Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Je libo člověčinu?

Autorská dvojice Petr Pýcha a Jaroslav Rudiš rádi své hry zasazují do konkrétních reálií, především svého rodného Podkrkonoší. Nevyhnuli se mu ani ve své první rozhlasové hře Lidojedi, kterou nyní, šest let od uvedení v Českém rozhlasu, převedla Natália Deáková do divadelní podoby v ústeckém Činoherním studiu. Posláním hororové komedie o vaření je ukázat, kam až mohou lidé kvůli penězům zajít. Kromě toho je ale také nesmírně zábavná a člověk přemýšlivý se nevyhne ani uvažování v širších filosofických souvislostech.

Posláním Lidojedů – hororové komedie o vaření – je ukázat, kam až mohou lidé kvůli penězům zajít… FOTO TOMÁŠ LUMPE

Inscenace z počátku přerývaně sleduje dvě příběhové linie. Ta stěžejní se týká cateringové firmy Mlsný Jack, poměrně zavedeného lokálního podniku, jehož obrat ale stále neuspokojuje potřeby jeho provozovatelů – Martina (Jan Jankovský), Báry (Erika Stárková) a Ondry (Kryštof Rímský). Jednoho dne jim ale zavolá Dalibor Šmejc (Jiří Trnka), vyšinutý miliardář, který si potrpí na nevšední zážitky. Pochválí loni podávanou ugrilovanou psinu a na letošní akci by rád ještě něco originálnějšího – člověčinu. Bára mechanicky všechno odkývá (vždyť heslo Mlsného Jacka je: Ugrilujeme vaše sny) a kolotoč problémů se zvolna roztáčí. Koneckonců „tři meluzíni“, které Šmejc slíbí, jsou slušná finanční injekce pro skomírající podnik.

Druhá linie sleduje podkrkonošského faráře (Jaroslav Achab Haidler) závislého na trávě, jehož kostel by potřeboval zásadní stavební opravy, aby mu alespoň nespadl na hlavu. Kdysi býval lékařem, teď si zkouřený povídá se soškou sv. Jana o tom, jak kostel zachránit. Chce po svatém nějaký úkol, nějaký pořádný úkol.

Obě linie se poté začnou proplétat typickými flashbacky z budoucnosti, díky nimž se nám jako puzzle odkrývá celý děj. Na jevišti se střílí, operuje, navádí k sebevraždě… Výjev za výjevem se sype, jako nemilosrdné hodiny odsypávají všechny zákruty příběhu ústící v děsivý a překvapivý konec v kostele.

Skvěle vybraná hudba Jakuba Kudláče přesně dokresluje atmosféru, kterou očekáváte. Herci plní své charaktery, což není ani moc těžké, zpočátku jde v podstatě o typy. Martin je věřící a zároveň obchodník. Těžko se vyrovnává s morálně kulhajícím kšeftem. Bára má dvě děti a jednou nohou je pořád v exekuci – typická „blbka“, která ale v kritické situaci projde docela radikální proměnou. Erika Stárková je v téhle roli nezapomenutelná – zejména hned v úvodní scéně, kdy znuděně sedí u počítače a přijímá objednávky. Ondřej Kryštofa Rímského je v podstatě vesnický balík, buran bez špetky vybraného chování. Mluví jako hotentot, i tak trochu vypadá. Vrcholem je ovšem zhulený křesťanský duchovní Jaroslava Achaba Haidlera. Za skvělou čtveřicí, vlastně pěticí – ještě je třeba zmínit Matúše Bukovčana, jehož bezdomovce – oběť podniku musel na ulici potkat snad každý –, kulhal jen Václav Hanzl, jemuž jsem ministranta, floutka toužícího v Holandsku jezdit s kamionem a nakoupit pytel trávy, prostě nevěřil.

Představení trvá téměř dvě hodiny, ale má takové tempo, že sotva někoho napadne podívat se na hodinky. Jenže pak přijde konec, v němž až v sakrální atmosféře dochází k něčemu jako zpovědi. Tempo se velmi zpomalí. Následovat má erupce. Ke katarzi však nedochází, a to i přes sugestivní farářovu deklamaci janovské apokalypsy. Postrádá-li ovšem inscenace dramatičtější závěr, rozhodně ve své úplnosti nepostrádá smysl a byla by chyba považovat ji jen za krutou komedii s šokujícím tématem.

Činoherní studio, Ústí nad Labem – Petr Pýcha a Jaroslav Rudiš: Lidojedi. Režie Natália Deáková, dramaturgie Dagmar Haladová, scéna Lukáš Kuchinka, kostýmy Jana Smetanová, hudba Jakub Kudláč. Premiéra 5. března 2017.

  • Autor: Dominik Melichar
  • Publikováno: 03. dubna 2017

Komentáře k článku: Je libo člověčinu?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 8/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


18. 4.–1. 5. 2017

Číslo 8/2017 (18. 4.–1. 5. 2017)

Obsah čísla 8/2017

Slovo ...

Běloruské divadlo ve...

Vždycky mě fascinuje, když se...

Sukces měsíce

Sousoší J. V. Stalina opět...

Letenské sousoší k poctě J. V....

Dotazník

Filip Huml Král

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

O koprodukcích v opeře

V zásadě lze rozlišit dva typy...

Fejeton

Hejt od dědka

Sere mě, že mi mladý hezký holky...

Názor

O čem (ne)vypověděla ...

Program festivalu zahrnoval tři sóla,...

Kronika

Jednou větou

V sobotu 25. března se v Jihočeském...

Kritika

Havlův odkaz vlámským...

Když se světoznámý vlámský...

Zamiloval se v Ostravě

Ostravské Národní divadlo...

Ti hoši docela zlobí, ale ne...

A skutečně: v Synáčcích jsme hozeni...

Dvě sestry

Nuselská Fidlovačka se od počátku...

Zatím spíš dobrý nápad

Je, myslím, sehrát se všemi soubory...

Hvězdný prach jsi a v...

Choreograf Michal Záhora, estét s...

Španělské rytmy obrazy...

Inscenace Krvavá svatba dua SKUTR a...

Mezi pobřežími plují naše...

Operu Láska na dálku lze považovat za...

Život jako bezvýznamná hra

Divadlo na Vinohradech slaví...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 8/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Divadelní mládí v Brně

Ani letošnímu festivalu divadelních...

Rozhovor

Milan Kňažko: Některé...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miroslav Bambušek: Není...

Rozhovor o Pustině, divadle a filmu

Kontext

Krajiny zjizvených duší

Stručný obsah příspěvku zde není...

Pérák mezi námi

Je pozdní říjnový večer roku 1837....

Burza

Poděbradské dny poezie po...

Herecká asociace informuje

Podoby

Stručný obsah příspěvku zde není...

Městské divadlo Mladá...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Sergej Fedotov: Navazujeme...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Mezi sněním, politikou a...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Věra Špinarová (22. 12. 1951...

Výročí

Výročí 1.−15. května

Barušová Marie, herečka (1. 5. 1932)...

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Jára Cimrman dobývá...

Járy Cimrmana se poprvé vydal dobýt...

Fagi a divadlo

Expert – manželská etuda

Příloha

Divadelní svět Brno 2017

Program Divadelní svět Brno 2017...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 8/2017



Obsah,