Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    …bez srdce…? (No. 6)

    V rozpuku

    Šestý festivalový den v pražském NoDu přinesl závan mladistvé, lehce syrové tvořivosti a multimediálního experimentu.

    V první části večera se konala premiéra projektu Kunstakademie Jana Mocka, připraveného speciálně pro festival …příští vlna/next wave… Držitel Niklova zrcadla za Objev roku 2008 se tentokrát zaměřil na akustický aspekt divadla. Za pomoci bezdrátových sluchátek s několika volitelnými kanály uvedl diváky do změti amplifikovaných zvuků a intimních výpovědí mladých hereček.

    Naděje, vyjadřované za pomoci slov a exponováním těl na vrcholu fyzické krásy, se staví do protikladu s jejich rolí na plátně a na jevišti, kde se z nich stávají pouhé objekty. Rozcvičují se, procházejí, vytírají, leží, stávají se projekční plochou zbaveny vlastních projevů duševního života. Jsou fragmentarizovány, vyvrcholením čehož je rozdělení projekce otáčející se dívky na několik nesynchronizovaných obrazů. Výsledný dojem je předkládán v řadě výseků. Samo použití sluchátek zužuje divákem vnímatelný prostor, což přináší trochu znepokojující pocity, stejně jako nelineárnost zvukové stopy. Bohužel se tvůrcům nepodařilo dostát avizované formě a ve včerejším představení nebylo ani stopy po sedmdesátileté modelce Anně Seemanové, jejíž přítomnost měla vnést fyzický kontrast a témata opotřebovanosti a smrti. Zůstalo tak u poněkud zdlouhavého zkoumání odtrženosti – nejen zvuku a obrazu nebo duše a těla, ale i našich představ o životě a následné skutečnosti.

    Jižák, město snů – entuziasmus mladých představitelů v hlavní roli.
    FOTO ARCHIV

     

    Další večerní program se odehrával v odlehčenějším duchu. Divadelně-filmová inscenace Petry Tejnorové představila rozsáhlé pražské sídliště a jeho obyvatele. Hlavní aktéři Jižáku, města snů, šestice teenagerů, nejprve na filmových materiálech seznámili diváky se svými životy na Jižním Městě a názory na něj.

    V jejich pohledech se prolínají městské skazky o zločinu a nebezpečí se spokojenými dětskými vzpomínkami a popisy podivných sídlištních zjevů. Zatímco chlapci prezentovali postoje ovlivněné gangsterskou optikou, podpořené použitím makety samopalu a zkreslením hlasu, výpovědi dívek byly spíše optimistické. Po dokumentární části se pozornost přesunula k budoucnosti a následovala bláznivá sci-fi hříčka, v níž se Adam, Anička, Jakub, Jirka, Karolína, Kristýna a Viky představili jako hrdinové zachraňující svět. Inscenace obsahovala i řadu hudebních a tanečních vložek, prostě velkou dávku zábavy podpořenou entuziasmem mladých představitelů.

    V podobném duchu se pak neslo i zakončení večera. Byl jím koncert hiphopového seskupení Kyklos Galaktikos ve složení Johana Matoušková, Jaroslav Hrdlička a Jan Burian. Po svolání lesním rohem předvedli energickou show plnou hravosti a společenského vzdoru. Škoda jen, že nebylo lépe rozumět textům.


    Komentáře k článku: …bez srdce…? (No. 6)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,