Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Clown Bilbo bloguje (No. 61)

    Odborný název pro úzkost je anxieta, z latinského angere, což znamená rdousit, svírat hrdlo. Proto je zajímavý i malý rozdíl slov zužovat – sužovat, zúžení – soužení! Byla tu s námi vždycky? Nebo kdysi na podobné rozdírání nezbyl čas a až příchod závratné svobody s možností/nemožností volby jí vyvolal? Máme se skrz fóbii chandrou dovědět něco o sobě? Je to partner/protivník vytrvalý, zákeřný, záludný…

    Souboj začíná…

    Skryté se proměnilo ve viditelné. FOTO RADEK CHMEL

    Třeba nedávný vítězný běh k památníku Adalberta Stiftera nad Plešným jezerem, těsně pod skalnatým vrcholem Plechého. Zadýchaně čučíme do dálav, a než nás doběhne, pospícháme k jiným šumavských skvostům…

    Nebo v Dobříši… Mají tu jednoho originálně nemocného, který trpí špatnou srážlivostí krve –  hemofilií. Znáte někoho, kdo má jako by bez příčiny stále víc modřin? Komu se zčistajasna nafoukne koleno, kotník, a on ví, že mu právě spontánní krvácení zasáhlo pohyblivý kloub? Když se kamarádi z pěveckého sboru Krobáci dozvěděli o jeho problémech, ihned se rozhodli uspořádat charitativní koncert. Pod Sylvinou a mou rukou tak opět vytrysklo spontánní krvácení, ale skryté se proměnilo ve viditelné v dobročinnou aktivitu. Naše přání vycházelo z jedné indiánské legendy. Každý máme v sobě dva vlky, kteří se neustále perou. Jednoho dobrého, spravedlivého… druhého zlého, závistivého… Víte, který ten souboj v nás vyhraje? No přece ten, kterého nakrmíme. Ano, spoluobčany jsme nakrmili a oni TEĎ mají docela jinou krev. Před onou kulturní hostinou, jim v žilách proudila normální, poté tepny odváděly nejen okysličenou, ale také obdařenou dobrým skutkem, soucitem, velkorysostí, lidskou něhou, solidaritou… a úzkost byla odplavena…

    Dybbuk 2015. Repro archiv

    Američan Scott Stossel o ní napsal celou objemnou knihu Můj život s úzkostí. Z ní by mohl čerpat nejeden dottore z commedie dell‘arte a ve svém plamenném veletoku by dozajista uplatnil: Vážení přítomní, pacienti! I když už vás v současné době nepronásleduje žádný šavlozubý tygr a jiná havěť, přesto vaše tělo stále reaguje vnitřním bojem, chutí k útěku… Ano, i nepatrný podnět ve vás vyvolává úzkost, které nemůžete rozumět. Nevidíte žádného tygříka, který by vám skákal po krčku, že?! Proč přesto cítíte tíseň? Osvětlím! On se totiž z hypothalamu uvolní hormon kortikoliberin. Ten ihned podnítí  hypofýzu k uvolňování anrenokortikotropního hormonu, který pospíchá krevním řečištěm do ledvin. To zíráte, co? V nadledvinkách aktivuje produkci adrenalinu, noradrenalinu a kortizolu. Tím se do krve vyplavuje cukr, tedy glukóza, čímž se zvýší váš dech, tep… a vše končí panickou atakou! Vyšší hladinka kortizolu navíc způsobuje vyšší krevní tlak, ztrátu imunitního systému, zmenšení hypothalamu, tedy části mozku, nezbytné k ukládání informací do paměti. Když vám slečinko zakrsává hypothalam je vám memorování, biflování na houby!… Jistě víte, že u zvířat můžete vyvolat podmíněnou reakci. Vzpomeňte na Pavlovovy slintající psy. Stejné je to u lidí. Můj kolega vyvolal v jedenácti měsíčním batoleti fóbii k dříve milované, bílé myšce. Mazlení byl naráz utrum! Jak? Jednoduše! Stačilo malé, chlupaté myší tělíčko spojit s rachotem, který nemluvně poděsil, a už se bálo čehokoli ochlupeného… i Santa Clause s plnovousem! Chachacha… Ale nebojte! Netřeste se milostivá! Co vám my kapacity přivodíme, dá se zpětně vyléčit! Přátelé! Dámy! Nemáte se čeho obávat!…Ideální by samozřejmě bylo vypnout  vám amygdalu a ze strašpytlů jsou rázem hrdinové. Jednou fiknu…takhle…a už se mlátíte do prsou jako opičák, neboť nerozpoznáte nebezpečí! Cha cha… Jen malá jizvička a je z vás hero!… Už dávný kolega, řecký lékař Galén, když k němu zavítala sympatická pacientka s migrénou, věděl, že jí v mozku zahnívají neuvolněné pohlavní pudy! Podotýkám rozpoznal to, aniž by měl ponětí o nějakém Freudovi, o jeho potlačovaném libidu, kdy se v mozku mění víno v ocet! Přesto jí toho tlejícího puchu, tlaku pod lebeční klenbou v cuju letu zbavil! Jak? Prostince! – Manuální stimulací vagíny a klitorisu!- ANO! V oka-mžení se cítila mnohem lépe a úspěšný Galén si do doktorského deníčku zapsal… Pacientka po vyloučení velkého množství šťáv, pocítila rozkoš a byla náhle šťastně zdravá! Pro trvalý účinek doporučuji opakování! Pravidelné! … No a když se herci, řečníkovi, veřejnému činiteli strachy nechce hovořit na pódium, jeho žaludek se výstupu v křečích vzpírá… Radím! Vemte rychle dávku xanaxu s inderalem, navíc přidejte kapku laudanum a opiové tinktury. Vše zapijte panákem lahodné whisky, spíš dvěma, třema… Samozřejmě nezapomeňte strčit další pilulky do kapes kalhot… i s placatkou… a výkon bude velkolepý! Jen vše časově rozvrhnout, co kdy pozřít! Ne brzo! Ne pozdě!… Věřte, časem se stanete mistry v dávkování, s jistým rizikem budoucích alkoholiků, feťáků… Ještě není na škodu do kapsy přibalit maskování. Postačí umělý knír, falešný nos. Když ztratíte nervy, ihned zakryjete svou identitu a inkognito prchnete… Jakou další fóbii tu máme?… Vy pane trpíte před pisoárem, že? No VY, s obřím obočím! Stál jsem vedle vás na toaletě a přiznejte si, ač jste se snažil sebe víc… Nic moc… Nezoufejte, přepadla vás jen obyčejná paruréza neboli stydlivý měchýř! Vy slečno trpíte zase erytrofobií. Nevíte o tom? Ale zjevně ji máte, když se tak červenáte před pány! Ani chorobný strach z vaší rumělky nic nezakryje. Leda byste si také skalpelem nechala odstranit  nepatrnou uzlinku u hrudním koši… Šmik, a nepatrná jizvička vás zbaví červeně. Objasním v zákulisí. Jen tak mezi námi, vaše matka měla dobré nebo zlé prso? Vy opět rudnete! Už vás nebudu trápit. Hlavně v klidu! Přátelé, pacienti! Nezoufejte! Flintu nehažte do žita! Už velký Samuel Beckett věděl, že Množství lidských slz je konstantní!

    Jan Malý (16. dubna 1954 Praha – 5. dubna 2017), fotograf známý jako spoluautor časosběrného fotografického cyklu Český člověk, dokumentující portréty Čechů a Češek od roku 1982. FOTO archiv ČT

    Směji se a do reality vpadnu, když se dovím, že umřel další kamarád. Tentokrát fotograf Honza Malý. Prožil trpký, bezcitný konec…

    V nemocnici mu řekli: Běžte domu!

    Jsem už zdravý?

    Naopak. Už vás nebudeme léčit. Není totiž co a jak…

    No snad mi můžete pomoci, když mi něco je, když mě něco bolí…

    Ne! My léčíme, ale umírání je na vás.

    No tak my snad můžete pomoci…

    Umřít běžte jinam… Nemocnice je na nemoc, ne na smrt! Na onen svět si sežeňte jiného dopravce.

    S úzkostí první půlky dvacátého století jistě bojoval i skladatel Kurt Weill. Výsledkem jsou drásavě krásné songy o prostitutkách, zločincích… lidech. Honza Jirucha, který hraje na trombón v „kabaretní revue“ Wanted aneb Pecková alias Mackie Messer, nám sehnal lístky, a tak jsme se zanořili do velkého sálu Lucerny. Velkolepě pojaté setkání s písněmi Kurta Weilla mi připomnělo, že se na stejném místě konaly obdobné večery už v třicátých letech minulého století. Tu s královnou argentinského tanga, tu s francouzským harmonikářem… Hledaný s Peckovou tedy navazuje na dávnou tradici zdejších produkcí. Hudba hraje báječně, pěvci radostně pějí s velkou energií, jen ty stálé operní výšky ženského hlasu ubírají na výpovědích mistrných balad. Přitom tu a tam mezzosoprán prokázal, že umí být přirozeně expresivní, nejen technický tvořitel tónů, což těmhle písním nesluší. Mne ale, hlavně v první půlce, nejvíc trápilo pohybové mlno mladých girls a boys, kteří bez zaujetí, formálně, hopsali, přecházeli… Jako by sem omylem zabloudili z Televarieté, z přehlídkového mola… A vedle nich skřípějící šraml křičí…

    Matka mi vtloukala do hlavy, že skončím ve výkladní skříni… Člověk není zvíře! Johny, podvedl jsi mne, jen se šklebíš, vyndej tu fajfku z huby, miluji tě přeci, čert tě vem! Hlavně mi nedávej svůj kapesník, je v něm příliš vůně, kterou miluji.. .Člověk není zvíře!… Požár v Saho, děti, starci hořeli… Davy se zeptají, koho zabít? A když se hlava kutálí, řeknu Houpla! a loď s osmi plachtami mizí… Člověk není zvíře!… a krev je červená, pro armádu svěží!… Je láska ještě něco, co se nosí? Jsem ti cizí!… Povídám musíme zhebnout!… Youkali je štěstí, radování, Youkali je země, kde všechny starosti se ztratí. Je to jen sen, blouznění, vždyť žádné Youkali není… přesto… životem se ženem, chceme opustit tuhle zem, někam na Youkali… Člověk není zvíře!

    Pěkný večer, uzavřený vrchlabským pivkem Hendrych v baru naproti! Jedině tak se dá bojovat a přežít s chandrou v zádech!

    Začátkem května jsme propojili mé narozeniny s oslavou třiceti pěti let Bilbo compagnie. FOTO SVÁŤA ŽDÍMAL

    Navíc jsme začátkem května propojili mé narozeniny s oslavou třiceti pěti let Bilbo compagnie a na naší zahradě zahráli derniéru Starých a nových příhod Barona Prášila

    …a dřevěnoplechový kůň Berlióz nás opět vozí po zahradě. FOTO SVÁŤA ŽDÍMAL

    …a dřevěnoplechový kůň Berlióz nás opět vozí po zahradě, v patách chrčí ironicky trpaslík Kecáš Kecáš! Kecáš!… Já ho chytnu, obejmu a do ucha pošeptám No, tak kecám! Jak jinak, bez keců fantazie, by se dal život přečkat?… A společně s obrovským náskokem, dobrých sto padesát metrů, před úzkostí šťastně zpíváme. Přidejte se…

    Kdo upeče vám koblížky? Kdo nadělá je do dížky? FOTO SVÁŤA ŽDÍMAL

    Kdo upeče vám koblížky? Kdo nadělá je do dížky? Kdo jiný nežli Berlióz, náš superkoňský virtuóz! Které pak zvíře má ten dar, umět vše tak jak samovar? Berly nás ze své koňské řitě obslouží hbitě znamenitě! Z přebytků svojí svaloviny, vyrobí Berly čerstvé uzeniny, máš-Ii chuť na špek nebo kabanos, vždy ochotně tě obslouží automat zvaný BERLIÓZ!

    P. S. Byla-li vám tato slova málo, podívejte se sem: Klaun Jiří Bilbo Reidinger v revue Třistatřicettři – duben 2017


    Komentáře k článku: Clown Bilbo bloguje (No. 61)

    1. Jana Koubková

      Profilový obrázek

      Ahoj Jiří,
      dík za opět dobré zamyšlení. Smrt Honzy Malého mě velmi zasáhla. Byla jsem na zádušní mši v kostele sv.Jiljí vlastně pár metrů od dřevěné rakve, ve které byl! Děsnej pocit, že tam s námi všemi je osobně, ale vleže přikrytej víkem..
      p.s.
      jestli jsi neviděl mou 13.komnatu, tak koukni na archiv ČT 1 z 12. 5. 2017. Moc Tě a rodinku zdravím a hlavně pořád vymejšlej ty své bilboviny, já vymejšlim taky. Jedině tak má život smysl…
      Jana Koubková.

      14.05.2017 (17.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Jirka Hasák

      Profilový obrázek

      Ahoj Bilbo,
      že by svět teď zrůžověl, tak to nepozoruju. Tvoje prima plky mě ale baví, takže díky za ně. Pozdravuji celou Bilbo Companii, tedy Sylvu, dcery a vnoučátka. Tvoje bilbnutí je oživujícím relaxem proti okorání mozku, neb je lepší mít kamarády s nadhledem, než chřadnoucí politikum obtěžující náš svět.
      Jirka s hobití rodinou.

      15.05.2017 (9.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Zdeněk Říha

      Profilový obrázek

      Ahoj Bilbo
      commedie dell‘arte jako filtr všeho kolem dokola je Ti bytostně blízká a kdyby nebyla, tak si jí vymyslíš. Stejně se skřeti snaží protlačit do vědomí, jenomže dottore má „lék“ …..Takže fajn. Pozdravuji Sylvu. Nápad „Krobáci“ je úžasnej. Jako Vy……
      Zdeno

      17.05.2017 (11.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,