Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2018

ročník 25
18. 9.–1. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Večer tak příjemně plyne

    Skladatel Sylvester Levay, přítomný české premiéře svého muzikálu Rebecca v Národním divadle moravskoslezském, oslovil Ostravu jako rodící se muzikálové centrum, které začíná konkurovat Praze. A Brnu, měl dodat. Ambice v souboru zjevně jsou, ostravské divadlo v posledních letech uvedlo čtyři muzikály Andrewa Lloyd Webbera (Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Evita, Jesus Christ Superstar a v české premiéře Sunset Boulevard) a nebojí se zapojit do velkého muzikálového byznysu, který ovládají společnosti vlastnící exkluzivní licence. Udělují je divadlům, která jsou pro ně zárukou kvalitní produkce (tedy i zisku), a kvalitu si také patřičně hlídají: a tak supervizor z VWB (Spojených scén vídeňských) byl přítomen i při ostravských konkurzech, v nichž se vybírali interpreti pro role malé i velké. Nutno říct, že ostravské obsazení (alespoň to první, které jsem slyšela) si nikterak nezadá s obsazením vídeňským či stuttgartským: všechno to jsou vskutku všestranní interpreti, s přehledem proplouvající činoherními situacemi a bezpečně ovládající technicky i výrazově nelehké party, vyžadující většinou klasické pěvecké školení. Není náhoda, že pokud se muzikály dvojice Sylvester Levay – Michael Kunze hrají v repertoárových divadlech, tak především tam, kde je operní zázemí – jako ve švýcarském St. Gallenu, švédském Malmö či v bělehradském divadle Madlenianum. Nicméně jsou nejčastěji uváděny jako samostatné komerční produkce.

    Střet dobra se zlem, „bílé“ příchozí manželky zvané Já (Veronika Prášil Gidová) s „černou“ strážkyní památky Rebeccy Paní Danversovou (Katarína Hasprová) FOTO MARTIN POPELÁŘ

    Rebecca má všechny předpoklady zaujmout milovníky vážných muzikálových příběhů. Počínaje předlohou od francouzské spisovatelky Daphne du Maurier (do češtiny přeloženo jako Mrtvá a živá): detektivním příběhem o zkáze sídla v Manderley, kam si Maxim de Winter přivádí novou ženu, ale jako by tu stále obcházel stín jeho první manželky, za tajemných okolností zemřelé Rebeccy. Proslavil ji především film Alfreda Hitchcocka z roku 1940 s Joan Fontaine a Laurencem Olivierem. Libretista Michael Kunze z dobře napsaného filmového scénáře výrazně vychází a Sylvester Levay naskládal možná až trochu moc líbivé melodie, první i druhá půle vrcholí hudebně i scénicky efektním finále…

    A přece mám dojem, že dílu (a následně scénickým provedením, z nahrávek se mi jeví, že nejen tomu ostravskému – však všechny vycházejí ze vzorové vídeňské produkce z roku 2006) chybí pravý dramatický náboj. Večer tak příjemně, zvolna plyne, jako by měl spíše vlídně operetní nádech. A to jakkoli Tomáš Novotný i Martina Šnytová s patřičnou vervou vyzpívávají pochyby a obavy hlavních dvou postav, jakkoli je Katarína Hasprová patřičně manipulativní, nenápadně ďábelskou paní Danversovou, jakkoli Lenka Bartolšicová bez zbytečného přehrávání, s nadhledem baví publikum coby extravagantní dáma. Přes to všechno chybí opravdu velké emoce – a po pravdě, závěrečný požár sídla Manderley je efektní, jak tvůrci slibovali, ale že by vyrážel dech…

    Národní divadlo moravskoslezské se každopádně popralo s Rebeccou obdivuhodně – po všech stránkách, včetně perfektního zvučení. Je prostě znát, že to tady s muzikálem myslí velmi vážně.

    Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava – Michael Kunze a Sylvester Levay: Rebecca. Český text Michael Prostějovský, režie Gabriela Petráková, dirigent Marek Prášil, hudební supervize Koen Schoots, choreografie Ladislav Cmorej, scéna Ondřej Zicha, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, dramaturgie Pavel Bár, sbormistr Jakub Žídek, sound design Petr Košař, light design Stanislav Dvořák, videoprojekce, režie, umělecká supervize a animace Petr Hloušek. Česká premiéra 9. března 2017 v Divadle Jiřího Myrona.


    Komentáře k článku: Večer tak příjemně plyne

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,