Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    4+4=9 (No. 2)

    Rohová budova naproti Právnické fakulty má za sebou ledasco. Od sedmdesátých let sloužila jako ústředí Mezinárodnímu svazu studentstva, na přelomu tisíciletí se sem nastěhovalo Casino Happy Day a od pátku je Místem činu Festivalu 4+4 dny v pohybu. Druhý festivalový večer otřásá Casinem koncert elektro-punkových The Tchendos, zatímco v Divadle Archa opakuje vlámská tanečnice Lisbeth Gruwez „jedno z nejpůsobivějších tanečních sól posledních sezon“. Tento večer ale není nic, jak se zdá. A tak centrem festivalového dění není jen centrum – na protějším břehu totiž Alfred ve dvoře hostí českou premiéru Super-Natural-Survival Performance divadelního uskupení Wariot Ideal. Jen malý kousek odtud se nás další belgický performer snaží svést na falešnou stopu. Jenže haly 30-31 ve skladovém areálu u Výstaviště nejsou žádná skladiště, ale Studio Alta, kde se Diederik Peeters bojí… „Zbrocen studeným potem, pokouší se zvládnout své obsese i paranoidní úzkosti.“ Thriller? Kdeže. Druhou festivalovou noc totiž není nic, jak se zdá…

    Takto vzniká před diváky zvuk vrzající podrážky, cvakání podpatků po podlaze, skřípění dveří… FOTO ARCHIV

    Red Herring – v argumentaci úhybný manévr odvádějící pozornost od podstaty, obrazně (často v v detektivkách) falešná stopa. Čekáte detektivku? Nečekejte. Název přece nemá s projektem nic společného! To jste prostě na… falešné stopě. Nehledejte příběh. Není. Nehledejte začátek a nehledejte konec. Začínáme uprostřed, v labyrintu zvuků.

    Vrzající podrážka, cvakání podpatků po podlaze, skřípění dveří, proud vody ve sprše… Ale ne, žádná voda ve sprše, skřípot a vrzání. To jen Peeters sype sůl na igelitovou podložku a přejíždí prstem po nafukovacím balónku. Slyšíte šumění moře? Hlavně si nepředstavujte pláž! Představte si široké, otevřené moře. Žádnou zatracenou pláž!!! promlouvá k divákům performer. Vlastně nepromlouvá. Věta je dořečena, ale jeho ústa zůstávají zavřená. Kdo tedy promlouvá? Zvídavý divák se ptá. Pořád hledá příběh, začátek a konec. Chce vědět, kdo je hlasem shůry a co je zač ten zneviditelněný chudák, který se tolik bojí! Který je přímo posedlý představou, že mimozemšťané se množí v chladicích boxech supermarketů a brzo budou všude okolo nás. Svou úzkostí je sžírán, drcen a spalován. V ohořelém obleku nemůže překonat bariéru strachu a tvořit… Ale divák ví, že tohle není horor.

    Figurku zavalí rajče, performera reflektor? FOTO ARCHIV

    Jenže musí taky překonat bariéru. Bariéru vzájemně spjatých, ale omezených smyslů. Zavřete oči, nabádá performer, a mějte je zavřené. Zase čekáte, že se něco stane, ale jakmile je vám dovoleno prohlédnout, vidíte, že se nic zásadního nemění. Nebo procitnete do tmy. Obraz není důležitý. Důležitý je zvuk. Ale co znamená? Kde má tohle označující svoje označované? Tak přece Red Herring – zmatení smyslů. Ale divák překážku překonává. Posouvá se od reality k představivosti a od detektivky ke grotesce. I Neviditelný nakonec překonává svou bariéru strachu a opuštěnosti.

    Divák už nic nehledá, ale prostě se usmívá a směje. Diederik Peeters a všechna jeho jevištní alter ega jsou totiž skvělí komici. Ovládají kontakt s publikem a jsou dokonale přesvědčiví, že se svým zjevem – v tom nejlepším slova smyslu – ani nemohou dělat nic jiného než bavit. A navíc přesní v provedení a načasování. Celá show je po technické stránce zcela bezchybná. Jenže nezapomínejte, že nic není, jak se zdá. Prásk! Konec představení a k zemi se řítí jeden z reflektorů. Tak si divák ani neužije procítěnou produkci závěrečného opening songu v podání Neviditelného, zbaveného jeho obsesí a paranoií, zachvácen vlastní úzkostí – Co kdyby se uvolnil ten nade mnou?

    Není ale čas na přemýšlení. Od Alty vyjíždí podle jízdního řádu speciální autobusová linka, která bude ještě 4+4 dny v pohybu mezi Holešovicemi a centrem. Podzimní večer přináší zimní počasí i zimní čas. A protože druhou festivalovou noc není nic, jak se zdá, ve tři hodiny jsou vlastně dvě a zábava v bývalém Casinu zas o něco delší…


    Komentáře k článku: 4+4=9 (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,