Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

To je směšné, cha, cha, cha…

David Drábek uvařil hradeckého Netopýra aneb Jsme polské krve – ty i já podle receptu, který se mu opakovaně osvědčil ve Figarově svatbě, Čtyřlístku, Třech mušketýrech i jinde. Opřel se o notoricky známou látku, zde bizarní děj operetního libreta a operetní hitovky, pustil své „ujeté“ nápady, posuny a asociativní žertíky (někdy opřené o kontextuální souvislosti) ze řetězu a pak to celé alespoň navenek stmelil. Tentokrát nostalgicko-ironickým rámcem dávného pořadu ČT Pletky paní operetky a hektickými výklady moderátora-znalce (Jiří Zapletal). Provokativně nesourodou scénografii k inscenaci, v níž přistál obří kaktus či elektrárenský velín a která postavy uvězněné „v černém podbřišku Vídně“ nechává doslova sedět v díře, dodal Martin Chocholoušek. Nerozlučný režisérův souputník a skladatel Darek Král nabídl synteticky zpopované melodie Blondýnky sladké, Cikánský baron jsem já, To je směšné, cha, cha, cha a další spolehlivé operetní fláky.

Jan Sklenář (Gabriel Eisenstein) a Petra Výtvarová (Rosalinda) v hradeckém Netopýrovi, inscenaci nabité sexuálními narážkami FOTO PATRIK BORECKÝ

Když muzikální hradecký soubor s energií sobě vlastní spustí kteroukoli z hitovek, na publikum to působí spolehlivě, jako zvoneček na Pavlovova psa: s prvními tóny začíná tleskat do rytmu. A i když s postupujícím časem představení situační gagy, na nichž je zápletka Straussova Netopýra postavená, hodně řídnou, krkolomné dějové fabulace se rozbíhají do ztracena a moralizující poselství je křečovité až hanba, vydatná operetní směska na závěr stejně publikum vztyčí ze sedadel k obvyklému rituálu nadšené děkovačky. Není pochyb, že Klicperovo divadlo má na repertoáru další divácky oblíbený kousek.

Netopýr nepřináší k Drábkovu divadelnímu rukopisu, který navzdory nepřehlédnutelným stereotypům stále působí jako nevykalkulovaný a spontánně vychrlený, nic nečekaného. Snad až na jeden moment – zdá se, že autor přitvrdil. Především v nejrůznějších sexuálních narážkách a vtipech, ke kterým má mnoho příležitostí například proutník a částečný impotent Gabriel Eisenstein (Jan Sklenář), Drábkův humor zbanálněl a zhrubl. Zda jsou momenty jako znásilnění milence Eisensteinovy ženy Rosalindy (Petra Výtvarová) či „přeříznutí“ 50 členek dámského komparzu (postava ztělesněná Marií Kleplovou) už za hranicí vkusu, si každý musí přebrat po svém.

Drábkova končící hradecká éra (opustil místo uměleckého šéfa a stal se hostujícím režisérem) svádí k bilancování. Je nepřehlédnutelné, že se (nejen v Hradci) stal miláčkem publika (podobně jako se stal masivně lajkovanou a široce sledovanou ikonou na facebooku), které od něho očekává produkci určitého typu. Bonmoty a hlášky, spíš než myšlenky, vybičovanou emoci a dynamickou podívanou (nejlépe dráždivě ujetou) spíš než klidný pohled do propasti za pěnou dní. Je to paradoxní – Drábka publikum nabíjí, a tak se spontánně snaží jeho očekávání naplnit, i když z jeho starších textů a inscenací je zřejmé, že by rád vypověděl také něco o skutečných temnotách duše a úzkostech, v nichž se člověk ocitá. Čím víc tuto svoji autorskou potenci potlačuje a chce své milované diváky bavit a neztratit, tím křečovitěji občas vyznívá jeho smích, byť obětavý a dobře míněný.

Klicperovo divadlo, Hradec Králové – David Drábek, Johann Strauss ml.: Netopýr aneb Jsme polské krve – ty i já. Režie David Drábek, scéna Martin Chocholoušek, kostýmy Kristina Záveská, dramaturgie Markéta Bidlasová, hudební aranžmá a produkce Darek Král, hudební nastudování Martin Sedláček, choreografie Martin Pacek. Premiéra 20. května 2017. (Psáno z reprízy 24. května 2017.)

  • Autor: Marie Reslová
  • Publikováno: 16. června 2017

Komentáře k článku: To je směšné, cha, cha, cha…

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,