Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Náš dialog, naše odpovědnost

Byl to Václav Havel, který charakterizoval divadlo jako rozhovor svobodných lidí se svobodnými lidmi. Myslím na to často, dokonce i ve chvílích, kdy na schodech divadelní školy potkávám mladé lidi, kteří zapomínají pozdravit. To není počínající stařecká nevrlost, jen smutné konstatování. Pozdrav je začátek dialogu, lidské komunikace, tedy divadla. Na dialog myslím v těchto květnových dnech, kdy je česká společnost nucena pozorovat v přímém přenosu vládní krizi, a především výkony některých aktérů. A v hlavní roli je inženýr Miloš Zeman, toho času předstírající na Pražském hradě roli prezidenta České republiky. Jezdím vlakem na zkoušky do Slováckého divadla v Uherském Hradišti a slyším, o čem moji temperamentní krajané rozhořčeně mluví s pěstí zaťatou směrem k Praze. K onomu sídlu moci a politiky. A často kromě peprných výrazů zaznívají slova jako tyjátr, fraška, komédije, komedianti, co to na nás hrají? To logicky zaujme. Jestliže postavy českého politického divadla popírají onu podstatu divadla, tedy situace, kde se sejdou dva a mluví spolu, jak je možné, že navenek to na lid – diváka působí jako divadlo? Lid bez teatrologického vzdělání správně rozpoznal, že je svědkem divadla absurdního. Vnímá nesmyslnost skutečnosti, která se na něho valí. Sleduje nekonečné série míjejících se, navzájem nesouvisejících monologů. Instinktivně pochopil bezmoc vrcholných politiků, jejich osamění, ztrátu schopnosti dorozumět se s druhými lidmi. Dokonce neschopnost domluvit se se sebou samým. To už jsou rysy, které známe z vystoupení šašků. Včetně porušování pravidel. Bylo by to zábavné, kdyby nešlo o tak vážné věci, jako je směřování demokracie v celé zemi.

V prvních letech po listopadu 1989 jsem si naivně myslel, že politická role divadel, jak jsme ji vnímali a praktikovali v generaci studiových divadel, historicky skončila. Že v časech svobody slova, nezávislých médií, demokratických pojistek politického systému bude role divadla v odkrývání komplikovaných krajin lidských duší a povah. Doba mne záhy vyvedla z omylu. Musel jsem si připomínat slova filosofa a právníka, jednoho ze soudců první generace Ústavního soudu Vladimíra Čermáka. Na přednášce pro soubory HaDivadla a Divadla Husa na provázku v srpnu 1988 během soustředění obou divadel v rámci přípravy scénického časopisu Rozrazil (I/88 o demokracii) pronesl šokující myšlenku. Totalita ze své podstaty logicky musí padnout a brzy ji nahradí demokracie. Pak nastane každodenní a mnohem složitější zápas než v černobílé totalitě. Svoboda je křehká a lehce ohrozitelná. Za ni neseme obrovskou a zásadní odpovědnost. Pozorujeme-li to absurdní divadlo české politiky, plné netolerance a pohrdání základními úhelnými kameny demokracie, včetně ústavy, musí nás logicky napadnout, že jde o střet neodpovědnosti s odpovědností. Střet pýchy s pokorou. Hluchých a zaslepených mocí s lidmi hledajícími dialog. Dokonce bych si troufl říct, že jde o střet pravdy a lásky se lží a nenávistí. Je to nebezpečná situace, už kvůli mezinárodnímu kontextu. Zneužívání lidského strachu, xenofobie, populismus, to nás ohrožuje zevnitř víc, než si myslíme.

Přemýšlím nad tím, jaká může být role divadla v takových chvílích. Co nabídnout, kromě jasných občanských postojů? Vzpomněl jsem si na poselství našeho kolegy, divadelníka a politika, kterého jsem citoval v úvodu. Toto napsal Václav Havel k Mezinárodnímu dni divadla 27. března 1994: Právě divadlo je lépe než co jiného způsobilé odkrývat vskutku apelativním způsobem vše temné, čemu svět propadá, i vše světlé, v čem spočívá jeho naděje.

  • Autor: Břetislav Rychlík
  • Publikováno: 15. května 2017

Komentáře k článku: Náš dialog, naše odpovědnost

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

Dotazník

Markéta Dvořáková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kronika

Jednou větou

V areálu bývalé papírny ve Vraném...

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Vladimír Polívka: Jen se...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

O talentu a kontaminaci hnusem

Ačkoli se neustále mluví o potřebě...

Středověk dnes

Úvahy filmové

Židé v moderních českých ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Kolegyně a kolegové!

Herecká asociace informuje

Podoby – Většina...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Hudební divadlo Karlín

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Od dekonstrukce k příběhu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

René Tuček – pěvec se...

(8. 1. 1936 Praha – 26. 8. 2017...

Vladimír Brabec byl chlap...

(15. 5. 1934 Praha – 1. 9. 2017 Nová...

Výročí

Výročí 16.−30. září

Kožíšková Kristina, korepetitorka...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (V)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Pan Papírek… (II)

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,