Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Balet ve virtuálním vesmíru

    Balet Národního divadla ve spolupráci se Stuttgartským komorním orchestrem uvedl 1. prosince asi hodinovou premiéru a zároveň derniéru inscenace Holo Harmonies s hlavním tématem prolínání fyzické a duchovní dimenze či analogové a virtuální sféry. Jednalo se o unikátní propojení živého přenosu, koncertu, elektronické hudby, baletu a filmové animace. Představení se odehrálo zároveň ve Státní opeře Praha a ve Festspielhausu Baden-Baden. Diváci v Praze měli možnost sledovat naživo vystoupení tanečníků na jedné polovině jeviště Státní opery a na druhé polovině hudebníky jako 4K projekci v životní velikosti. Publikum ve Festspielhausu pak vidělo pravý opak – živé provedení smyčcového kvartetu Franze Schuberta Smrt a dívka, doplněné live electronics hudbou Svena Helbiga, a projekci tanečníků. Hlavním sponzorem inscenace bylo Ministerstvo zahraničí Spolkové republiky Německo a dále i partneři a podporovatelé Stuttgartského komorního orchestru.

    Foto: Národní divadlo

    Live electronics hudbu jako prolog a tři intermezza složil německý skladatel Sven Helbig speciálně pro tuto příležitost. Podle informací z programu pracoval s dronovými tóny a dlouhými táhlými tónovými shluky. Za účelem vytvoření vjemu mimo čas elektronicky zpomalil pasáže ze Schuberta o osm set procent. Režisér a autor animovaných filmů Moritz Mayerhofer se pokusil vytvořit virtuální vesmír s neustále se pohybujícími a proměňujícími se abstraktními tělesy různých tvarů, barev (od sytě červené přes neutrální až k zářivě modré), velikostí i vlastností. Celou režii XR (tzv. rozšířené reality, tedy technologie, která doplňuje realitu o digitální vrstvu) měla na starosti Jana Günther, kreativní producentka, která realizuje digitální projekty pro různé umělecké organizace.

    V choreografii slavného italského choreografa Maura Bigonzettiho na jevišti zazářili především v pas de deux nebo pas de trois Alina Nanu, Romina Contreras, Matěj Šust, Patrik Holeček, Federico Ievoli, Giovanni Rotolo, Kristýna Němečková, Olga Bogoliubskaia, Nina Fernandés, Francesco Scarpato, Danilo Lo Monaco. Tuto řadu doplnily také Haruka Iguchi a Noemi Boisnon, členky sboru baletu ND. V pološeru na černém pozadí a při osvětlení sotva zvýrazňujícím linie vypracovaných těl, což je vzhledem k promítaným animacím v horní polovině jeviště logické, jsem nedokázala ze čtvrté řady prvního balkonu rozeznat tváře jednotlivých účinkujících ani detaily jejich kostýmů. Pravděpodobně měli na sobě tělové celotrikoty.

    Foto: Národní divadlo

    Ze všech unikátních složek projektu si zaslouží nejvíce uznání právě Bigonzettiho geniální choreografie, po většinu času postavená ve velmi pomalém tempu, občas zpestřená nečekaným zrychlením. Těla tanečníků a tanečnic se plynule formovala do různých vizuálně velmi neobvyklých, ale přitom esteticky atraktivních póz, přičemž se prolínaly principy klasického tance na špičkách s plasticitou současného tance. Tvary se přede mnou proměňovaly jak v kaleidoskopu a místy jsem jen stěží dokázala ve výsledné póze rozeznat, kde se nacházejí jednotlivé části těla a zda patří muži, nebo ženě. Musela jsem ocenit i technickou náročnost některých částí, založenou zejména na extrémním pohybovém rozsahu a rovnováze.

    Foto: Národní divadlo

    Kombinace moderních technologií, klasické i současné hudby, klasického a současného tance vytvořila velmi zdařilou syntézu reprezentující dnešní dobu. Škoda, že se jednalo pouze o jednorázový projekt, protože právě takové inscenace by mohly přilákat do divadla širší spektrum diváků. Z finančního hlediska asi není možné tyto velké projekty realizovat dlouhodobě. Nebylo by ovšem na škodu se v dramaturgii moderního repertoáru baletu ND více nasměrovat na díla založená na podobných principech.

    ///

    Balet Národního divadla, Praha – Holo Harmonies. Choreografie Mauro Bigonzetti, asistent choreografa Roberto Zamorano, hudba Franz Schubert – Smyčcový kvartet č. 14 d moll, D 810, Smrt a dívka (úprava pro smyčcový orchestr) a Sven Helbig – prolog a intermezza – live electronics, dirigent Thomas Zehetmair, režie XR Jana Günther, režie animací Moritz Mayerhofer, celkový koncept Jana Günther, Markus Korselt, Tobias Scherer, koncept XR Jana Günther, Tobias Scherer. Světová premiéra 1. prosince 2023, Státní opera Praha a Festspielhaus Baden-Baden.


    Komentáře k článku: Balet ve virtuálním vesmíru

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,