Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Česko-slovenské mosty 2019 (No. 1)

    Láskavé bohyne našeptávají dál

    24. ročník česko-slovenského divadelního festivalu Setkání Stretnutie byl v Městském divadle ve Zlíně zahájen někdejší hymnou společného státu, jen je trochu škoda, že tento akt ztratil na spontaneitě, když byli diváci před (v posledních letech již tradičním) zpěvem vybídnuti, aby povstali. Jako by ta jistá oficióznost předznamenala následující představení Láskavých bohyní, inscenace Slovenského národního divadla, která splňuje festivalový požadavek dramatické či dramaturgické novinky, třebaže je na repertoáru slovenské první scény již pět let.

    Kariérní vzestup esesáckého důstojníka přímo úměrný jeho postupnému morálnímu rozkladu se hraje bez antických souvislostí a hovory kolem stolu podporují až rozhlasový ráz dění. Foto Collavino

    Určitá míra vážné a kultivované uhlazenosti je daná už dramatizací významné románové předlohy a v návaznosti na ni též režijním uchopením. Daniel Majling je bezpochyby renomovaný tvůrce, ale ani jemu se nepodařilo adekvátně převést myšlenkový svět románového bestselleru Jonathana Littella do podoby scénáře – a je otázka, zda tak rozlehlé a mnohovrstevné dílo lze vůbec bez citelných ztrát vměstnat do jediného večera. Kariérní vzestup esesáckého důstojníka přímo úměrný jeho postupnému morálnímu rozkladu je tu zjednodušen a zpřehledněn do lineárního toku příběhu sevřeného roky 1941-1945 a doplněného vnitřními, místy retrospektivními monology. Souvislosti antické kultury a dramatu, naznačené názvem románu i inscenace, zůstaly celkem stranou.

    Potřebné přesuny mezi různými místy východní fronty a německého zázemí zajišťuje jednotná, metaforicky výmluvná scéna, jež představuje stěnu cihlového hrázděného domu s průhledem do malého pokoje uvnitř, a široký, ze stran zrezlými plechovými lítačkami a shora mřížovanými okny (větráky?) vymezený prostor před ní. Přesto proměny výstupů zejména ve druhé půli působí mírně rušivým, děj retardujícím dojmem. Zčásti je tomu tak i proto, že v inscenaci režiséra Michala Vajdičky zesiluje po přestávce staticky konverzační tendence podtržená celkem nepřekvapivým, tradicionalisticky psychologickým herectvím. Hovory soustřeďující aktéry povětšinou kolem stolu podporují až rozhlasový ráz dění.

    Maxe Aueho hraje Ľuboš Kostelný s vemlouvavostí připomínající Marka Cisovského v podobné roli Adolfa Eichmanna v ostravském Slyšení. Foto Collavino

    Jistě: ne že by nebylo co poslouchat. Dialogy důstojníků SS o německé cti při hromadném vybíjení civilistů, nenucené propočty optimálního množství munice na klienta (rozuměj žida), věcný popis masakru v Babím Jaru – při tom všem se úží dech i se zavřenýma očima. Ale má-li námi ten čistě zřetězený hnus otřást hlouběji než krátká projížďka domem hrůzy, potřebujeme sledovat víc než homosexualitu a obsedantní rodinná traumata hlavního hrdiny svádějící na vedlejší stopu „řadového“ kriminálního případu. Pak by i ta závěrečná tečka, v níž Max Aue (Ľuboš Kostelný jej hraje s vemlouvavostí připomínající Marka Cisovského v podobné roli Adolfa Eichmanna v ostravském Slyšení) splývá se stěnou scény, stává se jednou z cihel domu, působila nejen efektně, ale především jako vryp do svědomí každého z nás: zda se totiž sami svými každodenními drobnými kompromisy a ústupky nestáváme – třeba i nevědomě – součástí systému, jenž plodí zvrácené zlo. Neboť podlehnout lahodnému našeptávání falešně laskavých bohyní zodpovědnosti nezbavuje.

    Slovenské národné divadlo Bratislava – Jonathan Littell: Láskavé bohyne. Překlad: Michala Marková, režie: Michal Vajdička, dramatizace a dramaturgie: Daniel Majling, scéna: Pavol Andraško, kostýmy: Katarína Hollá, hudba: Marián Čekovský. Hrají: Ľuboš Kostelný, Alexander Bárta, Milan Ondrík, Richard Stanke,Jozef Vajda, Martin Nahálka (j. h.), Táňa Pauhofová, Emília Vášáryová, Monika Horváthová (j. h.)/ Monika Potokárová, Tomáš Stopa (j. h.), Barbora Palčíková (j. h.) a Martin Varínsky (j. h.). Klaviristi: Aleš Junek (j. h.), Tobias Lacho (j. h.) a Ryan Bradshaw (j. h.). Premiéra 2. a 3. 4. 2014 ve Štúdiu (nová budova SND). Na festivalu Setkání Stretnutie 13. 5. 2019.

    ///

    Více o inscenaci na i-DN:

    Zpráva o pekle z perspektivy pachatele

    Více o festivalu na i-DN:

    Setkání Stretnutie


    Komentáře k článku: Česko-slovenské mosty 2019 (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,