Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Rozhovor

    Aneta Kernová: Pořád je ve mně mladá herečka

    Aneta Kernová, nedávná studentka ostravské konzervatoře, je ženou mnoha aktivit a talentů. Povšimli si toho umělci v americkém divadle Wilma Theater a nabídli jí hlavní roli ve světové premiéře hry režisérky českého původu Blanky Zizka Adapt!. V listopadu tam odlétá.

    FOTO archiv

    FOTO archiv

    foto ARCHIV

    FOTO archiv

    Aneta Kernová (16 .1. 1996) vystudovala obor herectví na konzervatoři v Ostravě. Během studií hrála nevěstu Agátu v Gogolově Ženitbě a  Nastasju Filipovnu z Dostojevského Idiota. Současně hostovala v Národním divadle moravskoslezském v inscenacích Velký Gatsby a Lesík. S druhou z nich, již připravila norská režisérka Victoria Meirik, hostovalo NDM – a s ním i Aneta Kernová – i v norském Národním divadle v Oslo (viz reportáže Sylvie Rubenkové na i-DN Z Ostravy do Osla a zase zpět: zde). V roce 2015 jí byla nabídnuta role ve filmu Don’t Stop Believing, který se točil v Londýně. Proto po maturitě do Londýna odcestovala, pořídila si tam byt a intenzivně se doučovala angličtinu. Současně hrála ve zmíněném filmu lesbickou kamarádku hlavní postavy.

    FOTO archiv

    FOTO archiv

    Jaké to bylo hrát v zahraničním filmu, navíc anglicky?

    Náročné. První natáčecí den na mě každý mluvil úplně jiným přízvukem a mou jedinou oporou byl scénář. Stále jsem se do něho dívala a přemýšlela, jak mám odpovídat tak, aby to nevypadalo, že vůbec nerozumím.  Na konci natáčení jsem se pak dozvěděla, jak mě ostatní obdivovali za mou zodpovědnost a soustředěnost.

    Zkuste ten natáčecí den popsat…

    Točili jsme v v jedné brightonské kavárně na jihu Anglie. Uměla jsem svůj text, ale vůbec jsem nevěděla, co přesně budeme dělat. Před první klapkou jsme se s kolegyní bavily, že obě milujeme improvizaci, že je to přirozenější a lepší. Ale pak se najednou řeklo „action“ a já zaslechla nějaké věty, ale opravdu jen zaslechla, protože jsem jim vůbec nerozuměla. A ono se už točilo! Nevím, jak scéna dopadla, ale je mi jasné, že jsem tam byla více za sebe než za postavu. Soustředila jsem se hlavně na to, abych odpovídala tak, aby to vůbec dávalo smysl.

    Jak jste to zvládla? To přece nemůže být pro mladou začínající herečku vůbec jednoduché.

    V tom Londýně opravdu většinou záleželo na tom být psychicky silná a nedat své pochyby najevo. Díky těmto zkušenostem jsem poznala, že člověk je schopný zvládnout snad všechno. A když je daleko od domova a sám, tak si i hodně uvědomí, co chce v životě dělat.

    foto ARCHIV

    Povšimnulo si jí několik britských fotografů. Díky modelingu navštívila mnoho londýnských studií a exteriérů. FOTO archiv

    Údajně jste se v Londýně živila i pantomimou?

    Byly chvíle, kdy dokonce jen pantomima na ulicích byla jediným způsobem, jak se uživit.

    Kolik jste si vydělala?

    Pantomimou na ulici jsem si vydělala za hodinu vždy něco přes tisícovku a po té hodině mě vesměs policie vyhodila, že nemám povolení. Na Trafalgar Square jsem jen přišla nalíčená jako mim a přede mnou se hned vytvořila řada lidi, co se chtěli fotit. Každej mi hodil libru… a pak mě zase asi za hodinu vyhodili.

    FOTO archiv

    FOTO archiv

    Studovala jste v Ostravě. Kde žijete a pracujete dnes?

    Momentálně žiju v Praze. V Ostravě jsem byla čtyři a půl roku. Narodila jsem se v Olomouci, ale vyrůstala jsem částečně na Slovensku v Liptovském Mikuláši a také na Šumpersku v malé vesnici jménem Oskava. Tam jsme měli dva koně a s nimi jsme často jezdili na vyjížďky po okolí. Krásné dětství.

    Jste zakladatelkou VEKK production (filmová, hudební a fotografická společnost). O co jde?

    Představte si mladou herečku, která chodí na castingy, které jsou občas neúspěšné, ale taky si představte, že jsou úspěšné a točíte. No a po natočení filmů většinu vašich scén vystřihnou… A vy jste mladá, smutná herečka… Tak mě napadlo založit si vlastní společnost, pod kterou můžu vytvářet autorská díla všeho druhu. Ze začátku jsem vůbec netušila, že to bude tak jednoduché. Zařídila jsem si pouze stránku na sociální síti a začaly mi chodit nabídky.

    S pomocí VEKK production jste nedávno odletěla do Karibiku a fotila propagační fotografie plachetnic a lidí žijících na opuštěných ostrovech.

    Vlastně teď mám pořád práci, protože jsem se stala zaměstnavatelem sama sebe. Díky tomu můžu produkovat a vytvářet krátké filmy, obrazy, scénáře, texty a díky ostatním, které moje práce zaujala, můžu cestovat a radovat se. Samozřejmě zatím kvalita těchto děl nedosahuje úrovně propracovaných, distribučních filmů, v kterých bych si mimochodem stále přála hrát, pořád je ve mně ta mladá herečka, která je smutná z neúspěchu při konkurzu.

    Jaké to bylo v tom Karibiku?

    Báječné. Byla jsem ta asi dvacet dní na lodi a procestovala několik ostrovů – plánuju udělat z té cesty výstavu fotografií, které jsem si tam pořídila.

    Jste neobyčejně aktivní. Kromě práce v agentuře a herectví jste se prý stala i DJ?

    To byla úplná náhoda. Byla jsem v Praze na jedné swingové akci a trochu jsem popila. Byla už pokročilá noc a já se jen tak z radosti suveréně vkradla za DJ pult, půjčila si sluchátka a začala dělat, jako že něco strašně mixuju a jsem velkej DJ. Asi po deseti minutách za mnou přišel ten DJ, kterého jsem bez dovolení zastoupila, a nabídl mi, jestli bych chtěla mít vlastní akci, že si mám připravit playlist a vymyslet koncept – takže se zase učím novou věc a moc mě to baví!!!

    FOTO WILMA THEATER

    Blanka Zizka: Adapt (plakát). FOTO WILMA THEATER

    Jak vypadal konkurz na vaši roli?

    Byl můj zatím – řekněme – nejkreativnější, lidsky i herecky nejinspirativnější. Byla jsem tam něco přes hodinu a s Blankou jsme si povídaly o hře jako o celku, potom o postavě a pak jsme četly pasáže z textu a různě improvizovaly. Zatím vůbec nevím, jak budou zkoušky v Americe probíhat, ale už teď cítím, že to bude pořádná makačka a zkušenost nadměrné velikosti. Jsem šťasná, že mám takovou velkou příležitost a možnost rozvoje.

    O čem vlastně hra Adapt! je?

    O české emigrantce v cizině, která se setkává se svou minulostí a budoucností. Text je velmi náročný, především po emocionální stránce. Tou postavou i mnou proudí velké množství pocitů. Častokrát, když to čtu, se přistihnu, že brečím. Ale doufám, že se nevybrečím dopředu a že mi ty emoce vydrží po celou dobu zkoušení a hlavně hraní… Budu tu roli totiž dva měsíce hrát úplně každý, každý, každý den a někdy i dvakrát denně. To je pro mě zatím něco naprosto nepředstavitelného.

    Jak se před odjezdem cítíte?

    Pociťuji radost, příležitost, důležitost, zodpovědnost. To, že za chvíli odlétám do Ameriky, kde budu každý den hrát v tomto představení, mi přijde jako nepředstavitelný zázrak. Samozřejmě, že o to víc mám pochybností sama o sobě. Jsem vděčná lidem, kteří věří ve společnou spolupráci.

    FOTO archiv

    FOTO archiv

    Děkuju za rozhovor a přeju dobrý let a umělecký úspěch. A budete-li mít trochu času, napište o své americké misi a my to v Divadelních novinách otiskneme. Myslím, že by to mohlo čtenáře zajímat.

    To je možná dobrý nápad. Jakmile se tam trochu porozhlédnu, napíšu. Jak o průběhu zkoušení ve Wilma Theater tak celkově o hereckém počínání v Americe. Sama jsem zvědavá.

    Brno – Komín, 16. 8. 2016

    ///

    foto ARCHIV

    FOTO archiv

    Autoportrét Anety Kernové: https://youtu.be/oMvXzGZ_FVE

    Jarek Nohavica: Co se to stalo bratříčku (zpívá A. Kernová) – https://youtu.be/JHQXOLp8_kE

    Blanka Zizka: Adapt: https://www.wilmatheater.org/production/adapt


    Komentáře k článku: Aneta Kernová: Pořád je ve mně mladá herečka

    1. Helena Nikita Grégrová

      Avatar

      Paráda!
      Ten rozhovor aj to dívče mají duši. Přeji jí radost z té štace za velkou louži. Ať ji potká, po čem touží!

      03.09.2016 (15.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Eugenie Dufková

      Avatar

      Rovněž přání štěstíčka.
      – leč na úsporné a věcné otázky odpovídá zbytečná sebechvála – a dušička? Zasypaná tím, jaká jsem a co všechno jsem dokázala.

      03.09.2016 (17.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Ludvík Kavín

      Avatar

      …az se skoro nechce verit.
      Je holt holka do sveta i do prace, a to je dulezity.
      Ludvik Kavin, Viden

      03.09.2016 (20.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,