Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Bláznivé natřásání na trampolíně

    Herbert Fritsch se souborem berlínské Volksbühne letošní ročník festivalu zahajoval i uzavíral. Finále patřilo brilantní verzi bláznivé bulvární komedie Franze Arnolda a Ernsta Bacha Španělská muška z roku 1913. Patřičně propletená fabule s milostnými a ekonomickými motivy umožnila režisérovi „našlápnout“ divadelní stroj v bláznivém tempu i patřičném forte, které však duchu inscenace odpovídalo.

    Španělská muška

    Christine Urspruch (Paní Meiselová) a Wolfram Koch (Klinke) FOTO ARCHIV PDFNJ

    Titulní španělská muška neznamená v této komedii pověstné afrodisiakum, ale familiérní označení pro bývalou milenku hned dvou příbuzných, obchodníka s hořčicí Klinkeho (Wolfram Koch) a švagra jeho manželky Wimmera (Werner Eng). Kdysi měli s tanečnicí snad španělského původu blízký vztah a jsou celá léta vydíráni na výživném pro syna, který měl vzejít z oněch na sobě nezávislých kontaktů (oběma byla zaslána stejná fotka nemluvněte). Úskok „mušky“ vyjde najevo až v polovině hry, do bláznivého děje razantně vstupují i Klinkeho žena Emma (Sophie Rois), funkcionářka lokálního spolku pro mravopočestnost. Kvůli větší pestrosti i estetické libosti jsou ovšem na scéně přítomni i zástupci mladé lásky, Klinkeových dcera Paula (Mandy Rudski) a o ni usilující advokát Gerlach (Christoph Letkowski), také Paulina sestřenice Wally (Inka Lövendorf) a ke Klinkeovým vyslaný nápadník Heinrich (Bastian Reiber), považovaný „postiženými“ tatíky za onoho nemanželského synka. Všechny osoby a jejich báječné představitele jsem nevyjmenoval, jde pouze o základní situaci, v níž je rozehrán gejzír hodně stylizovaného, přesného herectví, které dodává publiku i ve velkém sále energii a výrazný pocit kontaktnosti.

    Herci jsou groteskně oblečeni i líčeni, výrazně vysoké dámské „vlásenky“ a rozložitý perský koberec, naaranžovaný jako krajina s kopci i údolími, podtrhují umělost celé produkce, kterou však publikum brzy přijme jako přirozenou – v tom přece tkví kouzlo divadelní iluze! Při prvním „vzletném“ příchodu jedné z postav pochopíme, že za jedním z kopečků je skryta trampolína, která je později v inscenaci hojně využívána ke skokům i pádům efektně vznešeným, směšně neohrabaným, a to nejenom ve výstupech sólových (dva z tohoto činoherního souboru proloží bláznivé situace „jakoby nic“ i nějakým tím saltem). Dynamická inscenace prozrazuje značnou pohybovou kondici účinkujících: kolik pádů, útěků, skoků, ale i dlouhých vysilujících polibků jenom nabízí! Protagonisté jsou skvělí, největší „úvazek“ na jevišti mají manželé, vytížení hořčicí na jedné, mravopočestností na druhé straně. Wolfram Koch zaujme kromě jiných interpretačních předností i jako dokonalý tanečník, svoje rychlé víření po velkém jevišti vyšperkuje celou řadou „krokových variací“. Sophie Rois v roli důstojné paničky vnáší do prudkého tempa produkce momenty zklidnění, neodolatelná je především v okamžicích, kdy její paní Emmy přemýšlí o ne zcela jasných pikantních informacích a mimikou naznačuje, že jí dochází, o co v dané situaci jde. Až v závěru výstupu ovšem – opět z mimiky – pochopíme, že jí nedošlo vůbec nic. Výrazní jsou i mladí milovníci, Lutkowského advokát Gerlach v elegantním fraku s cylindrem se často vznáší nad trampolínou a prezentuje tím svoji pýchu a sebejistotu. Až ve finále se objevuje paní Meiselová, vydíranými vzápětí považovaná za „mušku“ po letech, její představitelka Christine Urspruch patří k nejmenším herečkám, do výše ostatních na jevišti ji „dorovná“ převysoká paruka. Se starou kamarádkou, paní Emmy, se v krátkém výstupu s tancem i přátelským vřeštěním odvážou natolik, že do už dost bláznivé komedie vnesou další trumf.

    Fritschova Španělská muška připomene i obdobně groteskní režisérův přístup k závažnému dramatu, loni jsme na festivalu viděli jeho silně stylizovanou Ibsenovu Noru v provedení divadla z Oberhausenu. Byla to zajímavá, ale diskutabilní interpretace, při letošní ochutnávce divadelníkova umu šlo o svrchovanou zábavu, okořeněnou satirickým šklebem.

    • Autor:
    • Publikováno: 27. listopadu 2012

    Komentáře k článku: Bláznivé natřásání na trampolíně

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,