Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Čelákovické glosy (No. 4)

    Starořecký mýtus o Persefoné unesené Hádem do podsvětí a jejím vysvobození je vhodným sujetem pro performanci, protože je lineární, nejsou v něm charaktery, jejichž vývoj je potřeba prezentovat. Nepochybně proto si ho vybrala pražská skupina Handa Gote pro svoje představení Eleusis.

    Repro archiv Handa Gote

    Poté, co Tomáš Procházka připomene obsah (artikuluje velmi „alternativně“ – bez mikrofonu nedokáže hlasem obsáhnout poměrně malý prostor sálu, umí ovšem spolknout i celou půlku věty) a už se rozjedeme do Eleusis, místa, kde se konala mystéria založená na tomto příběhu. Na prospektu se promítá krajina viděná z jedoucího auta (dnešní řecký venkov), k tomu zaznívá elektronická „hudba“, spíše ilustrativní zvuky, které nezanechávají stopu ve vědomí diváka. Prostě jen doprovázejí – jízdu a jiné vizuální dění, později i zpěv.

    Děj otevírá Persefone. FOTO archiv Handa Gote

    Děj otevírá Persefone uvězněná v pytli: Vystrčí nejprve ruku se světlem, kterým krouží, a pak vyleze a začne tančit. Je to Veronika Švábová: v tanci mísí eklektickou „modernu“, opakovaně užívá osvědčené gesto „pátravý pohled do dálky“; také zpívá (pokud možno na mikrofon), což jí jde rozhodně líp.

    V zeleném trikotu je Hádés. FOTO archiv Handa Gote

    Procházka má ještě další úlohy: v zeleném trikotu (působí spíš komicky, zlomyslně doufám, že je mu v něm dost horko) je Hádés, později tančí v kostýmu starořeckého venkovana technikou „šlapu zelí“ (nikoli živě, ale v projekci na boční prospekt). Mluví a zpívá (nepříliš dobře) už jen na mikrofon.

    Autor hudby je utajen (stejně jako tvůrce textu), zřejmě je to Jan Dörner nebo Jakub Hybler, kteří jsou asi také odpovědní za vizuál, celkem dobře rytmizovaný, občas nesmyslně „zcizovaný“ promítnutím technických údajů. Tato složka je nejprofesionálnější. Snad by byla využitelná jako propagace výletu do Eleusis (honorář by možná byl významnější než dosavadní granty – kdoví …).

    Procházka mluví a zpívá už jen na mikrofon. FOTO MARTIN ŠPELDA

    Kolektivní dílo ilustrativní povahy buď v divákově vědomí odezní okamžitě po ukončení produkce – jejíž úroveň potvrzuje, že „každý dělá to, co neumí“ (jeden z mezititulků textu o skupině v aktuální Taneční zóně 3/2016) – nebo vybudí velmi negativní náladu (zmarněný čas atd.). Mýtus, jenž je základem eleusijských mystérií, je degradován na popkulturu. V trochu dráždivé, jakoby „avantgardní“ ambaláži, a proto snadno přístupný. Možná je to záměr?

    Handa Gote Research & Development: Eleusis. Připravili: Švábová, Dörner, Hybler, Procházka, Smolík, Svatoš. Premiéra: 15. 4. 2016, Alfred ve dvoře, Praha. Psáno z reprízy 7. 12. 2016.

    ///

    Více o inscenaci Eleusis na i-DN: Postmoderní, nic víc

    • Autor:
    • Publikováno: 17. prosince 2016

    Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,