře k článku: Clown Bilbo bloguje (No. 86)

    1. Eva Grüsserová

      Avatar

      Srážka s prasetem,
      ať už jakýmkoli, často rozsvítí dříve neviděné.
      A jinak … svobodu všem, ale jen do té míry, která nebrání svobodě druhých. Jak jednoduché a jak složité … tak snad hlavně ta demokracie – hlas většiny – jak kázal velký náčelník Václav H.

      07.09.2020 (16.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,