Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Petr Odo Macháček

Režisér, zakladatel a umělecký šéf pražského Divadla Kámen.

Petr Odo Macháček

První divadelní zážitek

Hluboké dětství, Národní divadlo, Zkrocení zlé ženy, Josef Kemr, skrze celé představení geniální (pro prvňáka) opakování věty Na to já jsem stavěnej.

Divadelní sen

Jsem herec v tradičním divadle. Za deset minut, za tři minuty, za minutu, za deset vteřin, právě teď začíná představení, máme začít hrát, ale nevíme, která hra to má být, kdo a jak má začít, nemůžeme najít scénář a nevíme, která by byla správná verze, přehrabujeme se v zoufalých rekvizitách, proč jsme si to, sakra, nepřipravili lépe? Popadám odložené stavební kolečko, nakládám na ně kolegu a vyjíždím na jeviště.

Divadelní zkušenost (role), na kterou nemůžete zapomenout

Pilot bagru v inscenaci Asi ani zahrada. Několikrát pár minut a několikrát pár replik dává prostor komunikovat s několika lidmi z duše do duše, radost z takového setkání je nesmírná.

Doba, ve které byste chtěl žít a věnovat se divadlu, případně je sledovat

Dnešní doba. Případně budoucnost.

Osobnost divadelní historie nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči (o čem byste s ní chtěl mluvit?), případně s ní spolupracoval (na čem?)

Peter Brook. Nejlepší by bylo, kdybychom oba radostně mlčeli, protože on už skoro všechno řekl a já nevím, co zajímavého bych mu mohl slovy sdělit. Kdybychom už mlčeli moc dlouho, zeptal bych se ho, co si myslí o mezích činoherního minimalismu.

Inscenace/projekt, který byste rád viděl podruhé (víckrát), a inscenace/projekt, který byste víckrát vidět nechtěl

Pomlázka Divadla Potrvá. Za hodinu tam bylo skoro všechno, co je podstatné, a končilo to radostným vzkříšením. A to všechno pokaždé jinak, čerstvě, mladě, někdy zdařile a jindy méně, ale vždy cesta do neznáma se svěžím zvířetem rozprostřeným podél stropu. Naopak nechci vídat předvádění se, ksichtění do diváků, pseudointelek­tuál­ní patlání, vzájemné ujišťování se, že nevadí, když to nezvládáte, my to taky nezvládáme, sázení na jistotu. Proto nechodím do měšťanských divadel.

Kniha, kterou máte na nočním stolku, a kniha, kterou byste nikdy nedal do antikvariátu

Jako správný suchar mívám u postele Nový zákon a Bhagavadgítu. Do antikvariátu nedám román M. Scotta Pecka Postel u okna. Třeba ho už nikdy nebudu číst, ale když tak sedí v knihovně, jeho hřbet mi připomíná, že tady nejsem jen tak pro legraci a že hledání nikdy nekončí. Ta kniha vypráví o duchovním růstu obyvatel a zaměstnanců domova důchodců.

Film nebo televizní pořad, na který jste se kdykoli ochoten dívat, a film, případně televizní pořad, který už podruhé vidět nechcete

Bere mě Buñuel nebo hollywoodský Ďáblův advokát. S filmy mám ale trochu problém. Určitě se mi mnohé líbily a líbí a odcházím z kina skoro nadšen, ale nevzrušují mě tak bezprostředně jako třeba divadlo, živá hudba nebo obrazy. Jsou takové studeně fixované. Dnešní filmy jsou navíc v pasti přemrštěných nároků na techniku a peníze. V televizi se dívám jen na mistrovství světa v ledním hokeji, to je taková moje zvrhlost.

Hudba, kterou posloucháte – doma, v autě, na koncertě…, a hudba, kterou zásadně neposloucháte

Reprodukovanou hudbu umím vnímat jen jako ilustraci. Vzrušuje mě jen živá hudba. Žánr je mi fuk, často ani nelpím na konkrétní skladbě. Zajímá mě, kam se ti muzikanti dostanou, jak se jim podaří jít za zvuky, za struktury, jak se sami stanou hudbou, kam nahlédnou, kam mě vezmou s sebou. Nezajímá mě technická virtuozita. Trochu zazlívám skladatelům vážné hudby – klasickým i současným –, že často považují za svou povinnost vložit do skladby místo, na kterém se interpret může technicky předvést. Takovým sportovním výkonem se trhá zážitek z hudby a, myslím, že i interpret většinou ztrácí koncentraci na to podstatné. Najednou je z toho gymnastika či co.

Obraz/fotografie/plakát, který byste chtěl mít v obýváku, v ložnici, v kuchyni a (případně) na záchodě?

V obýváku něco ostrého, živého, provokujícího, velkého, s propracovanou strukturou a archetypálními odkazy. V ložnici něco lehkého a nezávazného, nějaká dvacátá léta, už takhle špatně spím. Ale nemám nic, nejsem schopen si to zařídit…

Nápoj, který si nejraději dáváte v divadelním baru

Pivo.

Květina, kterou byste nejraději dostal na premiéře

Žádnou. Tyhle zvyky přerušují doznívání emocí, představ, bloudění…

Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu

To je hrozná představa. Asi bych byl nespokojenec běžně živící rodinu a zapíjející žal v hospodách.

Divadelní postava, kterou byste chtěl být v reálném životě

Nakonec jsem asi úplně spokojen se svou typickou životní rolí gorrila – zasmušilého šéfa s opičí nebo koňskou hlavou, který na svých bedrech nese veškerou tíhu světa.

Chtěl byste umřít na jevišti (v divadle)?

Ani ne. Bylo by to technicky ne­ohra­ba­né.

Plus: Oblíbený/neoblíbený divadelní kritik

Nemám dostatečný přehled o činnosti jednotlivých kritiků. Přiznám se, že když se k některému článku nebo nahrávce dostanu, málokdy je v něm zmínka o aspektech divadla, které mě zajímají, proto kritiky nijak nevyhledávám.

Na naprosté většině pražských kritiků a divadelních publicistů mě mrzí, že – pokud je mi známo – v podstatě ignorují malá nezávislá divadla. Myslím, že tím přehlížejí podstatnou část skutečného tvůrčího dění ve městě. Malá divadla jsou komplementárním světem k velkým divadlům, nezávislá k měšťanským, umělecká k řemeslným, vyhraněná k lidovým. Nechápu, jak se kritici mohou orientovat v tom velkém, měšťanském, řemeslném, lidovém, když neznají to, co je k tomu komplementární.

  • Autor: DN
  • Publikováno: 09. června 2015

Komentáře k článku: Petr Odo Macháček

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Kritika

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,