Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2018

ročník 25
11. 12.–24. 12. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Rosťa má vyprodané šapitó

    Rosťa Novák, principál Cirku La Putyka, uvedl novou premiéru pod poněkud suchým, zároveň však zneklidňujícím názvem ADHD. V inscenaci otevřeně řeší vlastní problém – jako dítěti mu byla tato diagnóza „přišita“. Přihlédneme-li k jeho úspěchu (vybudoval a řídí scénický prostor Jatka78, vede company, pracuje v rámci nejnovějšího soudobého druhu divadla, jímž je nový cirkus, pohybuje se na mezinárodní scéně a je činný i jako režisér), zahlodá v nás otázka, co je na této chorobě tak strašlivého, když vede k tak skvělým výsledkům. Nechtěli bychom to ADHD taky? A existuje vlastně vůbec…?

    Scénografie Pavly Kamanové k inscenaci ADHD představuje řád v chaosu FOTO JAKUB JELEN

    První informace, které se nám o ADHD dostane, je, že se jedná o projevy hypermobility; zejména v dětství. Běžné zkušenosti nám říkají, že nás u dětí – ale i u dospělých – spíše zneklidní pasivita, nečinnost, kterou si interpretujeme jako chabost ducha. Nezbývá však než věřit psychologům, a tak bereme vážně cirkusové vyprávění o dlouhotrvajícím zápase a velkém vítězství Rosti Nováka nad ADHD (vítězství nad Osudem?).

    Představení je velmi osobní, a jak je u Rosti časté, promítá se do něj motiv rodiny. Jeden z mých synů má ADHD také, říká. Vidím ho, jak dospívá, jak bojuje sám se sebou, se svým okolím, jak hledá své sny. Jak jeho tělo a hlava někdy reagují samy od sebe a on to nedokáže ovládat nebo pochopit. Řekl jsem si, že pro něj udělám projekt. Chci, aby pochopil, že ADHD není onemocnění, jak mnozí tvrdí, ale přednost… Kdybych neměl ADHD, nikdy bych nedokázal vytvořit naši company, nikdy bych nezaložil Jatka78.

    Ve svém plaidoyeru se Rosťa odvolává i na významné historické osobnosti s touto diagnózou. Existují teorie, argumentuje, že díky lidem, jako byli Kryštof Kolumbus, Albert Einstein, Wolfgang Amadeus Mozart, Winston Churchill, Leonardo da Vinci, Karel IV. či Emil Zátopek, se naše společnost dostala do bodu, ve kterém se právě nacházíme. Všichni byli hyperaktivní, jsme ve správném bodě.

    Nový cirkus se už zmocnil nejrůznějších témat, která jsou v gesci dramatického umění; nyní prakticky sahá po psychologickém divadle. Jde proto i o velkou výzvu dosavadnímu pojetí cirkusu. Rosťa Novák inscenaci nazývá novocirkusovou groteskou, básní, obrazem i nočním běsem. Ve skutečnosti jde o cirkusové psychologické drama. Ostatně určitý psychologismus byl přítomen už v Black Black Woods: vzpomeňme na sugestivní obraz Syna nesoucího v náručí starého Otce.

    Rosťa Novák však především vytvořil neotřelé cirkusové představení, v němž se zdařily některé metafory založené na příznacích diagnózy ADHD. Když artista žongluje netradičně s velkými písmeny, která se mu v průběhu žongláže rozpadají v rukou, je to výmluvný obraz známých potíží se čtením u dětí postižených tímto symptomem.

    Nejen Rosťa, ale také vystupující artisté mají své příběhy ke sdělení, své zpovědi, svá dramata. Nevelký soubor nového projektu tvoří osm artistů z Finska, Venezuely, Kanady, Španělska, Belgie, Nizozemska a Francie. Jsou mezi nimi akrobaté na perši, cyr wheelu, kolečkových bruslích i nadstandardní žonglér či akrobat zavěšující se za vlasy (hair hanging). Představí se nejen jako artisté, ale také jako tanečníci v choreografii již osvědčeného Thomase Steyaerta.

    Vskutku inspirovaná scénografie Pavly Kamanové poskytuje mezinárodní skupině artistů spoustu možností, jak si házet „klacky pod nohy“. Zároveň představuje řád, řád v chaosu. Je tvořena okrouhlou plošinou s volným prostorem kolem. Kotouč je hlavním jevištěm, ale hrát se dá přirozeně všude, nad ním i pod ním – ale to je pouhý začátek. Po scéně lze jezdit na kolečkových bruslích, dá se na ní vztyčit perš nebo nad ni umístit hrazdičku. A na tu zavěsit za vlasy pána, který předvede avantgardní disciplínu hair hanging, kterou obvykle předvádějí dlouhovlasé dámy. Vypadá to divoce, bolestivě a úhrnem tak nějak japonsky perverzně, jak tam artista visí za vlasy ve vzduchu s maskou šklebu.

    Scénu lze i roztočit a rozkomíhat. A na tomto prekérním kotouči jako ďáblův trylek předvede své umění artista na cyr wheelu (akrobacie s obrovskou obručí, jedna z dnes módních cirkusových disciplín). Obruč se točí a ve finále se točí, houpe a otřásá i celá scéna. A v závěrečném balábile naskakují a seskakují na točící se manéž akrobaté celé company, připomínajíce akrobaty-čerty ve středověkých miráklech: Občas ale cítím, že mi exploduje mozek, a pak jsem sám. Já sám hledám řád v chaosu, říká Rosťa Novák.

    Cirk La Putyka – ADHD. Námět a režie Rostislav Novák ml., dramaturgická spolupráce Jan Tošovský, choreografie Thomas Steyaert, scénografie Pavla Kamanová, kostýmy Petra Ptáčková, hudba Jan Balcar, světelný design Ondřej Kyncl, světla Jiří „Zewll“ Maleňák, Michael Bláha, zvukový design Jan Středa, zvuk Eva Hamouzová, Jan Balcar. Premiéra 21. října 2018.


    Komentáře k článku: Rosťa má vyprodané šapitó

    1. Petr Feyfar

      Ano!
      Každý pohyb, každé gesto, každé slovo v této inscenaci „sedělo“, mělo silnou výpovědní hodnotu, což je při tak těžkém tématu jako ADHD téměř malý zázrak.

      06.12.2018 (16.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,