Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Člověk ponechaný sobě samému

Inscenace raného díla Harolda Pintera Návrat domů, kterou v nastudování Lukáše Kopeckého uvedlo Divadlo U stolu, nevybočuje nikterak z dramaturgických kolejí této sklepní scény. Nejen proto, že se tu hraje také Ionescovo drama Král umírá, ale ve zdejším prostoru – i tentokrát ostatně vytěženém s maximální úsporností – se patrně nejlépe „zahušťuje“ nebo přímo umocňuje atmosféra příznačná pro tuto specifickou dramatiku. A zrovna v Pinterově případě by se možná spíš než o absurdním divadle dalo hovořit přímo o théâtre-absurdité.

Užijme si s bratrovou (se synovou) ženou a ona nám ještě bude vydělávat peníze… FOTO JAKUB JÍRA

Děj se odehrává někdy v půli sedmdesátých let na londýnské periferii. Otec Max (František Nedbal), řezník, žije v domě po rodičích se syny Lennym (Jan Lepšík), jenž na svůj vezdejší chléb vydělává pasáctvím, jeho mladší bratr Joey (Martin Mihál) pracuje v demoliční četě, ale chce se stát profesionálním boxerem. Maxův Bratr Sam (Michal Bumbálek) je zakřiknutý starý mládenec, jenž si k stáru přivydělává jako taxikář. Muži se setkávají v pokoji, jemuž dominuje jednotvárně černobíle zrnící televizor. A proč by koneckonců neměl jen zrnit? Vždyť vše, co v něm sledují – nesledují uživatelé bytu, je vesměs čirá redundance, jeden z nich čeká, až půjde reklama na ponožky ve slevě.

Vládnou tu neomaleně hrubé dialogy mezi otcem a syny a nevypočitatelné, neodhadnutelné reakce. Stačí malicherný podnět a z každého – s výjimkou dobrotivého Sama – vystřelí neadekvátní invektiva jako dikobrazí osten. Po neohlášeném a nečekaném návratu třetího bratra, intelektuála Teddyho (Jiří M. Valůšek), z Ameriky – společně se ženou Ruth (Tereza Groszmannová) – dochází v ponorkové prázdnotě bez normálních vztahů k sestupu až do podpodvědomí jsoucímu zcela mimo dobro a zlo. Návrat domů nelze hrát jako psychologické drama o „odcizení“ a talentovanému režisérovi slouží ke cti, že porozuměl Pinterově absurdní logice. Herci se v ní pohybují s přirozenou vážností – a je těžké někoho vyzdvihnout na úkor ostatních. Lepšíkův suverén Lenny nebo Bumbálek v roli jeho ustrašeného smířlivého strýce? Tereza Groszmannová v bezelstné vstřícnosti všem pomyšlením?

Uvažování mužů se odvíjí bez nejmenších zábran: užijeme si s bratrovou (se synovou) ženou a ona nám ještě bude vydělávat peníze. Zdatný sedmdesátník ostrouhává, dovolávaje se svého práva: Jsem ještě jura. Ve světě čiré použitelnosti je vše dovoleno a vše je stejně přirozené, jako když se jde nakoupit nebo do hospody na „jedno“. Rut se dobrovolně a svolně stává součástí domácnosti a s manželem vracejícím se do Států se loučí slovy: Ozvi se někdy.

„Aktuálnost“ Pinterova dramatu? Nechal na nás z plných plic dýchnout svět člověka v prázdnotě ponechaného sobě samému.

Divadlo U stolu, Brno – Harold Pinter: Návrat domů. Překlad Milan Lukeš. Režie Lukáš Kopecký, výprava Veronika Watzeková, hudba Mario Buzzi. Premiéra 11. května 2017.

  • Autor: Josef Mlejnek
  • Publikováno: 01. června 2017

Komentáře k článku: Člověk ponechaný sobě samému

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,