Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Zemřel František Miška

V roce 2016 během natáčení pořadu ČT Na plovárně. FOTO archiv ČT

František Miška

27. 8. 1919 Praha – 11. 2. 2017  Praha

Herec a režisér, jehož kariéra je spjata především s Městskými divadly pražskými, ale také s městskými divadly v Baden-Badenu, Düsseldorfu nebo Münsteru. Jenom v Městských divadlech režíroval přes čtyřicet inscenací a v zahraničí pak dalších šedesát osm. Dokázal přežít Terezín a Osvětim. V letech 1996 – 1999 byl ředitelem a uměleckým šéfem Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami.

V roce 1925/26. FOTO archiv Paměť národa

Vystudoval obchodní akademii, již jako středoškolák účinkoval ve studentském Divadelním kolektivu mladých, kde se spřátelil s Pavlem Tigridem, Jiřím Ortenem či Josefem Schwarzem. S těmito vrstevníky jej spojoval živý zájem o avantgardní umění. Divadlu se jako ochotník věnoval i nadále. Za války se mu stal osudným jeho židovský původ a byl vězněn v několika koncentračních táborech. V Terezíně hrál divadlo – recitoval a hrál v několika divadelních představeních, účinkoval v Šenkově kabaretu. Byl převezen do Osvětimi, následovaly pak další koncentrační tábory. Osvobození se dočkal v Buchenwaldu.

V roce 1946 se svou ženou, herečkou Ludmilou Píchovou. FOTO archiv Paměť náíroda

Po válce začal hrát divadlo profesionálně. První dvě sezony strávil v Kladně (1945-1947), následující tři roky strávil v angažmá v Realistickém divadle v Praze a v Divadle Státního filmu. Následujících třicet pět let (1950-1985) byl členem Městských divadel pražských. Původně pouze jako herec, vynikl například v Misantropovi nebo Večeru tříkrálovém. Od roku 1964 se věnoval i režii. Jeho první prací byla inscenace hry Arthura Watkyna Anna přechází na červenou. Z dalších jeho jevištních realizací v MDP připomeňme inscenace Víš přece, že neslyším, když teče voda, Já, k čertu žiju rád a především Čtrnáctý hrabě Gurney, který dosáhl 116 repríz a teprve zákaz ukončil jeho uvádění.

S dcerou Michaelou, později též herečkou (50. léta). FOTO archiv Paměť národa

Účinkoval i ve filmu. Po válce se objevil ve dvou zcela protichůdných postavách – v dramatu Muži bez křídel (1946) hrál gestapáka, ve filmu Nadlidé (1946) naopak ztvárnil odvážného odbojáře. Režisér František Čáp ho v roce 1947 obsadil do hlavní role ve filmu Muzikant. Čtyřicátá až šedesátá léta mu pak přinesla dalších přibližně dvacet rolí, převážně menšího formátu. Například v roce 1959 hrál v šesti filmech, například dr. Strnada v dodnes populární komedii Kam čert nemůže (1959). Svou filmovou kariéru uzavřel v roce 1967 postavou číšníka v komedii Jak se krade milión. Vzhledem k tomu, že se v té době začal naplno věnovat divadelní režii, další filmové nabídky již nepřijímal.

Varšava, 1970. FOTO archiv Paměť národa

Od roku 1968 až do poloviny devadesátých let působil v zahraničí (Švýcarsko, Francie, Německo), nikdy však neemigroval. Po hostování v Düsseldorfu (Ženitba) následovaly scény ve Wuppertalu, Hamburku, Münsteru, Bonnu, ale i v Basileji a Paříži. V letech 1983 – 1996 byl ředitelem městského divadla v Baden-Badenu.

Düsseldorf, 1968. FOTO Paměť národa

Poté se vrátil do vlasti. V letech 1996 – 1999 byl ředitelem a uměleckým šéfem Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami. Během svého tříletého působení zde režíroval řadu titulů, například Dva šlechtice z Verony, Všichni moji synové nebo Vánoční hru. Spolu se svou manželkou, herečkou Ludmilou Píchovou (1923-2009) také založil a sponzoroval První pražské studentské divadlo. (Více o Františku Miškovi zde.)

S ministrem kultury Danielem Hermanem, který mu loni 26. února v rámci festivalu Mene Tekel v Praze předal ocenìní Rytíř české kultury. FOTO MICHAL KRUMPHANZL

Je autorem memoárové knihy Když se pláč směje (2002). Po celý svůj život čerpal z dramatických životních zkušeností z války, sám se ale k tomuto tématu vracel nerad, nicméně ve zmíněné knize se této etapě věnuje poměrně podrobně. Marek Eben s ním loni natočil jeden díl z cyklu Na plovárně (zde).

Nadace Život umělce mu v roce 2005 udělila cenu Senior Prix. Před rokem převzal od ministra Daniela Hermana ocenění ministerstva kultury, byl jmenován Rytířem české kultury.

Jeho dcera Michaela Mišková (*1949) je též herečkou.

Poslední rozloučení se bude konat v úterý 21. února od 14:30 v kostele svatého Matěje v Praze.

  • Autor: DN
  • Publikováno: 15. února 2017

Komentáře k článku: Zemřel František Miška

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 3.–3. 4. 2017

Číslo 6/2017 (21. 3.–3. 4. 2017)

Obsah čísla 6/2017

Slovo ...

Téma?

Jako čtenář českých divadelních...

Sukces měsíce

M. Kunze, S. Levay: Rebecca

Národní divadlo moravskoslezské...

Dotazník

Marka Míková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Komedie aneb Zpět do vlídné...

Rada hlavního města Prahy rozhodla,...

Fejeton

Homo ludens aneb Člověk bez...

Po nějaké době se vracím na stránky...

Názor

Manipulace a neznalost Jana...

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Muzikál Srdcový král pražského...

Kritika

Faustovo prokletí

Faustovo prokletí Hectora Berlioze je v...

Ideál ženy v zrcadle

Letošní sezona v Městském divadle v...

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před...

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v...

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie...

Tam, kde včera znamená...

Bolek Polívka (dále pro přehlednost...

Nečitelná láska paní...

Jen několik měsíců po vydání...

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí...

Smějící se bestie Tomáš...

Tomáš Dianiška je bůh. Tedy podle...

Modernismus a avantgardismus ...

Když jsem vstoupil do provázkovského...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Šimon Dominik: Nezačínám...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Je čas uvést věci do pohybu

Rozhovor s novými šéfy činohry a...

Kontext

Akademie v mantinelech...

Poslední únorovou neděli se v Los...

Kulatý stůl Divadelních...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Výstavy – výstavy –...

Národní muzeum informuje

Nejlepší herec nemusí...

Herecká asociace informuje

Podoby: Nevyžádaný dopis...

Píšu ti milá, jaks správně poznala,...

Divadlo Antonína Dvořáka...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Maxim Didenko: Divadlo je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Vladimíre, děkuju

Vladimír Vašut byl taneční kritik a...

Zemřeli

Vladimír Vašut (26. 3. 1931 Dolní...

Výročí

Výročí 1.−15. dubna

Riedlbauch Václav, skladatel (1. 4....

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Prokletí

Osmnáctého února měla ve...

Expert – manifest

Příloha

Události z historie školy

1945 d dekretem prezidenta republiky...

Doctores honoris causa JAMU

Janáčkova akademie múzických umění...

Devět „nej“ brněnské...

Janáčkova akademie múzických umění...

Anketa s výraznými...

1. Jak vzpomínáte na studia, co jste...

Kalendář akcí k oslavám /...

24. března / Divadlo na Orlí...

Moderní vysoká škola s...

Vládním zákonem z 12. září 1947...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2017



Obsah,