Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Náš dialog, naše odpovědnost

Byl to Václav Havel, který charakterizoval divadlo jako rozhovor svobodných lidí se svobodnými lidmi. Myslím na to často, dokonce i ve chvílích, kdy na schodech divadelní školy potkávám mladé lidi, kteří zapomínají pozdravit. To není počínající stařecká nevrlost, jen smutné konstatování. Pozdrav je začátek dialogu, lidské komunikace, tedy divadla. Na dialog myslím v těchto květnových dnech, kdy je česká společnost nucena pozorovat v přímém přenosu vládní krizi, a především výkony některých aktérů. A v hlavní roli je inženýr Miloš Zeman, toho času předstírající na Pražském hradě roli prezidenta České republiky. Jezdím vlakem na zkoušky do Slováckého divadla v Uherském Hradišti a slyším, o čem moji temperamentní krajané rozhořčeně mluví s pěstí zaťatou směrem k Praze. K onomu sídlu moci a politiky. A často kromě peprných výrazů zaznívají slova jako tyjátr, fraška, komédije, komedianti, co to na nás hrají? To logicky zaujme. Jestliže postavy českého politického divadla popírají onu podstatu divadla, tedy situace, kde se sejdou dva a mluví spolu, jak je možné, že navenek to na lid – diváka působí jako divadlo? Lid bez teatrologického vzdělání správně rozpoznal, že je svědkem divadla absurdního. Vnímá nesmyslnost skutečnosti, která se na něho valí. Sleduje nekonečné série míjejících se, navzájem nesouvisejících monologů. Instinktivně pochopil bezmoc vrcholných politiků, jejich osamění, ztrátu schopnosti dorozumět se s druhými lidmi. Dokonce neschopnost domluvit se se sebou samým. To už jsou rysy, které známe z vystoupení šašků. Včetně porušování pravidel. Bylo by to zábavné, kdyby nešlo o tak vážné věci, jako je směřování demokracie v celé zemi.

V prvních letech po listopadu 1989 jsem si naivně myslel, že politická role divadel, jak jsme ji vnímali a praktikovali v generaci studiových divadel, historicky skončila. Že v časech svobody slova, nezávislých médií, demokratických pojistek politického systému bude role divadla v odkrývání komplikovaných krajin lidských duší a povah. Doba mne záhy vyvedla z omylu. Musel jsem si připomínat slova filosofa a právníka, jednoho ze soudců první generace Ústavního soudu Vladimíra Čermáka. Na přednášce pro soubory HaDivadla a Divadla Husa na provázku v srpnu 1988 během soustředění obou divadel v rámci přípravy scénického časopisu Rozrazil (I/88 o demokracii) pronesl šokující myšlenku. Totalita ze své podstaty logicky musí padnout a brzy ji nahradí demokracie. Pak nastane každodenní a mnohem složitější zápas než v černobílé totalitě. Svoboda je křehká a lehce ohrozitelná. Za ni neseme obrovskou a zásadní odpovědnost. Pozorujeme-li to absurdní divadlo české politiky, plné netolerance a pohrdání základními úhelnými kameny demokracie, včetně ústavy, musí nás logicky napadnout, že jde o střet neodpovědnosti s odpovědností. Střet pýchy s pokorou. Hluchých a zaslepených mocí s lidmi hledajícími dialog. Dokonce bych si troufl říct, že jde o střet pravdy a lásky se lží a nenávistí. Je to nebezpečná situace, už kvůli mezinárodnímu kontextu. Zneužívání lidského strachu, xenofobie, populismus, to nás ohrožuje zevnitř víc, než si myslíme.

Přemýšlím nad tím, jaká může být role divadla v takových chvílích. Co nabídnout, kromě jasných občanských postojů? Vzpomněl jsem si na poselství našeho kolegy, divadelníka a politika, kterého jsem citoval v úvodu. Toto napsal Václav Havel k Mezinárodnímu dni divadla 27. března 1994: Právě divadlo je lépe než co jiného způsobilé odkrývat vskutku apelativním způsobem vše temné, čemu svět propadá, i vše světlé, v čem spočívá jeho naděje.

  • Autor: Břetislav Rychlík
  • Publikováno: 15. května 2017

Komentáře k článku: Náš dialog, naše odpovědnost

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 1/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


9. 1.–22. 1. 2018

Číslo 1/2018 (9. 1.–22. 1. 2018)

Obsah čísla 1/2018

Slovo ...

Víte, co je...

Začínáme nový, už 27. ročník...

Dotazník

Iamme Candlewick

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Inscenace roku

Do jubilejního 25. ročníku ankety...

Kronika

Jednou větou

Ministerstvo není tvůrcem kultury –...

Kritika

Unavil se tak, že nevidí už...

Témata stárnutí, zapomínání a s...

Stepní vlk Jan Kačena

V záplavě premiér s koncem roku 2017...

Chození v přírodě je na...

V Experimentálním prostoru NoD si...

Zlaté prozření bohatých

Inscenace Eyolf v HaDivadle je...

Něco, co nás přesahuje

Budova Janáčkova divadla v Brně je od...

Shakespearovský filmový trip

David Drábek se ve své další (už...

Vražda agenta Litviněnka

Do Dejvického divadla se po tříleté...

Inscenace roku

Do 25. ročníku každoroční ankety...

Rozhovor

Jakub Krofta: Posláním...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vladimír Morávek: Jsem...

Rozhovor s odcházejícím uměleckým...

Kontext

Tak ošklivej pán… aneb...

Knihou roku 2017 v tradiční anketě...

Burza

Milí kolegové,

Herecká asociace informuje

Podoby – Ráno

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Muž pro každé počasí

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karel Hejcman (1. 4. 1935 Praha – 10....

Výročí

Výročí 1.−15. ledna

Mandel Petr, dirigent (1. 1. 1938) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Rozhovor s dramatikem a scenáristou...

Knihovnička

„Janžurka“ ke stažení

Herecké monografie – a mám na mysli...

Knihy roku

aneb Pohled do českých Lidových novin...

Obrazem

Divadlo 1918–2018

V každém čísle letošních...

Pan Papírek… (X)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 1/2018



Obsah,