Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2019

ročník 28
14. 5.–27. 5. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Bez transformace divadel to nepůjde

    Nová pražská radní pro kulturu Hana Třeštíková je ve funkci tři měsíce. Snaží se rychle zorientovat a nebojí se říkat „nevím“. Na změnách chce spolupracovat s aktéry pražského kulturního života.

    Vyjádřila jste se, že současná Koncepce kulturní politiky hlavního města Prahy 2017–2021, jak byla přijata za vašeho předchůdce Jana Wolfa, je příliš obecná a chcete ji změnit. Které její pasáže byste ráda zkonkrétnila a jak?

    Je obecná ve všech rovinách. Vzhledem k tomu, že bych se jí jako radní měla řídit, se domnívám, že by se měly zkonkrétnit všechny oblasti. Radní na svou pozici nestuduje žádnou školu, vstoupí do funkce ze dne na den a je potřeba, aby měl nějaký jízdní řád, kterým by se ideálně mohl řídit, podle kterého by mohl pokračovat. Nic takového jsem nezdědila a hrozně by mi to pomohlo.

    Klíčovým dokumentem je i stávající grantový systém, stihla jste se s ním seznámit?

    Mluvila jsem o něm mimo jiné s panem Sobotkou, ředitelem FOK. Poradní sbor, kterému předsedal, prý na něm před deseti lety pracoval dva roky, všichni se u toho strašně hádali, ale nakonec se podařilo dojít k systému, který všichni považovali za spravedlivý a transparentní a který prošel evropskou notifikací. To je velká práce. Ale je tu problém nepoměru financí, které se dávají na příspěvkové organizace a do nezávislé kultury.

    Chtěla byste to změnit?

    Ráda bych se ty čtyři roky věnovala tomu, aby se změna připravila. Aby všichni počítali s tím, že je třeba vyřešit některé problémy, které se táhnou už od devadesátých let. Například to, že většina kulturního rozpočtu jde do příspěvkových organizací. Bylo alespoň zavedeno pravidlo, že jejich ředitelé musí vždy po šesti letech projít výběrovým řízením. Myslím, že je to rozumné. Ale zase neexistuje evaluace toho, jak příspěvkovky fungují. Například program divadel zřizovaných městem je daný spíš historicky. Nezjišťuje se poptávka po určitém zaměření, aby bylo jasné, jaké spektrum žánrů by město mělo podporovat. Prostě to nějak živelně vzniklo.

    Možná přirozeným vývojem.

    Jenže teď máme pět divadel z deseti příspěvkových, která se tahají o stejné diváky. Za tři měsíce, co jsem ve funkci, jsem nepotkala jediného spokojeného divadelníka. Všichni mi přišli říct, že jsou nespokojeni se systémem, s výší příspěvku nebo grantu, které dostávají. Mohu to tak nechat a smířit se s tím. Nebo se pokusím to změnit, svolám kulaté stoly a krůček po krůčku dospějeme k nějakému systémovému řešení. Jinak to nepůjde. Myslím, že dřív než za pár let se to nestihne. Na rázná řešení, že se z ničeho nic udělá transformace příspěvkových divadel, není nikdo, včetně magistrátu, připravený.

    Chtěla byste na těchto změnách i na aktualizaci kulturní politiky spolupracovat s nějakým poradním grémiem, jako byl například v době primátora Pavla Béma poradní sbor pro kulturu?

    Určitě. Ale neznám přesně ten formát, kdo lidi do toho poradního sboru navrhoval. Už jsem se začala systematicky scházet s různými aktéry kulturního života a budu v tom pokračovat, protože to je jediná cesta, jak si udělat rychle obrázek o stavu věcí a zároveň ty aktéry zapojit do rozhodování o jejich budoucnosti. Sešla jsem se s řediteli příspěvkových organizací, s každým zvlášť i ve společném plénu, s radními pro kulturu městských částí, se členy grantové komise. Chystám se dělat žánrová setkávání po uměleckých oborech. Divadelníci jsou nejvíc slyšet, z rozpočtu na kulturu spotřebovávájí největší díl. Ale je třeba myslet i na galeristy nebo literáty. Všichni, s nimiž jsem se sešla, hlavně chtějí víc peněz, ale taková zakořeněná nespokojenost jako u divadelníků u nich není.

    Bez transformace divadel – příspěvkových organizací – to nepůjde. Když nějaký divadelní parlament začne teď pracovat na vizi na dalších deset let a jasně tam popíšeme, jakým způsobem by šlo počet těch příspěvkových divadel zredukovat nebo je transformovat úplně…

    O to se město snaží už od devadesátých let.

    Četla jsem velmi obšírnou analýzu, tuším z roku 2012, kterou dělal Divadelní ústav, kde hodnotí, jak dopadla transformace Archy, Činoherního klubu a Semaforu, co se s nimi stalo a jak je možné transformovat další divadla. Z toho hodnocení vyplývá, že na to ta divadla lehce doplatila a že transformaci nemůže udělat politik, který přijde na magistrát, jen tak, bez koordinace a kooperace s těmi divadly.

    Je pravda, že ta transformovaná divadla jsou závislá na víceletých grantech a nemají peníze na investice, protože granty jsou určeny jen na podporu činnosti. V jejich vedení zůstali až dosud lidé, kteří je vedli v době transformace, a město nemá možnost je podrobit výběrovému řízení jako v příspěvkových organizacích.

    Nevím, jakým způsobem by se mohlo legislativně zařídit, aby město mělo možnost u těch transformovaných scén ovlivnit jejich směřování nebo to, kdo bude jejich ředitelem. Nevím, zda návrh zákona o veřejnoprávní instituci v kultuře, který připravují Piráti, v tomto směru přinese nějaké řešení.

    Stihla jste si vytipovat nějaké možné změny grantového systému tak, aby více odpovídal současným potřebám žadatelů?

    Zatím o tom uvažujeme. Po třech měsících ve funkci pořád spíš nasávám informace, než že bych je už dokázala hodnotit a dělat z nich nějaké závěry. Rádi bychom směřovali k posílení počtu hodnotitelů, aby hodnocení projektů nebylo tak striktně žánrově odděleno jako dosud. Teď jsou v grantové komisi vždycky dva zástupci každého uměleckého oboru, jako je divadlo, výtvarné umění, tanec a podobně, a dva pro „ostatní“ projekty. Ti všichni k sobě mají nějaké hodnotitele. Pochopila jsem, že hodně projektů, které žádají o granty, je mezioborových. Není to už úplně divadlo, ale divadlo/tanec nebo třeba umění ve veřejném prostoru. Otázkou je, jak se postavit ke kreativnímu průmyslu, protože tam se vyvinuly silné projekty, které teď spadají do kolonky „ostatní“. Designéři, grafici nebo móda by si zasloužili samostatné okénko. Teď ho nemají, přitom mají svoji uměleckoprůmyslovou školu.

    Máte představu, jak by se mělo proměnit složení grantové komise? Jakým způsobem budete vybírat její nové členy?

    Co se týče nových členů, ráda bych si nechala poradit od různých spolků a asociací. Není jednoduché najít vhodného kandidáta, který to chce dělat, má na to čas a není ve střetu zájmů, například teoretik toho žánru nebo někdo, kdo bydlí v jiném městě. Hledejte v Praze někoho, kdo dokáže být co nejvíc objektivní – každý má nějakou minulost. Třeba co se týče divadla: minimálně s někým studoval, působil v nějakém divadle. Budu ráda, když budu mít z koho vybírat.

    Zmínila jste, že vám chybí průběžná evaluace příspěvkových organizací. Jak si představujete, že by mohla probíhat? Podle jakých kritérií?

    Jsme na začátku hledání cesty. Zadali jsme analýzu publika, která by mohla přinést zajímavá data. Například kdo kam chodí, jaké divadlo přitahuje jaké diváky, můžeme si to rozvrstvit na mapě a získat trochu přehled o tom, o čem mluvíme. Divadlo má mít svůj cíl. Evaluace bude muset být rozhodně velmi dobře popsaný systém, podle čeho hodnotíme. Byla bych nerada, aby to vypadalo, že sklouzneme k něčemu jako „kam chodí víc diváků, tam je to dobré“. To určitě ne. Ale každý ředitel divadla, který nově prochází výběrovým řízením, se hlásí s projektem, který by měl mít jasné milníky a lze ohodnotit, zda je plní nebo ne.

    Jaká výběrová řízení v nejbližší době chystáte?

    Nechci být konkrétní, protože jsem to s těmi řediteli ještě neprobírala. Ale všem jsem řekla, že budeme zachovávat těch šest let funkčního období. Kdo je ve funkci déle, tak tuší.

    Pro Divadlo na Vinohradech začalo město připravovat projekt na velkou rekonstrukci. Počítáte s ní?

    Byl zadaný projekt a pracuje se na něm. Vím a chápu, že jevištní technika je podle všech posudků, které máme, v havarijním stavu a rekonstrukce je nutností. Začalo se říkat, že by zároveň s ní bylo fajn zrekonstruovat celou budovu. Nicméně poslední zprávy o tom, kolik by to mohlo stát, jsou tak strašně mimo realitu, že to není možné. Musíme se zaměřit na to, co je v havarijním stavu. Nemůžeme dopustit, aby se někdo zranil nebo došlo k nehodě. Až bude jasno o investicích nejen v těchto čtyřech letech, ale třeba v deseti, přijde řada na rekonstrukci budovy. To znamená, že divadlo bude zavřené dvakrát v kratším úseku. Je fakt, že vinohradské divadlo nebylo rekonstruované od sedmdesátých let a ve srovnání se všemi ostatními příspěvkovými divadly je vlastně v nejhorším stavu.

    S vedoucím hnutí PRAHA SOBĚ Janem Čižínským foto archiv PRAHA SOBĚ

    Divadlo na Vinohradech je reprezentativní městská scéna, po Národním divadle největší pražská činohra. Máte představu, jak by se mělo profilovat? Viděla jste tam nějaké představení?

    Viděla. Pod vedením pana Töpfera má svůj styl, vzhledem k historii divadla myslím opodstatněný. On vidí Vinohrady jako po Národním divadle první pražskou scénu, ale spíš lidovější. I když taky namítá, že je tam spousta náročných divadelních inscenací. Myslím, že bude potřeba, aby vinohradské divadlo dostalo nějaký nový impuls, novou energii. Možná přijde právě s tou rekonstrukcí. Ideálně by to mělo být na sebe navázané.

    V programu hnutí Praha sobě, za které jste kandidovala, byl záměr posílit kulturu v městských částech. Dostal po vašem setkání s radními pro kulturu konkrétnější obrysy? A týkal by se nějak i divadelních produkcí?

    Divadel mimo centrum není zase tolik. Setkání se zástupci městských částí přineslo poznání, že potřebují víc peněz. Ale to bohužel nejde mávnutím kouzelného proutku. Mohu se snažit, aby postupně rostly peníze určené na granty. Ale aby se někde vzal balík peněz pro městské části, to nevím, zda bude v našich silách. Nabízím spíš věcnou spolupráci. Už jen to, že se radní pro kulturu sejdou a navzájem si ukážou, kolik kdo na kulturu dává z rozpočtu městských částí, je zajímavé. Zjistila jsem, že jsou bohaté městské části, které dávají sotva 1 %, a jiné, které dávají 5 %. Jsou městské části, které vůbec nevypisují granty a raději za všechny peníze na kulturu dělají vlastní programy, které pak třeba nabízejí lidem zadarmo. Ráda bych v rámci těchto setkání pomáhala kolegům z městských částí, aby se zaměřili na to cenné, co ve své čtvrti mají, a to s mojí spoluprací rozvíjeli. Neříkám, že jim na to město hned dá peníze. Ale můžeme je zapojit do různých systémů, které zlepší koordinaci akcí nebo informovanost ve vztahu k občanům.

    Čerpám ze své zkušenosti radní pro kulturu na Praze 7. Navýšili jsme tam některé granty, ale nijak závratně. Organizuji pravidelně setkání všech kulturních aktérů a společně vymýšlíme programy, například pro galerie Máme otevřeno. Jeden den otevřou dveře zadarmo a radnice organizátorům pomáhá třeba s propagací. Divadelníci se zase domluvili, že před Vánocemi udělají pop up, kde se prodávaly vstupenky jako dárkové balíčky. Jsou to věci, které zdánlivě vypadají jednoduše, ale dost pomáhají. Tímto směrem bych chtěla jít.

    Praha má divadelní prostor v paláci Adria, který paradoxně využívá za ne úplně velké peníze soukromá scéna s bulvárním repertoárem Divadlo Bez zábradlí. Budete to chtít změnit?

    Právě probíhá jednání s panem Heřmánkem na úrovni odboru městského majetku a správcovské firmy TCP o podmínkách nové smlouvy, aby nájem odpovídal místu a době. Dosud to tak nebylo. Dovedu si představit, že když se ta smlouva naposledy podepisovala, podlehli ti, kdo ji dojednávali, charismatu pana Heřmánka a v různých věcech mu ustoupili. Doufám, že tentokrát odbor majetku ustupovat nebude. Byla bych ráda, aby ve smlouvě jasně zaznělo, že po uplynutí doby, ať bude jakákoli, bude na ten prostor vypsáno výběrové řízení. Aby se podle toho mohl pan Heřmánek zařídit a svůj program si naplánovat. Buď ten prostor ve výběrovém řízení znovu získá, nebo odejde.

    Je to nepříjemná situace, kterou jsem zdědila. Bývalé vedení města tak dlouho přešlapovalo s pronájmem, až smlouva vypršela, a pak ji panu Heřmánkovi prodloužili o rok. Ať se tam dělá jakékoli divadlo, ale chovat se k principálovi tak, že dlouho neví, zda bude smlouva prodloužená, a pak se prodlouží jen o rok, není fér jednání. Výbor pro kulturu dal teď panu Heřmánkovi nějaké peníze na program, protože on kvůli té chybějící smlouvě ani nemohl požádat o granty a dostal se do hodně složité situace. Pro mě to byla nelehká chvíle – zorientovat se a přistoupit k tomu co nejvíc objektivně.

    Mělo by to výběrové řízení být ještě ve vašem funkčním období?

    To snad ani ne… (Smích.)

    Je to lukrativní prostor, který by nějaké pražské nezávislé divadlo rádo využilo.

    Určitě, bylo by skvělé, kdyby mohla nezávislá divadla využívat takové prostory. Ráda bych, abychom mohli divadlům ze strany města nabízet takové zázemí a podporu, jakou mají divadelníci třeba v Berlíně nebo Londýně. Nechci ale slibovat hory doly. Každý den narazím v úřadu na další pro mě nepochopitelný příklad toho, jakou popelkou kultura byla. Je to vždy těžké rozhodování – samozřejmě bych ráda vyhověla všem skvělým projektům, které potřebují peníze. Ale teď jsme v situaci, že když někde přidám, musím současně jinde ubrat. A tomu už se tak snadno nevyhoví. Proto chci poprosit o trpělivost a o konstruktivní diskusi. Bez té to nepůjde. Jsem otevřená spolupráci a cítím, že nám jde v Praze o to stejné. Nezměníme podmínky pro skvělá divadla ze dne na den, ale můžeme společně za čtyři roky udělat velký kus práce a nastartovat změnu ve vztahu města, divadelníků a publika, po které všichni tak voláme.


    Komentáře k článku: Bez transformace divadel to nepůjde

    1. Josef Herman

      Josef Herman

      7. dubna zavěsil ředitel Divadla Bez zábradlí Karel Heřmánek
      na stránky svého divadla reakci na tento rozhovor coby otevřený dopis šéfredaktorovi. Z dobré vůle a kvůli transparentnímu jednání jeho dopis přetiskuji k přípané diskusi:

      REAKCE KARLA HEŘMÁNKA NA ČLÁNEK V DIVADELNÍCH NOVINÁCH
      Vážený pane šéfredaktore,
      reaguji na rozhovor paní Marie Reslové s radní pro kulturu HMP paní Hanou Třeštíkovou v Divadelních novinách č.7/2019.
      Paní Reslová nemá ráda naše divadlo už od jeho založení natolik, že do něj nechodí. Na to má samozřejmě právo, ale nechápu jak si může dovolit posuzovat a vynášet soudy nad něčím, co nezná a uvádět zcela nepodložené informace.
      Divadlo Bez zábradlí se vždy snažilo a stále ještě snaží oslovovat svým repertoárem co nejširší okruh divácké veřejnosti, k čemuž se ostatně zavázalo při výběrovém řízení na nájem divadla v paláci Adria. Vzhledem k tomu, že řada titulů , které byly a jsou stále na repertoáru má na kontě mnoho set repríz, domnívám se, celkem oprávněně, že se nám to docela daří. Svědčí to o velkém diváckém zájmu. Návštěvnost se po celá léta pohybuje kolem 80% při kapacitě sálu 320 míst. Také soběstačnost divadla je 80%. Divadlo odehraje ročně cca 360 představení, včetně pohádek pro děti, koncertů a hostujících divadelních souborů. Paní Reslová se pozastavuje nad nízkým nájmem, který platíme městu. Rád bych to uvedl na pravou míru. V prvé řadě bych chtěl upozornit , že jsme zřejmě jediné divadlo, které platí městu nájem. Výše nájemného byla vysoutěžena v rámci výběrového řízení a smlouva byla uzavřena s TCP a.s. ( společnost, která spravuje majetek města) na dobu deseti let s opcí na dalších deset let. Během našeho dvacetiletého působení jsme za nájem a služby zaplatili 45 422 840 korun. Za vybavení divadla – osvětlení, zvuková technika, nahrávací studio, vybavení kavárny pro návštěvníky divadla, vybavení kanceláří, hereckých šaten a skladů jsme zaplatili částku 7,5 mil. korun, za servisy, opravy a revize vlastního majetku a majetku TCP
      7 mil. korun. Celkové náklady tedy činily v uplynulých dvaceti letech 60 950 840 korun. Od města jsme formou grantů obdrželi na činnost divadla za dvacet let 74 772 800 korun. Odečteme-li od této částky náklady Divadla Bez zábradlí, dostaneme se na částku 13 821 960 korun. Příspěvek města na provoz divadla na jeden rok činil tedy 691 098 korun. Na rozdíl od příspěvkových divadel a o.p.s. platíme 15% DPH z každé vstupenky. Pro srovnání uvádím výši poskytnutých grantů některým pražským divadlům za posledních pět let. / Semafor 31 600 000 korun, Činoherní klub 108 700 000 korun, Dejvické divadlo 79 mil. korun, Archa 109 mil. korun, Roxy spolek 46 mil . korun, Akropolis 69 mil. korun, Divadlo Bez zábradlí 4,5 mil. korun ( s takto nízkým rozpočtem se skutečně můžeme pokládat za „nezávislé divadlo“, tak jak pro ně horuje v rozhovoru paní Reslová ) . Podpora Prahy příspěvkovým divadlům za uvedené období činila např. – Divadlo na Vinohradech 292 711 000 korun, Divadlo v Dlouhé 170 345 000 korun atd. K těmto ohromujícím částkám si navíc příspěvková divadla ponechávají veškeré tržby ze vstupného a komerčních pronájmů/.
      Před dvěma lety začala probíhat intenzivní jednání s tehdejším ředitelem TCP a.s. Ing. Plavcem, radními Janem Wolfem a Grabeinem Procházkou o prodloužení nájemní smlouvy na dalších deset let. Byli jsme ujištěni, že o prodloužení smlouvy mají zájem všechny zúčastněné strany a proto jsme byli vyzváni, abychom podali oficiální žádost na TCP a.s. , což jsme učinili 31.3.2017. Od té doby jsme s TCP a.s. pracovali na znění nové nájemní smlouvy společně s daňovými poradci a právníky. Konečné znění smlouvy zástupci HMP obdrželi na jaře 2018. Po vyčerpávající emailové a sms korespondenci a mnoha telefonních urgencích nám bylo konečně přislíbeno, že po vyjádření legislativního odboru bude smlouva předložena radě HMP, což se stalo až po dalších mnoha upomínkách na posledním zasedání rady před volbami . K našemu nemilému překvapení byl náš společný návrh s TCP a.s. na prodloužení smlouvy o deset let zredukován na jeden rok. Nájemní smlouva je v tuto chvíli podepsaná, její součástí byla také smlouva darovací , ve které Divadlo Bez zábradlí převádí veškeré technické zařízení, které je v jeho majetku na město. Dát divadlu smlouvu na jeden jediný rok nemá obdoby. Vzhledem k těmto okolnostem divadlu byla upřena možnost požádat si v řádném termínu o jednoletý a víceletý grant. Proto bylo v letošním roce divadlu vyhověno v žádosti o individuální grant. Požádali jsme o grant ve výši 8 mil. korun ( to je 20% průměrných ročních nákladů). Grantová komise nám navrhla opět 1,5 mil. korun , což by nestačilo divadlu pokrýt ani náklady na služby . Díky jednohlasnému rozhodnutí výboru pro kulturu a posléze potvrzením radou a zastupitelstvem města jsme pro letošní rok získali grant 4 mil. korun. V současné době se nacházíme v obdobné situaci jako v loni. Opět čekáme na uzavření nové nájemní smlouvy , která se připravuje.
      Konečně začínáme zkoušet nové tituly, ale stále se obáváme, že naše snaha a práce všech tvůrců, kteří se na těchto projektech podílejí, může vyjít v naprázdno.
      Na závěr bych se chtěl ohradit vůči pejorativnímu a záměrně zavádějícímu označení Divadla Bez zábradlí za “ bulvární“ scénu. Bulvár je zcela jistě legitimní žánr, ale rozhodně netvoří základ našeho repertoáru. Vedle komediálních titulů od renomovaných autorů / mnozí z nich jsou ověnčeni prestižními divadelními cenami a tvoří repertoár mnoha světových scén/, uvádíme mnoho titulů, které do této kategorie určitě nepatří.
      Vážený pane šéfredaktore, byl bych rád vzhledem k tomu v jaké nepříznivé situaci se divadlo nachází a kolik nepravd se o něm píše, aby tato reakce na váš článek byla otištěna v plném znění.
      S pozdravem, za Divadlo Bez zábradlí
      Karel Heřmánek.
      P.S. na vědomí radě HMP, výboru pro kulturu HMP a vedení a.s. TCP

      09.04.2019 (19.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Josef Herman

      Josef Herman

      Panu řediteli jsem na netu Divadla Bez zábradlí neprodleně odpověděl:

      Dobrý den, pane řediteli,
      chci jen upřesnit, že zmíněný rozhovor vyšel v Divadelních novinách č. 5 už 5. března 2019, tedy před více než měsícem. A pak musím zdůraznit, že jde o rozhovor s paní radní pro kulturu, ona v něm formuluje své vize vůči pražským divadlům. Těžko ty názory můžete vyčítat Divadelkám, výkřik „je hodně smutné, co dokážou Divadelní noviny vyplodit“ v první reakci pod vaším přípisem je z rodu zlých nesmyslů, kterých holt jsou sociální sítě plné a pláč na nesprávném hrobě takové emoce spolehlivě vyvolává. Rozhovor v DN z března t. r. přece nemohl ovlivnit vaše vyjednávání s TCP, které se, jak píšete, zadrhlo vloni těsně před volbami. V rozhovoru to paní radní sama kritizuje jako neférové jednání vůči vám. O problému, který popisujete, slyším poprvé, ale opravdu nesouvisí s Divadelními novinami a inkriminovaným rozhovorem. V závěru požadujete otištění své reakce v plném znění, mohu váš názor a svůj komentář k němu, pokud si to budete přát, přenést do diskuse pod rozhovorem na netu Divadelních novin, kam takové polemiky směřujeme a kde by podle mého měl váš názor zaznít. I když články publikované na FB normálně nepřebíráme. A zatím jsem váš dopis jinou cestou neobdržel, na vaše vyjádření mě upozornili ti, kteří ho náhodou zahlédli, tak si otevřené dopisy nepředstavuji, promiňte. Pokud byste na uveřejnění v tištěných DN přesto trval, pak bych ve znění tiskového zákona vyhověl v rozsahu, který se v původním materiálu konkrétně vašemu divadlu věnuje, což je zhruba 1500 normoznaků. Nemohu jednat jinak – proto navrhuji polemiku na internetu v plném rozsahu. Ať se vám i vašemu divadlu daří.

      09.04.2019 (19.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,