Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2018

ročník 25
12. 6.–25. 6. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Člověk ponechaný sobě samému

    Inscenace raného díla Harolda Pintera Návrat domů, kterou v nastudování Lukáše Kopeckého uvedlo Divadlo U stolu, nevybočuje nikterak z dramaturgických kolejí této sklepní scény. Nejen proto, že se tu hraje také Ionescovo drama Král umírá, ale ve zdejším prostoru – i tentokrát ostatně vytěženém s maximální úsporností – se patrně nejlépe „zahušťuje“ nebo přímo umocňuje atmosféra příznačná pro tuto specifickou dramatiku. A zrovna v Pinterově případě by se možná spíš než o absurdním divadle dalo hovořit přímo o théâtre-absurdité.

    Užijme si s bratrovou (se synovou) ženou a ona nám ještě bude vydělávat peníze… FOTO JAKUB JÍRA

    Děj se odehrává někdy v půli sedmdesátých let na londýnské periferii. Otec Max (František Nedbal), řezník, žije v domě po rodičích se syny Lennym (Jan Lepšík), jenž na svůj vezdejší chléb vydělává pasáctvím, jeho mladší bratr Joey (Martin Mihál) pracuje v demoliční četě, ale chce se stát profesionálním boxerem. Maxův Bratr Sam (Michal Bumbálek) je zakřiknutý starý mládenec, jenž si k stáru přivydělává jako taxikář. Muži se setkávají v pokoji, jemuž dominuje jednotvárně černobíle zrnící televizor. A proč by koneckonců neměl jen zrnit? Vždyť vše, co v něm sledují – nesledují uživatelé bytu, je vesměs čirá redundance, jeden z nich čeká, až půjde reklama na ponožky ve slevě.

    Vládnou tu neomaleně hrubé dialogy mezi otcem a syny a nevypočitatelné, neodhadnutelné reakce. Stačí malicherný podnět a z každého – s výjimkou dobrotivého Sama – vystřelí neadekvátní invektiva jako dikobrazí osten. Po neohlášeném a nečekaném návratu třetího bratra, intelektuála Teddyho (Jiří M. Valůšek), z Ameriky – společně se ženou Ruth (Tereza Groszmannová) – dochází v ponorkové prázdnotě bez normálních vztahů k sestupu až do podpodvědomí jsoucímu zcela mimo dobro a zlo. Návrat domů nelze hrát jako psychologické drama o „odcizení“ a talentovanému režisérovi slouží ke cti, že porozuměl Pinterově absurdní logice. Herci se v ní pohybují s přirozenou vážností – a je těžké někoho vyzdvihnout na úkor ostatních. Lepšíkův suverén Lenny nebo Bumbálek v roli jeho ustrašeného smířlivého strýce? Tereza Groszmannová v bezelstné vstřícnosti všem pomyšlením?

    Uvažování mužů se odvíjí bez nejmenších zábran: užijeme si s bratrovou (se synovou) ženou a ona nám ještě bude vydělávat peníze. Zdatný sedmdesátník ostrouhává, dovolávaje se svého práva: Jsem ještě jura. Ve světě čiré použitelnosti je vše dovoleno a vše je stejně přirozené, jako když se jde nakoupit nebo do hospody na „jedno“. Rut se dobrovolně a svolně stává součástí domácnosti a s manželem vracejícím se do Států se loučí slovy: Ozvi se někdy.

    „Aktuálnost“ Pinterova dramatu? Nechal na nás z plných plic dýchnout svět člověka v prázdnotě ponechaného sobě samému.

    Divadlo U stolu, Brno – Harold Pinter: Návrat domů. Překlad Milan Lukeš. Režie Lukáš Kopecký, výprava Veronika Watzeková, hudba Mario Buzzi. Premiéra 11. května 2017.


    Komentáře k článku: Člověk ponechaný sobě samému

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,