Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2018

ročník 25
18. 9.–1. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zeměkoule se dříve otočí…

    … daleko dřív, než se mi podaří zavřít oči, zpívali na začátku třicátých let V + W v blues Jaroslava Ježka Proč nemůžu spát v revui Robin zbojník. Právě opouštěli „bezpředmětný“ humor, protože nechtěli mlčet v polemikách mezi nepraktickou demokracií, v níž se lidé museli starat sami o sebe a nikdo jim moc nepomohl, nacionálním socialismem, který hlásal nic než národ, a komunistickým rájem pro všechny. O stejné principy se dohadujeme dodnes. Věděli, proč odmítnout Hitlera, ale ani rozhádaná demokracie se jim tak úplně nezdála a pošilhávali po Stalinovi. Také neměli patent na rozum. Nikdo ho nemá, jen to někteří předstírají a lidé jim znovu slepě věří, že vyřeší jejich strachy a potíže. Nikdy se to nestalo.

    Za pouhou šestinu roční cesty kolem Slunce je Země jiná než na konci června. Zdá se být zase trochu horším místem k životu, houstnou katastrofické zprávy o spadlých mostech, o tunách leklých ryb, o vyschlých řekách a studnách, o nebývale ničivých hurikánech, o záplavách, požárech, teroristech. O utilitárním politikaření, jemuž se v chaosu nadmíru daří, státníka aby v celém světě pohledal.

    Líp bude, až si lidé zvyknou nevěřit všemu, co si neověří. Až se budou ptát, jakým způsobem a za co jim politikové sliby hodlají splnit. Jestli třeba blahobyt nepořizují na dluh, který zaplatí naše děti – protože jednou se bude muset zaplatit!

    Tak třeba si většina občanů nedala nakukat, že 21. srpna před padesáti lety se vlastně nic nestalo. Neuvěřili soudružkám a soudruhům, kteří už zase tehdejší okupaci prohlašují za bratrskou internacionální pomoc. A někteří se slzou v oku vzpomínají, jak okupanty, podle nich osvoboditele, nad ránem vítali v Ruzyni na letišti. Neprošlo ani alibistické tvrzení, že stejně už nikdo pořádně neví, o co tehdy šlo. Ani snaha přejít ostudné výročí povýšeným mlčením. Lidé si všimli, jak aktuální je půl století starý Krylův verš na rohu ulice vrah o morálce káže. A ozvali se. Na Václaváku a hlavně po českých městech a městečkách se sešli. Že dobře udělali, doložil novodobý normalizátor tím, že je označil za řvoucí stádo. V tom to je: nedat si nic nakukat a nemlčet!

    Dva vyprahlé měsíce snad mnohé přesvědčily, že klimatické změny nejsou chimérou, jak tvrdí populisté, protože to chtějí slyšet jejich voliči, ale reálnou hrozbou našeho světa. Je tak svůdné zatáhnout záclonky a ignorovat, co se děje venku. Doufat, že se to přežene. Nepřežene, jak už dávno zjistili ekologové, klimatologové a další vědoucí lidé. A politickými kecy se z té šlamastiky nedostaneme. Známe civilizace, které se prolhaly k sebedestrukci, snadno můžeme být další z nich.

    Ale třeba se díky podstatným hrozbám zase začne rozlišovat, co je pravda a co je lež. To pokud lidé zjistí, že bez respektování reality, ergo pravdy, se prostě nedá prakticky žít. Stejně jako nemůžeme existovat bez zemské gravitace, bez jistoty, že co nám upadne, skončí na zemi a ne v oblacích. Pak budou zase potřeba státníci s rozhledem místo nedovzdělaných rychlokvašek s opsanými diplomkami a podržtašek ze stranických sekretariátů.

    Svět je po těch šedesáti dnech jiný i tím, že ho opustilo mnoho moudrých lidí – jen divadelníků uvádíme na předposlední straně přes dvacet! Kruté léto. Kdybychom je všechny chtěli uctít vzpomínkami, jak by si zasloužili, nebudeme do Vánoc tisknout nic jiného. I když by se o takových osobnostech pěkně psalo a četlo! K některým se časem vrátíme.

    Proměnila se i redakce Divadelních novin: k novému týmu v Městských divadlech pražských odešla výtečná redaktorka a autorka Lenka Dombrovská. Přišla zkušená Jana Soprová a nezkušená Petra Zachatá. A doufám v další mladší a mladé, kteří se do té káry snad konečně zapřáhnou. Mám dojem, že po dlouhých letech začínají mít zájem fundovaně reflektovat divadelní dění ve společnosti.

    Proč a nad čím to člověk žasne, po čem se potřebuje ptát, jednou to všechno bude jasné – až budem navěky spát. Končili V + W zadumaně.

    Tak nám všem přeji zadumanou divadelní sezonu.


    Komentáře k článku: Zeměkoule se dříve otočí…

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,