Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.
Pěkně podle Čechova
Hra, kterou pro komorní prostor zkušebny činohry Národního divadla moravskoslezského Ostrava napsala Anna Saavedra (1984) na motivy Čechovových Tří sester, se jmenuje poněkud překvapivě Kuřačky. Autorka ve hře ponechala tři sestry, Olgu, Mášu a Irinu, jejich bratra Andreje a jeho ženu Natálii. K nim přidala tři mužské postavy, naivního mladíka Baronka, Petra, který hledá partnerku prostřednictvím inzerátů, a televizního manažera Jana.
Postavy sourozeneckého kvarteta i bratrovy ženy jsou odvozeny z původní předlohy. Olga, osamělá žena ve středním věku, je učitelkou, prostřední Máša sní o svém vyvoleném muži s filozofickou duší, nejmladší Iri touží po kariéře virtuosky (na nespecifikovaný nástroj). Beznadějně zamilovaný Andrej se rozhodne vzít si za ženu sobeckou a bezohlednou Natálii, která mu od začátku dává najevo všechno možné, jen ne lásku a oddanost. Čechovův svět připomíná vzdáleně i postava Baronka, který je variací na mladého zamilovaného carského důstojníka, Petr a Jan už působí ryze současně.
Saavedra podobně jako Čechov otevírá téma individuálních existencí, lidských charakterů a jejich střetů. Foto NDMS Ostrava
Saavedra podobně jako Čechov otevírá téma individuálních existencí, lidských charakterů a jejich střetů. Postavy jsou však na rozdíl od klasika ostřeji ohraničené, povahy jednoznačnější i při svém tápání a hledání cesty k vlastnímu štěstí, výrazně je formulována i egoistická cílevědomost Natálie, přímočaře až krutě se jeví Petrova sebestřednost i bezskrupolózní kořistnictví Jana.
Autor scény Jaroslav Čermák umístil do hracího prostoru jako vzpomínku na otce sourozenců modrou lišku, která plní přání, pokud se na ni nezapomíná a z každé sklenky vína se do její misky trochu ukápne. Vzpomínka na otce se tím stále přiživuje. Režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová rozehrává mizanscény na divanu a za ním, u stolu a ve skříni. Inscenace má výrazné tempo, nalezneme v ní řadu do detailu propracovaných ironických a smutně humorných situací.
Režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová rozehrává mizanscény na divanu a za ním, u stolu a ve skříni. Foto NDMS Ostrava
Renáta Klemensová hraje Olgu jako poněkud úzkoprsou a prudérní vzdělanou ženu, Iri je v podání Petry Lorencové zpočátku ztělesněním ztřeštěného mládí, o to více pak vynikne její prozření. Nikola Birklenová vytvořila v postavě Máši působivou studii stále více se uzavírající ženy, která neúspěšně hledá muže svých snů. Vladimír Polák vybavil zamilovaného Andreje roztomilou zaslepeností, věrohodně zobrazuje pak jeho zklamání z té, která kráčí pouze za svým. Rodina, kterou chtěl vytvořit, se rozpadá. Srozumitelný je i závěrečný Andrejův návrat k sobě samému, kdy se stává oporou sester. Výborná je herecká kreace Kateřiny Vajnarové v partu Natálie. Přesně odpozorované pohyby a intonace moderátorek stupidních televizních pořadů budí salvy smíchu v hledišti. Igor Orozovič sice nemá příliš prostoru, aby ukázal zvrhlost Petra, stačí mu však několikaminutový výstup v dialogu s Mášou při jejich prvním setkání na inzerát, a před publikem tu je hysterický narcis, který ženy vlastně nenávidí. Dalibor Dufek hraje Baronka jako něžného ale zároveň zásadového milence, Robert Urban v roli Jana jakoby vypadl ze současného světa manažerského bezcitného pozadí showbyznysu. Pěkné herecké úkoly podle osvědčeného vztahového rozvrhu!
Pěkné herecké úkoly podle osvědčeného vztahového rozvrhu! Foto NDMS Ostrava
Hodnocení: @@@@@
Národní divadlo moravskoslezské Ostrava / zkušebna Divadla Antonína Dvořáka – Anna Saavedra: Kuřačky. Režie Janka Ryšánek Schmiedtová, dramaturgie Klára Špičková, scéna Jaroslav Čermák, kostýmy Tomáš Komínek, hudba Mario Buzzi. Světová premiéra 28. března 2012.
Komentáře k článku: Pěkně podle Čechova
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
