Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Brněnská moralita o včelách

    HaDivadlo hostovalo minulý týden – 12. a 13. února – v pražské Arše  s Indiánem i Světem v ohrožení, inscenacemi Jiřího Havelky.

    Jak to vypadá v úlu? FOTO ARCHIV DIVADLA

    Po roce tak bylo možné v Praze znovu spatřit Havelkova Indiána v ohrožení. Je to svěží inscenace, kterou obohacuje zdivadelněná přednáška a invenční ilustrace Einsteinova principu relativity. V pražské premiéře byla uvedena také  inscenace Svět v ohrožení. Po jejím zhlédnutí bylo jasné, že názvem odkazuje nikoli náhodně na předešlého Indiána. Autoři v čele s Havelkou se rozhodli zopakovat vyzkoušenou praxi zdivadelnění svébytných komunikačních struktur.

    Ne, že by si české divadlo přisvojovalo strukturu přednášky coby součásti inscenačního principu ojediněle – můžeme vzpomenout například na Cimrmany. Ale spojení tématu z Indiána v ohrožení, což byla teorie relativity, a přednášky na divadle přinášelo místy příjemný zcizovací efekt a přednášející se tak odvažoval k častější komunikaci s publikem. Až se mi na mysl vkrádala otázka, co by se odehrávalo, kdyby v hledišti seděl fyzik… Později se k přednášce připojila nápaditá divadelní ilustrace principu relativity jednoduchým – aditivním přirazením/přilepením, což je v divadelní tradici HaDivadla, jež se vždy snaží o propojené interpretační struktury, poměrně neobvyklé.

    Sympózium o včelách… FOTO ARCHIV DIVADLA

    Vymizení včel by nám způsobilo těžké ekonomické ztráty, ne-li větší katastrofu – takové je poselství inscenace Svět v ohrožení. Zbytek je ironie, nadsázka, parodie a satira doprovázené různě spektakulárními výjevy a obrazy.

    Svět v ohrožení se dělí na dvě jednoduše k sobě „přilepené“, v podstatě disparátní části: čtení z Maeterlinckova Života včel a mezinárodní symposium o hrozbě vyhynutí včel. Hlasitě předčítající, nikoli již přednášející, Cyril Drozda představuje v první „maeterlinckovské“ části hloubavého, vzdělaného včelaře. Z levé stravy proscénia, kde má stolek a čte, občas přechází na pravou stranu, kde je nasvícený úl, z něhož – jak bohužel tušíme – včely bohudík nevylétnou. Jako čtenář je nasvícen letmo. Na stole je dominatní lampa a otevřená kniha. Herci jsou schováni za nataženým černým tylem a představují včelstvo v úlu. Rozehrávají rok z  života tohoto společenství. Svázani mimetickým, byť vysoce spektakulárním projevem utvářejí jakousi knižní ilustraci čteného textu. Je až s podivem, jak jednoduše a vtipně dokázal Havelka zdivadelnit komplikovaný, vysoce filosofující Maeterlinckův esej. Přesto přílišná délka monotónně přednášeného projevu promrhala prvotní divácký zájem a údiv a způsobovala postupnou únavu z – již – očekávatelného. Je pravda, že do hraných ilustrací režisér postupně přidával i – řekněme – filmové efekty různých proměn svícení, zapojoval projekce a využíval hudebních podkresů. Nic z toho se však nedokázalo vyrovnat působivosti samotného textu. Ač Cyril Drozda pracoval s hlasem precizně a dokázal podat svůj part v mírné nadsázce, monotónnost textu nepřekonal.

    Celá druhá část představení se nesla ve stylu výrazné parodie mezinárodního summitu. Jednotlivé narážky, napr. na klausovský postoj vůči EU, věčné a již neurotické téma holokaustu a komunikační neduhy summitu vůbec, však byly příliš prvoplánové, nenápadité a v zásadě – promiňte mi to – trapné. Jednotlivé výstupy, dialogy či monology, byly textově i herecky chudé až dětinské, což ve srovnání s první částí působilo sice jako možný záměr, spíše to však vyvolávako rozpaky a zklamání. Inscenace zkrátka postrádala silnější a vtipnější či přakvapivější dramatický základ, což byla jedna z deviz předchozího Indiána.

    Havelkovy postupy, jak se ukazuje nejen v těchto dvou inscenacích HaDivadla, mají základ v metodě koláží. Havelka rád pracuje i s primárně nedivadelními texty a formami. Jednak si přivlastňuje různé diskursivní žánry (přednášku, summit) a využívá filmové postupy – za všechny uvedu dva po sobě jdoucí „světelné záběry“:  1. celek – vnitřek úlu, 2. detail – záběr na úl z vnějšku – a pak také velmi rád pracuje s intertextuálními odkazy. Když na závěr konference přijde rozcuchaná postava vysvětlit, že po vyhynutí včel zbydou lidstvu pouhé čtyři roky života, spatřují v ní poučení diváci postavu Einsteina z Indiána v ohrožení. Postavy na konferenci gesty několikrát odkážou na včely z první části. Osobně bych ale byl vděčnější za takové insceanční postupy a odkazy, které diváka odmění neočekávaným poznáním. To se však ve Světu v ohrožení nestalo.

    Hodnocení: @@ 1/2

    HaDivadlo Brno – Jiří Havelka a HaDi: Svět v ohrožení. Režie Jiří Havelka, dramaturgie Jan Havlice, výprava Andrea Králová. Premiéra 14. února 2012. (Psáno z pražské reprízy 12. února 2013.)


    Komentáře k článku: Brněnská moralita o včelách

    1. stanot

      Profilový obrázek

      Příspěvek byl
      pro nekorektní obsah vymazán.
      Editor

      19.04.2016 (20.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. stanot kladnýj

      Profilový obrázek

      Príspevok
      bol pravdivý, poukazujúci na zosmiešňovanie hercov, režiséra a ďalších spolutvorcov tejto hry samozvaným odborníkom na divadlo Tomášom Kladným.

      20.11.2016 (17.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,