Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2018

ročník 25
26. 6.–1. 9. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Souvislosti jiných světů

    Kdo zná tvorbu režiséra Daniela Špinara a má povědomí o antické mytologii a jejích postmoderních interpretacích, bude jistě od inscenace Vítejte v Thébách očekávat především ohromné množství symbolů, analogií a významových vrstev. A tomuto očekávání je učiněno zadost. Hra Moiry Buffiniové pracuje s překrýváním doby antické a současné, přičemž ze střetů těchto na první pohled jiných světů vyplývají nečekané souvislosti. Hra je analýzou lidských charakterů v době, kdy antická morálka místo rozlišování dobra a zla připisovala vše hře osudu, a dnešní doby, kdy vyčpělé křesťanské hodnoty střídá slepý individualismus.

    Inscenace Vítejte v Thébách ukazuje všudypřítomný rozklad, halda oblečení znázorňuje vyhaslé lidské životy… FOTO PETR NEUBERT

    Hlavní dějová linie je započata jmenováním Eurydiky (Jana Stryková) do funkce prezidentky válkou zdrcených Théb. Všudypřítomný rozklad a animálnost přeživších jsou v úvodu zpřítomněny scénou s vojáky. Ti vběhnou do hlediště a celí od krve míří zbraněmi na diváky a řvou na ně ve snaze je ukáznit. Scéna, jejímž autorem je Henrich Boráros, ukazuje ruiny Théb, a to s mnoha odkazy na různé časoprostorové vrstvy – v rozvalinách jsou zabodané šípy (byť vojáci mají samopaly), uprostřed jeviště je obrovská díra a jako vzkaz z budoucnosti (nebo lépe různých budoucností) je na zdi částečně zničený nápis liberté – égalité a sprejem dopsané: byoncé. Po straně je vysoká hromada oblečení – vyhaslých lidských životů.

    Stejně nekonzistentní jsou i kostýmy (Linda Boráros), které jsou občas stylizované, jindy jsou karikaturou současného okázalého nevkusu či naopak zosobněním vojenské strohosti. Tohle vše je navíc orámováno realitou muzea, kdy scénografické součásti mají muzejní štítky a dění zpovzdálí přihlíží nenápadná kustodka. Ta přednáší i závěrečná slova inscenace – jako by tím tvůrci naznačovali, že celou dobu šlo pouze o „hru na hru“.

    Přestože reálie (jména, lokalita atd.) odpovídají antické mytologii, dramatička s nimi pracuje volně a slouží zde spíše jako dovysvětlení – osudy postav jsou pouze naznačeny a divák tak může konfrontovat dění na scéně se svou znalostí mytologických příběhů.

    Eurydika cítí závazek vůči svým občanům a je odhodlána postavit Théby znovu na nohy. Pomoc se nabízí z vyspělých Athén – tamní první občan Théseus (David Matásek) přichází s delegací do Théb s „darem demokracie“. Už na první pohled je střet thébské a athénské reality zcela nevyvážený – zhýčkaný Théseus ohrnuje nad zaostalými Thébami nos, nicméně cítí je jako příležitost pro snadné drancování přírodních zdrojů výměnou za jakousi humanitární pomoc. Eurydika ovšem Théseovi nedovolí, aby se vměšoval do jejich záležitostí, a stejně tak odmítne jeho vulgární pokusy o intimní sblížení.

    V tomto historizujícím rámci nejvíce rezonují dvě výsostně současná témata – nevyvážený vztah vyspělých a rozvojových zemí a feminismus. Théseus ztělesňuje aroganci světových velmocí, které svou snahu o rozšiřování teritoriální nadvlády zakrývají snahou o humanitární či vojenskou pomoc. Politické zřízení Athén považuje Théseus za nejlepší a nedokáže a ani nechce pochopit lokální potřeby Thébanů. David Matásek dodává postavě úlisnost a nechává zpod masky motivovaného reformátora pronikat odstíny chamtivosti a lhostejnosti vůči osudu lidí. Feministický nádech inscenaci dodává silná Eurydika, která bez váhání odmítá nekalou nabídku Thésea. Její poradní sbor tvoří ženy – tvrdé, neoblomné, inteligentní, ve strohých kabátech. Naproti tomu stojí zhýčkaný Théseus, který přijíždí s věží růžových kufrů, a jeho výsostně nevkusní asistenti (Martina Preissová a Igor Orozovič).

    Co snad lze inscenaci vytknout, je ne zcela precizní režijní práce s herci. Některé výkony zasluhují vyzdvihnout, zejména pak Jana Stryková a David Matásek coby hmatatelně kontrastní hlavní postavy Eurydika a Théseus, ale i třeba Radúz Mácha v postavě démonického Tydea, oděn pouze v kabátě, slipech a kožených kozačkách na vysokém podpatku. Nicméně celkové aranžmá je mnohdy prkenné a projev herců sklouzává do afektovanosti, zřejmě ve snaze zachovat si ironický odstup.

    Vítejte v Thébách je hra s vycizelovanými pointami, inteligentními obrazy a bohatým jazykem. Navíc má silný morální a politický apel a v množství odkazů si každý divák najde „svoje“ téma a Daniel Špinar z předlohy vytěžil opravdu mnoho.

    Národní divadlo, Praha – Moira Buffiniová: Vítejte v Thébách. Překlad Lucie Kolouchová. Režie Daniel Špinar, dramaturgie Ilona Smejkalová, scéna Henrich Boráros, kostýmy Linda Boráros, hudba Jan P. Muchow. Premiéra 31. května 2018 ve Stavovském divadle. (Psáno z reprízy 12. června 2018.)


    Komentáře k článku: Souvislosti jiných světů

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,