Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Zemřel František Miška

V roce 2016 během natáčení pořadu ČT Na plovárně. FOTO archiv ČT

František Miška

27. 8. 1919 Praha – 11. 2. 2017  Praha

Herec a režisér, jehož kariéra je spjata především s Městskými divadly pražskými, ale také s městskými divadly v Baden-Badenu, Düsseldorfu nebo Münsteru. Jenom v Městských divadlech režíroval přes čtyřicet inscenací a v zahraničí pak dalších šedesát osm. Dokázal přežít Terezín a Osvětim. V letech 1996 – 1999 byl ředitelem a uměleckým šéfem Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami.

V roce 1925/26. FOTO archiv Paměť národa

Vystudoval obchodní akademii, již jako středoškolák účinkoval ve studentském Divadelním kolektivu mladých, kde se spřátelil s Pavlem Tigridem, Jiřím Ortenem či Josefem Schwarzem. S těmito vrstevníky jej spojoval živý zájem o avantgardní umění. Divadlu se jako ochotník věnoval i nadále. Za války se mu stal osudným jeho židovský původ a byl vězněn v několika koncentračních táborech. V Terezíně hrál divadlo – recitoval a hrál v několika divadelních představeních, účinkoval v Šenkově kabaretu. Byl převezen do Osvětimi, následovaly pak další koncentrační tábory. Osvobození se dočkal v Buchenwaldu.

V roce 1946 se svou ženou, herečkou Ludmilou Píchovou. FOTO archiv Paměť náíroda

Po válce začal hrát divadlo profesionálně. První dvě sezony strávil v Kladně (1945-1947), následující tři roky strávil v angažmá v Realistickém divadle v Praze a v Divadle Státního filmu. Následujících třicet pět let (1950-1985) byl členem Městských divadel pražských. Původně pouze jako herec, vynikl například v Misantropovi nebo Večeru tříkrálovém. Od roku 1964 se věnoval i režii. Jeho první prací byla inscenace hry Arthura Watkyna Anna přechází na červenou. Z dalších jeho jevištních realizací v MDP připomeňme inscenace Víš přece, že neslyším, když teče voda, Já, k čertu žiju rád a především Čtrnáctý hrabě Gurney, který dosáhl 116 repríz a teprve zákaz ukončil jeho uvádění.

S dcerou Michaelou, později též herečkou (50. léta). FOTO archiv Paměť národa

Účinkoval i ve filmu. Po válce se objevil ve dvou zcela protichůdných postavách – v dramatu Muži bez křídel (1946) hrál gestapáka, ve filmu Nadlidé (1946) naopak ztvárnil odvážného odbojáře. Režisér František Čáp ho v roce 1947 obsadil do hlavní role ve filmu Muzikant. Čtyřicátá až šedesátá léta mu pak přinesla dalších přibližně dvacet rolí, převážně menšího formátu. Například v roce 1959 hrál v šesti filmech, například dr. Strnada v dodnes populární komedii Kam čert nemůže (1959). Svou filmovou kariéru uzavřel v roce 1967 postavou číšníka v komedii Jak se krade milión. Vzhledem k tomu, že se v té době začal naplno věnovat divadelní režii, další filmové nabídky již nepřijímal.

Varšava, 1970. FOTO archiv Paměť národa

Od roku 1968 až do poloviny devadesátých let působil v zahraničí (Švýcarsko, Francie, Německo), nikdy však neemigroval. Po hostování v Düsseldorfu (Ženitba) následovaly scény ve Wuppertalu, Hamburku, Münsteru, Bonnu, ale i v Basileji a Paříži. V letech 1983 – 1996 byl ředitelem městského divadla v Baden-Badenu.

Düsseldorf, 1968. FOTO Paměť národa

Poté se vrátil do vlasti. V letech 1996 – 1999 byl ředitelem a uměleckým šéfem Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami. Během svého tříletého působení zde režíroval řadu titulů, například Dva šlechtice z Verony, Všichni moji synové nebo Vánoční hru. Spolu se svou manželkou, herečkou Ludmilou Píchovou (1923-2009) také založil a sponzoroval První pražské studentské divadlo. (Více o Františku Miškovi zde.)

S ministrem kultury Danielem Hermanem, který mu loni 26. února v rámci festivalu Mene Tekel v Praze předal ocenìní Rytíř české kultury. FOTO MICHAL KRUMPHANZL

Je autorem memoárové knihy Když se pláč směje (2002). Po celý svůj život čerpal z dramatických životních zkušeností z války, sám se ale k tomuto tématu vracel nerad, nicméně ve zmíněné knize se této etapě věnuje poměrně podrobně. Marek Eben s ním loni natočil jeden díl z cyklu Na plovárně (zde).

Nadace Život umělce mu v roce 2005 udělila cenu Senior Prix. Před rokem převzal od ministra Daniela Hermana ocenění ministerstva kultury, byl jmenován Rytířem české kultury.

Jeho dcera Michaela Mišková (*1949) je též herečkou.

Poslední rozloučení se bude konat v úterý 21. února od 14:30 v kostele svatého Matěje v Praze.

  • Autor: DN
  • Publikováno: 15. února 2017

Komentáře k článku: Zemřel František Miška

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Jiří Havelka koncem loňského roku...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,