24. MF DIVADLO: Up & Down Radmily Hrdinové
Z letošního ročníku festivalu Divadlo v Plzni si odnáším dojem spíše rozpačitý. Výjimečné zážitky podle mého tentokrát scházely, a to co domácích i zahraničních inscenací, s výjimkou loutkového divadla – vyšohlídovská „opera“ O bílé lani v podání hradeckého Draku i liberecké Naivní divadlo (Čechy leží u moře) nezklamaly. Stejně jako solidně udělaný Moliére (Lékařem proti své vůli) domácího souboru Alfa. A půvabným zpestřením byl i μSputnik v Muzeu loutek.
///
Za nejzajímavější setkání s divadlem
Thomas Bernhard: Mýcení (r. Krystian Lupa, Teatr Polski Wroclaw, prem. 23. 10. 2014 na scéně Jerzyho Grzegorzewského). FOTO NATALIA KABANOW
pokládám vstupní Lupovo Mýcení vratislavského Teatru Polského, které nabídlo téma pro (nejen) divadelníky velmi palčivé, a to ve formálně i herecky vytříbeném tvaru. Vzdor téměř pětihodinovému rozměru to byl zážitek.
///
Příjemným zážitkem,
Jaroslav Havlíček: Petrolejové lampy (r. Martin Glaser, Národní divadlo Brno, prem. 25. 2. 2016). FOTO archiv NDB
byť z jiného soudku, byly pro mě i tradičně, režijně (Martin Glaser) i herecky poctivě udělané Petrolejové lampy činohry brněnského Národního divadla. Pro někoho možná nuda z divadla, které „už nemusí vidět“, abych parafrázovala jednu z ostřílených divadelních kolegyní, která představení předem vypustila, pro mě ale útěcha, že se takovéto divadlo sloužící textu, hercům i divákům ještě vyskytuje. Bohužel jsem neviděla ostravské Slyšení (stejně jako krakovského Hamleta), protože jsem musela z festivalu odjet předčasně. Předpokládám, že by triádu pozitivních zážitků završilo.
///
Na opačném spektru, jež lze nazvat zklamáním,
J. M. Coetzee: Hanebnost (r. Kornél Mundruczó, Proton Theatre Budapešť, prem. 15. 6. 2012). FOTO archiv
se pro mě ocitla inscenace Hanebnost budapešťského Divadla Proton, která zřejmě měla způsobit otřes z (ne)lidského jednání, ale daleko více byla výprodejí výrazových prostředků v Plzni i jinde dávno viděných. A podobně „výprodejově“ na mě zapůsobil i Klimáčkův Mojmír II. aneb Soumrak říše, ukřičený a ulítaný k naprosté nesrozumitelnosti. Možná rezonuje u domácího slovenského publika, ale z plzeňského pohledu se spíš zdálo, že na Slovensko šplíchla pozdní odražená vlna německého divadla.
///
Třetím zklamáním
Lucie Trmíková: Dvojí domov / Z Čepa (r. Jan Nebeský, Roxy/NoD Praha, prem. 29. 9. 2015). FOTO archiv Roxy/NoD
pro mě byla adorovaná inscenace Dvojí domov / Z Čepa, která mě od intimních, duši i srdce oslovujících textů Jana Čepa na hony vzdálila, nikoli přiblížila. Cítím v ní velkou sebezahleděnost do zvolených prostředků, po výtce vnějších, i do herectví protagonistů (s výjimkou prostého a účinného projevu Aloise Švehlíka). Jak pravil vedle mě sedící a divadlem protřelý Milan Uhde, oni nehráli, oni „celebrovali“. Omlouvám se mu za adresnou citaci, ale neumím to lépe vyjádřit.
///
A ještě jeden dodatek
Marius von Mayenburg: (M)učedník (r. Kirill Serebrennikov, Gogol Centrum Moskva, prem. 15. 10. 2014) FOTO I. POLJARNAJA
– dost mě zaujal moskevský (M)učedník. I když možná nebyl – po herecké i režijní stránce – až tak výjimečný. Ale to, o čem vypovídá, se v kontextu moskevské – a obecně ruské – současné reality jeví jako příklad nanejvýš aktuálního a publikum oslovujícího divadla.
Tolik jen velmi stručné ohlédnutí za letošním plzeňským divadelním maratonem.
Radmila Hrdinová, divadelní kritička a publicistka deníku Právo
Komentáře k článku: 24. MF DIVADLO: Up & Down Radmily Hrdinové
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
