Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Pomsta divadlu

Psychedelický western z česko-německého pomezí – tak pojmenovali žánr svého nového počinu Die Rache experimentátoři spolku Handa Gote research & development. Die Rache znamená v němčině pomsta a právě tu se rozhodli tvůrci zkoumat. Pomstu jako univerzum nezávislé na historickém, národním ani věcném kontextu. Pomstu jako atavismus animální podstaty člověka. Pomstu, kterou když nekonáme, chceme se jí aspoň kochat. Milujeme ty příběhy.

Jednotlivé úkony v Die Rache jako by vycházely z metodické příručky, jak se pomstít FOTO MARTIN ŠPELDA

Procházka, Mäkelä, Švábová, Kalivodová, Smolík, Housková, Dörner, Hybler, Svatoš, Skála, Kropáček – to jsou ti, kteří na zkoumání fenoménu odplaty pracovali. Záměrně destruovali obvyklé divadelní vyprávění na základní schéma. Jako zdroj si vzali tradiční syžet, v němž figuruje láska, peníze, vražda a odplata. Výrazným projevem redukce je pak naprostá absence dialogů – v představení vyjma dvou pěveckých výstupů nezazní ani hláska. Ty ale zároveň obnažují podstatu zkoumaného jevu v mnohem jasnějších konturách. Za pomyslným horizontem ale už dávno není nic o pomstě, zato je tu mnoho o divadle.

Podle programu se tedy příběh odehrává na česko-německém pohraničí, v šumavských lesích. Tahle informace má spíše estetickou povahu, pro to, co se na jevišti odehraje, je naprosto bezpředmětná. Stejně tak to bude fungovat v paneláku na jižáku nebo v slaměné chatrči na pláži v Karibiku. Přichází jakýsi minnesänger (Tomáš Procházka), nekonečně dlouho se vleče na sněžnicích, složí pár kousků dřeva a začne pět za doprovodu citery ódu na Šumavu. Záhy se bez jakékoli motivace uskuteční vražda. Pak už vše metodicky směřuje k odplatě, během níž se původní pohnutky částečně odkrývají. Na scéně se objeví bankovka zjevně nevyčíslitelné hodnoty, puška, jed. Veronika Švábová v roli jedné ze dvou žen zopakuje produktivní extrémně zpomalenou scénu výstřelu (podobně viz ve starším kousku Mission). Vnější nesmyslnost odplaty, pro nezaujatého pozorovatele je vlastně každý takový čin nepochopitelný, i když vzrušující a lákavý, končí v absurditě. Tu završuje opět „minnesängerův“ zpěv. Wald Legende, dalo by se říci, je u konce.

Veškeré jednání probíhá ve zdrcující pomalosti. Jednotlivé úkony jako by vycházely z metodické příručky, jak se pomstít. Žádný pohyb tu není navíc. Nechybí ani pro Handa Gote tradiční alchymistické míchání různých substancí a tekutin. Tentokrát ovšem bez evidentního vizuálního efektu, jde pouze o jed. Na scéně ale naprosto chybí loutky či jakákoli audiovizuální technika, která se už pomalu pro inscenace souboru stala normou. Tradičně vynikající hudební složka inscenací souboru však ani tentokrát nechybí. Horror vacui neutichajícího větru dodávalo baladě tísnivou atmosféru. V duchu divadla Nó, jehož inspiraci sami tvůrci přiznávají, hrají všichni v maskách, byť žádné nemají. V maskách svých obličejů. Zcela bez grimas, bez hnutí brvou.

Tento experiment nutí k mnoha otázkám. Paradoxně ale žádná nesměřuje k motivu inscenace, k pomstě jako námětu diskusí. Veškerým odstrojováním divadelnosti a vykosťováním příběhu se podařilo téma odsunout na druhou kolej a zůstaly otázky zas a jenom po divadelnosti. A tak je to vlastně u Handa Gote skoro pokaždé. Jako by veškeré náměty sloužily jen jako záminka pro další krok v destrukci toho, co lze považovat ještě za divadlo. Pořád je to ještě vzrušující, ale zřejmě to není nevyčerpatelné.

HANDA GOTE research & development, Praha: Die Rache. Připravili Procházka, Mäkelä, Švábová, Kalivodová, Smolík, Housková, Dörner, Hybler, Svatoš, Skála, Kropáček. Premiéra 30. března 2017 ve Studiu ALTA.

  • Autor: Dominik Melichar
  • Publikováno: 11. dubna 2017

Komentáře k článku: Pomsta divadlu

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,