Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval vytrvaleji, když se ukázalo, že nestíhám premiéru. Teď už je pozdě, Národní divadlo mi vlídně poskytlo volňásek na reprízu, Divadelní noviny slíbenou recenzi nemilosrdně vyžadují a pramálo pomůže nářek, že na tento typ divadla nemám ani náturu, ani žaludek a už vůbec ne dobrou vůli nechat si nehezké zážitky pro sebe. Takže tedy Mlynářova opička a prázdninová perspektiva několika litrů zlé krve navíc.

Jiří Suchý z Tábora, František Němec a Pavlína Štorková v Mlynářově opičce FOTO PATRIK BORECKÝ

Šotkova a Páclova inscenace nese hrdý podtitul klicperiáda, lépe by ale seděl termín šotkiáda. Milan Šotek (jenž je v Národním divadle, pokud tomu správně rozumím, mužem přes legraci) sestavil pastiš z celé řady Klicperových her a doplnil jej řadou legrácek z vlastní kapsy. Nejsem odborník na raně obrozeneckou komedii, odhaduji ale, že například vtipné vyjeknutí Žižkovy voči! nebo hláška, v níž se dozvíme, že ušaté krasavici se říká rogalo, budou nejspíš svépomocné. Jiné humory tohoto ražení, třeba repliky: Do stolice ke mně sedl… – nebo: Korunou ženského vychování… je umění zacházet s pohlavím mužským… – dost dobře od Klicpery pocházet mohou, ovšem té správně rozverné šťavnatosti nabudou až díky rafinovanému přesazení do dnešního kontextu. Nemá smysl citovat dál, zájemci si mohou záplavu podobných skvostů hledat v programu, kde je dotyčný opus přetištěn (i když ne v kompletní podobě, na leccos veselého se nejspíš přišlo až v průběhu zkoušení).

Postavy, situace i kusy zápletek jsou sice převzaté z Klicpery, v inscenaci se to ale všechno s mohutným pomrkáváním jako že naivně přežene, zparoduje a všelijakými režijními nápady rozpatlaná tak tlustě, že je víceméně fuk, odkud se původně vyšlo. Výsledkem je představení, při jehož sledování má jeden tendenci začít litovat účinkující, že v něčem takovém vůbec musí vystupovat. Jenže ti si i ve svých řvavě srandovních kostýmech užívali vstřícné reakce publika a vyhlíželi docela spokojeně: legračně cupitali, mrckovali o sto šest, vyvalovali břicha, naráželi do zdí a ochotně předváděli všemožné veselé grimasy či starokomicky přehnanou gestikulaci. Pavlína Štorková, představitelka titulní role, navíc místo obligátního cupitání vytrvale popojížděla na tříkolce. Nemá valný smysl přemýšlet proč, nejspíš to někoho napadlo.

Jak správně poznamenal Martin Švejda na Nadivadle, z repertoáru Národního divadla mizí po Donutilově Sluhovi dvou pánů i Drábkovo Jedenácté přikázání, a tak se hledá adekvátní náhrada. Jistě, smyslem Mlynářovy opičky není nic jiného než dvě a půl hodiny vyrábět legraci stylem ber kde ber. Přičemž není možné nevidět, že se publikum výborně baví; na mé repríze následoval potlesk snad po každé druhé scéně. Kdyby se něco podobného odehrávalo třeba Na Fidlovačce, bylo by to skvělé a divácký úspěch bych všem ze srdce přál. V Národním divadle – stejně jako v kterémkoli jiném dotovaném divadle – je to ale něco docela jiného. Zde bych si naopak ze srdce přál, aby se tu o přízeň méně náročného publika ucházeli způsobem podstatně, ale opravdu podstatně méně podbízivým. A pokud to dost dobře nejde, aby tento druh zábavy velkoryse přenechali scénám, které to mají v popisu práce.

Národní divadlo, Praha – Václav Kliment Klicpera, Milan Šotek: Mlynářova opička. Režie Štěpán Pácl, dramaturgie Jan Tošovský, scéna Andrej Ďurík, kostýmy Eva Jiřikovská, hudba Jakub Kudláč. Premiéra 26. května 2017 ve Stavovském divadle. (Psáno z reprízy 14. června 2017.)

  • Autor: Vladimír Mikulka
  • Publikováno: 27. června 2017

Komentáře k článku: Žižkovy voči…

  1. Petr Feyfar

    viz: http://www.divadelni-noviny.cz/kriticky-zebricek-132017-cinohra, můj komentář. pf

    01.09.2017 (18.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 11.–27. 11. 2017

Číslo 19/2017 (14. 11.–27. 11. 2017)

Obsah čísla 19/2017

Slovo ...

Ministerstvo mrtvé kultury

Bonviván a scénograf Daniel Dvořák...

Sukces měsíce

Prokletí v Praze

Teatr Powszechny, Varšava (Polsko) –...

Dotazník

Marwan Alsolaiman

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Co stojí Plácido Domingo

Zhruba dva roky vyjednávali nejprve...

Fejeton

Tragédi

Josífek nikdy nezvedá oči od...

Kronika

Jednou větou

Vítězi letošního ročníku ankety...

Kritika

Vládci ve spodním prádle

Hra Jamese Goldmana Lev v zimě měla...

Rozmohl se nám tu takový...

Je mi to nepříjemné – ale prostě...

Tato hra není v pohodě

Inscenace Jsme v pohodě reprezentuje v...

Pět sester, Antone...

Požehnáním pro každý soubor je...

Postaru, ale působivě

Původní operní novinka v...

Amazonky – podvratný sen...

Amazonky, které měly premiéru v...

Ženy a muži klasicky i...

Dlouho očekávaná premiéra Baletu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 19/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Abychom neztratili úplně...

Palm Off Fest již druhým rokem...

Hubu mu zacpeme přesvatým...

V českých katolických kruzích koluje...

Vzhůru na barikády!

V Divadle pod Palmovkou se letos...

Rozhovor

Jiří Josek: Překlad je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jitka Jílková: Letos...

Rozhovor s ředitelkou Pražského...

Kauza

Kontext

Růžové zahrady na Kavčích...

Ne, nebudu krtincům z Kavčích hor,...

Lekce flamenka

Díky Magdaleně Kožené a jejímu...

Sympozium jako prostor k...

Původní význam řeckého slova z...

Burza

Na místě předmluvy

Národní muzeum informuje

Psáno o letošních...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kdyby odpůrci…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Severočeské divadlo opery a...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Oliver Frljić: Skutečný...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kultura v zajetí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Otto Šujan (2. 6. 1930 Zvolen,...

Výročí

Výročí 15.–30. listopadu

Rozmus Andrzej, herec (16. 11. 1967) △...

Paměti, záznamy, deníky

Zábradlí ve skle

Jednou z událostí divadelní sezony...

Knihovnička

Došlo do redakce

Helena Albertová: Karel Zmrzlý...

Tradiční divadlo radikálně...

Asi málokdo si ve světové teatrologii...

Obrazem

Fagi a divadlo

Plakát je poselství

Ve středu 25. října začala ve foyer...

Pan Papírek… (V)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2017



Obsah,