Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Je libo člověčinu?

Autorská dvojice Petr Pýcha a Jaroslav Rudiš rádi své hry zasazují do konkrétních reálií, především svého rodného Podkrkonoší. Nevyhnuli se mu ani ve své první rozhlasové hře Lidojedi, kterou nyní, šest let od uvedení v Českém rozhlasu, převedla Natália Deáková do divadelní podoby v ústeckém Činoherním studiu. Posláním hororové komedie o vaření je ukázat, kam až mohou lidé kvůli penězům zajít. Kromě toho je ale také nesmírně zábavná a člověk přemýšlivý se nevyhne ani uvažování v širších filosofických souvislostech.

Posláním Lidojedů – hororové komedie o vaření – je ukázat, kam až mohou lidé kvůli penězům zajít… FOTO TOMÁŠ LUMPE

Inscenace z počátku přerývaně sleduje dvě příběhové linie. Ta stěžejní se týká cateringové firmy Mlsný Jack, poměrně zavedeného lokálního podniku, jehož obrat ale stále neuspokojuje potřeby jeho provozovatelů – Martina (Jan Jankovský), Báry (Erika Stárková) a Ondry (Kryštof Rímský). Jednoho dne jim ale zavolá Dalibor Šmejc (Jiří Trnka), vyšinutý miliardář, který si potrpí na nevšední zážitky. Pochválí loni podávanou ugrilovanou psinu a na letošní akci by rád ještě něco originálnějšího – člověčinu. Bára mechanicky všechno odkývá (vždyť heslo Mlsného Jacka je: Ugrilujeme vaše sny) a kolotoč problémů se zvolna roztáčí. Koneckonců „tři meluzíni“, které Šmejc slíbí, jsou slušná finanční injekce pro skomírající podnik.

Druhá linie sleduje podkrkonošského faráře (Jaroslav Achab Haidler) závislého na trávě, jehož kostel by potřeboval zásadní stavební opravy, aby mu alespoň nespadl na hlavu. Kdysi býval lékařem, teď si zkouřený povídá se soškou sv. Jana o tom, jak kostel zachránit. Chce po svatém nějaký úkol, nějaký pořádný úkol.

Obě linie se poté začnou proplétat typickými flashbacky z budoucnosti, díky nimž se nám jako puzzle odkrývá celý děj. Na jevišti se střílí, operuje, navádí k sebevraždě… Výjev za výjevem se sype, jako nemilosrdné hodiny odsypávají všechny zákruty příběhu ústící v děsivý a překvapivý konec v kostele.

Skvěle vybraná hudba Jakuba Kudláče přesně dokresluje atmosféru, kterou očekáváte. Herci plní své charaktery, což není ani moc těžké, zpočátku jde v podstatě o typy. Martin je věřící a zároveň obchodník. Těžko se vyrovnává s morálně kulhajícím kšeftem. Bára má dvě děti a jednou nohou je pořád v exekuci – typická „blbka“, která ale v kritické situaci projde docela radikální proměnou. Erika Stárková je v téhle roli nezapomenutelná – zejména hned v úvodní scéně, kdy znuděně sedí u počítače a přijímá objednávky. Ondřej Kryštofa Rímského je v podstatě vesnický balík, buran bez špetky vybraného chování. Mluví jako hotentot, i tak trochu vypadá. Vrcholem je ovšem zhulený křesťanský duchovní Jaroslava Achaba Haidlera. Za skvělou čtveřicí, vlastně pěticí – ještě je třeba zmínit Matúše Bukovčana, jehož bezdomovce – oběť podniku musel na ulici potkat snad každý –, kulhal jen Václav Hanzl, jemuž jsem ministranta, floutka toužícího v Holandsku jezdit s kamionem a nakoupit pytel trávy, prostě nevěřil.

Představení trvá téměř dvě hodiny, ale má takové tempo, že sotva někoho napadne podívat se na hodinky. Jenže pak přijde konec, v němž až v sakrální atmosféře dochází k něčemu jako zpovědi. Tempo se velmi zpomalí. Následovat má erupce. Ke katarzi však nedochází, a to i přes sugestivní farářovu deklamaci janovské apokalypsy. Postrádá-li ovšem inscenace dramatičtější závěr, rozhodně ve své úplnosti nepostrádá smysl a byla by chyba považovat ji jen za krutou komedii s šokujícím tématem.

Činoherní studio, Ústí nad Labem – Petr Pýcha a Jaroslav Rudiš: Lidojedi. Režie Natália Deáková, dramaturgie Dagmar Haladová, scéna Lukáš Kuchinka, kostýmy Jana Smetanová, hudba Jakub Kudláč. Premiéra 5. března 2017.

  • Autor: Dominik Melichar
  • Publikováno: 03. dubna 2017

Komentáře k článku: Je libo člověčinu?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,