Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval vytrvaleji, když se ukázalo, že nestíhám premiéru. Teď už je pozdě, Národní divadlo mi vlídně poskytlo volňásek na reprízu, Divadelní noviny slíbenou recenzi nemilosrdně vyžadují a pramálo pomůže nářek, že na tento typ divadla nemám ani náturu, ani žaludek a už vůbec ne dobrou vůli nechat si nehezké zážitky pro sebe. Takže tedy Mlynářova opička a prázdninová perspektiva několika litrů zlé krve navíc.

Jiří Suchý z Tábora, František Němec a Pavlína Štorková v Mlynářově opičce FOTO PATRIK BORECKÝ

Šotkova a Páclova inscenace nese hrdý podtitul klicperiáda, lépe by ale seděl termín šotkiáda. Milan Šotek (jenž je v Národním divadle, pokud tomu správně rozumím, mužem přes legraci) sestavil pastiš z celé řady Klicperových her a doplnil jej řadou legrácek z vlastní kapsy. Nejsem odborník na raně obrozeneckou komedii, odhaduji ale, že například vtipné vyjeknutí Žižkovy voči! nebo hláška, v níž se dozvíme, že ušaté krasavici se říká rogalo, budou nejspíš svépomocné. Jiné humory tohoto ražení, třeba repliky: Do stolice ke mně sedl… – nebo: Korunou ženského vychování… je umění zacházet s pohlavím mužským… – dost dobře od Klicpery pocházet mohou, ovšem té správně rozverné šťavnatosti nabudou až díky rafinovanému přesazení do dnešního kontextu. Nemá smysl citovat dál, zájemci si mohou záplavu podobných skvostů hledat v programu, kde je dotyčný opus přetištěn (i když ne v kompletní podobě, na leccos veselého se nejspíš přišlo až v průběhu zkoušení).

Postavy, situace i kusy zápletek jsou sice převzaté z Klicpery, v inscenaci se to ale všechno s mohutným pomrkáváním jako že naivně přežene, zparoduje a všelijakými režijními nápady rozpatlaná tak tlustě, že je víceméně fuk, odkud se původně vyšlo. Výsledkem je představení, při jehož sledování má jeden tendenci začít litovat účinkující, že v něčem takovém vůbec musí vystupovat. Jenže ti si i ve svých řvavě srandovních kostýmech užívali vstřícné reakce publika a vyhlíželi docela spokojeně: legračně cupitali, mrckovali o sto šest, vyvalovali břicha, naráželi do zdí a ochotně předváděli všemožné veselé grimasy či starokomicky přehnanou gestikulaci. Pavlína Štorková, představitelka titulní role, navíc místo obligátního cupitání vytrvale popojížděla na tříkolce. Nemá valný smysl přemýšlet proč, nejspíš to někoho napadlo.

Jak správně poznamenal Martin Švejda na Nadivadle, z repertoáru Národního divadla mizí po Donutilově Sluhovi dvou pánů i Drábkovo Jedenácté přikázání, a tak se hledá adekvátní náhrada. Jistě, smyslem Mlynářovy opičky není nic jiného než dvě a půl hodiny vyrábět legraci stylem ber kde ber. Přičemž není možné nevidět, že se publikum výborně baví; na mé repríze následoval potlesk snad po každé druhé scéně. Kdyby se něco podobného odehrávalo třeba Na Fidlovačce, bylo by to skvělé a divácký úspěch bych všem ze srdce přál. V Národním divadle – stejně jako v kterémkoli jiném dotovaném divadle – je to ale něco docela jiného. Zde bych si naopak ze srdce přál, aby se tu o přízeň méně náročného publika ucházeli způsobem podstatně, ale opravdu podstatně méně podbízivým. A pokud to dost dobře nejde, aby tento druh zábavy velkoryse přenechali scénám, které to mají v popisu práce.

Národní divadlo, Praha – Václav Kliment Klicpera, Milan Šotek: Mlynářova opička. Režie Štěpán Pácl, dramaturgie Jan Tošovský, scéna Andrej Ďurík, kostýmy Eva Jiřikovská, hudba Jakub Kudláč. Premiéra 26. května 2017 ve Stavovském divadle. (Psáno z reprízy 14. června 2017.)

  • Autor: Vladimír Mikulka
  • Publikováno: 27. června 2017

Komentáře k článku: Žižkovy voči…

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,