Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    3MIS3

    Nadcházející jaro bývá kratičkým obdobím nejasných příslibů a možná planých nadějí. Slibujete si ještě od naší společnosti nějaký pozitivní obrat, změnu v myšlení i chování? Anebo ani jaro nemá pražádný vliv na setrvalou skepsi?

    David Drábek Pavel Kohout Karel Steigerwald

    David Drábek

    Naděje, byť malá, zelená se. Tak pravil Dante. Nikoliv želva nindža toho jména, nýbrž slavný básník. Naše želva Máňa po zimním spánku rozlepí pravěké oči a nevyřkne žádné udivené: „Tak nakonec Zeman? A co ten jeblý Klaus?“ či podobné hovadiny. Máňa schroustá čínské zelí, co se jí zazelená u tlamky, a bude celý rok vyrovnaně mlčet a lebedit si. Maximálně napodobí svoji předchůdkyni Růženu a zdrhne nám do dobřichovické divočiny.

    Společnost ať se obrací, kam se jí zlíbí, já se chci věnovat po všech těch politických hitšarádách přírodě. Příroda je spirit sám a naděje, kterou máme kousek od čenichu. Škola života. Jako přírodní katolík, milec stromů a lezec do všelijakých vod si dám v době rozpuku vegetace pauzu od politických lamentací a třenic. Kolektiv Čechů, co hltá BLESK, poslouchá v rádiu Michala Davida, spílá Unii, expeduje na radnice komanče a hltá houfně Babovřesky, toť pro mě jiný živočišný druh. Houbelec že elitářím a povyšuju se, vůbec ne. Jen mě už ta neustálá konfrontace s jejich světem neba. Nechci ztrácet čas.

    Pavel Kohout

    Skepse v pravém smyslu toho slova je na hony vzdálená obecnému remcání Čechů. Kdo bývá alespoň občas za humny naší země, a především, kdo sleduje v médiích mizérie a tragédie všude možně po planetě, nemůže alespoň v duchu neuznat, že se i těm nejchudším u nás vede nesrovnatelně líp než většině lidstva, a což teprve lidem středního stavu, když už právem pomineme milionáře! Je běžné vidět v TV policisty marně přemlouvající bezdomovce, aby se zpod mostu přestěhovali do ubytovny s bezplatným stravováním. A pražští žebráci, pokud se právě nedotýkají čelem dlažby před pohárkem na mince, mluví nad sklenicí piva nejčastěji rumunsky. Na zmíněné české plačky nemá bohužel vliv žádná roční doba a taky žádný režim, stačí si přečíst románové kronikáře první republiky Čapka, Haška nebo Poláčka. Přiznávám ovšem svou výhodu proti mladším ročníkům: můj spolehlivý lék proti chvilkovému rozladění kauzami domácích i přespolních hajzlů je pohled na mapu Evropy z dob mého narození.

    Karel Steigerwald

    Vaše otázka je velmi zaumná. Jaro je navíc oborem Ludvíka Vaculíka. Netroufl bych si lézt mu do toho. Tak jen kratičké poznámky. Jaro je kratičkým obdobím nejasných příslibů a planých nadějí jen pro slepice. My lidé máme ty přísliby a pády kdykoliv. Totéž platí o společnosti: pozitivní obraty a negativní obraty se střídají, všchno chcípe, pak se to zas narodí, myšlení se mění, někdy k horšímu, jindy k lepšímu, chování ne. A na jaro bych nic nesváděl. Jaro má vlivy všelijaké, stejně jako léto, podzim, zima. Setrvalou skepsi někdo má, někdo ne. Závěr: počasí nám může vlézt na záda, neškodí a nepomůže. Vlastně ani nevím, na co se přesně ptáte. Jestli jsme hlupáci, s nimiž cloumá počasí? Myslím, že si vystačíme bez něj. Ale přesto věřím, že pozitivní obrat přijde v září. Příště se zeptejte na něco určitého. Například: neměli bychom mít zákon o upalování prezidentů? Mnoha lidech chybí a ještě většímu množství chybět začne.

    • Autor:
    • Publikováno: 19. března 2013

    Komentáře k článku: 3MIS3

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Na obranu P. Kohouta proti článku A. Hanákové (resp. jejího člověka, protože tohle napsat by nesvedla) v MfD 15. III. 2013 s. A 11
      Paní ministryně Hanáková není tak stará, aby to mohla pamatovat, ale přesto: argumentujíc nekorektně subjektem, použila proti výtkám P. Kohouta proti MK ČR jeho tvorbu z 50. let. Nám, kteří tu dobu pamatujeme, komicky připomněla tehdejší způsob polemiky sovětských i našich komunistů proti kritikům ze Spojených států: „A vy zase lynčujete černochy!“ A bylo! Co jsou /nepřiznané/ gulagy s miliony mrtvých proti lynčovaným černochům?
      „Zatímco ale Pavel Kohout sám sobě šanci /míněno k nápravě/ dal, jiným ji odpírá.“ To už není pouhá eristická nekorektnost, to je demagogie. P. Kohout „si dal šanci“ v době, kdy byl jednou nohou v kriminále, kdy riskoval přinejmenším existenčně. Naproti tomu paní Hanáková tu šanci požaduje nikoli vzdálena pozic, ve kterých pochybila, ale ještě stále v téže funkci!
      Jejích lapsů je nespočet a co je nejhoršího, ony v různých modifikacích trvají, aniž by udělala sebemenší krok k nápravě! Byl sice jmenován nový ředitel ND (neprávem odvolanému předchozímu se nikdo neomluvil), ale nekompetentní pohlcení Státní opery Národním divadlem zůstalo. Problém, který může vyřešit jedině MK ČR, ale v žádném případě ředitel ND i kdyby to byl manažerský Einstein!
      Jestli si MK ČR myslí, že problém ND vyřešilo, je na katastrofálním omylu! Kostlivec Státní opery je tu stále a její bývalí zaměstnanci nezmizeli. Jan Burian ani celé ND tento problém vlastními silami vyřešit nemohou, protože to není problém zaměstnanců divadla, ale jeho majitele, totiž Českého státu, reprezentovaného ministerstvem kultury. Před hladovou smečkou se jeden neuchrání tím, že zavře oči!
      Navzdory už letitým slibům MK ČR (J. Besser) se ve druhém suterénu kolumbária v Paříží nadále práší na zapomenutou schránku s urnou popela Františka Kupky, na kterou už léta čeká důstojné místo na vyšehradském Slavíně, vedle urny A. Muchy. Kdesi ve skladu MK ČR se práší i na autorskou bustu tohoto génia, dar Kupkových dědiců České republice (to už za ministrování A. H.), protože jaksi není kam ji důstojně umístit.
      Reprezentanti kulturních periodik už dospěli k hromadným protestům proti odejmutí té nuzné nejnutnější podpory, která by byla levnější než sto metrů dálnice!
      Seriózní server i-divadlo pořádá od roku 2006 anketu, ve které se vedle cen udělují i anticeny. Z institucí jej za loňský rok získalo MK ČR, v jednotlivcích se pak na „medailových místech“ umístili A. Hanáková, D. Landa a náměstek MK ČR M. Sankot. Desítku uzavírá Markéta Ševčíková, tisková mluvčí MK ČR. „za arogantní a nekompetentní vystupování“.
      Paní ministryně si zřejmě neuvědomuje, že je dírou pod čárou ponoru v boku korábu koalice TOP 09 – StaN. Neuvědomuje si to ale zřejmě, ani K. Schwarzenberg, o jehož zázračných 45% se zasloužili především kulturní lidé, ti, o jejichž materielní i duchovní zájmy jde v resortu MK ČR především. A volby se blíží, nejsou-li, z dopuštění M. Zemana, už za dveřmi.

      21.03.2013 (13.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,