Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Apelativnost vzniká tam, kde jsou problémy

     

    Důležitým rysem, řekněme, intelektuálního analytického divadla je apel. Apelativnost vzniká tam, kde jsou problémy položeny a demonstrovány ne didakticky, ale jako výzva k „rozhovoru“. Apelativnost vychází z určitého postoje. Chápe člověka jako bytost společenskou, plně a rozhodujícím způsobem angažovanou v společenských procesech; přistupuje však k člověku nejen z hlediska tohoto objektivního místa v objektivním procesu, ale i z hlediska, které on sám k těmto procesům zaujímá jako složitě podmíněný a utvářený jedinec. Sociální aktivita tohoto přístupu není v tom, že poučuje a nabízí hotová řešení, ale že k řešení vybízí.

    Jan Grossman, Literární noviny 12, 1963

     

    Určitý úbytek diváků v roce 2011 v Divadle Na zábradlí lze mj. spojovat s příchodem nového uměleckého vedení začátkem roku 2010 (David Czesany – um. šéf a režisér, Lucie Ferenzová – dramaturgyně + stávající šéfdramaturgyně Ivana Slámová), a to uvedením do chodu koncepce tematických sezón, které měly navazovat na působení Jana Grossmana a Václava Havla v DNz v šedesátých letech, kteří divadlo formulovali jako apelativně politické. Nové umělecké vedení se rozhodlo pro náročnou cestu reflexe současných problémů společnosti přes uvádění téměř výhradně čerstvě vytvořených textů přímo pro DNz, což pochopitelně přináší rizikový faktor nerezonance se širokou diváckou obcí. Efekt neustále vyprodaného sálu s natěšeným publikem na každou dramatickou novinku může přinést až časem. Sezóna 2010/11 byla formulována tematickým sloganem „Koho nebe přijme?“. Důvodem byla potřeba určité komunikace mezi jednotlivými inscenacemi sezóny směřující k otázce – komu by dnešní společnost přisoudila za jeho život „nebe“?

    Sezóna 2010/2011

    V první tematické sezóně 2010/11, kterou připravilo nové umělecké vedení, byly uvedeny tyto inscenace:

    Nebe nepřijímá – osloveno bylo 5 evropských autorů (J. Penhall – GB, F. Richter – D, V. Klimáček – SK, D. Gieselmann – D, D. Drábek – CZ) a 4 režiséři působící v Česku (M. Schlegelová, D. Czesany, M. Amsler, T. Zielinski). Autoři psali na objednávku krátké hry na téma „letiště“. Projekt vznikl ve spolupráci s Divadlem Letí a premiéra se uskutečnila přímo u zdroje – v Ruzyni.

    Spací vady – hru napsala Radka Denemarková pro DNz. Příběh tří světových spisovatelek se odehrává v prostoru někde mezi nebem a zemí. Režie Slobodanka Radun.

    Ambrózie – Roland Schimmelpfennig. Uvedeno v české premiéře. Štamgasti v hospodě po zavíračce se přiblíží nebi prostřednictvím alkoholu. Hra o vyprázdněnosti západní civilizace. Režie David Czesany.

    Orestek – přepis tématu antických autorů od dramaturgyně Lucie Ferenzové a režiséra Jana Friče. Pochopí nebe vraždy a slavnou smrt hlavního hrdiny?

    Česká válka – hra od Miroslava Bambuška vznikla na objednávku DNz. Děj hry se odehrává v padesátých letech minulého století a je o účastnících třetího, tedy protikomunistického odboje. Koho z nich nebe přijme? Režie David Czesany.

    Z výše uvedeného je zřejmé, že DNz v sezóně 2010/11 riskovalo srážku s obecným vkusem kontroverzními tématy i nevyzkoušenými texty. Protože chce být odvážné, aktuální, neopakovatelné a chce být umělecky na výši, k čemuž ho zavazuje historie divadla.

    V podstatě ze stejných důvodů byly v této době staženy z repertoáru tři divácky velmi úspěšné inscenace, které se ovšem svou poetikou a komerčním potenciálem hodily spíše do soukromého nedotovaného divadla. Jde o inscenace Perfect days (autorka L. Lochhead, režie A. Nellis), Ředitelé (autor D. Besse, režie M. Záchenská) a Cesta hořícího muže (autor K. McAllister, režie M. Záchenská).

    Sezóna 2011/2012

    Sezónu 2011/12 připravilo umělecké vedení pod názvem Čí je to město?, která má svým širokým programem reflektovat současné problémy života v Praze: Město – jako místo spolužití různých skupin lidí, různých osudů a různých životních příběhů. Město, které je někým řízené, ale z vůle lidí, kteří v něm žijí. Město, které není odcizeným a nepřátelským územím. Město jako domov, který má vizi.

    K tomuto směřují též besedy, které se konají většinou poslední soboty v měsíci. Jde o besedy či přednášky osobností, které mají k výše zmíněnému problému chuť se vyjádřit: herec a architekt David Vávra, architekt Adam Gebrian, výtvarník Jaroslav Róna, dokumentarista Pavel Štingl, jednatel Klubu Za starou Prahu Richard Biegel, socioložka Jiřina Šiklová, vědecký pracovník Ivan M. Havel, herečka Zdena Hadrbolcová, historik architektury Zdeněk Lukeš, hudebník a spisovatel Vlastimil Třešňák, předsedkyně Klubu Za starou Prahu Kateřina Bečková či historik architektury Benjamin Frágner.

    Naopak první den každého měsíce se koná vernisáž fotografií v kavárně DNz opět na téma Čí je to město?

    V této sezóně 2011/12 DNz uvedlo či uvede premiéry těchto inscenací:

    Domov můj – hra od Jiřího Pokorného vznikla na objednávku DNz a je o pražských bezdomovcích. Režie David Czesany.

    Kolonie – text napsala dramaturgyně DNz Lucie Ferenzová a je o bývalé dělnické kolonii Buďánka, která přesto, že byla prohlášena národní kulturní památkou, tak pod dohledem politiků a developerů již téměř zanikla. Režie Lucie Ferenzová.

    Asanace – hra od Václava Havla. Panelové sídliště namísto středověkého městečka v podhradí? Je tento problém stále aktuální? Jediný text sezóny, který nevznikl čerstvě pro DNz.

    Denně (Poníci slabosti) – text napsal Egon Tobiáš pro DNz. Kriminálka sídlící na Anenském náměstí vyšetřuje vraždu, která se stala na téměř sousedním Betlémském náměstí. Absurdní groteska. Režie Jan Nebeský.

    Cantos – režijní i textová adaptace Miroslava Bambuška zpěvů od Ezry Pounda. Poprvé přeloženo do češtiny Annou Kareninovou pro DNz. Kde tkví prapříčina korupce? Cesta od k obecnému polis.

    Riskantnost dramaturgie se tedy ve smyslu uvádění nových nevyzkoušených textů v sezóně 2011/12 ještě prohloubila. Umělecké vedení po poradě s ředitelkou DNz tento směr uznalo za příliš vyhraněný a v dramaturgické přípravě sezóny 2012/13 toto zohlednilo. Sezónu nazvalo „Nepřizpůsobiví?“, v které se ovšem nechce v prvním plánu zabývat menšinami, protože každý z nás může být nepřizpůsobivý. Musíme vytrvale a stále znovu zjišťovat, kým je člověk a jaké je jeho patřičné místo na zemi, pod nebem, před druhými, pro druhé a s druhými lidmi.

    Plány

    DNz chce nadále uvádět besedy a fotografické výstavy na toto téma, ale ve volbě divadelních textů na sezónu 2012/13 je patrná změna, která je k určitým skupinám diváků vstřícnější:

    Přítelkyně osamělých srdcí – dramatizace známého románu Nathanaela Westa, jíž se ujme včetně režie David Jařab, který pokračuje (po Legendě o svatém pijanovi v Divadle Komedie) ve studii typů na hraně nepřizpůsobivosti vlastnímu životu.

    Život Galileiho – klasika od Bertolda Brechta. Přizpůsobil se Galilei nebo ne? Režie David Czesany.

    Krátké textové lásky – dramatická prvotina Barbory Andělové pro DNz, které tímto nerezignuje na hledání nových textů i autorů. Láska je veliká a chuť se přizpůsobit omezená. Režie David Czesany.

    Višňový sad – klasika od A. P. Čechova. DNz navazuje na tradici úspěšných čechovovských incenací v tomto divadle (P. Lébl, J. Pokorný). Sociální kvas přelomu 19. a 20. století nekompromisně rozděluje společnost na přizpůsobivé a nepřizpůsobivé. Režie Jan Frič.

    ČEZ – hru píší na objednávku DNz Jan Kačena a Robin Kvapil. Nepřizpůsobiví se odpojí. Režie David Czesany.

    Přestože pokles návštěvnosti v DNz není nijak dramatický, umělecké vedení na něj zareagovalo dřív (jak je z výše uvedeného zřejmé), než se k němu radikálně vyjádřil Výbor pro kulturu, památkovou péči, výstavnictví, cestovní ruch a zahraniční vztahy ZHMP.


    Komentáře k článku: Apelativnost vzniká tam, kde jsou problémy

    1. Martin J. Švejda

      Profilový obrázek

      Kde začíná a kde končí
      hranice sveřepého usilování divadla o vlastní program, kde začíná a kde končí hranice vycházení vstříc mainstreamovému publiku? Toť otázky, na které by Doubravka Svobodová mohla asi odpovědět v souvislosti s jejím koexistováním s Petrem Léblem jako uměleckým šéfem DNZ.
      Každopádně ale, po mém soudu: být zvenku tlačen k tomu řešit tuto otázku po necelých dvou sezónách Czesaného šéfování mi přijde dost nepatřičné. A zde veřejně publikovaná „vyvození důsledků“ ze strany vedení divadla mi přijdou umělecky (i lidsky) až nedůstojná.

      19.04.2012 (22.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,