Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Herec Majer a jemu podobní

Kolem inscenace Studia Hrdinů Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny se toho docela dost namluvilo a napsalo ještě před premiérou. David Zábranský totiž pro Stanislava Majera a Kamilu Polívkovou vytvořil monodrama sestávající z variací několika razantních národoveckých tezí. Trochu podivně vyargumentovaných, často demagogických, nepochybně však nezvyklých až provokativních (alespoň v našich „správně uvažujících“ kruzích). Zjednodušeně řečeno: české kosmopolitní elity se odtrhly od lidu, čímž trpí celá naše „domovina“. Skutečným reprezentantem našeho lidu, včetně jeho přirozené nekulturnosti, je naopak Miloš Zeman, kterého ony elity nenávidí. Pro „naši domovinu“ je nutné něco udělat, „promyslet ji“, a to můžeme provést pouze tady, „v naší domovině“. Doba optimismu skončila, budoucnost patří hranicím, které od sebe jednotlivé domoviny znovu oddělí. (Ano, výraz „domovina“ se během představení zopakuje tolikrát, až se z toho citlivějším náturám dělá lehce nevolno. Což bylo nepochybně cílem.)

Stanislav Majer se ve Studiu Hrdinů stává i strakonickým dudákem  FOTO LADISLAV BABUŠČÁK

Stanislav Majer se ve Studiu Hrdinů stává i strakonickým dudákem FOTO LADISLAV BABUŠČÁK

Myslí to David Zábranský vážně? A pokud ano, proč, proboha, hrají něco takového zrovna ve Studiu Hrdinů? Nevím, marketingový trik to ovšem byl vynikající. Lepší se mi nicméně zdá pohled z trochu jiného úhlu. V té hře se opravdu říkají věci, které jdou ostře proti názorům, spojovaným s okruhem lidí kolem Studia Hrdinů – a na jevišti je v roli autora paradoxně pronáší herec, vůči němuž se hra opakovaně vymezuje (Majer a jemu podobní si myslí…). Majer si to vcelku pochopitelně nenechá jen tak líbit, postavu dosti zábavným způsobem shazuje, rozehrává autorovu samolibost, v druhé půlce jej místy dokonce neváhá popostrčit až k poloze téměř fašizujícího kazatelství. Vtip je v tom, že Zábranský takový přístup inscenátorů v samotné hře ironicky předpovídá – čímž se celý kruh uzavře. Z inscenace se tak stává svérázná přetlačovaná: budou mít navrch slova, nebo způsob, jakým jsou sdělována?

Stranou ovšem nelze nechat ani ryze divadelní stránku. Stanislav Majer hraje výborně: dokáže střídmými prostředky udržet pozornost publika a velmi zábavné momenty opakovaně doluje i ze zdánlivě úplně obyčejných replik. Obdobně jednoduše, ale účelně postupuje i režisérka Polívková. Postupné nahrazování hipsterského civilu švandodudákovským krojem je hezká metafora, navíc s roztomilou pointou v podobě příšerně falešného pokusu zahrát na dudy melodii Kde domov můj. Škoda jen, že v závěru, kdy se Zábranský poněkud rozplizle opakuje (jak už se tak bernhardovským epigonům stává), neodolá pokušení předvést pořádný nápad: přihodí „Majerův sen“, vcelku zbytečné balábile, ve kterém se s banální názorností předvedou nejrůznější podoby Česka. Od samolepky Hate Free po Martina Konvičku, od oblíbených trendařských rekvizit, přes stánek s kebabem až po Zemanův nafukovací člun.

Možná to celé byla jen předem domluvená hra autora se Studiem Hrdinů, možná se Zábranský s Polívkovou a Majerem skutečně utkali tak říkajíc na férovku. Neumím to posoudit a vlastně mě to ani moc nezajímá. Podstatné je, že společně vytvořili inscenaci, která kromě mnohovrstevnaté ironické hry nabízí politickou disputaci vedenou výsostně divadelními prostředky, tedy něco, co českému divadlu žalostně chybí. Navíc je to disputace, která nemá předem určeného vítěze a která diváky nutí – což je na celé věci nejcennější – pořádně se zamyslet nad formulací svých vlastních (proti)argumentů.

Studio Hrdinů, Praha – David Zábranský: Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny. Režie Kamila Polívková, kostýmy Adriana Černá, hudba Ivan Acher, dramaturgie Jan Horák, výprava a světelný design Antonín Šilar. Premiéra 16. září 2016.

  • Autor: Vladimír Mikulka
  • Publikováno: 17. října 2016

Komentáře k článku: Herec Majer a jemu podobní

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,