Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    4+4=9 (No. 6)

    4+4 dny v pohybu prostorem a časem… To prostě není v lidských silách, stejně jako není v lidských silách obsáhnout celý festivalový program. Ani včerejším divákům Justyny Jaslowske, která v Divadle Archa předvedla své Umění plavat, po produkci nezbylo, než volit mezi organizovaným autobusovým přesunem na Výstaviště Holešovice a sprintem do cíle na rohu Pařížské. Tam se přízemím bývalého Casina, „uličkou prohrnutou pařeništěm, mezi pozůstatky dávných pařeb a mejdanů, mezi brajglem a bordelem“, vinula fronta, jako když za časů nedávných přivezli pomeranče: „Já jsem tady byla první!“- „Ale já jsem tady stál už před hodinou!“ – „Lidi netlačte se, na všechny se dostane…“ Banda nedočkavců ale nehladověla po ovoci. Pravým důvodem tahanice byla pětice chlapců neváhajících vytasit své jazyky ostré jako břitva – Divadlo Vosto5 s dostatečně výmluvně nazvanou show Stand‘artní kabaret.

    Vosto5 – úcty hodní chlapáci a jejich diváci. FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Rvačku o vstupenky vystřídala rvačka na pódiu. Ondar, Petar, Tomina, Jura a Kurt se sice předvedli jako úcty hodní chlapáci, ale své publikum neošálili. Tak se z chlapáků brzy stali kluci s klukovskými sny a fantaziemi. Zdánlivou nostalgii přebilo chlapecké blbnutí – kdo kdy nechtěl být kovbojem, kosmonautem, neviditelným hlasem v metru nebo hajzlbábou? Jen se přiznejte… Dostalo se ale i na vážná filosofická kosmologická témata – to když se na Planetě Baviče setkali vlajka, pisoár a Bavič. A hlavně když pak spolu všichni tři letěli letadlem… Hloubku bychom tedy opravdu ale opravdu našli, nicméně divácky úspěšný kus se rozhodně neobejde bez erotického dusna. Pročež to mezi pány jiskřilo natolik řádně, že záblesky vášně málem neunesla okolní zrcadla ani oči cudnějších diváků.

    I nevěřící museli být během večera přesvědčeni, že improvizace ve Stand’artním kabaretu je skutečně maximální. Přitom se přibližně hodinový sled výstupů nezvrhl v jeden velký zmatek, ale více méně se dařilo udržet souvislou linku návratem k některým prvkům a jejich variováním. Zdálo se, že včerejšek v tomhle ohledu nejvíc sedl Jurovi Havelkovi a Tominu Jeřábkovi, kterým se nenásilně dařilo prolínat jednu scénku s druhou, nejlépe odhadovat, kterou situaci rozvinout a od které odbočit, a dostat do výstupů nejvíc jazykového humoru. Všech pět pánů se pak očividně a doslova zhlédlo v zrcadlovém prostoru. (V závorce bych doporučila kamenným divadlům nad něčím podobným vážně zauvažovat, neboť zrcadlo na stropě nezanedbatelně zvyšuje kvalitu podívané divákům v posledních řadách…)

    Nechce se ani věřit, že Vosto5 za sebou mají víc než patnáctiletou existenci, během níž jim nedošel vtip. Když divák vidí jejich dětskou radost ze hry, musí mít radost s nimi. A protože Vosto5 nejsou žádnými festivalovými nováčky, stalo se, že zrcadlový sál měli od začátku zpola zaplněn „svými“ diváky, bleskově přistoupivšími na hru. Víc než divadlo tak celá show připomínala sraz kamarádů, slibný rozjezd večírku, kde se nic nebere vážně. Herci se neberou vážně, neberou vážně stand-up comedy, ani kabaret, vlastně neberou vážně ani svůj maximální improvizační standard, když se s úšklebkem vzájemně upomínají: „Tys přetrhl asociační řetězec!“ nebo upozorňují diváky „Znovu vtipný to bude tak za deset minut“ a přitom se sami nenuceně smějí. Nemusíte být příznivci stand-up humoru ani kabaretních vystoupení, ale bylo by těžké udržet si v nastolené atmosféře odstup od Vosto5. Pokud byl tedy na začátku sál zaplněn nedočkavými Vosto5fanoušky jen zpola, na konci žádný divák, který by nebyl „jejich“, nezůstal. Souznění dotáhla závěrečným minikoncertem doprovodná kapela SNAHA, která sice určila délku děkovačky namísto publika, to ale tleskalo a pískalo ochotně, hlasitě a dlouho. Ocenilo tuhle premiéru a zároveň derniéru hudebně improvizační five men show s vědomím, že opakovaný vtip není vtipem. A tak salvy smíchu znovu vystřídal hříšný život pod Klausem i pod Leninem.


    Komentáře k článku: 4+4=9 (No. 6)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,