Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2024

ročník 33
20. 2. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    …outsideři na vlnách alternativy… (No. 2)

    Jmenuje se Fagi. Je jí třináct. A nemá problém. Už asi dva roky dává na facebook své komiksové stripy, má vlastní divadelní inscenaci a dokonce i trička a placky: prostě se rychle stala arogantní černobílou celebritou. Včera (spolu se svým objevitelem Jiřím Jelínkem a hosty) uváděla v Divadle Na zábadlí předávání Poct festivalu …příští vlna/next wave… – a byl to, řečeno s Fagi, vážně zapráskanej večírek.


    Jiří Jelínek je, myslím, v českém divadelnictví nepřehlédnutelnou personou. Rád se vždycky na festivalech potkávám s jeho různými improvizacemi, inscenacemi a projekty, nejnověji třeba s hospodským site-specific kabaretem Hospodin aneb Kdopak by se Boha BAR (to byl, mimochodem, dle Divadelních novin březnový Sukces měsíce). Včera na Zábradlí jsem si uvědomil, že ho vlastně vždycky vídám v prostředí, které mu je výrazně nakloněno: ve festivalových stanech, na venkovních pódiích či v hospodách, ale hlavně ve společenství lidí, kteří jsou na jeho styl humoru divácky naladění či navyklí, kteří se těší na ony úchvatně nablblé slovní hříčky a nechají se jimi bavit. Nemusí to nutně být jen tím, že už ho dopředu znají a tedy vědí, co je čeká – bývá v tom zkrátka jistá kombinace prostoru, který umožňuje kontakt, festivalové (letní, ovíněné) nálady a sympatií.

    Jiří Jelínek má Fagi na triku...

    Stalo se včera na Zábradlí, že ti dopředu poučení, naladění (ba ani ti ovínění) nedorazili, že Jelínek byl se svými spoluhráči od publika světelně i prostorově odříznut a že nálada v sále nebyla zkrátka zprvu dvakrát spontánní. O to větším zážitkem bylo sledovat, jak se Jelínkovi daří přes to všechno nakonec vytvářet příjemný večer – byť to tentokrát vůbec neměl lehké – a jak dovede i netečnost publika proměnit ve vtip. (Ono se totiž včera i tak trochu spílalo publiku.) A krátké loutkově-komiksové výjevy z života oné třináctileté dívky společně s různými písněmi se ukázaly jako ideální vložky mezi předávání jednotlivých Poct, které byly důvodem celého setkání.

    A ti poctění…

    Pocty uděluje festival již od roku 2003, aby upozornil na zajímavé a výrazné osobnosti ve sféře českého alternativního divadelnictví a umění. Kompletní text o jejich letošním vydání (včetně zdůvodnění ocenění) naleznete na internetových stránkách festivalu, z mé strany tedy jen telegraficky a s případným komentářem. Poctu pro Objev roku získalo mladé brněnské Divadlo D’EPOG, jehož výrazný diptych monodramat Žena subjekt/Žena objekt čeká festivalové diváky v neděli v NoDu. Z celého seskupení umělců se na předávání mohla dostavit jen jedna jeho členka, neb – zcela příznačně – ostatní musejí prý vydělávat, aby mohli nezávislé divadlo dělat.

    ... Stanislav Bohadlo má oko pro baroko ...

    ... Stanislav Bohadlo má oko pro baroko...

    Muzikolog Stanislav Bohadlo získal Poctu za Producentský počin roku za aktivity spojené s festivalem Theatrum Kuks a činností souboru Geisslers Hofcomoedianten (dovolím si v této souvislosti poněkud samožerně upozornit na svůj seriál o Theatru Kuks na iDN nazvaný Na cestě za barokem). Je dobře, že se tyto již deset let trvající aktivity čím dál více daří usazovat v povědomí diváků i odborné veřejnosti – vedle Stanislava Bohadla by ovšem (jak sám oceněný připomněl) nemělo nezaznít jméno režiséra Petra Haška a ostatních, kteří se na tvorbě festivalu a souboru podílejí; Bohadlo to pojmenoval slovy, že „jsou rádi, že se mají“, což byl i můj intenzivní dojem z pobytu na Kuksu.

    Osobností roku byl jmenován Adam Halaš, čerstvě vedoucí Katedry pantomimy HAMU, umělecký šéf prostoru Teatro Roxy/NoD a organizátor Festiválku Jsem spokojen věnovaného pantomimě a nonverbálnímu divadlu. Poctu za Projekt roku získal Jiří Sozanský za projekt věnovaný politickým procesům let padesátých nazvaný Den dvacátý sedmý. Cenu převzala Sozanského manželka Olga, která konstatovala, že to nemá s manželem lehké, neb jeho celoživotním tématem je holocaust a ani osud Milady Horákové se prý neukázal jako zrovna odpočinkový.

    ...Bořivoj Srba má pěknou knihu...

    Za Publikační čin roku byla označena obsáhlá kniha Vykročila husa a vzala člověka na procházku: Pojď!, kterou Bořivoj Srba sestavil z dokumentů a textů spojených se zakládáním brněnské Husy na provázku – v nepatetickém proslovu prof. Srba promluvil o úloze a obtížích divadla mimo střední proud a vyjádřil dík všem, kteří se mu věnují, jakož i Příští vlně za jejich podporu. Podobně nepateticky promluvil i Josef Kovalčuk, když vrhl jistý přátelsky ironický pohled na uměleckou dráhu Arnošta Goldflama, označeného za Živoucí poklad.

    ... a Arnošt Goldflam má (tak jako všichni poctění) usměvavé zrcadlo Petra Nikla. Snímky JARO DUFEK

    A v kavárně večer uzavřelo hudební uskupení olomouckého Divadla na cucky – Akne auf der Stirn – se svým recitálem německých autorských i vykradených písní. Řečnilo se nenabubřele, hrálo se hravě, zpívalo se také tak: páteční Pocty byly ideálním zahájením festivalu, který má v následujích dnech věru co nabídnout.


    Komentáře k článku: …outsideři na vlnách alternativy… (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,