Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo v říši za Alenkou

    Divadlo J. K. Tyla v Plzni patří k několika málo regionálním scénám, jejichž tvorba pro nejmladší diváky se vyznačuje vysokou úrovní inscenační přípravy a nešetří se na ní ani finančně, ani umělecky. V činohře to platí zejména o inscenacích Natálie Deákové. V červnu 2019 k nim přibyla Alenka v říši divů podle Lewise Carrolla.

    Alenka se v říši divů setkává také s Kloboučníkem (Jan Jankovský, vpravo) a Plchem (Kamila Šmejkalová) FOTO IRENA ŠTĚRBOVÁ

    Rozložité jeviště Nové scény je zprvu zcela prázdné a při nástupu prvních postav vzbuzuje pocit lehké existenciální úzkosti. Výjimku tvoří malé pozlacené mušle pro zakrytí systému spodového svícení, známé z barokních scén. Není to náhoda. Režijně-scénografické řešení se totiž zřetelně odkazuje k postupům barokního divadla, jehož základem byla fantaskní imaginace a hlavním identifikačním znakem iluze. Když se Alenka propadne králičí norou do podzemí a ve fantaskním světě divů inkasuje jeden zážitek za druhým, přibývají postupně boční malované kulisy, oddělené úzkými uličkami. Jako první je spuštěn přední portál s malovanými motivy strašidelně vyhlížejících dětských panenek, místy jen jejich ulomených ručiček. Výjev evokuje bizarní kostnici hraček. Memento smrti bylo pro baroko rovněž typické – na důkaz věčné pomíjivosti. Scénografie velmi funkčně tematizuje příběh o úzké hranici mezi realitou a představou, o relativitě zažitých významů, o žonglování se smyslem slov a s paradoxy. Jak boční kulisy přibývají, postupně začínají vytvářet iluzi hlubokého tunelu, králičí nory. Její plný obraz vznikne až na konci první poloviny, čímž je vtipně zrelativizován i význam pojmů začátek a konec.

    Žánrově je inscenace rozkročena mezi výpravnou fantasy a kabaretem. Příhody jsou rozdrobeny do varietních čísel, jejichž úroveň ovšem kolísá. Zazáří například tklivý šanson o želví polévce v podání Jany Kubátové nebo svěží hiphopová parafráze známé dvojky Tydlitek–Tydliták od Marka Mikuláška a Vladimíra Pokorného. Kouzlo má i scéna ve vlakovém kupé, připomínajícím svou mezidruhovou atmosférou hospodu ze Star Wars. Suverénní královnou kabaretu je pak kočka Šklíba. Ačkoli ji Jan Maléř hraje celou dobu v masce (světelné!), vytváří napětí v jednotlivých situacích, obratně pracuje s ironií v podtextech a vždy si dokáže počkat na pointu.

    Kardinálním problémem je postavení Alenky v celku inscenace. Mladičká Veronika Divišová v nelehké titulní roli zmateně osciluje mezi dvěma neslučitelnými úlohami. Místy je pomyslnou kabaretiérkou, která prostřednictvím jednotlivých čísel vypráví a komentuje svůj příběh, jindy je přímou aktérkou a ztrácí nadhled. Nejsilnější je tam, kde Alenku charakterizuje základními znaky dětskosti: jako dětsky náladovou, paličatou, zároveň schopnou rychle zapomenout a nadchnout se pro nový zážitek.

    Po přestávce se scéna proměňuje, boční kulisy mizejí, všemu dominují shora zavěšené sufity. Sen se mění v noční můru bizarního soudu, během nějž si Alenka uvědomí, že jedinou cestou, jak z toho ven, je probudit se. Motiv Alenčina prozření a probuzení není bohužel dostatečně jevištně připraven, protože hrdinka neprojde potřebným vývojem. A tak i závěrečné štronzo všech postav kromě Alenky působí dosti neobratně. Příběh jako by neskončil, spíš přestal. I přes tyto výhrady však inscenace stojí za vidění.

    Divadlo J. K. Tyla v Plzni – Lewis Carroll: Alenka v říši divů. Překlad Aloys a Hana Skoumalovi, režie Natália Deáková, dramaturgie Vladimír Čepek, scéna Lukáš Kuchinka. Premiéra 22. června 2019 (psáno z reprízy 4. září).


    Komentáře k článku: Divadlo v říši za Alenkou

    1. Jan Turč

      Profilový obrázek

      Nic horšího
      jsme za 37 let, co máme – dnes vlastně mohu říci měli – předplatné, neviděli. Snad kdysi Mechanický pomeranč byl horší.
      Končíme.

      05.10.2019 (23.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,