Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Ples upírů po dvaceti letech

Rozumějme od prvního provedení dnes světového hitu Tanz der Vampire v Raimundově divadle ve Vídni 4. října 1997 (dva roky po premiéře pražského Draculy!). Vznikl podle hollywoodského filmu z roku 1967 (další kulaté výročí) Romana Polanského, který vtiskl jevištní podobu i muzikálové verzi. V našem kontextu připomeňme, že řadu dnes proslulých rakouských muzikálů iniciovala vídeňská radnice, která se dotacemi pokusila z Vídně stvořit světové muzikálové centrum. Přivézt Ples upírů do Prahy se už před pěti lety pokusila producentka Ema Krahulíková, uspěl až nyní Dr. František Janeček, který se na projekty nejvyššího kalibru specializuje.

Postavu Sarah alternuje Michaela Gemrotová FOTO GOJA MUSIC HALL

Po poslední produkci Fantoma opery zbyla v divadle GoJa Music Hall na pražském Výstavišti obří scénická konstrukce a lustr zavěšený nad hlavami diváků. Bourat to, a třeba jednou zase stavět, by zřejmě bylo příliš nákladné, proto Daniel Dvořák do své stavby pro Fantoma opery vestavěl v zásadě vídeňskou scénu Plesu upírů. Řešení je to přece jen poněkud pragmatické, vůbec je jakási praktičnost v nové produkci znát. Má všechno, co k ní patří, velkou propracovanou taneční i pěveckou company, živý, dobře hrající orchestr, nazvučení, nasvícení, hodně pěknou jevištní pohyblivou grafiku – ale ta jediná může opravdu konkurovat vídeňskému vzoru.

Proti originálu chybí pražské replice parodický nadhled, vlastní už filmové i muzikálové verzi. Ta do díla přimíchala okázalé jevištní efekty a samozřejmě pěveckou a taneční ekvilibristiku, parametry z podstaty věci spíš vážné. Michael Prostějovský se možná pokusil komiku posílit naivními veršíky, jinak si je nedovedu vysvětlit. Přesto je pražský Ples upírů spíš unyle barvitou podívanou, hlavně v první části, která je vlastně jen zdlouhavou expozicí, a kritiku si za to muzikál vysloužil už ve Vídni. Mimochodem, na Broadwayi propadl!

Součástí masivních promoakcí bylo veřejné hlasování o premiérovém obsazení, které do ústředních rolí zvolilo Mariana Vojtka coby Hraběte von Krolocka a Natálii Grossovou v roli Sarah. Vojtko však trochu distonuje a nepřijde mi tak charismatický, jak role upířího vládce vyžaduje. Grossová by ve čtrnácti letech v takovém příběhu vystupovat neměla, jakkoli už je mediální star a splňuje představu Sarah coby mladičké dívenky toužící poznat svět dospělých. Především její hlas ještě nemohl dorůst do interpretace tak obtížného partu, chybí mu objem, témbr i technika. Bez ní může mladičká, velmi talentovaná zpěvačka o hlas i nadějnou kariéru snadno přijít. Navíc spolu připomínají stárnoucího strýčka s mladičkou neteří, nic mezi nimi nejiskří. Jinak je muzikál obsazený pěkně: Profesora Abronsiuse provedl Pavel Vítek v patřičné groteskní nadsázce, stejně jako jelimánka Alfreda Lukáš Randák a Sářina otce Chagala Bronislav Kotiš. Nelze nezmínit parádní hlasy Michaely Noskové (Magda) a Renáty Podlipské (Rebecca).

Ale nelze opomenout ani to, že v deníku Právo vydávají za recenzi promotext, jehož autorka dlouhé týdny muzikál propagovala. Pražský Ples upírů nekalou pomoc nepotřebuje, myslím, že do zdejší muzikálové produkce dobře zapadne i se svými neduhy.

Dr. František Janeček, Filip Janeček, ve spolupráci s VBW International GmbH – Michael Kunze, Jim Steinman: Ples upírů. Hudební nastudování Michal Macourek, české přebásnění Michael Prostějovský, režie Radek Balaš, choreografie Leona Qaša Kvasnicová, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Roman Šolc, animace Ariadna Nikiforova. Česká premiéra 12. února 2017 v GoJa Music Hall v Praze.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 07. března 2017

Komentáře k článku: Ples upírů po dvaceti letech

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 10/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


16. 5.–29. 5. 2017

Číslo 10/2017 (16. 5.–29. 5. 2017)

Obsah čísla 10/2017

Slovo ...

Náš dialog, naše...

Byl to Václav Havel, který...

Osobnost měsíce

Martin Finger

jako Walter v inscenaci Homo Faber v...

K věci

Internetová kasička

Na Hithitu byly donedávna aktivní hned...

Názor

Grantová výhybka aneb K...

Pamětníci si možná vzpomenou na...

Glosa

Zašel jsem na kávu

V Brně, do kavárny Spolek, v Orlí,...

Bez pravidel se žít nedá

Podivení Marie Reslové nad...

Kritika

Kdo neskáče není My

Položil bys život za svou vlast? S tou...

Jaj, ty Nevěsty…

Sdružení Masopust uvedlo pět let...

Fraška o revoluci, která se...

Když Národní divadlo uvedlo 1....

Don Juan bez vášně

Co je za boomem uvádění Molièrova...

A nejste vy takový ten...

Don Juan se hraje v pražském Divadle...

Člověk strůjce na cestě

Poslední premiéra v ústeckém...

Tradičně, nebo moderně?

Režisér Tomáš Pilař v rozhovoru ke...

Byla, nebyla… eine kleine...

Petr Bláha jako přepjatý kabaretiér...

Prosím, jen si sáhněte!

Inscenace Prosíme nesahat! je třetím...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 10/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Pavla Vykopalová: Na kurtu i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miřenka Čechová: Prožít...

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a...

Burza

Zahraničí

Obrazem

O tanci i bez něj

Ve foyeru Jihočeského divadla v...

Fagi a divadlo

Expert – splněný sen II

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 10/2017



Obsah,