Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval vytrvaleji, když se ukázalo, že nestíhám premiéru. Teď už je pozdě, Národní divadlo mi vlídně poskytlo volňásek na reprízu, Divadelní noviny slíbenou recenzi nemilosrdně vyžadují a pramálo pomůže nářek, že na tento typ divadla nemám ani náturu, ani žaludek a už vůbec ne dobrou vůli nechat si nehezké zážitky pro sebe. Takže tedy Mlynářova opička a prázdninová perspektiva několika litrů zlé krve navíc.

Jiří Suchý z Tábora, František Němec a Pavlína Štorková v Mlynářově opičce FOTO PATRIK BORECKÝ

Šotkova a Páclova inscenace nese hrdý podtitul klicperiáda, lépe by ale seděl termín šotkiáda. Milan Šotek (jenž je v Národním divadle, pokud tomu správně rozumím, mužem přes legraci) sestavil pastiš z celé řady Klicperových her a doplnil jej řadou legrácek z vlastní kapsy. Nejsem odborník na raně obrozeneckou komedii, odhaduji ale, že například vtipné vyjeknutí Žižkovy voči! nebo hláška, v níž se dozvíme, že ušaté krasavici se říká rogalo, budou nejspíš svépomocné. Jiné humory tohoto ražení, třeba repliky: Do stolice ke mně sedl… – nebo: Korunou ženského vychování… je umění zacházet s pohlavím mužským… – dost dobře od Klicpery pocházet mohou, ovšem té správně rozverné šťavnatosti nabudou až díky rafinovanému přesazení do dnešního kontextu. Nemá smysl citovat dál, zájemci si mohou záplavu podobných skvostů hledat v programu, kde je dotyčný opus přetištěn (i když ne v kompletní podobě, na leccos veselého se nejspíš přišlo až v průběhu zkoušení).

Postavy, situace i kusy zápletek jsou sice převzaté z Klicpery, v inscenaci se to ale všechno s mohutným pomrkáváním jako že naivně přežene, zparoduje a všelijakými režijními nápady rozpatlaná tak tlustě, že je víceméně fuk, odkud se původně vyšlo. Výsledkem je představení, při jehož sledování má jeden tendenci začít litovat účinkující, že v něčem takovém vůbec musí vystupovat. Jenže ti si i ve svých řvavě srandovních kostýmech užívali vstřícné reakce publika a vyhlíželi docela spokojeně: legračně cupitali, mrckovali o sto šest, vyvalovali břicha, naráželi do zdí a ochotně předváděli všemožné veselé grimasy či starokomicky přehnanou gestikulaci. Pavlína Štorková, představitelka titulní role, navíc místo obligátního cupitání vytrvale popojížděla na tříkolce. Nemá valný smysl přemýšlet proč, nejspíš to někoho napadlo.

Jak správně poznamenal Martin Švejda na Nadivadle, z repertoáru Národního divadla mizí po Donutilově Sluhovi dvou pánů i Drábkovo Jedenácté přikázání, a tak se hledá adekvátní náhrada. Jistě, smyslem Mlynářovy opičky není nic jiného než dvě a půl hodiny vyrábět legraci stylem ber kde ber. Přičemž není možné nevidět, že se publikum výborně baví; na mé repríze následoval potlesk snad po každé druhé scéně. Kdyby se něco podobného odehrávalo třeba Na Fidlovačce, bylo by to skvělé a divácký úspěch bych všem ze srdce přál. V Národním divadle – stejně jako v kterémkoli jiném dotovaném divadle – je to ale něco docela jiného. Zde bych si naopak ze srdce přál, aby se tu o přízeň méně náročného publika ucházeli způsobem podstatně, ale opravdu podstatně méně podbízivým. A pokud to dost dobře nejde, aby tento druh zábavy velkoryse přenechali scénám, které to mají v popisu práce.

Národní divadlo, Praha – Václav Kliment Klicpera, Milan Šotek: Mlynářova opička. Režie Štěpán Pácl, dramaturgie Jan Tošovský, scéna Andrej Ďurík, kostýmy Eva Jiřikovská, hudba Jakub Kudláč. Premiéra 26. května 2017 ve Stavovském divadle. (Psáno z reprízy 14. června 2017.)

  • Autor: Vladimír Mikulka
  • Publikováno: 27. června 2017

Komentáře k článku: Žižkovy voči…

  1. Petr Feyfar

    viz: http://www.divadelni-noviny.cz/kriticky-zebricek-132017-cinohra, můj komentář. pf

    01.09.2017 (18.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

Dotazník

Markéta Dvořáková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kronika

Jednou větou

V areálu bývalé papírny ve Vraném...

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Vladimír Polívka: Jen se...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

O talentu a kontaminaci hnusem

Ačkoli se neustále mluví o potřebě...

Středověk dnes

Úvahy filmové

Židé v moderních českých ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Kolegyně a kolegové!

Herecká asociace informuje

Podoby – Většina...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Hudební divadlo Karlín

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Od dekonstrukce k příběhu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

René Tuček – pěvec se...

(8. 1. 1936 Praha – 26. 8. 2017...

Vladimír Brabec byl chlap...

(15. 5. 1934 Praha – 1. 9. 2017 Nová...

Výročí

Výročí 16.−30. září

Kožíšková Kristina, korepetitorka...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (V)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Pan Papírek… (II)

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,