Divadelní noviny > Festivaly

#nocdivadel 2020

Mezinárodní aktivita Noc divadel je založena na myšlence neformálního setkání lidí z divadel s lidmi mimo divadla. Setkání těch, kdo chodí do divadla služebním vchodem, s těmi, kteří používají vchod pro diváky. Setkání, kterému ovšem letos 21. listopadu, v den, na nějž připadl osmý ročník akce, bránila omezení zavedená kvůli koronaviru. Není divu, že podtitulem letošní Noci divadel se stala teze Divadlo a udr-život-elnost. A symbolem internetový odkaz, jehož prostřednictvím se daly – a většinou stále dají – na YouTube najít hlavní platformy a streamy společné akce.

Divadla a vůbec výkonní umělci se v době karanténních opatření upínají k setkávání se svými diváky a posluchači ve virtuálním prostoru sociálních sítí. Rychle se naučili komunikovat prostřednictvím streamů, videokonferencí, internetu obecně, ostatně tyto aktivity zahltily i stránky Divadelek. Až myslím někteří trochu propadají iluzi, že taková setkání skrze monitor jsou dostatečnou náhradou setkávání v reálném čase a prostoru. Jistě, virtuální setkání mají své výhody, přes kameru lze ukázat věci, které naživo jaksi zhlédnout nejdou. Jenže málo platné, virtuální vody se člověk nenapije.

Telemost z Prahy

Tradičním supervizorem a jakýmsi moderátorem Noci divadel jsou divadelní ústavy. Pražský Institut umění – Divadelní ústav uspořádal osmihodinové pásmo Divadlo tu bylo, bude a je (dnes celý den), v jehož průběhu se propojilo prostřednictvím telemostu osmadvacet divadel z devíti měst. Vydržel to někdo zhlédnout celé? Divil bych se, ale to nevadí. Sledovat se pásmo dalo na YouTube kanálu IDU a na facebookovém profilu a internetové stránce Noci divadel. Během odpoledne a večera se mohou diváci těšit na rozhovory s umělci, virtuální návštěvy výstav, interaktivní prohlídky divadelního zákulisí, hry, soutěžní kvíz, ochutnávky z inscenací i návštěvy divadelních zkoušek, debaty i dramaturgické úvody, podcast pro dospělé i pohádku a dílnu pro děti. Ve vysílání budou také uvedeny programové tipy dalších divadel zapojených do letošní Noci divadel, takže si diváci budou mít opravdu z čeho vybírat, lákala zájemce za organizátory Martina Pecková Černá. Moderovali Ondřej Cihlář, Kateřina Císařová a Sára Affašová podle dlouhého podrobného harmonogramu, který začal třináctou a končil jednadvacátou hodinou. Připraven byl promyšleně a samozřejmě prezentoval i samotný Divadelní ústav: pásmo začínalo výstavou ke 100. výročí narození scénografa Josefa Svobody a končilo rozhovory o Pražském Quadriennale.

První část dlouhého pásma byla věnována dětem, častým zvídavým účastníkům „nočních“ prohlídek divadel, respektive divadlům loutkovým. Zástupci nevládní loutkářské unie UNIMA představili festival Přelet nad loutkářským hnízdem, prostor divadla Říše loutek, ukázky z hradeckého Divadla Drak komentoval Tomáš Jarchovský, Bára Voldrábová v Divadle Lampion předvedla dílnu Jak si snadno a rychle můžete doma vyrobit loutkové divadlo, Loutky bez hranic podobně nabídly Nejkratší Červenou Karkulku v nejmenším loutkovém divadle.

V krátkých vstupech jednotlivá divadla prezentovala, co pro virtuální prostor připravila a na čem v době uzavření divadel pracují. To nejpodstatnější však vidím v tom, že se tu sešla sestava divadel nejrůznějších typů a zaměření, od zřizovaných přes alternativní po soukromá, od loutek přes činohru k tanci, muzikálu a rockové opeře, z různých míst republiky. K nejcennějším příspěvkům pak počítám ty trochu nečekané. Výtečný stream pro své diváky pořídili v Kulturním zařízení města Valašského Meziříčí, s kvízem, prohlídkou divadla i s ukázkami tvorby zdejších souborů. Nebo Nahé divadlo v Rožnově pod Radhoštěm streamovalo inscenaci podle Karla Čapka Muž, který čeká.

Uražení

Mnohá divadla se však do virtuální Noci divadel přímo nezapojila, spíš zprostředkovaně. Z Jihočeského divadla například streamovali dokument o svých letních aktivitách. Noc divadel přišla jen čtyři dny po 17. listopadu, což byl pádnější důvod demonstrovat, co si divadla myslí o světě kolem sebe. Převládlo, jak jinak, těžce zkoušené Bělorusko. V brněnském Centru experimentálního divadla 17. listopadu symbolicky zřídili Ambasádu nezávislé běloruské kultury a Noci divadel se vůbec nezúčastnili. V ostravské Komorní scéně Aréna se Noci divadel zúčastnili živým streamem inscenovaného čtení hry Andreje Kurejčika Uražení. Bělo(R)usko v režii Ivana Krejčího (je k dispozici na YouTube). Zapojili se tím do mezinárodního projektu Insulted. Belarus(sia). Worldwide Readings, především však navázali na svůj vlastní program dlouhodobého zkoumání neuralgických bodů nedávné historie (a současnosti), o nichž se nemluví vůbec příjemně, jak sami divadelníci přiznávají s odkazem na kontroverzní Facebookovou diskusi po uvedení streamu. Ostatně ani ohlasy na akci CEDu nejsou jen pozitivní. Divadla zkrátka v dnešní době našla podstatná, nepohodlná témata, vůči nimž se vymezují. A je o ně zájem – z Arény hlásí, že dosavadní počet sledujících mnohonásobně převyšuje kapacitu našeho hlediště. Alena Crhová, odborná pracovnice NIPOS-ARTAMA, prohlásila: Zatímco ostatní divadla mluvila o sobě, Aréna mluvila o nás. O době, ve které žijeme tady a teď, a o tom, že svoboda je to nejdůležitější, co máme, a přesto mlčíme, když o ni bojují druzí.

Virtuální prohlídky

Noc divadel je však, opakuji, setkáním diváků s divadelníky. Jsou vlastně jako na návštěvě u dobrých známých, kteří svým hostům ukazují svou domácnost. Organizátoři proto iniciovali natočení virtuálních prohlídek řady divadelních budov a mnohdy vznikly zábavné a objevné dokumenty. Velmi příjemně mě překvapila více než hodinová (!) prohlídka Hudebního divadla v Karlíně, kterým virtuální návštěvníky poutavě provedl Jan Křehla. Sice opakovaně zval zájemce na skutečnou fyzickou prohlídku historické budovy, tedy až to bude možné, ale právě tady platí, že kamera nakonec mohla ukázat víc, než by návštěvník možná viděl naživo. Ze streamu se jistě stane i dobrý dokumentační materiál. A nemohl jsem si nepovzdechnout, kolik možností se skýtá dramaturgům ČT art, proč je nevyužívají… Podstatnou pasáží byla i návštěva pracovny ředitele Egona Kulhánka, který shodou okolností (!) seděl na své židli a mohl pronést pár hořkých a kritických poznámek k současnému devastování kultury. Ani já nevěřím, že je to jen kvůli koronaviru.

Pěknou prohlídku natočili také v Moravském divadle Olomouc. Na rozdíl od prázdné karlínské budovy, v níž Kulhánek veškerý provoz jako vysoce ztrátový zrušil až do červnových představení, členka olomoucké činohry Ivana Plíhalová mohla diváky zavést i na zkoušky jednotlivých souborů. Ukázat alespoň položivou budovu.

Což pro Noc divadel platí vlastně obecně. Povedla se. Ale příště raději zase hezky osobně.

• Autor: Josef Herman
• Publikováno: 7. prosince 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: #nocdivadel 2020

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ