Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Večer tak příjemně plyne

Skladatel Sylvester Levay, přítomný české premiéře svého muzikálu Rebecca v Národním divadle moravskoslezském, oslovil Ostravu jako rodící se muzikálové centrum, které začíná konkurovat Praze. A Brnu, měl dodat. Ambice v souboru zjevně jsou, ostravské divadlo v posledních letech uvedlo čtyři muzikály Andrewa Lloyd Webbera (Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Evita, Jesus Christ Superstar a v české premiéře Sunset Boulevard) a nebojí se zapojit do velkého muzikálového byznysu, který ovládají společnosti vlastnící exkluzivní licence. Udělují je divadlům, která jsou pro ně zárukou kvalitní produkce (tedy i zisku), a kvalitu si také patřičně hlídají: a tak supervizor z VWB (Spojených scén vídeňských) byl přítomen i při ostravských konkurzech, v nichž se vybírali interpreti pro role malé i velké. Nutno říct, že ostravské obsazení (alespoň to první, které jsem slyšela) si nikterak nezadá s obsazením vídeňským či stuttgartským: všechno to jsou vskutku všestranní interpreti, s přehledem proplouvající činoherními situacemi a bezpečně ovládající technicky i výrazově nelehké party, vyžadující většinou klasické pěvecké školení. Není náhoda, že pokud se muzikály dvojice Sylvester Levay – Michael Kunze hrají v repertoárových divadlech, tak především tam, kde je operní zázemí – jako ve švýcarském St. Gallenu, švédském Malmö či v bělehradském divadle Madlenianum. Nicméně jsou nejčastěji uváděny jako samostatné komerční produkce.

Střet dobra se zlem, „bílé“ příchozí manželky zvané Já (Veronika Prášil Gidová) s „černou“ strážkyní památky Rebeccy Paní Danversovou (Katarína Hasprová) FOTO MARTIN POPELÁŘ

Rebecca má všechny předpoklady zaujmout milovníky vážných muzikálových příběhů. Počínaje předlohou od francouzské spisovatelky Daphne du Maurier (do češtiny přeloženo jako Mrtvá a živá): detektivním příběhem o zkáze sídla v Manderley, kam si Maxim de Winter přivádí novou ženu, ale jako by tu stále obcházel stín jeho první manželky, za tajemných okolností zemřelé Rebeccy. Proslavil ji především film Alfreda Hitchcocka z roku 1940 s Joan Fontaine a Laurencem Olivierem. Libretista Michael Kunze z dobře napsaného filmového scénáře výrazně vychází a Sylvester Levay naskládal možná až trochu moc líbivé melodie, první i druhá půle vrcholí hudebně i scénicky efektním finále…

A přece mám dojem, že dílu (a následně scénickým provedením, z nahrávek se mi jeví, že nejen tomu ostravskému – však všechny vycházejí ze vzorové vídeňské produkce z roku 2006) chybí pravý dramatický náboj. Večer tak příjemně, zvolna plyne, jako by měl spíše vlídně operetní nádech. A to jakkoli Tomáš Novotný i Martina Šnytová s patřičnou vervou vyzpívávají pochyby a obavy hlavních dvou postav, jakkoli je Katarína Hasprová patřičně manipulativní, nenápadně ďábelskou paní Danversovou, jakkoli Lenka Bartolšicová bez zbytečného přehrávání, s nadhledem baví publikum coby extravagantní dáma. Přes to všechno chybí opravdu velké emoce – a po pravdě, závěrečný požár sídla Manderley je efektní, jak tvůrci slibovali, ale že by vyrážel dech…

Národní divadlo moravskoslezské se každopádně popralo s Rebeccou obdivuhodně – po všech stránkách, včetně perfektního zvučení. Je prostě znát, že to tady s muzikálem myslí velmi vážně.

Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava – Michael Kunze a Sylvester Levay: Rebecca. Český text Michael Prostějovský, režie Gabriela Petráková, dirigent Marek Prášil, hudební supervize Koen Schoots, choreografie Ladislav Cmorej, scéna Ondřej Zicha, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, dramaturgie Pavel Bár, sbormistr Jakub Žídek, sound design Petr Košař, light design Stanislav Dvořák, videoprojekce, režie, umělecká supervize a animace Petr Hloušek. Česká premiéra 9. března 2017 v Divadle Jiřího Myrona.

  • Autor: Lenka Šaldová
  • Publikováno: 03. dubna 2017

Komentáře k článku: Večer tak příjemně plyne

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,