Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

V dusivém objetí vlastních představ

Honza se jednou probudí vedle cizí ženy v cizí posteli. Jenže se záhy ukáže, že postel i žena jsou vlastní. Jak se v tom vyznat? Diagnóza zní: Dioptrie růžových brýlí.

Pod tímto názvem uvedli ve Studiu Švandova divadla poslední předprázdninovou premiéru, kterou mají “na svědomí“ dva divadelní debutanti, jež se doposud pohybovali v oblasti filmu. Černou komedii či grotesku napsal původně jako povídku absolvent scénáristiky a dramaturgie FAMU Ondřej Ládek, jinak známý jako písničkář pod pseudonymem Xindl X. Režie se ujal taktéž filmař Jakub Sommer. Inspiraci filmem prozradí inscenační klipovost, která však úzce souvisí s nápadem, na němž je zápletka založena.

S Honzou totiž putujeme časem skokově vpřed i do minulosti, kdy žije tu s neznámou brunetou Vandou, která tvrdí, že je jeho dlouholetá partnerka, tu s praštěnou blondýnkou Alicí. V některých obrazech figurují pouze obě ženy, jindy se na scéně sejde celá trojka. V zašmodrchané a stále komplikovanější, takřka detektivní zápletce se divák snaží neúspěšně vyznat spolu s hrdinou, který hledá vysvětlení u svého kamaráda, psychiatra Maxe. Ale ani Max, který Honzovi diagnostikoval přílišné lpění na vlastních představách (tedy na Alici), není vhodnou oporou, protože se ukáže, že sám trpí halucinacemi. S rozuzlením nakonec přichází Honzův zdravý rozum, který naštěstí nezvládlo narušit ani kvantum doporučovaných psychofarmak. Pointa přichází nečekaně, nicméně právě včas, a zachovává si ironický tón, který s sebou doposud nesly téměř všechny situace na jevišti.

Roli udiveného a dezorientovaného hrdiny, který se má z dýdžeje proměnit díky nové identitě po boku nové ženy ve fanouška country, hraje poměrně ukázněně a civilně Viktor Limr. Jeho přítel Max se v podání Tomáše Pavelky promění z profesionála, který je „nad věcí“ a blahosklonně udílí spásné rady, v psychicky narušeného jedince, což se neobejde bez afektu a dávky přehrávání. Hostující Barbora Vyskočilová hraje výtvarnici Vandu jako ženu poněkud říznou, netrpělivou a zároveň tajemnou. Asi nejzajímavější je poslední postava, jíž je autorka slabikářů Alice. Ta je v podání Evy Leimbergerové možná příliš infantilní, její ideály a nápady jsou jen ztěží pochopitelné. Zápletka ji však dovede i do vážnější až zoufalé polohy, kdy se ze všech sil snaží dokázat Honzovi, že je skutečná ženská z masa a kostí.

Komorní inscenace Dioptrie růžových brýlí byla příjemnou a zábavnou tečkou za končící divadelní sezónou. Její ironický, chvílemi až černý humor má daleko k podbízivosti a navíc inscenace kromě zábavné roviny otevírá zajímavé téma o síle našich představ, které mohou poměrně úspěšně soupeřit s realitou.

Markéta Dolníčková

Švandovo divadlo Praha – Xindl X: Dioptrie růžových brýlí. Režie Jakub Sommer, dramaturgie Martina Kinská, scéna Martyna Dworakowská, kostýmy Klára Potůčková, hudba Dominik Renč. Premiéra 29. a 30. 6. 2010 ve Studiu Švandova divadla.

  • Autor: Markéta Dolníčková
  • Publikováno: 05. července 2010

Komentáře k článku: V dusivém objetí vlastních představ

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,