Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Herec Majer a jemu podobní

Kolem inscenace Studia Hrdinů Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny se toho docela dost namluvilo a napsalo ještě před premiérou. David Zábranský totiž pro Stanislava Majera a Kamilu Polívkovou vytvořil monodrama sestávající z variací několika razantních národoveckých tezí. Trochu podivně vyargumentovaných, často demagogických, nepochybně však nezvyklých až provokativních (alespoň v našich „správně uvažujících“ kruzích). Zjednodušeně řečeno: české kosmopolitní elity se odtrhly od lidu, čímž trpí celá naše „domovina“. Skutečným reprezentantem našeho lidu, včetně jeho přirozené nekulturnosti, je naopak Miloš Zeman, kterého ony elity nenávidí. Pro „naši domovinu“ je nutné něco udělat, „promyslet ji“, a to můžeme provést pouze tady, „v naší domovině“. Doba optimismu skončila, budoucnost patří hranicím, které od sebe jednotlivé domoviny znovu oddělí. (Ano, výraz „domovina“ se během představení zopakuje tolikrát, až se z toho citlivějším náturám dělá lehce nevolno. Což bylo nepochybně cílem.)

Stanislav Majer se ve Studiu Hrdinů stává i strakonickým dudákem  FOTO LADISLAV BABUŠČÁK

Stanislav Majer se ve Studiu Hrdinů stává i strakonickým dudákem FOTO LADISLAV BABUŠČÁK

Myslí to David Zábranský vážně? A pokud ano, proč, proboha, hrají něco takového zrovna ve Studiu Hrdinů? Nevím, marketingový trik to ovšem byl vynikající. Lepší se mi nicméně zdá pohled z trochu jiného úhlu. V té hře se opravdu říkají věci, které jdou ostře proti názorům, spojovaným s okruhem lidí kolem Studia Hrdinů – a na jevišti je v roli autora paradoxně pronáší herec, vůči němuž se hra opakovaně vymezuje (Majer a jemu podobní si myslí…). Majer si to vcelku pochopitelně nenechá jen tak líbit, postavu dosti zábavným způsobem shazuje, rozehrává autorovu samolibost, v druhé půlce jej místy dokonce neváhá popostrčit až k poloze téměř fašizujícího kazatelství. Vtip je v tom, že Zábranský takový přístup inscenátorů v samotné hře ironicky předpovídá – čímž se celý kruh uzavře. Z inscenace se tak stává svérázná přetlačovaná: budou mít navrch slova, nebo způsob, jakým jsou sdělována?

Stranou ovšem nelze nechat ani ryze divadelní stránku. Stanislav Majer hraje výborně: dokáže střídmými prostředky udržet pozornost publika a velmi zábavné momenty opakovaně doluje i ze zdánlivě úplně obyčejných replik. Obdobně jednoduše, ale účelně postupuje i režisérka Polívková. Postupné nahrazování hipsterského civilu švandodudákovským krojem je hezká metafora, navíc s roztomilou pointou v podobě příšerně falešného pokusu zahrát na dudy melodii Kde domov můj. Škoda jen, že v závěru, kdy se Zábranský poněkud rozplizle opakuje (jak už se tak bernhardovským epigonům stává), neodolá pokušení předvést pořádný nápad: přihodí „Majerův sen“, vcelku zbytečné balábile, ve kterém se s banální názorností předvedou nejrůznější podoby Česka. Od samolepky Hate Free po Martina Konvičku, od oblíbených trendařských rekvizit, přes stánek s kebabem až po Zemanův nafukovací člun.

Možná to celé byla jen předem domluvená hra autora se Studiem Hrdinů, možná se Zábranský s Polívkovou a Majerem skutečně utkali tak říkajíc na férovku. Neumím to posoudit a vlastně mě to ani moc nezajímá. Podstatné je, že společně vytvořili inscenaci, která kromě mnohovrstevnaté ironické hry nabízí politickou disputaci vedenou výsostně divadelními prostředky, tedy něco, co českému divadlu žalostně chybí. Navíc je to disputace, která nemá předem určeného vítěze a která diváky nutí – což je na celé věci nejcennější – pořádně se zamyslet nad formulací svých vlastních (proti)argumentů.

Studio Hrdinů, Praha – David Zábranský: Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny. Režie Kamila Polívková, kostýmy Adriana Černá, hudba Ivan Acher, dramaturgie Jan Horák, výprava a světelný design Antonín Šilar. Premiéra 16. září 2016.

  • Autor: Vladimír Mikulka
  • Publikováno: 17. října 2016

Komentáře k článku: Herec Majer a jemu podobní

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

Dotazník

Markéta Dvořáková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kronika

Jednou větou

V areálu bývalé papírny ve Vraném...

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Vladimír Polívka: Jen se...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

O talentu a kontaminaci hnusem

Ačkoli se neustále mluví o potřebě...

Středověk dnes

Úvahy filmové

Židé v moderních českých ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Kolegyně a kolegové!

Herecká asociace informuje

Podoby – Většina...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Hudební divadlo Karlín

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Od dekonstrukce k příběhu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

René Tuček – pěvec se...

(8. 1. 1936 Praha – 26. 8. 2017...

Vladimír Brabec byl chlap...

(15. 5. 1934 Praha – 1. 9. 2017 Nová...

Výročí

Výročí 16.−30. září

Kožíšková Kristina, korepetitorka...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (V)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Pan Papírek… (II)

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,