Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    A zařvalo celé Rakousko!

    České televizi se po delší době povedlo něco, co v této kvalitě umí jen médium veřejné služby: uvést do života jedinečný dokumentární cyklus, který se liší od obvyklých barevných omalovánek a narcistních sebeportrétů celebrit, vydávaných za dokumenty či publicistiku, a snaží se nahlédnout pod povrch skutečnosti: Český žurnál. (Podobně se na svém specifickém poli zatím nadějně činí inovovaný cyklus Nedej se, jehož nové, hodinové podobě o třech dílech – dokument, investigativní Nedej se plus a Občanské noviny – schází jen méně kožené spojováky, předběžné tematické upoutávky a stálý vysílací čas; pořád to ještě působí dojmem, jako by se vedení za tento konečně důstojný formát a jeho ostré, pod povrch jdoucí společenské přesahy stydělo, a tak jej pro jistotu uklízí do nepravidelných nedělních předpoledních časů ke ztraceným pejskům.).

    Dělníci Bulváru

    Dělníci Bulváru FOTO ARCHIV ČT

    První díl Českého žurnálu se věnoval bulváru, druhý nesentimentálnímu pohledu „zevnitř“ do romské komunity, do níž se režisérovi podařilo dočasně ne vetřít, ale integrovat. A třetí díl vyprávěl neuvěřitelně absurdní příběh kolem karty Opencard, kdy za hříchy politiků, tedy svých nadřízených, uvízl v síti buď neschopné, nebo naopak všeho schopné justice a byl odsouzen subalterní úředník, který pomáhal celou kauzu původně rozkrýt. Dostal za odměnu vyhazov ze zaměstnání, podmínku a navrch pokutu 300 tisíc. Z bohorovných výšin své neznámo jak zajištěné beztrestnosti se panu Chytilovi (a nám) drze směje do očí Pavel Bém a celá jeho smluvně-opoziční partička, řízená po telefonu pražským kmotrem, o jehož reálné existenci, kdyby se ta existence za volantem náhodou neopila jak dobytek a nepřizabila chodkyni, se veřejnost nejspíš nikdy nedozvěděla. To všechno jsou věci jistě pobuřující, nicméně známé: režisér Ivo Bystřičan však přidal něco navíc. Zdokumentoval totiž nejen následky, ale i jednu z hlavních příčin kauzy, a tou je neméně skandální povrchnost zpravodajských médií (od komerčních až po ta veřejnoprávní, Českou televizi nevyjímaje). Právě ta umožňuje kmotrům české politiky a jejich mediální a soudní ochrance nerušené vegetování. Trapné ticho poté, co se režisér přímo ptá armády zúčastněných zpravodajců, kdo z nich byl na jediném soudním stání nebohého pana Chytila (neřku-li, aby se o případ zajímal průběžně), zavánělo tichem pohřebním, minutou ticha za kritickou soudnost českých médií. (Sám jsem byl kdysi svědkem téže mediální povrchnosti s dalekosáhlými důsledky při procesu s Martou Chadimovou a v podstatě totéž se děje i dnes po soudní tečce šumavské kauzy, která dala za hrobového ticha médií po třech letech plně za pravdu těm, proti nimž Česká televize a rozhlas zmanipulovanými anketami a cinknutými průzkumy de facto štvaly, zatímco porušovatelé zákona zůstávali a zůstávají nejen nepotrestáni, ale i nepojmenováni). Tím se vlastně dostáváme k dílu, který vzbudil zatím největší ohlas, k Dělníkům bulváru Víta Klusáka.

    Hrdinou je sice Pavel Novotný, ale neméně důležitá je i jeho kolegyně Olga, někdejší pracovnice sexšopu, nyní fotoreportérka webového Extra.cz. Ta se po původní vstřícnosti k režisérovi otočí zády, jen co jí domluví starší kolega: s těmi si nic nezačínej, někdo se toho chytí, nějaký poslanec, navrhne zákon, a budeme v loji jako v Německu! Tak upřímná hrůza z právního státu, z toho, že by i česká bulvární žumpa mohla mít nějaká etická pravidla, nemohla být vyjádřena explicitněji. Především však Klusák podal nepřikrášlený portrét Novotného (i s jeho pokryteckou proklamací apolitičnosti, jež mu nebránila vstoupit do ODS). Ač otec vyhlášený bavič, portrétovaný je hrdinou spíš smutným. Žena si jeho práce neváží a sestra jí pohrdá; jakmile se ocitne mimo jarmareční dikci Prásk(u)! a má mluvit civilně, dělá mu potíž dát dohromady jedinou souvislou větu, huhňá slova v jakýchsi zajíkavých slepencích a výkřicích (takže za jediný kaz jinak vynikajícího snímku považuji to, že promluvy Novotného nebyly opatřeny českými titulky). – Ovšem ta smršť odsudků vyráží dech: takřka unisono zní mediální krajinou, že Klusák udělal hvězdě bulváru pouze reklamu a že (ač šlo o portrét, nikoli o utkání!) v „zápase s ním“ podlehl. Jen v LN vyjdou tři popravy, vedle kulturního komentátora (Marcel Kabát: Klusák nabídl veřejnoprávní wrestling) se o Klusáka otře i politický redaktor (Petr Pešek: lebedil si v metodách zavánějících bulvárností, používal zákulisních záběrů, selektivnost zpracování atd.). J. X. Doležal, ač prý Klusákův film neviděl, svůj plivanec v Reflexu roztáhne na celou půlstranu (právě on by mohl být po Novotném příštím prototypem hvězdy bulváru par excellence). Šéfredaktor Týdne režiséra v editorialu okřikne: Pan Klusák má zřejmě nějaký problém s tím, jak funguje kapitalismus. Ano, lidé produkují to, o co je zájem. Chtějí vydělávat, chtějí se bavit a chtějí jíst. V rodinách Víta Klusáka to zřejmě funguje jinak. Závěr? Bylo by nejlepší, kdyby veřejnoprávní TV přestala od Klusáka kupovat jeho komunistické filmy… (Zaměňte v citátu kapitalismus za socialismus a komunismus za antikomunismus, a místo Jaroslava Plesla máte Jaroslava Kojzara z antichartovního Rudého práva). Celý ten antiklusákovský lynč je smutným dokladem spříznění médií s bulvárem (jako když kdysi vídeňský Helmut Qualtinger šlápl v Panu Karlovi na kuří oko jednomu odpudivému typu, a zařvalo celé Rakousko). Daleko nebezpečnější než všechny Blesky a Prásky je totiž bulvár, převlečený do společenských šatů.


    Komentáře k článku: A zařvalo celé Rakousko!

    1. Zbyněk Vybíral

      Profilový obrázek

      Jen velká podpora V. Justovi a poděkování za brilantní zformulování. Ano, ta reakce na odvážný a tak potřebný „žurnál“ je buď inteligentní demencí, nebo prostě za všech režimů nějak přítomnou a nějak se maskující kojzarovštinou. – Za Dělníky bulváru každopádně potlesk!

      28.05.2014 (20.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,