Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Pěkně podle Čechova

Hra, kterou pro komorní prostor zkušebny činohry Národního divadla moravskoslezského Ostrava napsala Anna Saavedra (1984) na motivy Čechovových Tří sester, se jmenuje poněkud překvapivě Kuřačky. Autorka ve hře ponechala tři sestry, Olgu, Mášu a Irinu, jejich bratra Andreje a jeho ženu Natálii. K nim přidala tři mužské postavy, naivního mladíka Baronka, Petra, který hledá partnerku prostřednictvím inzerátů, a televizního manažera Jana.

Postavy sourozeneckého kvarteta i bratrovy ženy jsou odvozeny z původní předlohy. Olga, osamělá žena ve středním věku, je učitelkou,  prostřední Máša sní o svém vyvoleném muži s filozofickou duší, nejmladší  Iri touží po kariéře  virtuosky (na nespecifikovaný nástroj). Beznadějně zamilovaný Andrej se rozhodne vzít si za ženu sobeckou a bezohlednou  Natálii, která mu od začátku dává najevo všechno možné, jen ne lásku a oddanost. Čechovův svět připomíná vzdáleně i postava Baronka, který je variací na mladého zamilovaného carského důstojníka, Petr a Jan už působí ryze současně.

Saavedra podobně jako Čechov otevírá téma individuálních existencí, lidských charakterů a jejich střetů. Foto NDMS Ostrava

Saavedra podobně jako Čechov otevírá téma individuálních existencí, lidských charakterů a jejich střetů. Postavy jsou však na rozdíl od klasika ostřeji ohraničené, povahy  jednoznačnější i při svém tápání a hledání cesty k vlastnímu štěstí, výrazně je formulována i egoistická cílevědomost Natálie, přímočaře až krutě se jeví Petrova sebestřednost i bezskrupolózní kořistnictví Jana.

Autor scény Jaroslav Čermák umístil do hracího prostoru jako vzpomínku na otce sourozenců modrou lišku, která plní přání, pokud se na ni nezapomíná a z každé sklenky vína se do její misky trochu ukápne. Vzpomínka na otce se tím stále přiživuje. Režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová rozehrává mizanscény na divanu a za ním, u stolu a ve skříni. Inscenace má výrazné tempo, nalezneme v ní řadu do detailu propracovaných ironických a smutně humorných situací.

Režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová rozehrává mizanscény na divanu a za ním, u stolu a ve skříni. Foto NDMS Ostrava

Renáta Klemensová hraje Olgu jako poněkud úzkoprsou a prudérní vzdělanou ženu, Iri je v podání Petry Lorencové zpočátku  ztělesněním ztřeštěného mládí, o to více pak vynikne její prozření. Nikola Birklenová vytvořila v postavě Máši působivou studii stále více se uzavírající ženy, která neúspěšně hledá muže svých snů. Vladimír Polák vybavil zamilovaného Andreje roztomilou zaslepeností, věrohodně zobrazuje pak jeho zklamání z té, která kráčí pouze za svým. Rodina, kterou  chtěl vytvořit, se rozpadá. Srozumitelný je i závěrečný Andrejův návrat k sobě samému, kdy se stává oporou sester. Výborná je herecká kreace Kateřiny Vajnarové v partu Natálie. Přesně odpozorované pohyby a intonace moderátorek stupidních televizních pořadů budí salvy smíchu v hledišti. Igor Orozovič sice nemá příliš prostoru, aby ukázal zvrhlost Petra, stačí mu však několikaminutový výstup v dialogu s Mášou při jejich prvním setkání na inzerát, a před publikem tu je hysterický narcis, který ženy vlastně  nenávidí. Dalibor Dufek hraje Baronka jako něžného ale zároveň zásadového milence, Robert Urban v roli Jana jakoby vypadl ze současného světa manažerského bezcitného pozadí showbyznysu. Pěkné herecké úkoly podle osvědčeného vztahového rozvrhu!

Pěkné herecké úkoly podle osvědčeného vztahového rozvrhu! Foto NDMS Ostrava

Hodnocení: @@@@@

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava / zkušebna Divadla Antonína Dvořáka – Anna Saavedra: Kuřačky. Režie Janka Ryšánek Schmiedtová, dramaturgie  Klára Špičková, scéna Jaroslav Čermák, kostýmy Tomáš Komínek, hudba Mario Buzzi. Světová premiéra 28. března 2012.

  • Autor: Ladislav Vrchovský
  • Publikováno: 13. dubna 2012

Komentáře k článku: Pěkně podle Čechova

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 10/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


16. 5.–29. 5. 2017

Číslo 10/2017 (16. 5.–29. 5. 2017)

Obsah čísla 10/2017

Slovo ...

Náš dialog, naše...

Byl to Václav Havel, který...

Osobnost měsíce

Martin Finger

jako Walter v inscenaci Homo Faber v...

K věci

Internetová kasička

Na Hithitu byly donedávna aktivní hned...

Názor

Grantová výhybka aneb K...

Pamětníci si možná vzpomenou na...

Glosa

Zašel jsem na kávu

V Brně, do kavárny Spolek, v Orlí,...

Bez pravidel se žít nedá

Podivení Marie Reslové nad...

Kritika

Kdo neskáče není My

Položil bys život za svou vlast? S tou...

Jaj, ty Nevěsty…

Sdružení Masopust uvedlo pět let...

Fraška o revoluci, která se...

Když Národní divadlo uvedlo 1....

Don Juan bez vášně

Co je za boomem uvádění Molièrova...

A nejste vy takový ten...

Don Juan se hraje v pražském Divadle...

Člověk strůjce na cestě

Poslední premiéra v ústeckém...

Tradičně, nebo moderně?

Režisér Tomáš Pilař v rozhovoru ke...

Byla, nebyla… eine kleine...

Petr Bláha jako přepjatý kabaretiér...

Prosím, jen si sáhněte!

Inscenace Prosíme nesahat! je třetím...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 10/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Pavla Vykopalová: Na kurtu i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miřenka Čechová: Prožít...

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a...

Burza

Zahraničí

Obrazem

O tanci i bez něj

Ve foyeru Jihočeského divadla v...

Fagi a divadlo

Expert – splněný sen II

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 10/2017



Obsah,