Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Ohlasy: AD ZPRÁVA Z THEATRUM KUKS L. P. 2015, DN 16/2015, s. 10

Post scriptum k Theatrum…

Když jsem si přečetl inteligentně psanou zprávu kolegyně Soprové o letošním 14. ročníku festivalu Thea­trum Kuks, chvílemi jsem nevycházel z údivu. Asi jsme byli koncem srpna každý na jiném festivalu. Autorka viděla v Kuksu od „Geisslerů“ Molièrova Lakomce a Rademinova Amora Tyranem, na tom mém festivalu ale letos ani jedna z obou inscenací nebyla (místo prvé byla ska ke třem pomerančům a druhá být ani neměla, autorku zmýlil v programu stejnojmenný název koncertu italských milostných písní ze 17. století). To se může stát každému, autora těchto řádků nevyjímaje. Víc mne mrzí, že ve zprávě nebyly zmíněny inscenace a site-specific projekty (Toulající se smrt aj.), které tu naopak letos byly – a patřily k vrcholům přehlídky. Za všechny jmenujme Vivaldiho barokní operu – přesněji dramatickou kantátu „serenatu“ – z roku 1726, tedy ze Šporkových časů, La Senna festeggiante (libreto Domenico Lalli). Dílo je italským holdem „ludvíkovské“ Francii, již zde symbolizuje řeka Seina (alegorickou postavu Seiny znamenitě hrál a zpíval bas: Jaromír Nosek). A nádherný Vivaldi (kterého skutečně hrabě Špork před třemi sty lety uváděl do Čech – ať už v Praze, nebo na Kuksu) měl letos opravdu štěstí: zazněl v neopakovatelných prostorách kukského Lapidária. Takže spolu s námi jej v nabitém hledišti bez dechu poslouchaly i originály Ctností a Neřestí geniálního Matyáše Brauna (venku před hospitalem stojí samozřejmě kopie). Stejně originální jako sochy bylo i komorní režijně-inscenační pojetí Tomáše Hanzlíka, režiséra, který snoubí úctu k barokní hudební i pohybové partituře s ryze současným, živým a nemuzeálním pojetím. Zde mohli diváci na místě porovnat barokní gestiku Braunových soch, zejména řady Ctností, s gestikou a mimikou tří alegorických postav (Zlatý věk, Statečnost a Seina), jejichž patos a stylizace byly na některých místech, jaksi s láskyplným odstupem člověka 21. století, zcizovány ironickým hereckým komentářem (Jaromír Nosek, Kristýna Vylíčilová). Nejnápadnějším stylovým rysem postav byly enormně vysoké klobouky (kostýmy Vendula Johnová), ale znovu: snad ještě víc než bravurně zvládnuté pěvecké party (kromě Seiny to byl Vylíčilové soprán Zlatého věku) fascinoval onen hravý nadhled, s nímž režisér vedl herce (včetně mimických akcí vedlejších postav). Summa summarum: můj hudebně-divadelní zážitek roku!

  • Autor: Vladimír Just
  • Publikováno: 26. října 2015

Komentáře k článku: Ohlasy: AD ZPRÁVA Z THEATRUM KUKS L. P. 2015, DN 16/2015, s. 10

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,