Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2024

ročník 33
11. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    140 let Mahenova divadla v Brně

    14. listopadu roku 1882 byla v Brně slavnostně, za mimořádné pozornosti široké veřejnosti, otevřena divadelní budova – dílo známé vídeňské dvojice architektů Fellner – Helmer. Divadlo, tradičně nazývané Na hradbách, bylo původně scénou německého Brünner Stadttheater.

    Foto: archiv divadla

    Je třeba dodat, proč událost vyvolala tak výjimečný zájem. Otevíralo se totiž první divadlo vybavené výhradně elektrickým osvětlením, bez záložních plynových rozvodů. Knihu o všem kolem pozoruhodného světového prvenství napsal Jiří Ort. (Knížka vyšla v nakladatelství Doplněk v roce 2007 pod názvem Budiž světlo žárové – Es werde Glühend Licht.)  (pozn. red. seriál pod stejným názvem vycházel letos i v DN.)

    Budiž světlo žárové (XVIII) Počátky elektrického osvětlení v divadle

    Plná elektrifikace divadla bylo zásadním krokem a žádal si rozhodnost, kterou se vyznačoval tehdejší německý starosta města, iniciátor stavby, Gustav Winterholler. Pro volbu elektrických žárovek hovořily předchozí tragické události. Plynové osvětlení divadelních budov, běžně instalované ve druhé polovině 19. století, bylo příčinou častých zničujících požárů. Jen v roce 1881 vyhořelo divadlo v Nizze, Národní divadlo v Praze, zvlášť tragické důsledky měl požár Okružního divadla ve Vídni. To se promítlo do změny nového rakouského stavebního zákona, který byl aplikován u právě budované brněnské stavby. Zvýšen byl počet východů a schodišť, jeviště bylo odděleno od hlediště ohnivzdornými zdmi a železnou oponou.

    Foto: archiv redakce

    Zásadní a prioritní brněnskou volbou byl odklon od plynového osvětlení a jeho plná náhrada elektrickým. Elektrifikaci provedla pařížská Société électrique Edison spolu s vídeňskou komanditní firmou pro využití elektřiny Brückner, Ross a společníci. Do Brna přijel v roce 1882 Francis Jehl, asistent Thomase Alvy Edisona, který se podílel na jeho pokusech při vytváření vhodného vlákna pro první žárovku. V divadle projektoval a instaloval elektrické osvětlení. Pouze pro potřeby divadla byla postavena v dnešní Vlhké ulici parní elektrárna, tři sta metrů vzdálena od divadelní budovy. Sám Edison navštívil Brno v roce 1911. V blízkosti divadla na prostranství před obchodním domem Centrum (někdejším Baťovým palácem) byla v roce 2010 instalována plastika Tomáše Medka – Pocta T. A. Edisonovi, evokující slavné žárovky.

    Divadlo bylo vybudováno za dnes až neuvěřitelných osmnáct měsíců (včetně projekčních prací). Situování na východním okraji městského centra souviselo s rozsáhlou urbanistickou proměnou Brna v druhé polovině 19. století, která vycházela z regulačního plánu vídeňského architekta Ludwiga von Förstera a městského stavitele Johanna Lorenze z let 1861–63. Cílem bylo na místě zbouraných hradeb postupně vybudovat rozlehlé uliční prospekty, impozantní veřejné budovy, obytné domy a promenádní parky. Se stavbou nového reprezentativního divadla se v plánech počítalo od šedesátých let 19. století. Stavbu prováděl brněnský stavitel Josef Arnold.

    (Připomeňme, že v Brně – Černých Polích probíhá rekonstrukce vlastní vily tohoto významného architekta a stavitele druhé půlovině 19. století.)

    Foto: archiv redakce

    Za stavbou dnešního Mahenova divadla stojí dvojice architektů – Ferdinand Fellner, mladší (1847–1916) a Hermann Helmer (1849–1919) V rovnocenném partnerství se spojili v roce 1873. (Fellner převzal kancelář po otci, u něhož byl Helmer zaměstnán jako kreslíř, sám však i projektoval.) Za čtyřicet tři let společné práce navrhli a vyprojektovali přes 200 staveb, především v tehdejším Rakousku-Uhersku. K jejich specializaci náležely divadla a koncertní sály. Většinou byly navrženy a realizovány v historizujícím slohu, některé pozdější s prvky secese. V České republice nalezneme divadelní budovy s jejich „podpisem“ také v Liberci, Karlových Varech, v Praze, Jablonci nad Nisou a Mladé Boleslavi. Díky soustředěné pozornosti na projekční činnost ve vymezené oblasti Ateliér Fellner a Helmer vykazoval vysokou odbornost. Nepřinášel nová řešení, nabízel však model univerzálního, požadavkům praxe odpovídajícího divadla. Byl tak schopen budovat několik divadel téměř současně. Dobré jméno získal kvalitou, krátkou dobou realizace, nízkými náklady a důrazem na dodržení bezpečnostních předpisů. Současně, v souladu s požadavky doby, nabízel stavbu reprezentativní vnější podobou i vnitřním vybavením.

    Exteriér brněnského divadla je dokladem historizující architektury ze závěru období tzv. přísného historismu. Tvůrci čerpali z pozdně renesanční architektury toskánské a benátské oblasti, staré předlohy dotvářeli kreativní transformací. Na rozdíl od novorenesanční architektury exteriéru převažuje v interiéru neobarokní pojetí, charakteristické pro fázi tzv. pozdního historismu. Fellner s Helmerem patřili k prvním architektům, kteří v Brně zahájili stavbou divadla tuto stylovou změnu. S podrobnou charakteristikou stavby, umělecké výzdoby exteriéru, interiéru a všech tvůrců je možno seznámit se při e-výstavě archivu NdB MAHENOVO DIVADLO *140.

    Foto: archiv redakce

    Závěrem se pokusme vstoupit do minulosti a dění, onoho, pro Brno mimořádně slavnostního dne 14. 11. 1882. Neboť takové hromadné putování k chrámu umění, jaké bylo včera večer k vidění, by se již v Brně nemuselo znovu zažít, psal následující den místní tisk. Přijížděli či přicházeli šťastlivci, a ti, jimž je hodno závidět, kterým bylo při zahajovacím večeru dopřáno potěšení z lesku a nádhery domu…

    S otevřenýma očima se ocitáme mezi šťastlivci, rozevírá se před námi hlavní vstup. Spolu s ostatními obdivujeme foyer v nevídaném oslnivém svitu množství žárovek, zvolna vystupujeme širokým schodištěm a pak výš, každý dle svého pořadí, třeba až docela nahoru do čtvrtého. Když se člověk kochá krásou a neví, kam pohlédnout či nahlédnout dřív, nepočítá schody, ani žárovky.  A to již usedáme na vyhrazená místa. Všechna světla zhasínají, předchozí šum utichá…

    Komponovaný večer zahajuje předehra Weihe des Hauses (Zasvěcení domu) Ludwiga van Beethovena, v podání čtyřicetičlenného orchestru. Po nadšeném potlesku se teprve nyní zvedá opona. Následuje slavnostní alegorie. Pro tuto událost ji ve verších sepsal Adolf Franckel, nedávno jmenovaný ředitel nového divadla. – Bei Frau Bruna. Ústa Bruny – bohyně města, nás přítomné seznamují se slavnou historií stavby a vyzvednou, jak zítra otiskne dobový tisk nehynoucí zásluhy Winterhollerovy o divadlo. Když závěrem paní Bruna skrytou žárovkou nechá rozzářit velkou pestrou kytici, propukne všeobecný jásot a ovace, publikum zvedá se z křesel. Po mile žertovném výstupu následuje vážná tečka programu: Goethova tragédie Egmont.

    Foto: archiv redakce

    Na scéně budovy, která do roku 1918 sloužila výhradně německému divadlu, začínali mnozí slavní umělci, kteří se později proslavili ve Vídni i za hranicemi Rakouska-Uherska. Například operní pěvci Maria Jeritza a Leo Slezak se po angažmá v Brně stali členy vídeňské opery a stálými hosty Metropolitní opery v New Yorku. Po skončení první světové války získalo budovu Na hradbách do užívání české Národní (později Zemské) divadlo v Brně. Za Protektorátu Čechy a Morava opět byla německým Městským divadlem. Definitivně se stánkem českého Národního divadla v Brně stala budova Na hradbách v roce 1945. Od roku 1946 byla nazývána Janáčkovým divadlem. V roce 1965 převzalo Janáčkovo jméno do svého názvu nově vybudované divadlo opery a baletu na Rooseveltově ulici. Při tehdejším velkém divadelním stěhování Na hradbách získala své místo činohra, která do názvu vetkla jméno Jiřího Mahena.

    Pro ty, kteří si přejí dozvědět se víc, platí pozvánka k návštěvě e-výstavy archivu NdB MAHENOVO DIVADLO *140. Výstava, kterou připravila Jitka Nováková, je přístupná od 14. 11. 2022 do 14. 3. 2023 na https://www.ndbrno-evystavy.cz/mahenovo-divadlo/.


    Komentáře k článku: 140 let Mahenova divadla v Brně

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,