Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Hradecká PlantAge pro i-DN (No. 2)

Na zdraví!

Zatímco krátce po slavnostních zahajovacích projevech k 18. ročníku Regionů hráli na jevišti Klicperova divadla Martin Finger s Bolkem Polívkou, schylovalo se na Varšavském stadionu k poslednímu rozloučení našich fotbalistů s letošním Eurem (jako měna prý ještě chvíli zůstane). A uprostřed Velkého náměstí se o pár desítek minut později pozvedaly číše k přípitku 13. pokračování Open programu. Poblíž Kultivátoru, k němuž všichni vzhlížíme, zda se nezazelená. Trochu o tom pochybuji, ale člověk nikdy neví. Přijde bouřka a málem odnese Umstan, jak se předvčírem stalo, herec si zlomí nohu, což se stalo včera, vypadne proud…  Ovšem první Open večer byl prima, diváků jako obvykle plno, do Openstanu se nemohli vejít. I u buřtů a piva jich bylo jako sarančat, na Kavčáku to dunělo, že by mohli ve Festival parku závidět. Tak jen houšť, ale bez kapek…

-sg-

///

Bono Publico – Blaho Veřejné (Světelné?)

pozvánka

Repro ISD

Už dnes večer (v pátek 22. června – pozn. i-DN) můžete zažít velkou festivalovou novinku – světelnou instalaci studentů  Institutu světelného designu (ISD). Jak už její název Bono Publico – Blaho Veřejné napovídá, odehrávat se bude na stejnojmenném schodišti. Hodina zahájení není přesně stanovena, projektory a světlomety prostor oživí chvíli po západu Slunce.

V podstatě jde to, že Institut Světelného Designu dělá řadu celoročních kontinuálních workshopů. Každý z nich se zaměřuje na trochu něco jiného – na jiné světelné zdroje, barvy, techniky. Některé workshopy se tak týkají více divadla, jiné architektury nebo koncertních projekcí. Bono Publico bude takovou závěrečnou exhibicí snažení všech studentů, kteří naší dílnou prošli, osvětluje projekt Tomáš Morávek, jeden z jeho tvůrců.

Těšit se tak můžete na zhruba hodinovou hru světel a stínů, která rozehraje veškerá zákoutí historického schodiště a jeho nejpřilehlejšího okolí. Část studentů plánuje i krátké představení. Celý program se ještě bude dolaďovat přímo na místě. Je to výzva jak pro organizátory, tak účastníky workshopů, pokračuje Morávek.

Pokud máte na páteční večer naplánováno již něco jiného, nezoufejte. Rozzářené Bono Publico můžete navštívit i během sobotního večera. Po skončení programu je navíc připravena diskuze a rozbor projektu ISD za přítomnosti veřejnosti. Vstup na celou akci je samozřejmě zdarma.

David Kořínek

///

Víra depresivních dětí

recenze

Lidstvo vymřelo a – podle mimozemských badatelů – vůbec není třeba se jím dále zabývat. FOTO archiv DDTPP

Lidstvo vymřelo a – podle mimozemských badatelů – vůbec není třeba se jím dále zabývat. Nebýt jediného fenoménu, totiž víry! Tak lze shrnout východisko hry, či spíše interaktivní prohlídky, s názvem  Muzeum všednosti: Víra v podání souboru Depresivní děti touží po penězích. Odmyslíme-li si apokalyptickou stylizaci, téma zní jasně: duchovno naší doby.

Přístup autorů k tématu připomíná Voltairovu povídku Mikromegas. Lidstvo očima mimozemšťanů – vědců přichází o jakákoliv předsudečná klišé. Víra v posmrtný život je ztrhána stejně cynicky, jako se Voltaire vysmívá idejím Tomáše Akvinského. Místo zastaralých Kristů či Buddhů stojí za zmínku už leda Steve Jobs, patron ipodů, ipadů či iphonů, které lidi spojovaly na pokraji zániku. Teologii nahradila ekonomie. Duchovní hodnotu tak mají peníze. Ale třeba i děti z důvodu nízké porodnosti. Přítomnost evangelia zajišťuje Svatý Les aneb Hollywood.

Ano, tematicky je performance záslužná; reflektuje dobu a sama ji nutí k reflexi. Zbožštěním peněz a ekonomie se v současnosti zabývají kalibry jako významný harvardský filosof Michael Sandel. O originalitě po formální stránce už vůbec nemluvě. Opakuji, že spíš než o hru šlo o interaktivní prohlídku. My, diváci, jsme byli nuceni blokovat dopravu, chránit se rouškami, mluvit s roboty, dokonce jsme čelili útokům rozzuřených batolat! A za odměnu: minuta v Ráji. A to buď v inteligenčním, finančním či milostném. Zkusil jsem všechny, zmíním třetí: Sedím v gauči před televizí, cizí herečka mi otvírá pivo, neustále mě osahává a mele o fotbale. Ráj, nebo peklo?

Jak z  prdele ven? FOTO archiv DDTPP

Depresivní děti věří, že se stále můžeme poučit, než nás naše zvrácené duchovní preference zadupou do země. Jenomže – jsme skutečně tak zvrácení? Prohlídka sice neposkytla žádnou závažnější myšlenku, kterou bych se nezaobíral. Ale vzájemné sdílení myšlenek ještě neodkazuje k pravdivosti (viz rasismus). Jsme opravdu duchovně „v prdeli“? Nebo jde jen o módní žvást? A kdo z umělců míní, že nejde jen o žvást, ať si položí otázku: Jak z  prdele ven? Jak změnit kurs touhy depresivních dětí, aby se staly šťastnými?

Ondra Macl

///

Punkový Macbeth

recenze

Herci se ve vteřině převtělovali z postavy do postavy. FOTO archiv Open air

S herci Divadla Koňa a Motora jsem se setkala několikrát v loňské sezóně při jejich absolventských představeních v DISKU (divadlo při  pražské DAMU). Nikdy mě ale nenadchli tolik jako letos na hradeckém festivalu. Michal Hába, Šimon Spišák, Markéta Dvořáková a Marie Švestková naservírovali divákům punkového MacBetha s neuvěřitelnou lehkostí a hravostí. Z Shakespearova dramatu se přitom nevytratilo nic podstatného. Herci se ve vteřině převtělovali z postavy do postavy, příběh ale zůstal srozumitelný. Pro Shakespearem nepolíbené se stal zábavnou  schůzkou s tímto světovým klasikem.

Divadlo Koňa a Motora běžně hraje svého MacBetha v maringotce tažené koněm. Pro hradecký festival raději zvolilo bytelnější vozidlo – osobní automobil. Tím se otevřely zcela nové možnosti. Kufr modré Felicie se stal nebem, na jehož bránu za tónů Dylanovy písně Knockin‘ on Heaven’s Door klepe zavražděný Macbeth. Běžící stěrače a klakson skvěle doplňují přestřelky inspirované akčními filmy. K tomu živá hudba i ohňové efekty. Divadelníci se nebojí ostřejšího humoru, jedna z návštěvnic Macbethovy slavnosti se například divoce líbá s papírovou podobou Hitlera. Když jeden z Macbethových nepřátel ošlehává titulního hrdinu větví z birnamského lesa, nápadně to připomíná scénu z béčkového filmu pro dospělé. Inscenace přitom nepřekračuje hranici únosnosti a trapnosti, jak tomu občas při uvádění klasiky do modernější podoby bývá.

Publikum se skvěle bavilo. A když si Macbeth řekl o drobné na telefon, pán sedící v první řadě ochotně otevíral peněženku. Spousta věcí, která se v představení stala, se patrně stát neměla. O to kouzelnější zážitek si diváci odnesli.

Macbeth v závěru inscenace rozkopal bicí soupravu a polil se pivem jako správný „pankáč“. Těžko odhadovat, zda je tomu tak vždycky, nebo se Michal Hába nechal k této etudce strhnout výbornou atmosférou, která po celou dobu představení na Malém náměstí panovala. Nicméně tento závěr skvěle shrnul celé představení.

Divadlo Koňa a Motora běžně hraje svého MacBetha v maringotce tažené koněm. FOTO archiv DKaM

Tak příště se, milé Divadlo Koňa a Motora, budu těšit na viděnou. A se mnou desítky spokojených diváku vašeho skvělého Macbteha.

Veronika Řezníková

///

Jelda a Dalda jsou kamarádi do deště

rozhovor

Jelda a Dalda aneb Jiří Jelínek a Michal Dalecký aneb Svět podle Fagi. FOTO Brněnský Lunapark 2012

Dělat rozhovor s Jiřím Jelínkem není jednoduché. Jirka je totiž všude a všude se ho na něco ptají. Těžko najít otázky, na které už dříve neodpovídal, přesto jsme to zkusily. Zcela dle očekávání to dopadlo jinak, než jsme si naplánovaly.

Jirko, s divadelními festivaly máš bohaté zkušenosti. V čem, podle tebe, tkví kouzlo hradeckého Open Airu?

Hradecký festival mám rád, protože jsem patriot. Open Air se letos koná potřinácté, Divadlo Dno v zimě oslavilo jedenácté narozeniny. Hráli jsme tedy skoro na každém ročníku. Mám k tomuhle festivalu trapně srdnatý vztah. Na festivalu v Ostravě mi jedna slečna říkala, že pojede do Hradce jen na Open Air festival a myslím, že není jediná.

Letos tu tradičně hraješ s Divadlem Dno, ale na programu jsou i tvé inscenace z Divadla Tramtárie v Olomouci, pravidelně režíruješ  v brněnské Huse na provázku. Baví tě víc práce v „kamenném divadle“ nebo objíždění festivalů se Dnem?

Každý to divadlo má svá specifika. Čím více ta divadla znáš, tím je to lepší. V příští sezóně budu v Tramtárii režírovat Sherlocka Holmese. Vím, co tam bude hrát za lidi a tak se mi to mnohem líp píše. Když vím, že v Huse na provázku bude hrát Rózu Syki, ppostava z inscenace Rómeo, Julie a já (ztvárněná hercem Tomášem Sýkorou, pozn. red.), tak to píšu pro Sykiho. V tom je to dobrý.

Cítíš se být více hercem nebo režisérem?

Já mám vždycky dilema, jestli v tom představení mám hrát. Jsem asi autorský herec. Né, já vážně nejsem herec. To už se vlastně několikrát ukázalo. Leccos jsem měl hrát, ale stejně jsem to byl vždycky já. Michal Dalecký třeba dovede zahrát nějakou postavu, ale já vlastně ani netoužím po tom to umět. Holky, nechcete udělat rozhovor s Michalem, On po tom hrozně touží. Ale to tam nepište, to  vám říkám jen teď soukromě. On bude vyděšenej k smrti, ale bude to dobrý…

(Jirka vstává a jde pro svého kolegu Michala Daleckého. Ten se nenechá dlouho přemlouvat a běží vstříc diktafonu, okamžitě přebírá iniciativu a z doposud seriózního rozhovoru se stává slovní přestřelka mezi Michalem a Jirkou inspirovaná hrou, kterou si krátí dlouhé cesty autem po republice. Hra se jmenuje „Křupe to“, a spočívá v pokládání otázek, na které dotazovaný vybírá ze dvou možných odpovědí. Občas se ožehavými otázkami dostanou na tenký led a začne to trochu křupat…)

Jirka: Michale, holka nebo kluk?  Michal: Holka. Jirka: Snídaně nebo oběd? Michal: (dlouze se zamyslí) Hmm. No, snídaně. (smích) Jirka: Divadelní svět Brno nebo Divadlo Evropských regionů Hradec Králové? Michal: Křupe to. (smích) Hradec Králové. Jirka: Výborně, vzhledem k tomu, že jsme v Hradci, tak to nekřupe. Bára nebo Veronika? (redaktorky zbystří a patřičně vypnou hruď) Dobře, tak ne, to křupe. Michal: Jirko, listnatý nebo jehličnatý? Jirka: Podle toho, na jakou potřebuju. Michal: Stan nebo klub? Jirka: Hmm, to křupe. Klub. Michal: Jedno představení zahraný s pocitem „No, docela dobrý..“ nebo čtyři s pocitem „Jsem uplně napadrť“? Jirka: Jedno s pocitem „Jsem úplně napadrť“. Michal: Sandále, nebo kristusky? Jirka: (dlouhý smích) Sandále. Michale, blondýna, nebo bruneta? Michal: (dlouze se zadívá na svou tmavovlasou přítelkyni Evu sedící opodál) Bruneta.

Prapodivnou konverzaci s herci Divadla Dno Jiřím Jelínkem a Michalem Daleckým vedly Bára Holanová a Veronika Řezníková. Název článku byl Jirkovým a Michalovým výslovným přáním.

///

Co čekat od Bez/účelných procházek?

pozvánka

FOTO archiv

Když jsem narazil v brožuře na Bez/účelné procházky, byl jsem na rozpacích. Umělci a umělečtí teoretici prý mají vyvést návštěvníky do hradeckých periferií, aby jim poskytli duchovní prožitek ve zvukovém, vizuálním, historicko-archeologickém a emocionálním kontextu ?! Více jsem pochopil až díky rozmluvě s Michalem Kindernayem, garantem akce, na písku v novém Infocentru před katedrálou.

Procházky budou čtyři, každá v úplně jiném duchu. První z nich (v sobotu 23. června) Po neviditelných vlnách hodlá upozornit – i pomocí chytrých přístrojů – na tzv. elektrosmog, ve kterém žijeme. Každý jistě tuší, že existuje telefonní signál, televizní signál, bluetooth a podobně. Věděli jste ale o rizicích, s jakými kvůli našim Facebookům zápolí ptáci či dokonce stromy?

Druhou procházku (26. 6.) vede archeolog Radek Bláha z Muzea východních Čech a měl by nabídnout Sondu pod nánosy asfaltek, sídlišť a obchodů.

Emocionální procházka (27. 6.) bude asi většině nejpřístupnější. Návštěvníci obdrží sluchátka, aby mohli naslouchat historkám, které si s místy podél trasy spojují neznámí lidé.

A konečně procházka Zvuková (29. 6.), opět s ekologickými ambicemi, se má zároveň přiblížit meditaci. Půjde se beze slov, s ušima dokořán, až k cílovému překvapení…

Tak co vy na to, projdete se? Přesné časy a místa zahájení procházek se včas objeví na internetu a v infocentru.

Ondra Macl

///

XIII. ročník Open Air program
pořádá: o. s. Poco a poco animato
kontakt: Martina Erbsová, tel.: 775 618 414, oap@pocoapoco.cz
www.pocoapoco.czwww.openplantage.cz



  • Autor: DN
  • Publikováno: 23. června 2012

Komentáře k článku: Hradecká PlantAge pro i-DN (No. 2)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Kritika

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,