Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    3MIS3

    V čase nemilostného trojúhelníku mezi ministrem, premiérem a prezidentem by se mohla nabízet otázka, nakolik je to obdobná situace, kdy se do klinče dostane umělecký šéf, ředitel divadla a primátor. Nás by ale zajímalo, jak ze své zkušenosti vidíte problém zveřejnění konfliktu: může problému pomoci, anebo by se prádlo mělo prát doma čili zůstat v programu maximálního utajení před veřejností?

    David Drábek Pavel Kohout Karel Steigerwald

    David Drábek

    Zkušenost praví, že drobný třesk mezi ředitelem divadla a uměleckým šéfem je projevem potřebné hygieny. Bodejť by se ti dva nedrapsli pod krkem, když jeden cítí, že je mu bráněno v artistním rozletu, zatímco druhý má utkvělý pocit, že kolega rozfrcává peníze za hovadiny. Věc houstne a vážní ve chvíli, kdy kolem sebe oba zmínění počnou srocovat oddíly věrných a vzájemně na sebe nasazovat. A s pomocí pochopů rivalovi házet klacky pod nohy. A stražit pasti, aby se sok znemožnil před celým univerzem. V tu chvíli je divadlo krom vnitřní rozjebanosti náchylné k rozpadu a schyluje se ke střídání stráží. K přepřahání. Že to ve většině případů schytá vyhazovem umělecký šéf, to jste tedy mohli nechat hádat svého foxteriéra. Až v čase, kdy v divadle běsní schizma, může do děje vstoupit primátor. Ale spíš ne, maximálně vžene do budovy hejno raptorů-auditorů. Divadelní tripartitu doplňují vedle ředitele a šéfa spíše odbory. Vždycky mi přišly jako relikt zarudlých dob minulých. Ale dokážu pochopit, že herci potřebují jakousi stavovskou sounáležitost, která vymezí a zaštítí jejich práva. Herectví je práce tvrdá, oblíbení herci dřou jak koně a peníze jsou za to symbolické. Pokud odbory neobhajují notorické vysírače a lemply a kazišuky, nemám s nimi problém. Nechť herci, ve většině moji přátelé, mají pocit opory a důstojnosti v organismu, který jinak spíš tenduje k osvícenému feuda­lismu.

    Pavel Kohout

    Odpověď bude krátká, protože daný problém (jako tak často) už dávno vyřešili Němci. Intendant (u nás ředitel), ať už byl povolán spolkovým státem, spolkovou zemí nebo městem, má až do konce svého funkčního období či odvolání (k němuž takřka nedochází, rozhodně ne na vyšší úrovni) veškerá práva (až na právo první noci), která nikdo jiný nesmí zpochybnit. Není tedy co řešit.

    Karel Steigerwald

    Otázce tentokrát vůbec nerozumím. Snad budou kolegové nápaditější.

    • Autor:
    • Publikováno: 15. května 2013

    Komentáře k článku: 3MIS3

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      „Intendant (u nás ředitel),
      ať už byl povolán spolkovým státem, spolkovou zemí nebo městem, má až do konce svého funkčního období či odvolání (k němuž takřka nedochází, rozhodně ne na vyšší úrovni) veškerá práva, která nikdo jiný nesmí zpochybnit“. Tolik P. Kohout.
      Německé divadelnictví, žel neznám, ale v polemice s V. Hulcem o koncepci, navrženou P. Nekolným, jsem nastínil, doufám, něco podobného:
      = Vlastníkem „obecně prospěšného divadla“, který za ně odpovídá plátcům a uživatelům – občanům („akcionářům“), daňovým poplatníkům – jsou u nás stát nebo město. Ani jeden ani druhý divadlu odborně nerozumí. Proto by jeho zasahování mělo být omezeno na nejnutnější míru, a tou je ustavení ředitele na dobu určitou. Jakým způsobem jej vygeneruje ponechme teď stranou, možností je víc. Tím by to ale mělo končit!
      Mělo by už být plně na řediteli, jak si bude počínat: zda si najde – způsobem který sám zvolí – uměleckého šéfa (šéfy), nebo jím bude on sám, do jaké míry SE BUDE CHTÍT SÁM PODÍLET NA VYTVÁŘENÍ UMĚLECKÉHO PROFILU DIVADLA atd., atd. Po těch, dejme tomu 5 letech, vypíše majitel automaticky nové výběrové řízení, do kterého se samozřejmě dosavadní ředitel může přihlásit, a pokud byl dobrý, je v apriorní výhodě: majitel jej může (měl by!) chtít dál, a tak majitel prohlásí řízení za uzavřené a nikoho jiného než jeho vůbec neosloví.
      Předpokládá to jediné: aby byl majitel do té míry soudný, aby byl schopen (třeba pomocí najatých odborníků) realisticky posoudit kvalitu toho ředitelova uplynulého funkčního období.
      Pokud toho schopný není, je vše marné, voliči si prostě zvolili špatně a v sázce jsou pak důležitejší věci než pouhé divadlo.=
      Předpokládám, že toto je totožné s německým modelem, zmiňovaným P. K. Ne-li, opravte mě, prosím!

      19.05.2013 (15.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Petře,
        P.K. sdělil jen samozřejmou, ale veledůležitou pravdu, že v civilizovaných zemích se pracuje na smlouvu a ta je vypověditelná jen podle předem smluvně dohodnutých pravidel. A těm u nás odporuje zákonné postavení příspěvkové organizace, kam zřizovatel JMENUJE (nikoli smluvně sjedná) ředitele, a protože za hospodaření příspěvkové organizace odpovídá v poslední instanci nikoli ředitel, ale zase zřizovatel, má tendenci vměšovat se i do provozu – navíc laicky kibicovat do divadla (fotbalu, hokeje) je tak svůdné! Proto stále tvrdím, že první krok k normálním poměrům je nahradit příspěvkovky civilizovanou právní subjektivitou a odstranit tím kuratelu politiků nad divadlem. Zatím se tomu zuby nehty brání jak politikové, tak „příspěvkoví“ divadelníci.

        20.05.2013 (10.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,