Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

To je směšné, cha, cha, cha…

David Drábek uvařil hradeckého Netopýra aneb Jsme polské krve – ty i já podle receptu, který se mu opakovaně osvědčil ve Figarově svatbě, Čtyřlístku, Třech mušketýrech i jinde. Opřel se o notoricky známou látku, zde bizarní děj operetního libreta a operetní hitovky, pustil své „ujeté“ nápady, posuny a asociativní žertíky (někdy opřené o kontextuální souvislosti) ze řetězu a pak to celé alespoň navenek stmelil. Tentokrát nostalgicko-ironickým rámcem dávného pořadu ČT Pletky paní operetky a hektickými výklady moderátora-znalce (Jiří Zapletal). Provokativně nesourodou scénografii k inscenaci, v níž přistál obří kaktus či elektrárenský velín a která postavy uvězněné „v černém podbřišku Vídně“ nechává doslova sedět v díře, dodal Martin Chocholoušek. Nerozlučný režisérův souputník a skladatel Darek Král nabídl synteticky zpopované melodie Blondýnky sladké, Cikánský baron jsem já, To je směšné, cha, cha, cha a další spolehlivé operetní fláky.

Jan Sklenář (Gabriel Eisenstein) a Petra Výtvarová (Rosalinda) v hradeckém Netopýrovi, inscenaci nabité sexuálními narážkami FOTO PATRIK BORECKÝ

Když muzikální hradecký soubor s energií sobě vlastní spustí kteroukoli z hitovek, na publikum to působí spolehlivě, jako zvoneček na Pavlovova psa: s prvními tóny začíná tleskat do rytmu. A i když s postupujícím časem představení situační gagy, na nichž je zápletka Straussova Netopýra postavená, hodně řídnou, krkolomné dějové fabulace se rozbíhají do ztracena a moralizující poselství je křečovité až hanba, vydatná operetní směska na závěr stejně publikum vztyčí ze sedadel k obvyklému rituálu nadšené děkovačky. Není pochyb, že Klicperovo divadlo má na repertoáru další divácky oblíbený kousek.

Netopýr nepřináší k Drábkovu divadelnímu rukopisu, který navzdory nepřehlédnutelným stereotypům stále působí jako nevykalkulovaný a spontánně vychrlený, nic nečekaného. Snad až na jeden moment – zdá se, že autor přitvrdil. Především v nejrůznějších sexuálních narážkách a vtipech, ke kterým má mnoho příležitostí například proutník a částečný impotent Gabriel Eisenstein (Jan Sklenář), Drábkův humor zbanálněl a zhrubl. Zda jsou momenty jako znásilnění milence Eisensteinovy ženy Rosalindy (Petra Výtvarová) či „přeříznutí“ 50 členek dámského komparzu (postava ztělesněná Marií Kleplovou) už za hranicí vkusu, si každý musí přebrat po svém.

Drábkova končící hradecká éra (opustil místo uměleckého šéfa a stal se hostujícím režisérem) svádí k bilancování. Je nepřehlédnutelné, že se (nejen v Hradci) stal miláčkem publika (podobně jako se stal masivně lajkovanou a široce sledovanou ikonou na facebooku), které od něho očekává produkci určitého typu. Bonmoty a hlášky, spíš než myšlenky, vybičovanou emoci a dynamickou podívanou (nejlépe dráždivě ujetou) spíš než klidný pohled do propasti za pěnou dní. Je to paradoxní – Drábka publikum nabíjí, a tak se spontánně snaží jeho očekávání naplnit, i když z jeho starších textů a inscenací je zřejmé, že by rád vypověděl také něco o skutečných temnotách duše a úzkostech, v nichž se člověk ocitá. Čím víc tuto svoji autorskou potenci potlačuje a chce své milované diváky bavit a neztratit, tím křečovitěji občas vyznívá jeho smích, byť obětavý a dobře míněný.

Klicperovo divadlo, Hradec Králové – David Drábek, Johann Strauss ml.: Netopýr aneb Jsme polské krve – ty i já. Režie David Drábek, scéna Martin Chocholoušek, kostýmy Kristina Záveská, dramaturgie Markéta Bidlasová, hudební aranžmá a produkce Darek Král, hudební nastudování Martin Sedláček, choreografie Martin Pacek. Premiéra 20. května 2017. (Psáno z reprízy 24. května 2017.)

  • Autor: Marie Reslová
  • Publikováno: 16. června 2017

Komentáře k článku: To je směšné, cha, cha, cha…

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Jiří Havelka koncem loňského roku...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,