Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    3MIS3

    Ve XX. století se většina umělců v Československu hlásila k tzv. levici. Dnes jsou hranice mezi levicovým a pravicovým viděním světa v postojích tvůrců i jejich tvorbě nezřetelné – až na pár výjimek (např. spisovatelka L. Procházková). Mají v umění pojmy „levicovost-pravicovost“ vůbec ještě nějakou vypovídací hodnotu?

    David Drábek Pavel Kohout Karel Steigerwald

    David Drábek

    Buďte si levicový, když žijete téměř dvacet let v totalitním Bolševistánu, který se svou levicovostí zaštiťoval… A buďte si pravicový, když musíte po dvaceti letech své podpory pravicovým stranám odhalovat tu trapnou zvůli, které se vámi zvolení mazlíčkové po většinu toho času dopouštěli… Termíny „pravice“ a „levice“ se u nás (zvláště od mefistofelské opoziční smouvy) staly vetešnickými nálepkami, blábolem, jemuž snad nevěří ani zástupci oněch „na oko“ antagonistických partají. Politické strany jsou dalším termínem, který zcela zkorodoval a zjalověl. To hlavně díky rovnítku strana=firma alias stroj na peníze, prebendy a přerozdělování vlivu.

    Když se Václav Havel vrátil z prohlídky jihoamerických slumů, prohlásil, že je o něco více levicovějším. Ale to je přeci pochopitelné a v jádru demokratické – aby stát a ti silnější z nás pomohli slabším, a naopak aby ti silnější byli ochráněni před šikanou ze strany slabších. Aby se misky vah dramaticky nevykláněly tím či opačným směrem. Aby se to neservalo v občanské válce, aby se nerozkradlo i to, co vloží EU. Protože za naše současné bohatství (a že oproti okolnímu světu bohatí jsme!) nevděčíme činnosti tuzemských pravolevých vlád, nýbrž hlavně prostředkům z Unie. A na rozcestí se opravdu nacházíme, neboť partaje se vyklektaly a naši evropskou spřízněnost ohrožuje vedle finanční krize i malověrnost. Správně to řekl historik Jan Rychlík – že se dnešní ČR chová vůči Evropě stejně, jako se chovala slovenská reprezentace vůči Československu. To, co je společné, chápe jako nepřátelské.

    Takže rozumím obecnému zhnusení i tomu, že se objeví napakovaný Janeček s pozitivní evolucí… Ovšem vzápětí přitáhne za ním přísmrad v podobě bývalého skinheada, co tahá v podpaží drůbež. A ten vás nabádá, ať jste na sebe okamžitě hodní, nebo že vám rozkope držku… Tenhle chlapec, který se prostě nedokáže různými koníčky a maškarními převleky zbavit své agresivity, dělá radost dvěma osobám: svému manažerovi a Sigmundu Freudovi. Nebohého Janečka provolává hned za krále, chce chránit jeho Kroky a nás nefašouny hrozí seřezat jak Žito.

    A co na to já? Já chci být švédským sociálním demokratem!

    Pavel Kohout

    Každou lidskou bytost někam orientuje jeho zděděný gen nebo povahový rys nebo sklon, který v něm nejsilněji vypěstovala prožitá zkušenost, výsledek je mnohdy stejně iracionální jako sympatie k Spartě či Slávii. (Můj tatínek si hrál na Sparťana, aby bylo doma živo, a já ještě dnes cítím, jak je mi Sparta protivná, i když se mi zrovna líbí, a Slávie sympatická, i když je právě špatná.)

    Jako spisovatel jsem se v tom ohledu našel vlastně až v disentu, kdy levopravé vidění mnoha „obklíčených“ silně ustoupilo společnému hledání východisek; dnes jsem už dávno střídavý volič, který se rozhoduje vždy znovu podle kvality nabídek, programových a ovšem i personálních. Exil ve mně vygumoval taky reminiscence národnostní, český hajzl nemůže stát nikdy výš než slušný Němec. Když vidím dobrou hru či dobrý film nebo čtu skvělý román, katalogizovat je politicky mě vůbec nenapadá, což vztahuji i na vlastní psaní. Takže si myslím, že ty pojmy jsou v umění pasé.

    Karel Steigerwald

    Levicovost a pravicovost v umění jsou takové pomocné berličky ustavičných třídičů. Jsou levicoví a pravicoví umělci, jejich díla ne. Ta jsou buď mizerná, nebo ne, a ještě – kdo ví… i to se někdy mění. Zamysleme se, prosím, nad větami: ten umělec má jen samé správné názory, ale talent má malý. To je nespravedlivé. Nebo: on je samý špatný názor, jenže má lump velký talent. Čili já takovému třídění nalevo, doprava u uměleckých děl nepřikládám velký význam. Myslím, že v uměleckém díle je umělecké vidění světa. Co vidí ti tvůrci, může být uměleckému dílu jedno. A jen pro přesnost: většinou jsou to levičáci i dnes, nebo spíš taková moderní verze čirého snílkovství, u nás spojená s podivným českým vztekem. Umění vůbec prospívá méně kádrování, co kdo řekl, napsal, koho chválí, či jak jinak blbne, a více úcty k pěkným uměleckým činům, ať už z kterékoliv huby. Ale víte to sami, české umění chodí po laně propagandy, servility a vzdoru. I když právě teď je s tím trošku pokoj.

    • Autor:
    • Publikováno: 16. prosince 2012

    Komentáře k článku: 3MIS3

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      „Když se Václav Havel vrátil z prohlídky jihoamerických slumů, prohlásil, že je o něco více levicovějším.“
      Tohle V. Havel zcela určitě neprohlásil. Uměl totiž gramatiku češtiny.

      17.12.2012 (22.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,