Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Tulák i sir Chaplin

Charlie Chaplin se jednou zúčastnil soutěže o nejlepšího dvojníka Charlieho Chaplina a skončil na třetím místě. Možná není tato historka pravdivá, ale během sledování premiéry nejnovější inscenace Pavla Kheka se mi vybavila několikrát. Khek společně s dramaturgyní Lenkou Smrčkovou vytvořil mnohovrstevnatý scénář, který poskytuje Matouši Rumlovi širokou platformu.

Chaplin

Chaplin (Matouš Ruml) dorazil do amerických filmových ateliérů FOTO PETR VESELÝ

Rozlehlé, kaskádovité pole, které může nezkušeného herce (a režiséra) svést pouze k prezentování velké legrace a zároveň ufňukanosti nad nemilosrdným životním údělem. V Mladé Boleslavi se tak nestalo. Matouš Ruml by jistě soutěž o dvojníka vyhrál, protože není pouze dokonalou legrační nápodobou s přesnými gesty a mimikou, postavě dodává mnohem víc – vlastní individualitu.

Chaplina lze považovat za hold chaplinovské grotesce – pokud se vyznačuje syntézou smíchu a pláče, sentimentu a sociální kritiky, je tato inscenace tímtéž. Inscenátoři na víceméně chronologickém vyprávění osudu Charlese Spencera (chudoba, nemocná matka, zástupy milenek a manželek a samozřejmě vzestup jeho umělecké kariéry, který naruší nařknutí ze sympatizace s komunismem, až konečné vyhoštění z Ameriky) místy zdařile uplatňují postupy grotesek. Ruml je přirozeně předvádí před kamerou, svými zaměstnavateli i přáteli – někdy vystaví celou scénku, již diváci důvěrně znají, jindy je to jen okamžik – záchvěv, kdy během mírně trapného momentu (třeba svádění) sklouzne do komické polohy, aby skryl rozpaky. Toto propojení životopisu a principů tvorby působí naprosto organicky. Vitalita a nesmrtelnost se střídají se smutkem a konečností.

Chaplinova tvorba je samozřejmě spjata i se satirou (nejznámější je jeho Diktátor parodující projev Adolfa Hitlera) a i v této inscenaci se kritizuje. Bohužel mnohem přímočařeji, než by bylo záhodno – a to zatím bývá nejvýraznější handicap režiséra Pavla Kheka. Zbytečná popisnost některých scén – především zasedání Výboru pro vyšetřování neamerické činnosti, rozhovor s bulvární novinářkou – je ubíjející. Kritika není jasně namířena proti sy­sté­mu, není to mrazivá obžaloba (která by navíc mohla vypovídat i o dnešních dnech), jedná se pouze o prvoplánové poukazování na bezpráví. Škoda těchto pasáží, jinak promyšlenou inscenaci zbytečně uzemňují. A že umí Khek vyjít ze svého stínu, jasně ukazuje obdobná scéna – Chaplin stojí před soudem kvůli uznání otcovství. Je absurdní, vtipné, zraňující i výsostně divadelní, když se postupně zjevují jeho manželky a plivou na něj svou zhrzenost.

Podobně působila scénografie Michala Syrového. Na jedné straně stojí funkční scéna bez zbytečností – zdařilé zpodobnění filmových ateliérů, které se musí rychlým přesunem pohovky, stolu a podobně proměnit v jeviště, šatny, soudy, byty. A pak se zcela nemetaforicky na projekční plátno promítají ilustrační fotografie – socha Svobody či filmové plakáty.

Pěla jsem chválu na Matouše Rumla v titulní roli, s drobnými výhradami oceňuji práci inscenátorů, není však spravedlivé opomenout herecký ansámbl mladoboleslavského divadla. Samozřejmostí je precizní herectví (pateticky lze poznamenat až oduševnělé) Svatavy Milkové a Petra Mikesky v rolích Chaplinových společníků – Mary Pickfordové a Douglase Fairbankse. Petr Bucháček exceluje jako saturninovský sluha Henry, jenž se o Chaplinovy děti stará dosti svérázně. Svižnost a hravou nadsázku propůjčují postavám Chaplinových žen – Paulletě Goddardové a Joaně Barryové – mladé, hostující herečky Marta Dancingerová a Sandra Černodrinská.

Chaplin je autorská inscenace, která (soudím i dle nevídaně nadšených ovací na premiéře) bude divácky úspěšná. A není přitom podbízivá.

Městské divadlo Mladá BoleslavPavel Khek, Lenka Smrčková: Chaplin. Režie Pavel Khek, dramaturgie Lenka Smrčková, scéna Michal Syrový, kostýmy Agnieszka Pátá-Oldak, pohybová spolupráce Vlasta Červ. Premiéra 29. května 2015.

  • Autor: Lenka Dombrovská
  • Publikováno: 09. června 2015

Komentáře k článku: Tulák i sir Chaplin

  1. Oldřiška Jirásková

    Nádherné představení a skvělý výkon pana Rumla, díky.

    28.02.2017 (20.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 12/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


13. 6.–26. 6. 2017

Číslo 12/2017 (13. 6.–26. 6. 2017)

Obsah čísla 12/2017

Slovo ...

O sochaři, jehož zabil...

Říkalo se mu „fronta na maso“....

Sukces měsíce

Divadelní Flora Olomouc

Divadelní festival v Olomouci již...

K věci

Rozdělování veřejných...

V Brně se po roce 1989 pomalu a s...

Fejeton

Povaha česká prokouřená

Blížila se půlnoc posledního...

Názor

„Kouříme? Nekouříme –...

Titulní citát z Havlovy Zahradní...

Glosa

Nedá mi to

Karla Hofmannová na vedlejší straně...

Přehlížená Afrika

Třináctý ročník festivalu Tvůrčí...

Kritika

Divadelní galerie

Na začátku Fragmentů milostných...

S Čechovem neradno režijně...

Racek, jedna z pětice „velkých...

Honibrku, ty jsi Káj?

Představení AnderSen začne jako...

To je směšné, cha, cha,...

David Drábek uvařil hradeckého...

Pěkná napodobenina

Plzeňská opera uvedla českou...

Nový pokus o Žítkovské...

Dodo Gombár se jako režisér a...

Tři muži v chalupě aneb...

Závěrečná část „angažované,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 12/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Jak se vaše divadlo vyrovná...

Rozhovor s řediteli o kouření v...

Kauza

Kontext

Burza

Zahraničí

Zemřeli

Obrazem

Akce / Action

Výpravnou publikaci Akce/Action...

Expert – obřad jako obraz

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 12/2017



Obsah,