Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Kritický žebříček 13/2017 – činohra

 

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je dobré vidět /2 na vlastní nebezpečí / 1 vhodné pro derniéru

Lenka Dombrovská Radmila Hrdinová Vladimír Hulec Vladimír Just Jan Kerbr Jan Kolář Luboš Mareček Vladimír Mikulka Michal Novák Jana Paterová Marie Reslová Jana Soprová Martin J. Švejda Vít Závodský
Národní divadlo, Praha – M. Šotek, V. K. Klicpera: Mlynářova opička 2 3,5 1,5 3 3,5 2
Divadlo bratří Formanů, Praha – I. Arsenjev, P. Forman: Deadtown 3 5 4
Divadlo na Vinohradech, Praha – F. Langer: Periferie 4,5 3,5 3
Divadlo na Vinohradech, Praha – J. Procházka, L. Procházková: Ucho 3,5 2 3,5
Divadlo v Dlouhé, Praha – A. P. Čechov: Racek 3 3 2,5 3 2,5 3 3 2,5 2,5
Divadlo pod Palmovkou, Praha – M. Hýča: Dotěrnosti 3 3
Švandovo divadlo na Smíchově, Praha – D. Košťák: Srdce patří za mříže 3 3,5 3
Švandovo divadlo na Smíchově, Praha – N. Kocab: Pohřeb až zítra 3,5 4 3,5 3
Pomezí, Praha – L. Brychta, Š. Tretiag, K. Součková: Pozvání 2,5 4 4,5 3
Semafor, Praha – J. Suchý: Začalo to Vestpocketkou 3,5 5 4
Městská divadla pražská – P. Khek, V. Mašková: Čapek 3 4 2,5 3,5
Národní divadlo Brno – J. Bulis, L. Dlabola Bulisová, I. Klestilová, A. Goldflam: Drazí v Chomutově! 4 3 3 4
HaDivadlo, Brno – K. Polívková, P. Hůlová: Macocha 4 3
Městské divadlo v Mostě – Ch. Hampton: Nebezpečné vztahy 2 2
  • Autor: DN
  • Publikováno: 27. června 2017

Komentáře k článku: Kritický žebříček 13/2017 – činohra

  1. Petr Feyfar

    Zcela nepochopitelné
    je pro mě ohodnocení mimořádně inteligentní a zábavné „klicperiády“ (označení z anonce ND) Milana Šotka „Mlynářova opička“ paní R. Hrdinovou a pány Švejdy a Mikulky. Dva bodíky, u Mikulky dokonce jen jeden a půl (tedy pokud správně hodnocení rozumím, na půl vhodné vyřadit z repertoáru), to je opravdu v případě tak vydařené kompilace z různých Klicperovych her i představení (režie Štěpán Pácl) výraz toho pravého kritického ducha. Anebo naprostého neporozumění.
    Zvláštní je, že zatím prakticky nikdo na tento divadelní počin nenapsal adekvátní recenzi. Paní Hrdinová napsala cosi o „utkání s Klicperou“, ve kterém „dramatik nezvítězil“. Myslím, že i když přejímá výraz dramaturga inscenace J. Tošovského („utkat se“), nepřejímá jeho smysl. Zdá se, že ho nepochopila nebo ve snaze být originální nenavázala na to, co chtěl Tošovský tímto slovem říci. Tvůrcům jistě nešlo o to nad Klicperou zvítězit, porazit ho, srazit ho na kolena, a tak třeba vytvářet jakousi pokleslou zábavu. Evidentně jim šlo naopak o to se s ním setkat („utkat“ ve smyslu partnerského setkání) a předvést – nikoliv v didaktickém slova smyslu – jeho schopnost vytvářet živé jevištní situace (jakých ostatně není ani ve světové dramatice nadbytek) a bavit jimi i jeho humorem publikum. A také potěšit mimořádnou krásou jeho jazyka.
    To na štěstí pochopil a hlavně popsal Jan Císař (LN, 8. 6. 17), který poukazuje i na to, že Šotkova poetika je Klicperovi blízká, v podstatě z ní vychází, a že tedy – dodávám – jeho úprava je organická. Dodat by se dalo i to, že Klicpera vůbec – jak ostatně Šotek s Páclem předvádějí – je tím pravým zakladatelem, tvůrcem českého (nejen) jevištního humoru a to snad až někam k Cimrmanovi a vlastní Šotkově tvorbě (Plejtvák a spol.). Na rozdíl od Císaře (je toho názoru, že inscenace ke konci „ztrácí svěžest“) se mně zdála expozice – „rozjezd“, splétání všech těch linií z různých her – trochu zdlouhavá. Rozplétáním jsem se naopak bavil. Asi tak jako se bavívám v podobných případech třeba u Molièra nebo Goldoniho (i když u obou také vím a všichni víme, jak to dopadne!). Ale nepochybuji o tom, že na takové dvacáté, třicáté repríze se pobavíme na konci i na začátku.

    03.07.2017 (9.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*



Obsah,