Ad: Propadák měsíce v DN 6
Inscenaci Jiřího Honzírka Parazit v pražské MeetFactory redakce označila Propadákem měsíce. Nepolemizuji o její kvalitě, neviděl jsem ji a režiséra dobře znám. Nesouhlasím se způsobem hodnocení.
Uvedení textu bylo popsáno takto: V kamenných divadlech by možná tato – lehce ubuovská – verze textu mohla diváky oslovit, na scéně radikální kultury je však jen po povrchu plovoucím odvarem, bez spodních proudů a bez razance, který na ni nepatří. Nevím, kdo je autorem, netuším, co přesně označuje přívlastek „lehce ubuovská“, a nedokážu si představit, jak může odvar – čili tekutina – plout po povrchu či nemít spodní proud.
Co přesně autor/ka označuje metaforou odvaru, spodních proudů a povrchu? Sděluje své přesvědčení, že na „scénu radikální kultury“ patří díla, která nejsou povrchní, která mají hlubší smysl a nepostrádají razanci. V důsledku díla opačná – nedůrazná a povrchní – mají být snesitelná v kamenných divadlech.
V životě jsem neviděl tak zakuklený konformismus, který předepisuje radikalitu radikálům a povrchnost „kamenným divadlům“. Tento předpoklad se stává kritériem hodnoty a vlastní posouzení inscenace chybí. Nedůvěřuje dílu, vždy relativně závislém, tedy i nezávislém na souvislostech jeho předvádění. Co hůře, stanovuje hranici tam, kde žádná není, a nedůvěřuje divákům: jedny okrádá o pochopení „razance“, druhým přisuzuje „radikalitu“. Zbavuje se odpovědnosti za svůj soud, přenáší je jednou na diváka, podruhé na scénu, nehledě na nesrozumitelné a ledabylé vyjádření. Tyto noviny chtě nechtě zaujímající ústřední postavení v reflexi naší divadelní kultury. Redakce tak zodpovídá za tvář kritiky u tvůrců a veřejnosti. Zde nezdůvodnila svůj soud, a navíc jej použila k zajištění konformistického pohledu na divadlo. Tím poškozuje kritiku i tvorbu.
Komentáře k článku: Ad: Propadák měsíce v DN 6
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Jelikož
formulaci tohoto Propadáku mám na svědomí, pokusím se – za sebe a zčásti i za redakci – odpovědět.
O tom, komu přiřkneme v redakci Sukces a Propadák měsíce, rozhodujeme v době uzávěrky všichni členové redakce. Každý vesměs přínášíme své návrhy a říkáme své důvody. Výsledek je tedy kolektivní, a proto není jeho zdůvodnění podepsané, byť – pochopitelně – je píše jeden redaktor z těch, kteří inscenaci či projekt navrhovali. Je to myslím běžná žurnalistická praxe.
A nyní tedy k oné formulaci.
Myslím, že Jiří Honzírek i Jan Tošovský mne poznali, neb přesně v těchto směrech jsme spolu o inscenaci mluvili po představení. V daném žánru nelze než psát v jistých zjednodušujících přirovnáních a ta autorem zvolená se mohou zdát příliš stručná či – jak píšeš, Martine – konformní. Nevím, jak působí tento, může být, že máš pravdu, byť si to pochopitelně jako autor nemyslím.
Pokusím se vysvětlit Tebou kritizované pasáže:
„lehce ubuovská“ – Schillerovo drama převádí Jiří Honzírek zčásti do ubovského scénického (výtvarného a hereckého) jazyka a výkladu, konkrétně ministra Narbonna v podání Vladimíra Marka, který Krále Ubu zjevně parafrázuje.
„po povrchu plovoucí odvar“ – měl jsem na mysli odvar z mastné polívky, který jedna má teta na venkově (konkrétně v Chotiměři na Domažlicku) vylévala na hnůj. Vždy, když tam byla louž, plaval jako statický škraloup, zatímco pod ním to bublalo a vřelo. To spodní bublání a vření v inscenaci – podle mne – chybí. Možná je tedy mé přirovnání příliš regionální. Měl jsem pocit, že obecně srozumitelné je. Stalo se, sorry, Martine.
Největší výhrady máš k mému rozdělení divadelních prostředí na „kamenná divadla“ a „scény radikální kultury“. Jsem přesvědčen, že nelze hodnotit jakékoli dílo živé kultury (divadlo, koncert, výstava) bez vztahu k jeho časovému a prostorovému uvedení. Jistě neexistuje jasná hranice, ale přece jen si myslím, že tradiční (kamenná) divadla se od MeetFactory značně odlišují a to včetně divácké základny a vhodnosti repertoáru a interpretačních forem a postupů. Hrát v MeetFactory repertoár (a především ctít formu tamních zpracování) třeba Divadla na Vinohradech nebo – v brněnském kontextu – Městského divadla je podle mne nonsens nemající jiný než (možná) provokativní smysl. Divák z DnV či MD do MeetFactory nejspíš nepřijde (a proč by), diváka MeetFactory lehce „ubuovskou“ variantou klasického textu inscenovaného prostředky scén typu DnV či MD neoslovíš. Věřím, že ani ne tak na těchto scénách jako spíš v regionálních divadlech v Kladně, Šumperku, Jihlavě, Opavě… by Honzírkův Parazit mohl diváky upoutat a v rámci kontextu těchto scén být i pozitivním posunem ve vnímání aktualizací klasických textů, pochybuju však, že divák uvyklý na radikální kulturu v MeetFactory bude pitvorné herectví a vnější aktualizace blízké kabaretům komerčních televizí akceptovat, že jej zaujmou a osloví. Nabízený model a výklad světa, jak jej tato inscenace nabízí, zná a vesměs jej vidí daleko razantněji. Viz – právě tam – uvedený Buzní kříž, Silní, Skočná… Uvést tyto tři tituly v kamenném měšťanském divadle by podle mne – krom provokativnosti – taky nemělo smysl. Tím – upozorňuju – neříkám, že neexistují tituly a scény, kdy by prolnutí těchto světů smysl mělo, ale to už je na delší úvahu. Vše, o čem zde mluvím, se mi muselo vejít do cca 5 řádků textu.
Režiséra Jiřího Honzírka mám osobně rád a jeho umanuté práce na poli především paradokumentárního divadla si velmi vážím. Stejně jako rozumím novému dramaturgovi MeetFactory Janu Tošovskému, že se snaží hledat nové tvůrce a možná i témata pro tento prostor. Právě proto si myslím, že si jasný a neuhýbavý kritický ohlas zaslouží. Inscenaci jsme viděli z redakce tři, jejich hodnocení můžete najít v Kritickém žebříčku minulého čísla DN.
04.04.2012 (2.55), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Až nyní
při čtení Propadáku na i-DN jsem zaregistroval, že při závěrečném zpracování v grafickém studiu došlo ke krácení jedné věty, čímž je (její) znění trochu zmatečné. Pro info nabízím původní plné znění:
Propadák měsíce (DN 6/2012)
Friedrich Schiller a kol.: Parazit (r. Jiří Honzírek, dramaturgie Jan Tošovský, MeetFactory Praha, prem. 18. 2. 2012)
V pražském alternativním prostoru MeetFactory se uvedl nový dramaturgický tým prvním projektem, zaktualizovanou verzí Schillerova méně známého dramatu Parazit. Snad z neznalosti prostoru i typu diváků jej brněnský režisér Jiří Honzírek inscenuje v duchu tradičně chápaného činoherního divadla soustředěného především na herecké výkony a srozumitelnost děje i každé situace. V kamenných divadlech by možná tato – lehce ubuovská – verze textu mohla diváky oslovit a v některých okamžicích snad i zdravě pobouřit, na scéně radikální kultury je však jen po povrchu plovoucím odvarem, bez spodních proudů a bez razance, který na ni nepatří.
04.04.2012 (4.29), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
„zakuklený konformismus“, „zajišťování konformistického pohledu na divadlo“. naprosto přesně.
04.04.2012 (9.38), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Spíš příliš snadné
a zlobné. Nabízejte a veřejně prosazujte, Martine či VV, jiné – Vaše – pohledy, interpretace a polemiky. Ať je o co se přít, souhlasit či nesouhlasit. Až po čase se ukáže, jak jste Vy přesní, důslední a trefní. Zatím jste se v divadelní kritice příliš nevycajchnovali. S vnější jízlovostí, štípáním kolegů a prázdnou slámou silných slov se moc diskutovat nedá.
04.04.2012 (12.41), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
myslím, že v tomhle byl martin poměrně precizní, takže tvoje výtka míří poněkud jinam.
06.04.2012 (13.50), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Pořád o tomtéž.
06.04.2012 (14.09), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Snažil jsem se
– obdobně detailně a snad ještě víc – odpovědět a osvětlit. Ty jsi, VV, replikoval. Na co vlastně?
A Švejdovo „pořád o tomtéž“ taky moc nechápu. Tady se bavíme o jedné formulaci, jedné rubrice, což je v pořádku. Normální vyjasňování názorů a stanovisek. Zobecnit to na celé DN je jako bys prizmatem makového zrnka chtěl poměřovat celou housku.
06.04.2012 (14.29), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Nabízím jiné přirovnání, Vladimíre:
jako bys v kapce vody (Tvé argumentace 4.4. – 12:41) zahlédl celý svět (obligátních protireakcí DN).
06.04.2012 (15.25), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
O.K.,
nehledejme vesmír v kapce vody, to už za nás udělal Siddhartha, ale pojmenovávejme každou kapku (4. 4. ve 2:55 + 4. 4. 4:29 a především text páně Bernátka) v moři zvlášť. Třeba si ten oceán čtenáři složí sami.
06.04.2012 (17.11), , Trvalý odkaz komentáře,