Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vaňkův návrat

Ferdinand Vaněk – Havlovo literární alter ego – ožil ve Studiu Švandova divadla během jednoho večera dvakrát. Coby představitel disentu a bojovník za čest a morálku v autorově aktovce ze sedmdesátých let Protest a jako rezignovaný, porevoluční důchodce v debutu Marka Hejduka Rest.

Robert Jašków a Tomáš Pavelka FOTO ALENA HRBKOVÁ

Robert Jašków a Tomáš Pavelka v první aktovce večera – Protest FOTO ALENA HRBKOVÁ

Režisér Daniel Hrbek s dramaturgyní Lucií Kolouchovou spojili v rámci jedné inscenace aktovky dvou autorů, které sice vznikly ve zcela odlišných společenských poměrech, nicméně mají mnohé společné. Jednu a týž výchozí situaci návštěvy, hlavní figury Vaňka a Staňka i téma ošidné názorové pevnosti a etických postojů. V prvním Protestu přichází protirežimní stíhaný spisovatel Vaněk k letitému kamarádovi, tolerovanému autorovi „šedé zóny“ Staňkovi, aby s ním vypil několik sklenek koňaku a „lidsky“ poklábosil. Vaněk, tak jak ho ztvárnil s minimem hereckých prostředků Robert Jašków, je spíš figura málomluvná, uzavřená do sebe s jistou dávkou noblesy, za to přítel Staněk v podání Tomáše Pavelky hýří vtipem a výřečností, aniž by ovšem sklouzával k lacinému pitvoření a showmanství, a že k tomu měl hned několik příležitostí. Rozprava obou mužů nutně vede k meritu věci – podpisové akci za nespravedlivě vězněného písničkáře. Staněk podlehne morálnímu apelu kolegy a přemýšlí zda podepsat či nikoli.

V pokračování po letech, jak by se také dala nazvat Hejdukova „vaňkovka“ Rest, přichází navštívit vykořeněného starého muže Vaňka, který nemá proti komu bojovat a proto nemůže psát, etablovaný konečně režimem doceněný Staněk. I Hejduk, jako před více než třiceti lety Havel, pracuje v textu s repetováním. Dokola se opakuje situace s nabízením slaných tyčinek, Vaňek se neustále odebírá k oknu, odkud se ozývá soustrastný zpěv ptáků. Šosácký Staněk přichází s nabídkou na post ředitele „Ústavu“, s nabídkou velkého Vaňkova návratu, kdyby ovšem nebylo apokalyptického epilogu demonstrovaného dvěma náměstky, kteří od teď hodlají řídit život svého ředitele. V Kozlovi a Tesařovi, úlisných a zprvu podezřele servilních existencích, které na hranici grotesky ztvárnili Jacob Erftemeijer a Tomáš Kořének, lze rozpoznat hodného a zlého policajta z vyslýchárny na Bartolomějské.

Herectví je neokázalé a jde především po smyslu slova.  Situace rámuje až triviální řešení prostoru – stůl a dvě bíle potažená křesla jen změní po přestávce své stanoviště. Horizont tvoří ohromný kus bílého papíru srolovaný přesně jakoby vyčuhoval z psacího stroje. Na začátku a v předělu mezi aktovkami se na něm objevují scénické poznámky napsané strojovým fontem. Jednoduchost s níž Hrbek přistoupil k inscenování obou dramatických „drobniček“ dala zaznít tomu nejzásadnějšímu – slovu.

Studio Švandova divadla – Václav Havel: Protest a Marek Hejduk: Rest. Režie Daniel Hrbek, dramaturgie Lucie Kolouchová, výprava Jozef Hugo Čačko. Premiéra 25. dubna 2015.

Viz taky recenze Šárky Švábové.

  • Autor: Marcela Magdová
  • Publikováno: 02. května 2015

Komentáře k článku: Vaňkův návrat

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,