Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2018

ročník 25
16. 10.–29. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Taškařice ze škamen

    Komedie Úča musí pryč! dramatika Lutze Hübnera (nar. 1964) je v Německu divadelním hitem. Nejedná se o výjimečnou hru, ale je zasazena do prostředí, které každý dobře zná, a zároveň se trefuje do aktuálního fenoménu krize mravních autorit a výchovy k individualismu. Pětice rodičů se potkává na třídní schůzce a usiluje o odchod třídní učitelky, jejíž špatné metody prý ohrožují přestup dětí na víceletá gymnázia. Žádného z nich nenapadne hledat chyby u dětí nebo v rodině. Postupně se odhaluje, že dospělí mají problémy hlavně sami se sebou a komedie tím získává pochmurnější vyznění. Hra přináší i nekomplikované poučení – sáhněme si do svědomí a mějme pro sebe navzájem pochopení –, a může se tak stát vděčnou součástí repertoáru.

    Zetelova inscenace Úča musí pryč! se hraje ve skutečné školní třídě FOTO MAREK MALŮŠEK

    Ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti inscenaci této hry zařadili do „alternativní divácké linie“ Sloffácké divadlo. Jejím cílem je přilákat diváky, kteří do divadla moc často nechodí, ale mohlo by je oslovit nabídnuté téma, navíc prezentované v netradičním prostoru. Inscenaci Úča musí pryč! režisér Michal Zetel s dramaturgyní Markétou Špetíkovou nastudovali ve školní třídě. Důraz kladou na situační a slovní humor, hradišťskému publiku hru přibližují prostřednictvím textových aktualizací. Tím, že děj umístili přímo do Uherského Hradiště, přidávají rovinu, která je zdrojem řady nových vtipů. Nijak překvapivých, ale ani ne podbízivých, většinou i trefných, jen opakovaná konfrontace Hradiště–Praha vyznívá příliš lacině.

    Židle pro diváky byly rozestavěny v zadní části třídy do tvaru U, do lavic před katedrou usedli jen herci. Dojem ze třídy zůstává autentický a práce s prostorem je skvělá – ačkoli herci stejně jako diváci primárně sedí čelem k tabuli, téměř nikdy se k nim neotáčejí zády. Kostýmy byly vybírány kolektivně – nejspíš z domácích šatníků. Herci zůstávají přirození při pohybu na malé ploše a hrají nenuceně – vypjaté momenty pointují vtipně a bez přehrávání. Ve hře má význam různý původ postav, což je rozlišováno jemným akcentem. Výrazově úsporně a precizně profiluje svou postavu hlavně Tereza Novotná – od ustrašené matky samoživitelky až po matku-bojovnici ochraňující své dítě. Irena Vacková je skvělá učitelka Milerová, která přichází k rodičům se srdcem na dlani, neurotická a lehce roztřesená, rozhodně ne jako přísná „úča“. Komediální talent, ale i schopnost reagovat na nečekané podněty předvádí Josef Kubáník. Při repríze o volebním víkendu si hradečtí dovolili i politický gag, když uprostřed jedné akce nakráčel do třídy rekvizitář Vladimír Salčák jako školník, sundal a odnesl pryč portrét Miloše Zemana. Aktuální vsuvka publikum pobavila, bohužel předčasně…

    Inscenaci Úča musí pryč! má na svém repertoáru také Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích. Režisér Ivan Krejčí s dramaturgem Tomášem Vůjtkem akcentovali vážnost rodičovských problémů a konfliktní vztahy.

    Pověření v režii Michala Háby jako hudební kabaret FOTO MICHAELA ŠKVRŇÁKOVÁ

    Inscenaci schází smysl pro pointu, kterou v Hradišti vystihli neomylně. Zdrojem komiky jsou tu především typologicky jasně vymezené charaktery postav (omezený nezaměstnaný cholerik, zapálená biomatka, autoritativní úřednice, ustrašená samoživitelka) a Krejčího režie zdůrazňuje všechna klišé, kterými se tyto typy vyznačují. Herci se pohybují v daných mantinelech, vyniká sebejistý projev Daniely Bambasové jako noblesní třídní učitelky, která ustojí vnitřní dilema své postavy.

    Stereotypy ještě posiluje Marta Roszkopfová kostýmy – například karikaturu eko-biomatky dovrší harémovými kalhotami, vrstvenými svršky a turbanem, kostým učitelky naplňuje představu o přísné zásadové staropanenské kantorce, těžko se však blíží něčemu, co by si žena v jakékoli historické éře vzala na sebe. Některé herečky mají paruky, pánské kostýmy sestávají z nemoderního obleku a teplákovky. Ani scéna neodpovídá současné podobě školní třídy. Tato stylizace, spolu s Kantovým citátem na zadní stěně, nejspíš měla podtrhnout, že nejde o současnou školní taškařici, ale obecně platnou satiru. Výsledná inscenace je ale vizuálně šedivá a vyzněním sterilní – vybídne pouze ke krátkému zamyšlení nad lidskými chybami. Nemoralizuje, ale ani příliš nebaví.

    Slovácké divadlo Uherské Hradiště – Lutz Hübner: Úča musí pryč! Překlad Michal Kotrouš, scéna a režie Michal Zetel, dramaturgie Markéta Špetíková, kostýmy kolektiv. Premiéra 22. ledna 2018. (Psáno z reprízy 26. ledna 2018.)

    Jihočeské divadlo České Budějovice – Lutz Hübner: Úča musí pryč! Překlad Michal Kotrouš, režie Ivan Krejčí, dramaturgie Tomáš Vůjtek, scéna Milan David, kostýmy Marta Roszkopfová, hudba Ondřej Švandrlík. Premiéra 19. prosince 2016. (Psáno z reprízy 19. ledna 2018.)


    Komentáře k článku: Taškařice ze škamen

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,