Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

To je směšné, cha, cha, cha…

David Drábek uvařil hradeckého Netopýra aneb Jsme polské krve – ty i já podle receptu, který se mu opakovaně osvědčil ve Figarově svatbě, Čtyřlístku, Třech mušketýrech i jinde. Opřel se o notoricky známou látku, zde bizarní děj operetního libreta a operetní hitovky, pustil své „ujeté“ nápady, posuny a asociativní žertíky (někdy opřené o kontextuální souvislosti) ze řetězu a pak to celé alespoň navenek stmelil. Tentokrát nostalgicko-ironickým rámcem dávného pořadu ČT Pletky paní operetky a hektickými výklady moderátora-znalce (Jiří Zapletal). Provokativně nesourodou scénografii k inscenaci, v níž přistál obří kaktus či elektrárenský velín a která postavy uvězněné „v černém podbřišku Vídně“ nechává doslova sedět v díře, dodal Martin Chocholoušek. Nerozlučný režisérův souputník a skladatel Darek Král nabídl synteticky zpopované melodie Blondýnky sladké, Cikánský baron jsem já, To je směšné, cha, cha, cha a další spolehlivé operetní fláky.

Jan Sklenář (Gabriel Eisenstein) a Petra Výtvarová (Rosalinda) v hradeckém Netopýrovi, inscenaci nabité sexuálními narážkami FOTO PATRIK BORECKÝ

Když muzikální hradecký soubor s energií sobě vlastní spustí kteroukoli z hitovek, na publikum to působí spolehlivě, jako zvoneček na Pavlovova psa: s prvními tóny začíná tleskat do rytmu. A i když s postupujícím časem představení situační gagy, na nichž je zápletka Straussova Netopýra postavená, hodně řídnou, krkolomné dějové fabulace se rozbíhají do ztracena a moralizující poselství je křečovité až hanba, vydatná operetní směska na závěr stejně publikum vztyčí ze sedadel k obvyklému rituálu nadšené děkovačky. Není pochyb, že Klicperovo divadlo má na repertoáru další divácky oblíbený kousek.

Netopýr nepřináší k Drábkovu divadelnímu rukopisu, který navzdory nepřehlédnutelným stereotypům stále působí jako nevykalkulovaný a spontánně vychrlený, nic nečekaného. Snad až na jeden moment – zdá se, že autor přitvrdil. Především v nejrůznějších sexuálních narážkách a vtipech, ke kterým má mnoho příležitostí například proutník a částečný impotent Gabriel Eisenstein (Jan Sklenář), Drábkův humor zbanálněl a zhrubl. Zda jsou momenty jako znásilnění milence Eisensteinovy ženy Rosalindy (Petra Výtvarová) či „přeříznutí“ 50 členek dámského komparzu (postava ztělesněná Marií Kleplovou) už za hranicí vkusu, si každý musí přebrat po svém.

Drábkova končící hradecká éra (opustil místo uměleckého šéfa a stal se hostujícím režisérem) svádí k bilancování. Je nepřehlédnutelné, že se (nejen v Hradci) stal miláčkem publika (podobně jako se stal masivně lajkovanou a široce sledovanou ikonou na facebooku), které od něho očekává produkci určitého typu. Bonmoty a hlášky, spíš než myšlenky, vybičovanou emoci a dynamickou podívanou (nejlépe dráždivě ujetou) spíš než klidný pohled do propasti za pěnou dní. Je to paradoxní – Drábka publikum nabíjí, a tak se spontánně snaží jeho očekávání naplnit, i když z jeho starších textů a inscenací je zřejmé, že by rád vypověděl také něco o skutečných temnotách duše a úzkostech, v nichž se člověk ocitá. Čím víc tuto svoji autorskou potenci potlačuje a chce své milované diváky bavit a neztratit, tím křečovitěji občas vyznívá jeho smích, byť obětavý a dobře míněný.

Klicperovo divadlo, Hradec Králové – David Drábek, Johann Strauss ml.: Netopýr aneb Jsme polské krve – ty i já. Režie David Drábek, scéna Martin Chocholoušek, kostýmy Kristina Záveská, dramaturgie Markéta Bidlasová, hudební aranžmá a produkce Darek Král, hudební nastudování Martin Sedláček, choreografie Martin Pacek. Premiéra 20. května 2017. (Psáno z reprízy 24. května 2017.)

  • Autor: Marie Reslová
  • Publikováno: 16. června 2017

Komentáře k článku: To je směšné, cha, cha, cha…

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 12/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


13. 6.–26. 6. 2017

Číslo 12/2017 (13. 6.–26. 6. 2017)

Obsah čísla 12/2017

Slovo ...

O sochaři, jehož zabil...

Říkalo se mu „fronta na maso“....

Sukces měsíce

Divadelní Flora Olomouc

Divadelní festival v Olomouci již...

Dotazník

Linda Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Rozdělování veřejných...

V Brně se po roce 1989 pomalu a s...

Fejeton

Povaha česká prokouřená

Blížila se půlnoc posledního...

Názor

„Kouříme? Nekouříme –...

Titulní citát z Havlovy Zahradní...

Glosa

Nedá mi to

Karla Hofmannová na vedlejší straně...

Přehlížená Afrika

Třináctý ročník festivalu Tvůrčí...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Třetí ročník anonymní soutěže o...

Reportáž

Kritika

Pestrá Flora

V polovině května rozkvetla Olomouc...

Olomoucké divadelní zázraky

Divadelní Flora Olomouc: 12.–21....

Sukně příliš široké pro...

Hru Christophera Hamptona Nebezpečné...

Na vlně teenagerovské

Osmidílná série Mládí v hajzlu...

Ze života loutek, které už...

BodyVoiceBand, jehož základ tvoří...

Divadelní galerie

Na začátku Fragmentů milostných...

S Čechovem neradno režijně...

Racek, jedna z pětice „velkých...

Honibrku, ty jsi Káj?

Představení AnderSen začne jako...

To je směšné, cha, cha,...

David Drábek uvařil hradeckého...

Pěkná napodobenina

Plzeňská opera uvedla českou...

Nový pokus o Žítkovské...

Dodo Gombár se jako režisér a...

Tři muži v chalupě aneb...

Závěrečná část „angažované,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 12/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Šťastná budoucnost?...

Ve Zlíně proběhl v polovině května...

Dušan D. Pařízek: Čas od...

S režisérem Dušanem D. Pařízkem...

Pestrá Flora

V polovině května rozkvetla Olomouc...

Olomoucké divadelní zázraky

Divadelní Flora Olomouc: 12.–21....

Rozhovor

Alexandre Katsapov: Emoce teď...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Dušan D. Pařízek: Čas od...

S režisérem Dušanem D. Pařízkem...

Jak se vaše divadlo vyrovná...

Rozhovor s řediteli o kouření v...

Kauza

Kontext

Balety v Národním divadle

V březnu uspořádaly Divadelní noviny...

Anamnézy zla a jiskřičky...

Úvahy filmové

Burza

Nahlédnutí do výtvarné...

Národní muzeum informuje

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kartinky z Ruzyně

Teď by to bylo 41 let, ale ten smrad...

Zahraničí

Streaming, decibely, skype

Nová dráma 2017

Nečekej na lepší časy aneb...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Trzymaj się, Stary

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Olga Racková-Doležalová (15. 1. 1934...

Výročí

Výročí 1.−15. července

Adamcová Marie, kostýmní výtvarnice...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (II)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Expert – Obřad jako obraz

Fagi a divadlo

Akce / Action

Výpravnou publikaci Akce/Action...

Expert – obřad jako obraz

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 12/2017



Obsah,