Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Clown Bilbo bloguje (No. 30)

    Pohoda barokní létavice

    Opouštím stránky a fascinovaně pozoruji epilepticky zpěněné vrcholky vln. Sem tam… Sem tam… FOTO archiv

    Opouštím stránky a fascinovaně pozoruji epilepticky zpěněné vrcholky vln. Sem tam… Sem tam… FOTO archiv

    Léto ulétá jak oblohou noční meteorit, povětroň, létavice… Frnkkkkk!

    Koukám do mísícího se moře. To je vajdlink! Spodní měchačka vrní jak čamrda! Svou nekonečnou improvizací bere chuť číst. Chvilku kolínská rovina, hned na to brdská pahorkatina, pak šumavská, krkonošská vrchovina… Opouštím stránky a fascinovaně pozoruji epilepticky zpěněné vrcholky vln. Sem tam… Sem tam… Kamínky v přílivovém tanci omamně šustí. Další valounek se nacpe do vzniklé mezery po svém bratrovi, aby se vzápětí pod náporem dalšího slaného chapadla odporoučel zpět do houpavé masy. Houpy hou. Marnivému boji se z povzdálí směje vlasatý Sisyfos a společně do neomrzení posloucháme gradující reichovský grand concert naturel.

    Zahlédnu bílou loďku s plátěně běloučkým staříkem na zádi. Crčí z něho letitá ledabylost, samozřejmost, lehkost každodenní zkušenosti – pohoda. Jako ze starých mistrů komedie. S koleny u brady rukama spouští silonovou strunu s návnadou… Chvilku na to rychle namotává. Zkontroluje úlovek a opět vyhazuje. Špička loďky se pohupuje na divoké ploše nahoru dolu, nahoru dolu… Stejně jako v Beckettových Šťastných dnech.

    Poklidný večer ozařuje a podtrhuje Měsíc v úplňku. Aúúú aúúú… Co se asi děje pod temnou, houpavou skořápkou?

    FOTO JAN MIKLÍN

    Poklidný večer ozařuje a podtrhuje Měsíc v úplňku. Aúúú aúúú… FOTO JAN MIKLÍN

    Další soirée čerstvě upražené kalamáří ocásky krásně křupají!!  Křup…křup! Jen dotěrný komár kazí idylku, neb v nejnevhodnější chvilce hryzne. Nechci se dělit, proto bedlivě sleduji své nahé kotníky, kde je otevřené bitevní pole. Nic. Zakousnu se Křup… křup a hned… Raf!… Než plácnu, s vítězným, vysokofrekvenčním bzukotem odlétá. Bzzzz! ironicky se svíjí smíchy. Pupínek v horečném vzduchu pálí, svědí, štípe víc a víc.  Opečení hlavonožci ukrutně voní, slastně volají po svém pozření, rozmělnění na jazýčku, křupání na zubní sklovině… Odkrojím. Přičichnu. Obkroužím čichové centrum. Otvírám, špulím ústa… RAF!… Spěšně hážu mezi zuby. Bzzzz!  Honím vetřelce. Bzzzz! Pot stéká. Bzzzz!  Plác, Plác. Nic. „Bzzzz!“ Chapadýlka se vzpínají k lačným rtům. Křup…křupRAF!…RAF!…RAF!… Bzzzz!  Lovecké tango pokračuje a kazí kulinářský požitek. Když se nořím do chladivé mořské lázně, vzpomenu na nedávný koncert v Chotovinách u Tábora. Tam měl obdobně sevřený žaludek Petr Tichý, neb majitel klubu na přestávku slíbil pravý argentinský rostbíf!

    Repro archiv

    V roce 1913 se v Táboře a v obci Chotoviny konaly císařské vojenské manévry. Repro archiv

    Tak domluveno, přesně v devět padesát ho máte na stole! Prosím, hlavně skončete přesně. Nesmí vystydnout!… Nedá se ohřívat! Nezapomeňte! Za deset minut deset!

    Basista Petr přesně v blížícím se času odkládá obří, bachratou slečnu. Sliny v ústech značí připravenost, ale Sylvie přidává píseň. Pokračuje, ale v jejím vrcholu mu ruce znovu těkají. Odkládá nástroj, ale opět další píseň…

    Bude studený! Bude studený! Pan šéf prosil, žadonil…

    Další píseň. Žaludeční neuróza stoupá. Před koncem skladby vyskočí z podia, aby… Sylvie ale v poklidu přidává. Sama má po ukončení studený talíř, tak nač spěchat? Petrovi povadají koutky. Pan majitel si v první řadě ťuká významně na hodinky a dobře se baví tím, co způsobil. Nakonec se Petr dočká!… Jako ti komáři!… Prevíti!

    Don Miguel Ruiz: Čtyřo dohody. Repro archiv

    Don Miguel Ruiz: Čtyři dohody (překlad Viktor Faktor, Pragma, 2001). Repro archiv

    Unaven sluncem, mořskou drobotinou, prolétnu Ruizovy Čtyři dohody. Pozitivní kniha, potřebná… ale mě je přeci jen bližší svět Kafky, Bernharda, Célina… Na druhé straně potěší, když mi při holení sjede …omylem, náhodou… břitva a potoky krve se nezastavitelně vyvalí ven… z potůčku je vodopád, řeka, veletok… a pomocná ruka se škrtícím obinadlem nepřichází, náplast neudrží pulzující nápor… že mohou pomoci mistrova hojivá slova:

    Možná nemůžeme uniknout lidskému osudu, ale máme volbu!: protrpět si ho, nebo si jej užít. Trpět, nebo milovat a být šťastní. Žít v pekle, nebo žít v nebi.

    Zesláblé tělo klesá do kolen a já si zpívám

    Dam dy dam…dam dy dam, já se mám!

    Dech odchází, vědomí omdlévá… a já pěju

    Dam dy dam dam dy dam na to ruku dám!

    neb nebe se blíží… rychle!… Nač trpět, stačí se radovat, užívat a s božskou trpělivostí čekat!

    Repro archiv

    V prostorném nekonečnu prožívám akvabelistický sen. Repro archiv

    Následující den se potápím do modravých hlubin, abych vzápětí v krasobruslařských piruetách stoupal k pomněnkovému nebi. V prostorném nekonečnu prožívám akvabelistický sen. Slaná voda brzdí, zpomaluje a vzduchová bublinka za bublinkou zvýrazňují šroubovitý pohyb, který ještě chvilku setrvává na hladině. Jen se maličko rozšiřuje, zvětšuje, než zmizí docela…Další pirueta… Zvířená voda se vaří. Desítky ryb pode mnou.

    Zklidním svůj pohyb a zalehnu je svým stínem, jenž na ně vrhnu. Spouštím se k nim na přátelský pohovor. Rozprchnou se, jako když střelí… žádné bratříčkování!

    Máme zavolat strýčka čelistu… s takovouhle čelistí?!

    FOTO archiv

    Tu s další rozčepýřenou vlnou připluje jako humánní varování nadmutý prezervativ a v něm uvězněná malá rybka. FOTO archiv

    Rozumím, chápu. Mají dost udiček, silonů, vábniček… Tu s další rozčepýřenou vlnou připluje jako humánní varování nadmutý prezervativ a v něm uvězněná malá rybka s bělostným břichem navrch! Smrtící vášeň = eko obraz zeměplochy?!… Raději rychle komíhám nohama… ke břehu. Co kdyby se přeci jenom shlukly do chumlu a…

    Zpozoruji obtloustlé dítě, takového malého barokního anděla. Vedle ležící matku, otce s břichy, boky, zadnicemi… z pneuservisu Michelin… Samé baroko! Uchvacující kyprost! Dekadentnost monstrózně vyhřezlá.

     

    FOTO archiv autora

    Co my jsme se Hankou Burešovou navymýšleli, když jsme chtěli ve scénách commedie dell´arte vrátit tehdejší způsob scénografie! FOTO archiv autora

    Barokní skupinka mě vrací do barokního divadla v Českém Krumlově. Co my jsme se Hankou Burešovou navymýšleli, když jsme chtěli ve scénách commedie dell´arte vrátit tehdejší způsob scénografie!

    Tady je všudypřítomná realita. Kam oko pohlédne – původní originál! Desítky lidiček ovládají všemožné stroje, hejblátka, ruční zázraky. Oblaka sjíždějí s nebes i se zpěvákem. Plátěné vlny se vlní. Malované kulisy se v jeden ráz proměňují a hned jste v jiném prostředí…Vše jako před dvěma sty padesáti léty! Nedbáme na rady kastelána: Vy tu nejste pro divadlo! Musíte mu sloužit! Je to muzeum, historie!… Probůh pane! Doufám, že vážíte jen něco přes šedesát kilo, jinak bude prkenná podlaha trpět! Tenkrát měli asi váhu v portálu!

    Naše kreace oživily a naplnily Vivaldiho Čtvero ročních dob maximálně.  FOTO archiv autora

    Naše kreace oživily a naplnily Vivaldiho Čtvero ročních dob maximálně. FOTO archiv autora

    Se samozřejmostí ctíme zdejší prostor, ale hrajeme naplno, což je pro hru s maskou holá nutnost! Živé reakce, potlesky, smích potvrdily, že naše skopičiny, hravost prošly a zdejší floru nenarušily. Naopak! Naše kreace oživily a naplnily Vivaldiho Čtvero ročních dob maximálně. Vycházeli jsme z náznaků v notové partituře a dotvářeli je svými lazzi. Volný, svobodný koncert pevných charakterů dell´arte. Žádná slova, jen asociace vycházející z možností, které nabízí hudba… Mechanický hrom burácí, vítr na kliku duje a fošny se prohýbají. Občas odjede propadlo, když skáču přemet vzad, ale pomůže klínek správně zasunutý a vše zůstává zachované – i pro další generace. Potvrdilo se, že už od Moliérových dob barokní svícení s pastelovou barevností komediím sluší.

    Potvrdilo se, že už od Moliérových dob barokní svícení s pastelovou barevností komediím sluší. FOTO archiv autora

    Potvrdilo se, že už od Moliérových dob barokní svícení s pastelovou barevností komediím sluší. FOTO archiv autora

    Čtu Saturnovy prstence neboli Anglickou pouť od W. G. Sebalda. Smutkem zalitá procházka po zaniklých, mizejících místech je mi blízká. Dávnou noblesu podléhající totální devastaci spojuje tragikomická niť všelidské historie. Dovídám se o vymýšlení, které časem dospěje prostřednictvím čehosi čistě nereálného k nové skutečnosti… O vzpomínkách, které se mění do roztříštěných, neuchopitelných zlomků, rozmazaných šmouh, barevných skvrn /což každý důvěrně zná!/… kdy jen jakási vzdálená vůně nám připomene, že v sutinách, rozvalinách, usazeninách, pod tunou prachu je kousek našeho dávného vědomí… a stovky zajímavostí, odpozorovaných detailů.

    W. G. Sebald: Saturnovy prstence (Paseka 2012). Repro archiv

    W. G. Sebald: Saturnovy prstence (Paseka 2012). Repro archiv

    Třeba:

    …jeden z uqbarských bludařů kdysi prohlásil, že zrcadla a pohlavní spojení jsou ohavnosti, protože rozmnožují počet lidí…

    …Malťané nejezdí na vpravo ani vlevo, ale ve svém nepochopitelném pohrdání smrtí výhradně po té straně silnice, která je ve stínu!…

    …v Holandsku bylo zvykem v době smrti zahalovat hedvábným smutečním flórem všechna zrcadla a obrazy, na nicž bylo vidět krajiny, lidi nebo polní plody, aby nebyla duše opouštějící tělo na své poslední cestě rozptylována, ať už pohledem na sebe či na vlast, kterou záhy navždy ztratí…

    Frnkkkkk!


    Komentáře k článku: Clown Bilbo bloguje (No. 30)

    1. Pavla Říhová

      Profilový obrázek

      Jirko a Sylvo,
      děkuji. Krásně se o vás čte! Těší mě to moc!
      Pavla

      20.10.2013 (5.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,